Ejk 268/2007
Právo na informace: fiktivní rozhodnutí
k § 14 odst. 3 písm. c), § 15 odst. 4 a § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
k § 79 a § 81 soudního řádu správního
Zákonná
fikce
o vydání rozhodnutí o odepření informací podle § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se z povahy věci nemůže uplatnit poté, co bylo předchozí negativní fiktivní rozhodnutí zrušeno správním soudem.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, čj. 22 Ca 258/2005-52)
Prejudikatura:
srov. č. 148/2004 Sb. NSS, č. 207/2004 Sb. NSS, č. 652/2005 Sb. NSS a č. 750/2006 Sb. NSS.
Věc:
Bc. Miroslav Š. proti 1) Policii České republiky – Městskému ředitelství Ostrava a 2) Policii České republiky – Správě Severomoravského kraje o poskytnutí informací.
Žalobce dne 22. 4. 2003 žalovanou ad 1) požádal o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Rozhodnutí o neposkytnutí informací ze dne 22. 4. 2003 i rozhodnutí o zamítnutí odvolání ze dne 11. 5. 2003 bylo vydáno fikcí. Následně žalovaná ad 2) vydala dne 2. 6. 2003 ve věci rozhodnutí.
K žalobě žalobce Krajský soud v Ostravě dne 29. 7. 2004 uvedená rozhodnutí žalovaných správních orgánů zrušil. Žalovaná ad 2) na tento pravomocný rozsudek nereagovala a rovněž žalovaná ad 1) vůči žalobci neučinila žádný další úkon.
Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhal, aby soud uložil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku žalované ad 1) povinnost vydat rozhodnutí ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 22. 4. 2003, a pro případ zamítnutí tohoto primárního petitu navrhoval, aby tatáž povinnost byla uložena žalované ad 2). Zrušením shora uvedených rozhodnutí se podle názoru žalobce věc dostala zpět do stadia řízení před správním orgánem I. stupně, který byl a je povinen rozhodnout o jeho žádosti ze dne 22. 4. 2003. Vzhledem k tomu, že předchozí rozhodnutí žalované ad 1) nastolené fikcí bylo zrušeno, neuplatní se znovu zákonná
fikce
o vydání rozhodnutí negativního obsahu, neboť lhůta 15 dnů od podání žádosti již jednou uplynula, a nemůže proto začít plynout znovu. Přestože by se věc měla nacházet ve stadiu řízení před správním orgánem I. stupně, byla věc výrokem rozsudku Krajského soudu v Ostravě vrácena k dalšímu řízení žalované ad 2), tj. správnímu orgánu II. stupně. Vzhledem k tomu zde vznikla určitá nejistota, u kterého správního orgánu se věc nalézá a který správní orgán je povinen o věci dále jednat a rozhodnout. Žalobce proto z důvodu procesní opatrnosti podal žalobu proti oběma žalovaným jako správním orgánům I. a II. stupně. Dále žalobce uvedl, že podal žalobu proti nečinnosti správního orgánu, aniž by předtím bezvýsledně využil jakéhokoliv procesního prostředku k ochraně před nečinností správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., neboť žádný takový procesní prostředek žalobce k dispozici nemá, když postup podle § 50 správního řádu z roku 1967 za takový procesní prostředek považován není. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek č. 491/2005 Sb. NSS.
Žalovaná ad 1) ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že po zrušení předcházejících rozhodnutí správním soudem začala běžet dnem následujícím po právní moci rozsudku soudu opětovně lhůta pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, která uplynula marně, což mělo za následek vydání fiktivního negativního rozhodnutí ke dni 21. 9. 2004. Záleželo tedy na žalobci, zda proti tomuto rozhodnutí podá odvolání. Jelikož tak žalobce neučinil, má žalovaná ad 1) za to, že byl s tímto rozhodnutím spokojen.
Žalobce v replice uvedl, že zákon o svobodném přístupu k informacím neobsahuje žádná ustanovení o počítání lhůt ani o vzniku následků v podobě fiktivních rozhodnutí v případě, že správní orgány nerozhodnou o věci znovu poté, kdy jim byla vrácena po zrušení jejich předchozích rozhodnutí správním soudem. Jediné dva případy
fikce
vydání rozhodnutí stanoví zákon v případě marného uplynutí lhůty 15 dnů, která běží od podání žádosti podle § 14 odst. 1 a § 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím nebo od předložení odvolání podle § 16 odst. 3 téhož zákona. Podle názoru žalobce nelze v žádném případě takové lhůty začít znovu počítat po zrušení správních rozhodnutí soudem. Výklad, který předestírá žalovaná ad 1), je výkladem účelovým, který nemá oporu v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Tento výklad by navíc ve svém důsledku znamenal, že by povinný subjekt mohl stále pouhou nečinností „vydávat“ fiktivní rozhodnutí, která by soud opakovaně rušil a tuto „hru“ by bylo možné hrát do nekonečna. Podle názoru žalobce je takový výklad
absurdní
a odporující článku 1 Ústavy. Žalobce dále poukázal na výklad doktríny správního práva, podle kterého se v případě výhry žadatelů před soudem proti fiktivním rozhodnutím povinných subjektů vrací spor do samého počátku, v němž se ovšem
fikce
již opakovaně neuplatní (srov. Korbel, F. a kol.: Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 2. vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005, str. 175).
Krajský soud v Ostravě uložil žalované ad 1) povinnost vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací a vůči žalované ad 2) žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Mezi účastníky bylo sporné, zda se poté, co byla správním soudem zrušena negativní fiktivní rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve smyslu § 15 odst. 4 a § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, uplatní opět zákonná
fikce
podle § 15 odst. 4 citovaného zákona.
(...) Krajský soud se zcela ztotožnil s přiléhavou argumentací žalobce, že z citovaného § 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím jednoznačně vyplývá, že zákonná
fikce
o vydání rozhodnutí o odepření informací se z povahy věci může uplatnit pouze jednou, neboť zákon váže počátek běhu lhůty pro vyřízení žádosti o poskytnutí informací na doručení žádosti povinnému subjektu (v projednávané věci byla žádost o poskytnutí informací první žalované doručena dne 24. 4. 2003), popř. na upřesnění žádosti podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce poukázal správně rovněž na skutečnost, že výklad žalovaných by ve svých důsledcích vedl k tomu, že povinný subjekt by se mohl opakovaně vyhýbat poskytnutí informací, resp. sdělení důvodů pro odepření informací, odkazem na vydání fiktivního negativního rozhodnutí, které je ovšem podle ustálené judikatury správních soudů nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Takový výklad, který by mohl vést k nekonečnému „ping pongu“ mezi soudem a správními orgány, je podle názoru krajského soudu
absurdní
a odporující smyslu a účelu zákona o svobodném přístupu k informacím.
Žaloba obsahovala dva petity, které se svou formulací blížily eventuálnímu petitu známému z občanského soudního řízení. Žalobce totiž navrhl, aby soud uložil žalované ad 1) povinnost vydat rozhodnutí ve věci žádosti o poskytnutí informací ze dne 22. 4. 2003 ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Pro případ zamítnutí tohoto primárního petitu žalobce navrhoval, aby tatáž povinnost byla uložena žalované ad 2). Ve sporném občanském soudním řízení se lze eventuálním petitem domáhat, aby byla žalovanému uložena určitá povinnost (primární
petit
), a teprve když bude primární
petit
zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce (eventuální
petit
). Charakter správního soudnictví ovšem nepřipouští podávání žalob ve formě eventuálních petitů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2004, čj. 6 Ans 1/2003-101, publikovaný pod č. 652/2005 Sb. NSS). Za této situace je nutno vycházet z toho, že žalobce jedním podáním podal fakticky dvě žaloby proti nečinnosti správního orgánu proti dvěma žalovaným.
Jelikož rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2004, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2004, byla pro vady řízení zrušena rozhodnutí žalované ad 2) ze dne 2. 6. 2003, fiktivní rozhodnutí žalované ad 2) ve věci odvolání žalobce ze dne 11. 5. 2003 i fiktivní rozhodnutí žalované ad 1) ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 22. 4. 2003, ocitla se věc ve stadiu řízení před správním orgánem I. stupně. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že krajský soud v předcházejícím rozsudku věc vrátil k dalšímu řízení žalované ad 2), neboť tento výrok má oporu v § 78 odst. 4 s. ř. s., a to i tehdy, zrušuje-li soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. vedle napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Žalovaná ad 2) tedy měla postoupit správní spis žalované ad 1) jako správnímu orgánu I. stupně. S ohledem na výše uvedené byla následně žalovaná ad 1) povinna (nehodlala-li, byť i jen zčásti, žádosti vyhovět) vydat rozhodnutí, jehož obsahové náležitosti jsou uvedeny v § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, tj. včetně odůvodnění každého omezení práva na informace, nebo poskytnout požadované informace.