3100/2014
Pozemní komunikace: zvláštní užívání pozemní komunikace
Pozemní komunikace: zvláštní užívání pozemní komunikace
k § 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákonů č. 102/2000 Sb., č. 259/2002 Sb., č. 256/2002 Sb., č. 186/2006 Sb., č. 97/2009 Sb., č. 152/2011 Sb. a č. 196/2012 Sb.
Silniční správní úřad v řízení podle § 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neřeší otázky ochrany vlastnického práva k pozemkům dotčeným zvláštním užíváním pozemní komunikace. Omezuje-li vlastníky sousedních nemovitostí povolené zvláštní užívání, mohou se bránit cestou vlastnické žaloby na poli soukromoprávním.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, čj. 22 A 123/2012-22)
Prejudikatura:
č. 920/2006 Sb. NSS.Věc:
Lidové bytové družstvo Český Těšín proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o povolení zvláštního užívání pozemní komunikace.Dne 26. 4. 2012 Městský úřad Český Těšín rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení ve věci povolení zvláštního užívání pozemní komunikace - zřízení venkovní zahrádky ke kavárně, protože není žadatelem ani vlastníkem předmětné komunikace.
Žalobcovo odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 8. 2012 zamítl.
Žalobce se následně bránil žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Namítal, že předmětná komunikace je přístupovým pozemkem k nemovitosti, kde je žalobce vlastníkem bytové jednotky a zároveň správcem. Dle žalobce zákon o pozemních komunikacích nevymezuje okruh účastníků řízení, a proto mělo být při jejich vymezení postupováno dle § 27 odst. 2 správního řádu.
Žalovaný v reakci na žalobu s odkazem na § 25 odst. 1 a odst. 6 písm. c) zákona o pozemních komunikacích a vyhlášku č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, uvedl podmínky povolení zvláštního užívání a zdůraznil, že v předmětném řízení se posuzuje jen možný vliv na samotnou pozemní komunikaci a bezpečnost a plynulost provozu na ní. Zdůraznil podobnost uvedené právní úpravy s řízením podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích (povolování připojení na pozemní komunikaci), kde taktéž správní úřad nemá prostor pro posuzování vlivu na práva vlastníků okolních nemovitostí.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Dle § 25 odst. 1 věty prvé a odst. 13 zákona o pozemních komunikacích "k
užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (dále jen "zvláštní užívání"), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem
[...] příslušného orgánu Policie České republiky
". "Prováděcí předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení zvláštního užívání dálnice, silnice a místní komunikace a náležitosti rozhodnutí v této věci.
"Krajský soud souhlasí s žalovaným, že se jedná o prakticky stejné vymezení činnosti silničního správního úřadu, jako v případě povolování připojení na pozemní komunikaci dle § 10 odst. 4 a 5 zákona o pozemních komunikacích, podle nichž "[p]
říslušný silniční správní úřad si před vydáním povolení
[...] o připojení sousední nemovitosti k dálnici, silnici nebo k místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá předchozí souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace, a
[...] předchozí souhlas příslušného orgánu Policie České republiky
". "Prováděcí předpis upraví technické podmínky pro připojování pozemních komunikací navzájem a podmínky pro připojování sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci.
"K povaze řízení dle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích se soudy rozhodující ve správním soudnictví vyjadřují dlouhodobě, opakovaně a neměnně. Městský soud v Praze již v rozsudku ze dne 16. 3. 2006, čj. 10 Ca 284/2005-56, č. 920/2006 Sb. NSS, vyslovil, že "v
lastník pozemku pod pozemní komunikací, příp. vlastník pozemku, přes nějž má být vedeno připojení k sousední nemovitosti, nemá z tohoto titulu postavení účastníka řízení o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, neboť v tomto řízení nejsou jeho práva ani právem chráněné zájmy dotčeny
". Tento názor byl aprobován
i Nejvyšším správním soudem, který např. v rozsudcích ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 78/2011-58, či ze dne 10. 10. 2013, čj. 7 As 95/2013-74, zdůraznil, že "příslušný silniční správní úřad v řízení podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích posuzuje navrhované připojení po předchozím souhlasu vlastníka dotčené pozemní komunikace z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto důvodu se k povolení připojení vyžaduje též souhlas dopravního inspektorátu Policie ČR. Bližší podmínky, za nichž může být takové povolení vydáno, jsou stanoveny v § 12 odst. 1 až 3 prováděcí vyhlášky k zákonu o pozemních komunikacích, která určuje zejména technické parametry sjezdů a nájezdů na pozemní komunikace, neobsahuje však povinnost silničního správního úřadu posuzovat vliv povolení na vlastnická práva osob odlišných od žadatele a vlastníka dotčené pozemní komunikace.
[...] Vydáním povolení o připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci silniční správní úřad
[...] pouze konstatuje jeho soulad s požadavky prováděcí vyhlášky.
[...] Existence povolení o připojení sama o sobě proto nemůže zasáhnout do vlastnických práv osob odlišných od žadatele
. [...] Silniční správní úřad v řízení podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích neřeší (a ani řešit nemůže, neboť to není v jeho pravomoci) otázky ochrany vlastnického práva k pozemkům dotčeným budoucí stavbou.
"Krajský soud uvedenou prejudikaturu plně respektuje, ztotožňuje se s ní a ani v nyní posuzované věci neshledal důvody, aby se od ní odchýlil.
Jak již soud předeslal, § 25 zákona o pozemních komunikacích představuje prakticky totožnou právní úpravu odlišnou jen konkrétním předmětem, jímž by mohly být komunikace a provoz na ní ohroženy (zde zvláštní užívání komunikace). Správnímu úřadu je zde dána pravomoc zkoumat navrhované zvláštní užívání po předchozím souhlasu vlastníka dotčené pozemní komunikace z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Z tohoto důvodu se k povolení připojení vyžaduje též souhlas dopravního inspektorátu Policie ČR. Bližší podmínky, za nichž může být takové povolení vydáno, jsou stanoveny v § 40 odst. 5 prováděcí vyhlášky, která určuje, že žádost o povolení zvláštního užívání podle § 25 odst. 6 písm. c) až e) zákona o pozemních komunikacích "
obsahuje:
a) přesné určení místa, účelu a doby zvláštního užívání a způsobu jeho realizace (jaký druh stavebních prací, jaký způsob prodeje a v jakém zařízení, jaký rozsah akce apod.),
b) jméno a příjmení toho, kdo má za průběh zvláštního užívání zodpovídat, jeho datum narození, telefon a adresu (u právnických osob jejich název, sídlo a IČ),
c) odhadovaný vliv zvláštního užívání (popřípadě ruchu tímto užíváním vyvolaného) na bezpečnost a plynulost provozu na dotčeném úseku komunikace a návrh na řešení vzniklé situace,
d) povolení k provozování předmětu činnosti v rámci zvláštního užívání, pokud je takové povolení zapotřebí podle zvláštních předpisů,
e) stanovisko dotčených správních úřadů, pokud je to zapotřebí podle zvláštních předpisů
".Z uvedeného vyplývá, že silničnímu správnímu úřadu není ani v řízení podle § 25 zákona o pozemních komunikacích dána pravomoc posuzovat vliv povolení na vlastnická práva osob odlišných od žadatele. Vydáním povolení o zvláštním užívání pozemní komunikace silniční správní úřad pouze konstatuje jeho soulad s požadavky na bezpečnost a plynulost silničního provozu.
Krajský soud má za to, že zabýval-li by se silniční správní úřad v tomto řízení otázkou vlivu zvláštního užívání na práva dalších osob, překročil by meze svých pravomocí, čímž by se ocitl v rozporu nejen s § 2 odst. 2 správního řádu, ale i s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud uzavírá, že existence povolení zvláštního užívání pozemní komunikace sama o sobě proto nemůže zasáhnout do vlastnických práv osob odlišných od žadatele. Silniční správní úřad tedy ani v řízení podle § 25 zákona o pozemních komunikacích neřeší (a ani řešit nemůže, neboť to není v jeho pravomoci) otázky ochrany vlastnického práva k pozemkům dotčeným zvláštním užíváním pozemní komunikace.
Omezuje-li vlastníky sousedních nemovitostí povolené zvláštní užívání, dává jim právo možnost obrany na poli soukromoprávním cestou vlastnické žaloby (§ 126 a násl. občanského zákoníku z roku 1964 účinného do 31. 12. 2013, nyní § 1012 a násl. občanského zákoníku z roku 2012 účinného od 1. 1. 2014).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobci z titulu vlastnictví k nemovitosti sousedící s dotčenou částí místní komunikace, na které má být povoleno zvláštní užívání, nevzniklo oprávnění být účastníkem řízení před silničním správním úřadem o povolení tohoto zvláštního užívání, neboť jeho vlastnická práva k pozemku nemohla být v tomto řízení dotčena. Z tohoto důvodu nemůže být jeho účastenství založeno ani na základě § 27 odst. 2 správního řádu, a žalovaný proto nepochybil, jestliže okruh účastníků posoudil pouze podle příslušných ustanovení zákona o pozemních komunikacích. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.