3507/2017
Pozemkové úpravy: změna obvodu pozemkových úprav
Pozemkové úpravy: změna obvodu pozemkových úprav
k § 2 a § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákonů č. 186/2006 Sb. a č. 503/2012 Sb.*) (v textu jen „zákon o pozemkových úpravách“)
I. Přistoupil-li pozemkový úřad ke změně obvodu pozemkových úprav, kterou vyjmul pozemky některých vlastníků, neznamená to ještě samo o sobě, že se pozemkové úpravy nemohou přímo dotknout vlastnických či jiných věcných práv těchto vlastníků a tito přestávají být účastníky řízení [§ 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech].
II. Změna obvodu pozemkových úprav nemůže být svévolná, ale musí být ze strany pozemkového úřadu podložena důvody, které jsou souladné s cíli pozemkových úprav (§ 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, čj. 30 A 83/2016-102)
Věc:
a) Ing. Pavel Š. a b) Hana Š. proti Státnímu pozemkovému úřadu, odboru metodiky a řízení pozemkových úprav, o účastenství v řízení.Dne 27. 1. 2011 bylo zahájeno řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Kraj Vysočina, pobočka Žďár nad Sázavou (dále jen „krajský pozemkový úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 10. 2013 schválil návrh těchto komplexních pozemkových úprav. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci, jakož i další účastníci řízení, odvolání. Žalovaný zrušil napadené rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav a věc vrátil krajskému pozemkovému úřadu zpět k dalšímu řízení (doplnění řízení a vydání nového rozhodnutí).
V návaznosti na závěry žalovaného obsažené ve zrušujícím rozhodnutí posoudil krajský pozemkový úřad účelnost řešení pozemků, které byly předmětem pozemkových úprav, a posléze změnil obvod komplexních pozemkových úprav tak, že vyčlenil mj. pozemky ve vlastnictví a spoluvlastnictví žalobců a zahrnul je mezi pozemky neřešené dle § 2 zákona o pozemkových úpravách. Žalobci tak v důsledku později provedené změny obvodu pozemkových úprav přestali být podle názoru krajského pozemkového úřadu účastníky řízení, o čemž byli vyrozuměni oznámeními ze dne 21. 12. 2015. S těmito oznámeními však žalobci nesouhlasili, a proto krajský pozemkový úřad vydal dne 18. 1. 2016 usnesení o tom, že žalobce a) jako spoluvlastník a vlastník pozemků v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou a žalobkyně b) jako spoluvlastník pozemků v k. ú Budeč u Žďáru nad Sázavou nejsou dále účastníky řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou.
V obou případech přitom krajský pozemkový úřad v odůvodnění usnesení primárně odkázal na závěry odvolacího řízení, kterými je vázán. Uvedl, že
„[p]obočka posoudila účelnost a oprávněnost řešení pozemků nacházejících se v zastavěném a zastavitelném území obce s ohledem na
§ 2 [zákona o pozemkových úpravách] a z obvodu upravovaného území touto změnou vyloučila pozemky v zastavěném území a zastavitelných plochách stanovených ve schváleném územním plánu Obce Budeč“.
A dále konstatoval, že „[r]ovněž pobočka posoudila účelnost a oprávněnost řešení pozemků nacházejících se na výše uvedených listech vlastnictví a na základě jednání ze dne 17. 7. 2014 a zde uplatněných požadavků a s přihlédnutím k původnímu obsahu odvolání proti rozhodnutí pobočky o schválení návrhu pozemkových úprav a pro naplnění cílů pozemkových úprav a jejich dokončení, provedla změnu obvodu upravovaného území, a to tak, že pozemky evidované na výše uvedených listech vlastnictví vyloučila z řešení dle
§ 2 [zákona o pozemkových úpravách] a z důvodu celistvosti mapy DKM zahrnula tyto pozemky do pozemků neřešených dle § 2 s tím, že se u nich provede obnova souboru geodetických informací podle
§ 3 odst. 2 [zákona o pozemkových úpravách]. Pobočka tímto akceptuje Vaše požadavky na ponechání pozemků na původních místech. Poněvadž pozemky tvoří ucelený komplex, nevyžadují dalších řešení dle
§ 2 [zákona o pozemkových úpravách]“. Odůvodnění obou citovaných usnesení pak krajský pozemkový úřad uzavřel s tím, že pozemky vlastněné žalobci byly provedenou změnou vyjmuty z pozemků řešených dle § 2 zákona o pozemkových úpravách a že další pozemky v území dotčeném pozemkovými úpravami nevlastní, proto je nelze dále považovat za účastníky řízení ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemkových úpravách.Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 4. 2016 ve výroku I. zamítl odvolání žalobce a) podle § 90 odst. 5 správního řádu, ve výroku II. zamítl jako nepřípustné odvolání žalobkyně b) podle § 92 správního řádu, neboť ve věci jejího účastenství bylo vydáno jiné, samostatné usnesení, které nebylo napadeno odvoláním, a ve výroku III. potvrdil usnesení krajského pozemkového úřadu ze dne 18. 1. 2016, dle kterého žalobce a) není dále účastníkem řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou, a to z důvodu změny obvodu upravovaného území.
Žalovaný uvedl, že změna obvodu a tím i okruhu účastníků předmětného řízení je možná, pokud pro to pozemkový úřad shledá důvody. Ohledně těchto důvodů pak konkrétně odkázal na odvolací řízení proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, v němž bylo mj. konstatováno nestandardní stanovení obvodu pozemkových úprav, neboť do nich byla zahrnuta značná část zastavitelného území. A dále připomněl, že žalobce a) v průběhu řízení požadoval ponechat své pozemky na původních místech, což není smyslem pozemkových úprav. Celé řízení by pak nebylo účelné, nebyl by důvod jej provádět a vynakládat na něj finanční prostředky. Postup krajského pozemkového úřadu tedy žalovaný akceptoval a dodal, že na zařazení pozemků do obvodu pozemkových úprav na základě žádosti vlastníka neexistuje právní nárok.
Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně, ve které nejprve zrekapitulovali průběh celého řízení o pozemkových úpravách. Kromě jiného uvedli, že po zrušení původního rozhodnutí ze dne 9. 10. 2013 o schválení návrhu pozemkových úprav proběhlo dne 17. 7. 2014 jednání u krajského pozemkového úřadu. Na tomto jednání vedoucí pobočky krajského pozemkového úřadu navrhl vyloučit z obvodu pozemkových úprav pozemky všech účastníků řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč, kteří podali odvolání proti citovanému rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav v k. ú. Budeč. S tímto dotčení vlastníci, včetně žalobců, nesouhlasili, nicméně na jednání sboru zástupců konaném dne 5. 5. 2015 zástupce krajského pozemkového úřadu oznámil, že jejich pozemky budou vyjmuty z obvodu upravovaného území a vlastníci těchto pozemků přestanou být účastníky řízení. Následovalo oznámení krajského pozemkového úřadu o změně obvodu upravovaného území ze dne 21. 5. 2015 s odůvodněním, že tak bylo učiněno v souladu se závěry a doporučením žalovaného, resp. jeho rozhodnutím ze dne 16. 4. 2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí krajského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2013.
Tuto argumentaci či odkaz na rozhodnutí žalovaného považovali žalobci za pohrdání právem a výsměch principu zákonnosti při výkonu veřejné správy. Žalovaný vytkl nestandardní stanovení obvodu pozemkových úprav, neboť do jejich obvodu byly zahrnuty značné části zastavitelného území, a v návaznosti na to pak doporučil upravit obvod pozemkových úprav v souladu s územním plánem. Pozemky žalobců, které byly z pozemkových úprav vyloučeny, se ovšem nenacházejí v intravilánu obce, tedy s výhradou žalovaného vůbec nesouvisí. Žalovaný ve svém rozhodnutí nikde nedoporučil, aby z obvodu pozemkových úprav krajský pozemkový úřad vyloučil pozemky odvolatelů, a tím se jich jako účastníků řízení zbavil. Vzhledem k tomu, že krajský pozemkový úřad na řadu následujících podání žalobců nereagoval, podali žalobci proti jeho postupu tzv. zásahovou žalobu, kterou krajský soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, čj. 30 A 74/2015-45, odmítl jako nepřípustnou s tím, že žalovaný je povinen rozhodnout o účastenství žalobců ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu. To se také posléze stalo, a sice shora uvedenými usneseními ze dne 18. 1. 2016, které byly následně potvrzeny žalobou napadeným rozhodnutím.
Žalobci kromě jiného napadli závěr žalovaného, že jejich pozemky tvoří jeden ucelený komplex. Dle žalobců předmětné pozemky tvoří tři ucelené komplexy, které jsou od sebe dost vzdálené. Žalobci současně namítali, že nebyly uvedeny důvody, proč jejich pozemky nebyly ponechány mezi pozemky řešenými podle § 2 zákona o pozemkových úpravách, a že žádný požadavek na ponechání pozemků na původních místech žalobce a) nikdy nevznesl. Nadto žalobci zopakovali, že v tomto směru nelze odkazovat na závěry žalovaného, který jejich pozemky neřešil a pouze se ztotožnil s jejich názorem jako odvolatelů a doporučil upravit obvod pozemkových úprav v souladu s územním plánem.
Ve zbytku pak žalobci poukázali na to, že všechny jejich pozemky jsou dotčeny pozemkovými úpravami a vyžadují řešení podle § 2 zákona o pozemkových úpravách, což dostatečně namítali a dokladovali ve svém odvolání. S odkazem na § 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, rovněž zpochybnili závěr žalovaného, že na zařazení pozemků do obvodu pozemkových úprav na základě žádosti vlastníka neexistuje právní nárok. Závěrem pak žalobci konstatovali, že pozemkové úpravy shledávají užitečnými a prospěšnými, jsou-li ovšem realizovány v souladu se zákonem, což se v daném případě nestalo. To ostatně potvrdil i žalovaný na základě odvolání žalobců - viz výše. Následně se tedy krajský pozemkový úřad žalobců zbavil jako nepohodlných účastníků řízení, a to využitím, či spíše zneužitím institutu změny obvodu pozemkových úprav, a následně činil intenzivní kroky k ukončení předmětného řízení bez účasti žalobců.
Žalovaný ve svém vyjádření k námitce týkající se změny obvodu pozemkových úprav odkázal kromě jiného na odvolání žalobců proti rozhodnutí krajského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2013. V tomto odvolání žalobci požadovali jednak, aby vnější hranice jejich pozemků byly ponechány tak, jak jsou vedeny v katastru nemovitostí, a jednak, aby žádná část pozemků nebyla dána do vlastnictví obce Budeč a hranice byla upravena tak, jak je popsáno výše. Krajský pozemkový úřad proto po zrušení citovaného rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav provedl změnu obvodu pozemkových úprav, čímž vyhověl žalobcům ve výše uvedených bodech odvolání a ponechal jejich pozemky na původních místech.
Žalovaný současně poznamenal, že je jen na uvážení krajského pozemkového úřadu, v jakém rozsahu stanoví obvod pozemkových úprav. Obvod je sice v souladu s § 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb. stanoven i s přihlédnutím k požadavkům vlastníků pozemků, nicméně zákon ani vyhláška neukládají povinnost těmto požadavkům bezvýhradně vyhovět. Dále žalovaný připomněl, že k použití § 9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách, tj. k pozdější změně obvodu, došlo v důsledku zjištěných potřeb, které se vyskytly v průběhu řízení o pozemkových úpravách.
K namítanému zneužití institutu změny obvodu pozemkových úprav pak žalovaný uvedl, že vyloučení předmětných pozemků z obvodu pozemkových úprav bylo prostředkem k řešení problémů. Pozemkové úpravy se týkaly cca 100 účastníků řízení a s ohledem na jejich práva postupoval krajský pozemkový úřad tak, aby práva ostatních účastníků řízení nebyla omezena zdlouhavým projednáváním opakujících se požadavků jen některých účastníků, jimž nebylo ve výsledku a v kontextu požadavků ostatních vlastníků možné vyhovět. V této souvislosti poukázal žalovaný též na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2001, čj. 5 A 5/99-33, v němž je mj. konstatováno, že z hlediska proporcionality nelze nadřazovat zájem jednotlivce nad zájmy většiny, zvláště když je princip pozemkových úprav založený na kvantitativní a kvalitativní rovině veřejného zájmu.
V závěru pak žalovaný ještě poznamenal, že stanovení obvodu pozemkových úprav, příp. jeho následná změna, není řešena formou rozhodování dle správního řádu a že žádný vlastník nemá právní nárok na to, aby byl zařazen do obvodu pozemkových úprav.
Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V.
Posouzení věci krajským soudem
(...) Jádrem celého sporu je otázka účastenství žalobců v řízení o pozemkových úpravách. Žalobci původně byli účastníky řízení o pozemkových úpravách, které vyústilo ve vydání rozhodnutí krajského pozemkového úřadu o schválení návrhu pozemkových úprav. Po zrušení tohoto rozhodnutí ze strany žalovaného a následné změně obvodu pozemkových úprav, vč. vyjmutí pozemků ve vlastnictví žalobců, však bylo krajským pozemkovým úřadem rozhodnuto o tom, že žalobci již dále účastníky řízení nejsou, což žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil a zamítl odvolání obou žalobců. (...)
V.b) K účastenství v řízení o pozemkových úpravách, vč. změny obvodu pozemkových úprav (výrok I. a III. napadeného rozhodnutí)
Účastenství je obecně řešeno ve správním řádu, podle něhož se postupuje i při řízení o pozemkových úpravách, pokud ovšem zákon o pozemkových úpravách nestanoví jinak (§ 24 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách). A právě v případě účastenství zákon o pozemkových úpravách stanoví jinak, resp. má v tomto směru svoji specifickou úpravu obsaženou v § 5 nazvaném
„Účastníci řízení o pozemkových úpravách“.
Podle § 5 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách (ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc):„Účastníky řízení o pozemkových úpravách (dále jen ‚účastníci’) jsou:
a) vlastníci pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách podle § 2 (dále jen ‚vlastníci pozemků’) a fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; za takové osoby se nepovažují vlastníci, pro jejichž pozemky se v pozemkových úpravách pouze obnovuje soubor geodetických informací (§ 3 odst. 2),
b) stavebník, je-li provedení pozemkových úprav vyvoláno v důsledku stavební činnosti,
c) obce, v jejichž územním obvodu jsou pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav; účastníky mohou být i obce, s jejichž územním obvodem sousedí pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav, pokud do 30 dnů od výzvy příslušného pozemkového úřadu přistoupí jako účastníci k řízení o pozemkových úpravách, (dále jen ‚obec’)“
(pozn. zvýraznění doplněno krajským soudem).Z uvedeného je zřejmé, že okruh účastníků zahrnuje různé subjekty. Nejvýznamnější jsou z hlediska šíře přiznaných práv vlastníci těch pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách. Zákon o pozemkových úpravách těmto vlastníkům přiznává řadu oprávnění, jimiž mohou podstatným způsobem ovlivňovat průběh řízení a zejména jeho výsledek; ke schválení návrhu pozemkových úprav bylo třeba souhlasu vlastníků alespoň 3/4 (a po novele provedené zákonem č. 185/2016 Sb. 60 %) výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu § 2 v pozemkových úpravách. Mezi účastníky řízení zákon o pozemkových úpravách dále řadí za určitých podmínek též stavebníka, obec a ty fyzické osoby či právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; takovou osobou může být např. držitel předkupního práva, oprávněný z věcného břemene, nájemce, zástavní věřitel či soused.
Žalovaný však ve shodě s krajským pozemkovým úřadem pominul tuto posledně uvedenou kategorii svým způsobem specifických účastníků a vyšel z toho, že pozemky žalobců jsou mimo obvod pozemkových úprav a nejsou tudíž předmětem pozemkových úprav. Potvrdil proto rozhodnutí krajského pozemkového úřadu, že žalobci nejsou účastníky řízení, aniž by současně prověřil možnost dotčení jejich práv v důsledku řešení pozemkových úprav.
Takový postup nelze akceptovat. Zákon o pozemkových úpravách zjevně stanoví okruh účastníků šířeji a nelze vyloučit (spíše naopak), že žalobci se do tohoto okruhu účastníků tak, jak je vymezen v § 5 odst. 1 písm. a) zákona, vejdou. Žalobci své dotčení namítali nejen v žalobě, ale též v podaném odvolání, v němž výslovně uvedli, že jejich pozemky jsou dotčeny pozemkovými úpravami a že vyžadují řešení podle § 2 zákona o pozemkových úpravách. A odkázali především na to, že v původním návrhu pozemkových úprav, který po jeho schválení žalovaný zrušil, byly jejich pozemky důkladně řešeny, a to jak v části nového uspořádání, tak v plánu společných zařízení; příkladmo pak uvedli některé body, které byly u jejich pozemků řešeny: příjezdové cesty, přístupnost a využití pozemků, rybník, další vodohospodářské objekty, ozelenění, územní systém ekologické stability, protierozní opatření atd.
Napadené rozhodnutí žalovaného se ovšem těmito skutečnostmi vůbec nezabývalo, tvrzení žalobce označilo jako nerelevantní a poukázalo na to, že předmětem odvolacího řízení není posuzování toho, co předcházelo zrušenému rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. K otázce možného dotčení práv žalobců - naznačeného mj. právě jejich výše uvedeným tvrzením - se tak žalovaný v podstatě nevyjádřil. Z jeho rozhodnutí nelze seznat, že by žalobci nemohli spadat mezi osoby, u nichž existuje potencialita dotčení v důsledku řešení pozemkových úprav, což je alarmující nejen proto, že zákonná úprava s tímto okruhem osob jako účastníků řízení výslovně počítá, ale i proto, že pozemky žalobců původně v návrhu pozemkových úprav zahrnuty byly. A pokud nyní již předmětem pozemkových úprav nejsou, nelze žalobce
de facto
ani de iure
stavět do pozice, jakoby jejich pozemky vůbec neexistovaly.V souhrnu se jedná o množství pozemků - různého druhu určení - v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou a bez jejich konkrétního vymezení a důkladného posouzení ve vztahu k řešení pozemkových úprav rozhodně nelze popřít potencialitu přímého dotčení žalobců na vlastnickém, příp. jiném právu. Míra pravděpodobnosti dotčení je navíc v daném případě výrazně vyšší již jen tím, že původně pozemky předmětem pozemkových úprav byly, posléze z nich byly vyjmuty, přičemž příprava pozemkových úprav nadále probíhá, a to v bližším či širším sousedství těchto pozemků. O to více je tedy zarážející, že žalovaný při věcném posouzení odvolání žalobce a) zcela pominul posoudit jeho pozici jakožto osoby, jejíž
„vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena“.
Úvaha o této nepochybně
relevantní
a důležité otázce v napadeném rozhodnutí chybí. Posouzení či test potenciálního přímého dotčení žalobců (z titulu vlastnictví pozemků, které sice nejsou přímo předmětem pozemkových úprav, ale nacházejí se v širším či bližším sousedství - v jednom katastrálním území, v němž pozemkové úpravy probíhají) žalovaný neprovedl. Vyšel v zásadě pouze z provedené změny obvodu pozemkových úprav, o jejíž důvodnosti ve vztahu k žalobcům a jejich pozemkům lze navíc významně pochybovat.Obvod pozemkových úprav, jakožto území pozemkovými úpravami dotčené, nepochybně ovlivňuje okruh účastníků a je s ním neoddělitelně spjat. Ostatně přímo § 5 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách s touto možností počítá a stanoví povinnost vyrozumět vlastníky pozemků, kteří se v důsledku změny obvodu pozemkové úpravy stanou účastníky řízení; současně také stanoví povinnost postupovat podle správního řádu, pokud vlastník pozemku přestane být účastníkem řízení podle § 5 odst. 1 písm. a). A právě to se v nyní projednávané věci stalo s tím, že žalovaný, resp. krajský pozemkový úřad, rozhodl o tom, že žalobci již dále nejsou účastníky řízení, protože pozemky, které vlastní, byly na základě změny obvodu upravovaného území vyjmuty z předmětu pozemkových úprav.
Legální definice obvodu pozemkových úprav v § 3 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách zní tak, že se jedná o
„území dotčené pozemkovými úpravami, které je tvořeno jedním nebo více celky v jednom katastrálním území“;
takto již jednou vymezené území lze změnit. Zákon o pozemkových úpravách přitom v § 9 odst. 6 uvádí, že „pozdější změnu obvodu a okruhu účastníků řízení lze provést, pokud pro to pozemkový úřad shledá důvody“
(pozn. zvýraznění doplněno krajským soudem). Konkrétní důvody zákon o pozemkových úpravách neuvádí, nepochybně by se však mělo jednat o důvody, které konvenují cílům pozemkových úprav, jimiž jsou především prostorové a funkční uspořádání pozemků ve veřejném zájmu tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy a současné zajištění podmínek pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochrana a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny (viz § 2 zákona o pozemkových úpravách).Cílem pozemkových úprav je tedy jakási celková harmonizace vztahů v daném území, která probíhá ve veřejném zájmu, a to na základě řízení zahájeného vždy z podnětu pozemkového úřadu, tj. z moci úřední (§ 6 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách). Tomu ovšem mohou předcházet a často také předchází požadavky vlastníků na zahájení pozemkových úprav, které příslušný pozemkový úřad posuzuje, a v případě, že se pro to vysloví vlastníci nadpoloviční výměry zemědělské půdy v dotčeném katastrálním území, musí řízení o pozemkových úpravách zahájit vždy (§ 6 odst. 1 a 3 zákona o pozemkových úpravách). Jakkoli se tedy jedná o řízení zahajované a vedené z moci úřední, je zde velmi silný prvek v podobě vlastníků pozemků, které nelze pomíjet, a to nejen v souvislosti se samotným zahájením řízení, ale vůbec s celým řízením, vč. určení obvodu pozemkových úprav. Určení obvodu pozemkových úprav je klíčové z hlediska určení okruhu účastníků řízení a dle § 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb. příslušný pozemkový úřad
ex officio
,„do obvodu zahrne pozemky, které posoudil jako nezbytné pro dosažení cílů pozemkových úprav a obnovy katastrálního operátu, s přihlédnutím k požadavkům vlastníků pozemků, příslušné obce a katastrálního úřadu“
(pozn. zvýraznění doplněno krajským soudem).V daném případě přitom pozemky žalobců do obvodu pozemkových úprav krajský pozemkový úřad zahrnul, tzn., že je musel vyhodnotit jako pozemky nezbytné k dosažení shora uvedených cílů pozemkových úprav. Následně, s odkazem na závěry žalovaného, který zrušil jeho rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, však rozhodl o změně obvodu pozemkových úprav a vyjmul z upravovaného území mj. pozemky žalobců.
K tomu je nutno poznamenat, že zrušující rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2015 se kriticky vymezilo k více věcem, přičemž jednou z nich bylo též stanovení obvodu pozemkových úprav. Konkrétně žalovaný upozornil na nestandardní stanovení obvodu pozemkových úprav proto, že
„do obvodu byly zahrnuty značné části zastavitelného území obce, které nejsou z hlediska zemědělského využití potřeba (§ 2 zákona).“
Současně doporučil v dalším řízení upravit obvod pozemkových úprav v souladu s územním plánem bez toho, že by byl v tomto ohledu nějak konkrétní. A konkrétní nebyl ani krajský pozemkový úřad, který v oznámení o změně obvodu pozemkových úprav ze dne 5. 5. 2015 odkázal na závěry odvolacího řízení, které však hovoří obecně o nevhodném zahrnutí zastavitelného území bez nějakého jasného pokynu vyjmout pozemky žalobců (dle jejichž tvrzení navíc vůbec nejde o pozemky v intravilánu, tj. zastavitelném území obce).Argumentace závěry žalovaného ve vztahu ke změně obvodu pozemkových úprav a vyjmutí pozemků žalobců je tedy značně nepřesvědčivá, přičemž z ostatních okolností celé věci se lze důvodně domnívat, že pravým důvodem zde nebyly závěry žalovaného, nýbrž snaha zbavit se problematických účastníků řízení - žalobců. Ostatně sám žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že byl zvolen takový postup, aby práva ostatních účastníků nebyla omezena zdlouhavým projednáváním opakujících se požadavků, jimž nebylo možno vyhovět. Tuto situaci je však nutno řešit primárně již v rámci projednávání návrhu nového uspořádání pozemků a posléze pak především v rámci hlasování o návrhu, resp. jeho schvalování, kdy s finálním návrhem vyslovují jednotliví vlastníci souhlas. K eliminování problematických vlastníků, jejichž požadavkům nelze vyhovět, tak funguje primárně institut hlasování, neboť ke schválení není potřeba absolutní většiny, ale pouze tzv. kvalifikované většiny v podobě 3/4 (po novele provedené zákonem č. 185/2016 Sb. jen 60 %) vlastníků výměry řešených pozemků.
Je zřejmé, že návrh nového uspořádání pozemků bývá v praxi často kompromisním výsledkem různých zájmů (nejen) jednotlivých vlastníků, jež nelze nikdy absolutně sladit, a proto také zákon o pozemkových úpravách počítá nikoli s absolutním souhlasem všech vlastníků. Jejich individuální zájmy nelze z hlediska proporcionality nadřazovat nad zájmy zákonem kvalifikované většiny, resp. její zájmy blokovat. A pokud se tak děje, je namístě využít právě výše zmíněného mechanismu hlasování o návrhu nového uspořádání pozemků a příp. problematické vlastníky přehlasovat (a pokud se to nepodaří, nezbývá než hledat jiné, racionální řešení - uspořádání pozemků, příp. řízení zastavit s odkazem na § 6 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách).
K institutu hlasování a následné nutnosti respektování přehlasování menšiny pak krajský soud pouze pro úplnost odkazuje na
relevantní
judikaturu, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007, čj. 5 A 27/2002-86, který se sice vztahuje k předchozí právní úpravě pozemkových úprav (zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech**)), jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti úpravy současné, neboť ta je vystavena na stejných principech. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „podle § 9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách
[nyní § 11 odst. 4 - pozn. krajského soudu] je rozhodující souhlas s navrženými pozemkovými úpravami vlastníky, kteří představují dvě třetiny výměry půdy dotčené pozemkovými úpravami
[nyní vážené hlasy vlastníků alespoň tří čtvrtin výměry půdy pozemků pojatých do pozemkové úpravy - pozn. krajského soudu]. [...] V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině, než provedení pozemkových úprav respektovat. A to jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale také s ohledem na veřejný zájem na provedení pozemkových úprav; především však i proto, že by podle požadavků přiměřenosti, vyjádřených v § 8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách
[nyní § 10 zákona - pozn. krajského soudu] ve spojení s § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny. I těmto vlastníkům má realizace pozemkových úprav přinést užitek, byť se sami můžou cítit poškozeni a znevýhodněni. Podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba též posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je posuzovat zcela jednotlivě a individuálně; racionálnější hospodaření, i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být většinové.“
K obdobným závěrům pak dospěl Nejvyšší správní soud také ve svém dalším rozsudku ze dne 13. 2. 2009, čj. 7 As 26/2007-278, ve kterém konstatoval, že „každý vlastník nemovitostí vstupujících do pozemkové úpravy musí akceptovat nově nastolený stav, bylo-li ho dosaženo správným procesním postupem a byly-li současně dodrženy zákonem stanovené podmínky, omezení a regulativy. Jinými slovy vyjádřeno: nesouhlas účastníka řízení [zde vlastníka pozemků dotčených pozemkovou úpravou a osoby, jejíž věcná práva k nemovitostem mohou být pozemkovou úpravou dotčena - § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemkových úpravách]
s věcným uspořádáním nemovitostí ve schváleném návrhu pozemkové úpravy nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o jejím schválení
(§ 11 odst. 4 zákona), neopírá-li se o tvrzení o porušení shora uvedených zákonných požadavků.“Lze proto uzavřít, že prostý odkaz na závěry odvolacího řízení ani problematičnost žalobců - účastníků řízení, kteří s návrhem pozemkových úprav nesouhlasili (úspěšně se odvolali) a požadovali ponechání původních pozemků, nemůže z hlediska změny obvodu pozemkových úprav obstát. A to tím spíše, že v daném případě se jedná o komplexní pozemkové úpravy, jež vyžadují souhrnné řešení, nikoli jednoúčelové s vyloučením pozemků těch vlastníků, kteří s návrhem nového uspořádání nesouhlasí. Jak již bylo řečeno výše, takové situace je třeba řešit zejména za pomoci hlasování jednotlivých vlastníků, nikoli změnou obvodu pozemkových úprav. Změna obvodu pozemkových úprav je v tomto ohledu až krajním řešením, jež nemůže být svévolné a musí být vždy podloženo přesvědčivými důvody, které konvenují základním cílům pozemkových úprav. (...)
*) S účinností od 1. 8. 2016 byl § 2 změněn zákonem č. 185/2016 Sb.
**) S účinností od 1. 1. 2003 nahrazen zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.