783/2006
Povaha seznamu zboží s regulovanými cenami
Ej 390/2003
Povaha seznamu zboží s regulovanými cenami
k § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách
Rozhodnutí cenového orgánu o zařazení zboží do seznamu zboží s regulovanými cenami podle § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, je pramenem práva.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2003, čj. 7 A 6/2002-50)
Prejudikatura:
shodně nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99*), opačně nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. II. ÚS 53/97**).Věc:
Akciová společnost F. proti Ministerstvu financí o uložení pokuty.Žalovaný dne 6. 12. 2001 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2001, jímž byla uložena pokuta ve výši 9 251 960 Kč (tj. ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu), a to za porušení cenových předpisů, podle § 15 odst. 2 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Při cenové kontrole totiž bylo zjištěno, že žalobce při nákupu syrového kravského mléka od prodávajících snižoval smluvně dohodnuté ceny pod úroveň minimálních cen stanovených výměrem žalovaného č. 01/99, který byl změněn výměry č. 05/99, 06/99 a 08/99.
Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, v níž se především zabýval povahou cenových výměrů. Tvrdil, že nejsou ani obecně závaznými právními předpisy, ani správními rozhodnutími, ale akty . K tomu uvedl, žalovaný je cenovým orgánem oprávněným uskutečňovat regulaci cen, která se mj. uskutečňuje stanovením minimálních cen. Zákon o cenách přitom v § 10 stanoví, že seznamy zboží s regulovanými cenami, jakož i příslušné ceny, uveřejňují cenové orgány v Cenovém věstníku. V praxi žalovaný tyto seznamy zboží vydává a mění formou tzv. výměrů, které nelze v žádném případě považovat za individuální správní akty. Mají-li zakládat povinnosti adresátů, kterým jsou určeny, je nutno je považovat za obecně závazné právní předpisy. K tomu, aby výměry nabyly platnosti, je ale nezbytné, aby byly řádně vyhlášeny. Výměry jsou však uveřejňovány v Cenovém věstníku, který vydává žalovaný, což je periodikum naprosto nejasné právní povahy, které v žádném případě nemůže sloužit jako publikační zdroj srovnatelný se Sbírkou zákonů. Cenové výměry proto nemají ani povahu právních předpisů, a nejsou tedy ani pramenem práva.
sui generis
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že soulad cenových výměrů s Ústavou nebyl a ani nemohl být předmětem správního řízení. Cenový kontrolní orgán i odvolací orgán má pro svoji činnost jasně vymezený právní rámec, přičemž správní řízení bylo zaměřeno na posouzení otázky, zda žalobce dodržel nebo nedodržel pravidla cenové regulace obsažená v těchto výměrech a zda byla dodržena procesní pravidla obsažená ve správním řádu a v cenových předpisech.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal od Vrchního soudu v Praze k dokončení řízení ve smyslu § 132 s. ř. s., žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 3 odst. 1 zákona o cenách se regulací cen rozumí stanovení nebo přímé usměrňování výše cen cenovými orgány a místními orgány. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení jsou rozhodnutí cenových orgánů a místních orgánů podle tohoto zákona závazná pro okruh adresátů, který je v nich vymezen. Podle § 5 odst. 4 zákona o cenách minimální cena je cena, kterou není přípustné snížit. Podle § 10 zákona o cenách zboží, u něhož se uplatňuje regulace cen podle § 5 a § 6, zařazují cenové orgány rozhodnutím do seznamu zboží s regulovanými cenami (dále jen „seznam“). Seznam a ceny v jeho rámci stanovené a zboží, u něhož se uplatňuje regulace cen podle § 8, uveřejňují cenové orgány v Cenovém věstníku. Podle § 15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách kupující poruší cenové předpisy, jestliže kupuje za cenu nižší než minimální. Pokud cenové kontrolní orgány zjistí, že došlo k porušení cenových předpisů podle § 15, uloží podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o cenách prodávajícímu nebo kupujícímu pokutu ve výši neoprávněně získaného majetkového prospěchu za období, v němž byl získán, nejdéle však za tři roky zpět ode dne zjištění, přesáhne-li jeho výše 1 000 000 Kč.
K právní povaze rozhodnutí cenových orgánů vydaných podle § 3 zákona o cenách se Ústavní soud vyjádřil nejprve v nálezu ze dne 17. 2. 1999, sp. zn. II. ÚS 53/97, v němž dovodil, že takové rozhodnutí není právním předpisem nižší právní síly. Jde o rozhodnutí cenových orgánů, které musí účastníci závazkového vztahu respektovat. Subjekty, jichž se takové rozhodnutí týká, nejsou povinny řídit se přímo cenovým rozhodnutím, nýbrž zákonem, který jim tuto povinnost ukládá. Podle nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99, Ústavní soud považoval za důvodné se od právního názoru vyjádřeného ve shora uvedeném nálezu odchýlit. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že pokud obsahový komponent právní normy je obsažen v pramenu, na který norma zmocňovací odkazuje, nutno i tento pramen považovat ze formu (tj. pramen) práva. Ústavní soud tedy neshledal, že by shora uvedená právní konstrukce byla ústavně nekonformní. Nejvyšší správní soud v této souvislosti poznamenává, že pojem „obecně závazný právní předpis“, který je užit v žalobě, od 1. 1. 1993, kdy nabyla účinnosti Ústava České republiky, již neexistuje (srov. čl. 80 a 138 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, čl. 79 odst. 3 a čl. 112 odst. 2 Ústavy České republiky).
*) Sb. ÚS, sv. 18, nález č. 73, str. 135; publikováno též pod č. 167/2000 Sb.
**) Sb. ÚS, sv. 13, nález č. 36, str. 195.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.