Vydání 7/2007

Žalobce dne 22. 4. 2003 žalovanou ad 1) požádal o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Rozhodnutí o neposkytnutí informací ze dne 22. 4. 2003 i rozhodnutí o zamítnutí odvolání ze dne 11. 5. 2003 bylo vydáno fikcí. Následně žalovaná ad 2) vydala dne 2. 6. 2003 ve věci rozhodnutí.

K žalobě žalobce Krajský soud v Ostravě dne 29. 7. 2004 uvedená rozhodnutí žalovaných správních orgánů zrušil. Žalovaná ad 2) na tento pravomocný rozsudek nereagovala a rovněž žalovaná ad 1) vůči žalobci neučinila žádný další úkon.

Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhal, aby soud uložil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku žalované ad 1) povinnost vydat rozhodnutí ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 22. 4. 2003, a pro případ zamítnutí tohoto primárního petitu navrhoval, aby tatáž povinnost byla uložena žalované ad 2). Zrušením shora uvedených rozhodnutí se podle názoru žalobce věc dostala zpět do stadia řízení před správním orgánem I. stupně, který byl a je povinen rozhodnout o jeho žádosti ze dne 22. 4. 2003. Vzhledem k tomu, že předchozí rozhodnutí žalované ad 1) nastolené fikcí bylo zrušeno, neuplatní se znovu zákonná o vydání rozhodnutí negativního obsahu, neboť lhůta 15 dnů od podání žádosti již jednou uplynula, a nemůže proto začít plynout znovu. Přestože by se věc měla nacházet ve stadiu řízení před správním orgánem I. stupně, byla věc výrokem rozsudku Krajského soudu v Ostravě vrácena k dalšímu řízení žalované ad 2), tj. správnímu orgánu II. stupně. Vzhledem k tomu zde vznikla určitá nejistota, u kterého správního orgánu se věc nalézá a který správní orgán je povinen o věci dále jednat a rozhodnout. Žalobce proto z důvodu procesní opatrnosti podal žalobu proti oběma žalovaným jako správním orgánům I. a II. stupně. Dále žalobce uvedl, že podal žalobu proti nečinnosti správního orgánu, aniž by předtím bezvýsledně využil jakéhokoliv procesního prostředku k ochraně před nečinností správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., neboť žádný takový procesní prostředek žalobce k dispozici nemá, když postup podle § 50 správního řádu z roku 1967 za takový procesní prostředek považován není. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek č. 491/2005 Sb. NSS.

Žalovaná ad 1) ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že po zrušení předcházejících rozhodnutí správním soudem začala běžet dnem následujícím po právní moci rozsudku soudu opětovně lhůta pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, která uplynula marně, což mělo za následek vydání fiktivního negativního rozhodnutí ke dni 21. 9. 2004. Záleželo tedy na žalobci, zda proti tomuto rozhodnutí podá odvolání. Jelikož tak žalobce neučinil, má žalovaná ad 1) za to, že byl s tímto rozhodnutím spokojen.

Žalobce v replice uvedl, že zákon o svobodném přístupu k informacím neobsahuje žádná ustanovení o počítání lhůt ani o vzniku následků v podobě fiktivních rozhodnutí v případě, že správní orgány nerozhodnou o věci znovu poté, kdy jim byla vrácena po zrušení jejich předchozích rozhodnutí správním soudem. Jediné dva případy vydání rozhodnutí stanoví zákon v případě marného uplynutí lhůty 15 dnů, která běží od podání žádosti podle § 14 odst. 1 a § 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím nebo od předložení odvolání podle § 16 odst. 3 téhož zákona. Podle názoru žalobce nelze v žádném případě takové lhůty začít znovu počítat po zrušení správních rozhodnutí soudem. Výklad, který předestírá žalovaná ad 1), je výkladem účelovým, který nemá oporu v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Tento výklad by navíc ve svém důsledku znamenal, že by povinný subjekt mohl stále pouhou nečinností „vydávat“ fiktivní rozhodnutí, která by soud opakovaně rušil a tuto „hru“ by bylo možné hrát do nekonečna. Podle názoru žalobce je takový výklad a odporující článku 1 Ústavy. Žalobce dále poukázal na výklad doktríny správního práva, podle kterého se v případě výhry žadatelů před soudem proti fiktivním rozhodnutím povinných subjektů vrací spor do samého počátku, v němž se ovšem již opakovaně neuplatní (srov. Korbel, F. a kol.: Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 2. vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005, str. 175).

Krajský soud v Ostravě uložil žalované ad 1) povinnost vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací a vůči žalované ad 2) žalobu zamítl.