1867/2009
Pozemní komunikace: připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci; Řízení před soudem: kompetenční výluka
Pozemní komunikace: připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci. Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
k § 75 odst. 2 soudního řádu správního
I. Při nesouhlasném stanovisku vlastníka dotčené pozemní komunikace vydaném na základě § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nelze žádosti o povolení připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci vyhovět.
II. Souhlas či nesouhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace dle § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není závazným podkladovým stanoviskem a soud není oprávněn takové stanovisko přezkoumat na základě § 75 odst. 2 s. ř. s.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 3. 2009, čj. 59 Ca 94/2008-31)
Věc:
Ing. Petr K. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o povolení připojení pozemku k místní komunikaci.Žalobce dne 12. 10. 2007 požádal Městský úřad Rokytnice nad Jizerou o povolení připojení sousední nemovitosti na místní komunikaci. Správní orgán I. stupně dne 14. 11. 2007 řízení přerušil z toho důvodu, že žalobce nedoložil souhlas vlastníka komunikace.
Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadl žalobce odvoláním, ke kterému žalovaný dne 14. 1. 2008 napadené rozhodnutí zrušil. Konstatoval přitom, že obstarání vyjádření vlastníka dotčené pozemní komunikace i orgánu policie ČR je povinností silničního správního úřadu. Zavázal silniční správní orgán k tomu, aby vyzval vlastníka dotčené pozemní komunikace a stanovil mu termín k vyjádření k žádosti žalobce. Dále žalovaný konstatoval, že silniční správní úřad může pouze vyzvat vlastníka k vyjádření, nebo popřípadě svolat jednání v předmětné věci. Silniční správní úřad nemůže bez vyjádření vlastníka rozhodnout.
Správní orgán I. stupně dne 1. 2. 2008 žádost žalobce o vydání povolení k připojení pozemku na místní komunikaci zamítl.
Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadl žalobce odvoláním, které žalovaný dne 28. 4. 2008 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Vycházel přitom ze zjištění, že správní orgán I. stupně nepovolil podle § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích připojení pozemku pro výstavbu novostavby rodinného domu v k. ú. Dolní Rokytnice na místní komunikaci. Považoval v tomto ohledu za zásadní, že vlastník pozemní komunikace neudělil souhlas ve smyslu § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. Souhlasné vyjádření vlastníka pozemní komunikace je nutné pro vydání kladného rozhodnutí. V předmětném případě silniční správní úřad obdržel od vlastníka pozemní komunikace nesouhlasné vyjádření k předmětné věci a nezbývalo mu tedy nic jiného, než žádost zamítnout.
Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, ve které především zdůraznil, že v dané věci bylo první rozhodnutí silničního správního úřadu zrušeno z důvodu vad řízení. V tomto rozhodnutí žalovaný s ohledem na komplikovanost záležitosti doporučil správnímu orgánu I. stupně moderovat jednání a případnou dohodu mezi vlastníkem místní komunikace a vlastníkem stavebního pozemku. Vyjednávací potenciál však nebyl podle žalobce vyčerpán. Žalobce jako občan vnímá, že město Rokytnice nad Jizerou figuruje v tzv. dvojjediné roli - jako vlastník místní komunikace a jako silniční správní úřad. Výchozí pozice města Rokytnice nad Jizerou jako vlastníka místní komunikace, v jejímž sousedství je stavební pozemek, měla být vstřícná tak, aby město umožňovalo v souladu s platným územním plánem zastavění pozemku. Vlastnictví zejména místních komunikací zavazuje jejich obecné užívání spíše umožňovat a ne omezovat.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný především uvedl, že v rozhodnutí ze dne 14. 1. 2008 pouze konstatoval, že Městský úřad Rokytnice musí neprodleně vyzvat vlastníka dotčené pozemní komunikace a stanovit mu termín k vyjádření k žádosti odvolatele (žalobce) tak, aby mohl rozhodnout v zákonem stanovené lhůtě, popřípadě svolat jednání v předmětné věci. Správní orgán I. stupně tedy postupoval dle instrukcí žalovaného. Stanovisko vlastníka místní komunikace je stanovisko vydávané v samostatné působnosti, v samostatné působnosti rozhoduje zastupitel města, popřípadě starosta. Dle § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích si příslušný správní úřad před vydáním povolení vyžádá stanovisko vlastníka pozemní komunikace; v předmětném správním řízení tento úkon byl proveden, avšak stanovisko vlastníka pozemní komunikace bylo nesouhlasné. Z tohoto důvodu nemohl správní orgán I. stupně postupovat jinak, nežli podání žalobce zamítnout, jelikož nebyla splněna zákonná podmínka pro vydání rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že není kompetentní změnit stanovisko vlastníka pozemní komunikace, jelikož je vydáváno v samostatné působnosti.
Při jednání u soudu zástupce žalobce konstatoval, že respektuje, že správní úřad nemůže rozhodovat proti závaznému stanovisku obce. Zdůraznil ovšem, že soud podle soudního řádu správního přezkoumává i podkladová stanoviska. Požadoval, aby podkladové stanovisko (stanovisko vlastníka) bylo soudem hodnoceno. Soud by měl hodnotit, zda negativní stanovisko vlastníka komunikace je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Negativní stanovisko není dostatečně odůvodněno. Zástupce žalobce dále namítl, že ve správním spisu není doklad o způsobu přijetí závazného stanoviska obce. Není zjištěno, zda se obec jako vlastník žádostí řádně zabývala a zda o této žádosti rozhodl kompetentní orgán.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) K namítanému nevyčerpání vyjednávacího potenciálu soud konstatuje, že správní orgány postupují podle správního řádu. Podle § 5 správního řádu, pokud to povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci. V souzené věci nešlo o rozpory, které by bránily řádnému projednání věci, přesto správní orgány opakovaně zjišťovaly, zda vlastník komunikace nezmění své negativní stanovisko. Takový postup je dle názoru soudu dostatečný a je třeba zdůraznit, že správní řád neobsahuje ustanovení, které by správním orgánům ukládalo povinnost provádět "vyjednávání". Rovněž rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2008 zdůrazňuje, že silniční správní úřad může pouze vyzvat vlastníka k vyjádření, popřípadě svolat v předmětné věci jednání. Vzhledem k opakovanému jednoznačně negativnímu stanovisku vlastníka komunikace by případné svolání jednání bylo nadbytečné.
K námitkám, podle kterých má vlastnictví místní komunikace její užívání spíše umožňovat a ne omezovat, soud konstatuje, že je třeba rozlišovat stavební řízení, konkrétně ustanovení § 111 odst. 1 písm. c) stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), podle kterého musí být ve stavebním povolení zajištěn příjezd ke stavbě, a řízení o povolení připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci ve smyslu § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. Na rozdíl od stavebního zákona, který upravuje vstupy na pozemky a do staveb (§ 1), zákon o pozemních komunikacích pouze upravuje kategorizaci pozemních komunikací, jejich stavbu, podmínky užívání a jejich ochranu, práva a povinnosti vlastníků pozemních komunikací a jejich uživatelů a výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady. Silniční správní úřad jako správní orgán I., stupně jakož i žalovaný, posuzovaly žádost z hlediska § 10 zákona o pozemních komunikacích, přičemž zákon jednoznačně vyžaduje souhlasné stanovisko vlastníka komunikace. Soud se ztotožnil s právním názorem správních orgánů, podle kterého při negativním stanovisku vlastníka komunikace nelze žádosti o povolení připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci ve smyslu § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích vyhovět.
Při jednání dne 19. 3. 2009 zástupce žalobce zpochybnil okolnosti přijetí stanoviska vlastníka komunikace. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 30. 4. 2008. S ohledem na dispoziční zásadu a zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění žalobních bodů (výše citované ustanovení § 72 odst. 1 a 4 s. ř. s.) se soud námitkou vznesenou při jednání dne 19. 3. 2009 nemohl zabývat, neboť byla uplatněna opožděně. Shodné závěry platí i pro návrh přezkoumat (ne)souhlas vlastníka komunikace, vznesený rovněž při jednání dne 19. 3. 2009. Z důvodu opožděného uplatnění námitek zamítl soud při jednání návrhy na doplnění dokazování, neboť k těmto opožděným námitkám se navrhované důkazy vztahovaly. Pro úplnost soud dodává, že k vydání závazného podkladového stanoviska jsou příslušné správní orgány, závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona (§ 149 odst. 1 správního řádu). Souhlas či nesouhlas vlastníka dotčené komunikace dle § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích není závazným podkladovým stanoviskem a soud není oprávněn stanovisko vlastníka přezkoumat na základě ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.