3463/2016
Pomoc v hmotné nouzi: přiznání mimořádné okamžité pomoci
Pomoc v hmotné nouzi: přiznání mimořádné okamžité pomoci
k § 2 odst. 4 a 5 písm. a) a b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.100)
Důvody pro poskytnutí mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů jsou vymezeny v § 2 odst. 4 a odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Výdaje na krytí základních potřeb po odnětí příspěvku na péči nelze pod tato ustanovení podřadit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.7.2016, čj. 6 Ads 22/2016-17)
Věc:
Jiří Š. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, o kasační stížnosti žalobce.Žalobci byl vyplácen příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, přičemž žadatelem (oprávněnou osobou) byl syn žalobce, žalobce je, jakožto rodič, zákonným zástupcem syna Jiřího Š. Příspěvek na péči byl vyplácen ode dne 1.1.2012 ve výši 5 000 Kč. Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc žalobce podal dne 3.1.2014 s tím, že mu byl neoprávněně odejmut příspěvek na péči ve výši 5 000 Kč měsíčně. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Brně (dále jen "úřad práce") ze dne 19.2.2014 mu nebyla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, neboť důvody žalobcem uváděné, tj. porušení zákona úřadem práce, neboť mu byl protiprávně odebrán příspěvek na péči, "
nebyly shledány relevantními
". Podle tohoto rozhodnutí nebylo odejmutím příspěvku na péči nikterak dotčeno životní minimum žadatele, neboť příspěvek na péči i s navýšením dle § 12 zákona o sociálních službách není rozhodným příjmem pro stanovení výše a nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí, jehož je žadatel dlouhodobým příjemcem.Proti rozhodnutí úřadu práce podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 2.5.2014.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně žalobu, která byla rozsudkem ze dne 30.12.2015, čj. 22 A 73/2014-35, zamítnuta. Krajský soud uvedl, že účel poskytnutí dávky, o kterou žalobce žádal, na jeho situaci nedopadá. Žalobce argumentoval tím, že se dostal do svízelné sociální a finanční situace, když mu v měsících prosinci 2013 a v lednu 2014 nebyl vyplacen příspěvek na péči o jeho syna, který mu byl předtím pravidelně vyplácen v částce 5 000 Kč měsíčně (teprve v únoru 2014 mu byla provedena zpětná výplata této dávky), a neměl tak prostředky k zajištění základních životních potřeb syna a zajištění řádné péče o něj. Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc podanou dne 3.1.2014 tedy žalobce uplatnil v době nepřiznání příspěvku na péči. Krajský soud konstatoval, že uváděná žalobní argumentace byla správně zhodnocena tak, že nezakládá důvod pro vznik nároku na dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, neboť účel poskytnutí této dávky není založen na principu zajištění životního optima jednotlivce, nýbrž na poskytnutí nezbytně nutné finanční pomoci pro překonání určité jednorázové tíživé sociální situace. Z tohoto důvodu nelze žalobci přisvědčit v tom, že by správní orgány měly zohlednit nevyplacení příspěvku na péči v měsíci prosinci 2013 a lednu 2014, neboť životní minimum jmenovaného nebylo odejmutím příspěvku na péči nikterak dotčeno. Příspěvek na péči i s navýšením dle § 12 zákona o sociálních službách není rozhodným příjmem pro stanovení výše a nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Podle stěžovatele je předmětná dávka poskytována pro "
překonání určité tíživé životní situace
" a stěžovatel se nevyplacením příspěvku na péči za měsíce prosinec 2013 a leden 2014 ocitl v situaci, kdy neměl ani prostředky k zajištění základních životních potřeb svého syna a zajištění řádné péče o něj. Stěžovatel dále připustil, že na předmětnou dávku neexistuje právní nárok, a je tedy fakultativní
. Proto ale musí orgán pomoci v hmotné nouzi zohlednit a vzít v úvahu konkrétní podmínky a momentální životní situaci žadatele, jeho majetkové a sociální poměry, a po náležité správní úvaze a posouzení všech okolností případu rozhodnout, zda dávku poskytne, či nikoliv. Své rozhodnutí pak musí náležitě a důvěryhodně odůvodnit tak, aby z něj bylo jasné, na základě jakých podkladů rozhodl a jaké důkazy ve věci provedl, aby bylo z této části rozhodnutí zřejmé, že vychází z náležitě zjištěného skutečného stavu věci. Obsahem rozhodnutí pak musí být dle zákona především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí a uvedení, jakými úvahami se správní orgán při jejich hodnocení řídil. Uvedené podmínky orgány obou stupňů nesplnily, rozhodnutí je tak dle stěžovatele nepřezkoumatelné.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění
(...) Nejvyšší správní soud považuje dále za nutné předestřít rozhodnou právní úpravu.
Podle § 36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc "
osoba uvedená v § 2 odst. 4 a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi
".Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi podle § 2 odst. 4 citovaného zákona považovat "
osobu, kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie
".Podle § 2 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat za osobu v hmotné nouzi též "osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky
a) k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, nebo
b) na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby a na základní vybavení domácnosti a odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte".
Stěžovatel v žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje uvedl, že porušením zákona úřadem práce jim byl protiprávně odebrán příspěvek na péči a nemají ani na základní potřeby. Předpokládanou výši jednorázového výdaje vyčíslil stěžovatel na 5 000 Kč. V daném případě se tedy stěžovatel dovolával okamžité pomoci k úhradě blíže nespecifikovaného jednorázového výdaje, který považoval zřejmě za nezbytný a na který neměl vzhledem k dané situaci při nevyplacení příspěvku na péči dostatečné prostředky. Účel hypotetického jednorázového výdaje stěžovatel spojil s potřebou prostředků na krytí "
základních potřeb
".Důvody pro poskytnutí mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů jsou, jak výše uvedeno, vymezeny v § 2 odst. 4 a odst. 5 písm. a) a b) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Výdaje na krytí "
základních potřeb
" však nelze pod tato ustanovení podřadit, neboť nepředstavují jednorázový výdaj spojený ani se živelní pohromou, ani se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, nebo úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby a na základní vybavení domácnosti a odůvodněných nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte, jak se uvádí v citovaných zákonných ustanoveních.O žádný takto zákonem vymezený či obdobný nezbytný výdaj se totiž v případě stěžovatele nejednalo, a nebylo jej proto možné pokládat za osobu nacházející se v hmotné nouzi ve smyslu citovaných ustanovení.
Nejvyšší správní soud dodává, že si je vzhledem k obsahu správního a soudního spisu vědom toho, že se stěžovatel v dané době mohl nacházet v nepříliš dobré sociální situaci a že mu mohlo činit jisté obtíže hradit náklady na výdaje, které mu vznikaly ve spojení s výkonem péče jako pečující osobě. Jak však již bylo zdůvodněno výše, zákon o pomoci v hmotné nouzi neumožňuje stěžovateli z důvodu, který v posuzované věci uvedl, mimořádnou okamžitou pomoc přiznat. Ta totiž není určena pro úhradu nákladů na uspokojení základních potřeb. Nepřiznáním mimořádné okamžité pomoci přitom nedošlo ani k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na pomoc v hmotné nouzi. Bez zřetele přitom není ani skutečnost, že nevyplacený příspěvek na péči o syna za měsíc prosinec 2013 a leden 2014 byl stěžovateli nakonec následně vyplacen v měsíci únoru 2014, a to tzv. zpětně.
Ze všech uvedených důvodů tedy podle názoru Nejvyššího správního soudu orgány pomoci v hmotné nouzi ani krajský soud nepochybily, když dospěly k závěru, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci stěžovateli. Nejvyšší správní soud tak nesouhlasí s tím, že by uvedené orgány ve svých rozhodnutích nesprávně posoudily rozhodující právní otázku, a stejně tak nesouhlasí ani s tím, že by daná rozhodnutí byla nepřezkoumatelná. Z předmětných rozhodnutí podle Nejvyššího správního soudu naprosto zřetelně a také dostatečně vyplývá, z jakých skutečností při posouzení žádosti stěžovatele o mimořádnou okamžitou pomoc dané orgány vycházely, a stejně tak jakými úvahami se při jejich hodnocení řídily.
100)
S účinností od 1.1.2012 byl § 2 odst. 5 změněn zákonem č. 366/2011 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.