Vydání 8/2007

Okresní pojišťovna Veřejné zdravotní pojišťovny ve Svitavách rozhodnutím ze dne 19. 11. 2001 odepřela žalobci 1) poskytnutí seznamu jejích smluvních partnerů, včetně nasmlouvaných počtů zaměstnanců, a 2) sdělení všech příjemců prostředků ze základního fondu zdravotního pojištění a částek zaplacených z tohoto fondu v členění po rocích a příjemcích včetně jejich identifikačních čísel, a to od roku 1995 do roku 2001.

O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodla ředitelka žalované rozhodnutím ze dne 16. 9. 2004 tak, že rozhodnutí v rozsahu bodu 1) změnila a informace poskytla, nicméně v rozsahu bodu 2) informace neposkytla. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že je ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. povinným subjektem s omezeným rozsahem informační činnosti ve vztahu ke své rozhodovací činnosti v oblasti veřejné správy, současně je však podle § 2 odst. 1 téhož zákona povinným subjektem, jako veřejná instituce hospodařící s veřejnými prostředky, která má povinnost poskytovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb. v plném rozsahu, nebrání-li tomu zákonná omezení. Poskytnutí informací požadovaných žalobcem pod bodem 1) nic nebrání, zatímco v poskytnutí informací uvedených pod bodem 2) jí brání § 10 zákona č. 106/1999 Sb., který neumožňuje povinným subjektům poskytnout informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, za předpokladu, že tyto informace byly získány i na základě zákonů o zdravotním pojištění. Toto ustanovení obsahuje poznámku pod čarou, která odkazuje na § 24a zákona č. 551/1991 Sb., podle něhož jsou zaměstnanci žalované povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu svého zaměstnání, popřípadě v souvislosti s ním. Z toho žalovaná dovodila, že má povinnost chránit veškeré údaje ze svého informačního systému, včetně údajů o pojištěncích a plátcích pojistného, stejně jako údajů týkajících se vykazování a úhrady zdravotní péče. Protože úhrady smluvním zdravotnickým zařízením tvoří převážnou část jejich příjmu, údaje o platbách lze proto jednoznačně chápat jako údaje o majetkových poměrech osob, které byly získány na základě zákonů o zdravotním pojištění. Podle čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 rámcových smluv, vydaných vyhláškou č. 457/2000 Sb., není oprávněna poskytovat informace ohledně výše úhrady za poskytnutou zdravotní péči zdravotnickým zařízením. Podle rámcových, tak i individuálních smluv uzavřených mezi žalovanou a jednotlivými zdravotnickými zařízeními, je smluvním stranám uložen závazek mlčenlivosti; údaje o úhradě za poskytnutou zdravotní péči v rámci součástí smluvních ujednání jsou chráněny jednak z důvodů ochrany zájmů zdravotnického zařízení, tak i jako obchodní tajemství. Údaje podle bodu 2) žádosti žalobce nelze poskytnout ani s ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., upravující institut ochrany obchodního tajemství.

Proti rozhodnutí žalované podal žalobce správní žalobu u Městského soudu v Praze, který ji dne 18. 10. 2005 zamítl. Žalovaná je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky. Nachází se proto v postavení subjektu s úplnou informační povinností podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., přičemž poskytnutí informace může odmítnout či omezit jen z důvodů stanovených zákonem. Výkladem § 10 zákona č. 106/1999 Sb. soud dospěl k závěru, že právě § 10 je tím ustanovením, které omezuje úplnou informační povinnost s ohledem na ochranu důvěrnosti majetkových poměrů. V poznámce pod čarou k § 10 zákona č. 106/1999 Sb. je uveden odkaz na § 24a zákona č. 551/1991 Sb., který stanoví povinnost mlčenlivosti zaměstnanců žalované. Cílem institutu mlčenlivosti podle § 24a zákona je ochrana veškerých údajů informačního systému žalované, tedy i údajů týkajících se vykazování a úhrady zdravotní péče. Údaje o platbách od žalované je třeba chápat jako údaje o majetkových poměrech osob, kdy tyto údaje byly získány v rámci provozování systému veřejného zdravotního pojištění. Proto jsou tyto údaje podle § 10 zákona č. 106/1999 Sb. vyňaty z informační povinnosti podle zákona č. 106/1999 Sb. a poskytnout je nelze. Podle čl. 12 odst. 1 rámcových smluv mají smluvní strany zajistit trvale přístupné a jasné informace o existenci smluvního vztahu mezi žalovanou a zdravotnickými zařízeními a právech z nich vyplývajících pro pojištěnce. Žalovaná je tak povinna informovat zejména o samotné existenci smluvního vztahu a rozsahu poskytované zdravotní péče. Jiné informace o smluvním vztahu, jako způsob a výše úhrady za poskytnutou zdravotní péči, není žalovaná oprávněna poskytovat i z důvodu vázanosti rámcovými smlouvami. V rámcových smlouvách je zakotveno, že smluvní strany zaváží své zaměstnance, s ohledem na ochranu práv pojištěnců a zájmů zdravotnického zařízení i pojišťovny, k zachování povinné mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své funkce nebo zaměstnání anebo při zpracování údajů z informačního systému na základě smlouvy. Úhrada za poskytnutou zdravotní péči je jako součást smluvních ujednání obsažena i v individuálních smlouvách uzavřených mezi žalovanou a jednotlivými zdravotnickými zařízeními a jako součást smluvních ujednání je chráněna obchodním tajemstvím. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. při poskytování informací týkajících se používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtů územních celků nebo fondu zřízeného zákonem anebo nakládání s majetkem těchto subjektů se sice nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství, soud však uvedl, že prostředky, s nimiž žalovaná hospodaří, nelze podřadit pod prostředky vyjmenované v uvedeném ustanovení, neboť nejde o prostředky státního rozpočtu, rozpočtu územního celku ani o prostředky fondu, který by byl zřízený zákonem.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl, že údaje o platbách od žalované nejsou údaji o majetkových poměrech. Tyto informace představují jen údaj o příjmech lékaře, nikoli o jeho výdajích, navíc jde jen o část příjmů, nikoli o všechny příjmy lékaře. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2001 (Soudní ve věcech správních č. 857/2001), podle kterého není důvod neposkytnout informaci ohledně ceny za dílo hrazené z rozpočtu obce, kdy krajský soud informaci o příjmu z veřejných prostředků nepovažoval za informaci o majetkových poměrech. Stěžovatel dále uvedl, že § 10 zákona č. 106/1999 Sb. míří na ochranu těch údajů, které se zaměstnanci dozvěděli při kontrole plateb pojistného. O tom svědčí odkaz v poznámce pod čarou na § 23 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Rozhodující tedy není odkaz na § 24a zákona č. 551/1991 Sb., neboť by s poukazem na něj žalovaná nebyla povinna poskytnout žádné informace. Stěžovatel též namítl nesprávnost takového výkladu § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., že se toto ustanovení vztahuje jen na fondy zřízené zákonem jako instituce. V důsledku tohoto výkladu nelze žalovanou podřadit pod § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaná používá prostředky ze státního rozpočtu, což plyne z § 8 a § 25 zákona č. 551/1991 Sb., kdy za některé pojištěnce hradí pojistné přímo stát.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že v daném případě tvoří příjmy od žalované nadpoloviční většinu celkových příjmů daných osob, a jedná se tak podle jejího názoru o údaj o majetkových poměrech osob, které nejsou povinným subjektem ve smyslu § 2 zákona č. 106/1999 Sb. Pojem „fond“ dle žalované vyjadřuje instituci, nikoli souhrn peněžních prostředků, což doložila zněním poznámky pod čarou.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.