119/2004
Právo na informace a informace o zdravotním stavu
Právo na informace: informace o zdravotním stavu
k § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
k § 23 odst. 1, § 69 a § 70 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 425/1990 Sb. a zákona č. 548/1991 Sb.
I. Ministerstvo zdravotnictví je sice povinným subjektem pro poskytování informací podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, avšak není povinno sdělovat občanu informace o jeho zdravotním stavu, neboť to není předmětem jeho činnosti (§ 69 a § 70 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu).
II. Státní ani nestátní zdravotnická zařízení nejsou povinnými subjekty dle ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a informace o zdravotním stavu proto poskytují pouze v rozsahu stanoveném v § 23 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, čj. 5 A 68/2000-98)
Věc:
Ing. Josef V. v Ú. proti Ministerstvu zdravotnictví o poskytnutí informace.Žalobou ze dne 17. 4. 2000 napadl žalobce rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 6. 4. 2000, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 3. 2000 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Ve správním řízení požadoval žalobce poskytnutí originálu posudku odborného konzultanta Ministerstva zdravotnictví z oboru neurologie doc. MUDr. Zbyňka K., Csc., ze dne 24. 5. 1995. Správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o poskytnutí originálu uvedeného posudku či jeho kopie ověřené kriminalistickou laboratoří, zároveň však rozhodl o doručení kopie posudku v zákonné třicetidenní lhůtě za úhradu vynaložených nákladů ve výši 165,50 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil správní orgán I. stupně tím, že nemá k dispozici originál uvedeného posudku; zákon o svobodném přístupu k informacím navíc nestanoví povinnost poskytovat informace formou zaslání originálních dokumentů. S uvedenou právní argumentací se ztotožnil i vedoucí ústředního orgánu státní správy v napadeném rozhodnutí.
Žalobce ve své žalobě zpochybnil postup správního orgánu I. i II. stupně při vyřizování žádosti o poskytnutí informace a namítal, že pro dotčené správní orgány nemůže být problémem vyžádat originál posudku od příslušného zdravotnického zařízení. Navíc má žalobce za to, že mu byl neoprávněně vyměřen poplatek za pořízení fotokopie posudku. Žalobce přitom trval na zaslání originálu posudku, neboť měl obavy z falšování zdravotní dokumentace. Z výše uvedených skutečností dovodil žalobce porušení svého práva na svobodný přístup k informacím, a navrhl proto zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žádal zároveň, aby soud uložil poliklinice v Ú., s. r. o., a Masarykově nemocnici v Ú. vydání jeho zdravotní dokumentace.
Ve vyjádření ze dne 12. 6. 2001 žalovaný správní orgán uvedl, že na poskytování informací o zdravotním stavu se zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nevztahuje. Tyto informace jsou poskytovány formou poučení na základě ustanovení § 23 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, podle něhož je lékař povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popř. členy jeho rodiny, o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně-preventivní péče. Žalovaný má za to, že i zasláním fotokopie znaleckého posudku vyhověl žalobci nad rámec právních předpisů. Náklady na pořízení fotokopie posudku pak byly stanoveny polovinou předepsané sazby. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím byl zákon překročen ve prospěch žalobce, nikoliv v jeho neprospěch, navrhl správní orgán zamítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Posudek odborného konzultanta Ministerstva zdravotnictví, jehož vydání se žalobce domáhal, byl zpracován pro vyřízení stížnosti žalobce na ambulantní lékařku MUDr. K., která podle jeho mínění u něj neopatrným vyšetřením vyvolala cévní mozkovou příhodu. Znalecký posudek byl podkladem pro vyřízení stížnosti v režimu vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, ve spojení s ustanovením § 77 odst. 6 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. O vyřízení stížnosti podává správní orgán stěžovateli zprávu dle ustanovení § 11 citované vyhlášky, při opakovaných stížnostech pak dle ustanovení § 6 odst. 7 citované vyhlášky. Uvedené právní předpisy nezakotvují povinnost správního orgánu zasílat stěžovateli podklady, na základě kterých byla stížnost vyřízena.
Takováto povinnost nevznikla správnímu orgánu nově ani na základě ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.,1) neboť předmětem činnosti Ministerstva zdravotnictví není primárně poskytovat informace o zdravotním stavu občanů (§ 69 a 70 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). Jestliže tedy Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo alespoň o zaslání kopie požadovaného znaleckého posudku žalobci, učinilo tak nad rámec svých povinností stanovených zákonem. Pro tento případ oprávněně rozhodlo i o náhradě nákladů dle ustanovení § 17 odst. 1 a 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Soud nevyhověl ani návrhu žalobce na uložení povinnosti poliklinice v Ú., s. r. o., a Masarykově nemocnici v Ú. na vydání zdravotní dokumentace, neboť tyto subjekty nejsou účastníky řízení. Uvedené subjekty ostatně nejsou v daném případě ani osobami zúčastněnými na řízení, neboť nesplňují podmínky uvedené v ustanovení § 34 odst. 1 s. ř. s. v návaznosti na ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Vzhledem k tomu, že poskytnutí více práv, než žalobci dle zákona náleží, není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
(aš)
1 Ustanovení § 8 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, bylo zrušeno zákonem č.101/2001 Sb. s účinností od 1. 6. 2000.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.