Vydání 10/2008

Žalobce požádal žalovaného 1) (dále též „město“) žádostí ze dne 4. 10. 2005 o . Magistrát města přípisem ze dne 6. 10. 2005 sdělil žalobci, že jeho žádost byla odložena [§ 14 odst. 3 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím], neboť požadovaná smlouva . Podle magistrátu pak byla smlouva . Žalobce další žádostí ze dne 31. 10. 2005 požádal magistrát města o poskytnutí textu předmětné smlouvy. Magistrát města přípisem ze dne 8. 11. 2005 sdělil žalobci, že jeho žádost byla opět odložena [§ 14 odst. 3 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím].

Žalobce posoudil přípis ze dne 8. 11. 2005 jako rozhodnutí o odepření informace a napadl jej odvoláním. Rada města rozhodnutím ze dne 12. 12. 2005 odvolání zamítla.

Dne 3. 11. 2005 se žalobce obrátil s žádostí o poskytnutí informace přímo na žalovaného 2) (dále též „společnost“), která mu sdělila, že je subjektem soukromého práva založeným za účelem provozování fotbalového sportu ve městě. Žalobce další žádostí ze dne 23. 12. 2005 znovu požádal společnost o poskytnutí předmětné smlouvy. Společnost zopakovala žalobci dopisem ze dne 10. 1. 2006, že se nepovažuje za povinný subjekt ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím.

Žalobce posoudil dopis ze dne 10. 1. 2006 jako rozhodnutí o odepření informace a napadl jej odvoláním k představenstvu společnosti. O odvolání žalobce již nebylo rozhodnuto a žalobce měl za to, že bylo vydáno (fiktivní) zamítavé rozhodnutí (§ 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím).

Žalobce napadl rozhodnutí města ze dne 12. 12. 2005 a (fiktivní) rozhodnutí společnosti žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Uvedl, že za veřejnou instituci hospodařící s veřejnými prostředky může být považován i soukromý subjekt založený orgány veřejné moci, je-li založen k plnění veřejného účelu, jasně podřízen rozhodovací pravomoci orgánu veřejné moci a je jím kontrolovaný. Tento závěr odpovídá i vymezení pojmu veřejné instituce, jak je učinil i Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 686/02.

Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 7. 2006. Ve vztahu k žalovanému 1) dovodil, že je nepochybně povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. První žalovaný založil druhého žalovaného jako akciovou společnost, do které vložil veřejné prostředky. Tyto informace jsou známy žalobci a jsou veřejně dostupné v obchodním rejstříku. Podle krajského soudu však není možné požadovat na žalovaném 1) informaci, o níž tvrdí, že ji nemá k dispozici. Jakkoliv lze o tomto tvrzení obecně pochybovat, nebylo vyvráceno. Zároveň je podstatné, že první žalovaný nemá povinnost požadovanou smlouvou disponovat, ani si ji opatřit. Postup žalovaného 1) podle § 14 odst. 3 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím proto krajský soud shledal zákonným. Ve vztahu k žalovanému 2) krajský soud konstatoval, že je akciovou společností a z definičních znaků vytčených Ústavním soudem mu . Podniká v odvětví profesionálního sportu a má uspokojovat i zájem určitého okruhu občanů. Povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím není.

Žalobce (stěžovatel) podal proti uvedenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel uvedl, že veřejný charakter instituce se odvíjí od splnění základních kritérií, kterými jsou zřízení zákonem k dosahování určitého veřejného účelu, působnost a pravomoc stanovené zákonem a státní dozor, přezkum či jiná možnost kontroly činností instituce ze strany státu. Podle stěžovatele však nemusí být základem pouze zákon, ale postačí např. kreativní akt veřejné moci s tím, že takových institucí nadaných vlastní právní subjektivitou existuje celá řada. Zakládací akt takových společností je pak kombinací soukromoprávního postupu podle obchodního zákoníku a současně schvalovacího procesu v orgánu veřejné moci podle předpisů veřejného práva. Subjekt veřejné moci a obchodní společnost jsou v takovém případě podrobeny jednotnému řízení ve smyslu § 66a odst. 7 obchodního zákoníku. Tento náhled odpovídá také názoru Ústavního soudu, podle nějž je třeba vykládat pojem veřejných institucí hospodařících s veřejnými prostředky extenzivně. Stěžovatel svoji argumentaci podepřel ustanovením § 35a zákona o obcích, podle nějž mohou obce zakládat jiné právnické osoby i pro výkon vlastní samostatné působnosti, tj. zjevně veřejnoprávní činnosti, do které patří i uspokojování sportovních potřeb občanů, ale také např. činnost dopravních podniků, technických služeb apod. Žalovaný 2) je společnost založená žalovaným 1), který je jejím jediným akcionářem, jehož orgány jsou zastupitelé žalovaného 1) a který byl zřízen převážně k plnění veřejného účelu. Žalovaný 2) je proto povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel dále uvedl, že je-li žalovaný 2) povinným subjektem, má povinnost poskytnout o něm informace i žalovaný 1), který jimi jako zakládající, řídící a kontrolní orgán disponuje. Pokud tyto informace nemá, ač je povinen je poskytnout, má také povinnost opatřit si je.

Žalovaní 1) a 2) navrhli zamítnutí kasační stížnosti. Požadovaná informace se nevztahuje k působnosti žalovaného 1). Žalovaný 2) nebyl založen převážně k plnění veřejného účelu. Je-li v této souvislosti zmiňována např. výchova mládeže, nejedná se o činnost směřující primárně k uspokojování veřejných potřeb, ale k rozvoji základní podnikatelské činnosti výchovou profesionálních hráčů. Žalovaní odmítli naplnění definičních znaků veřejné instituce žalovaným 2), neboť i v případě připuštění možnosti založit veřejnou instituci aktem nikoliv státní, ale veřejné moci, nebyl by stále naplněn znak státního dohledu nad činností žalovaného 2), kterým je třeba rozumět vrchnostenskou kontrolu, nikoliv ovládání subjektu ve smyslu soukromoprávních předpisů a zejm. obchodního zákoníku.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.