Vydání 10/2013

Číslo: 10/2013 · Ročník: XI

2904/2013

Pomoc v hmotné nouzi: mimořádná okamžitá pomoc

Pomoc v hmotné nouzi: mimořádná okamžitá pomoc
k § 2 odst. 5 písm. a) a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi
Žadateli o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje je možno na základě dostatečně odůvodněného správního uvážení přiznat dávku po zohlednění příjmů a celkových sociálních a majetkových poměrů až do výše tohoto prokázaného výdaje. Dávka tedy nemusí být přiznána vždy ve výši prokázaného výdaje, je-li zřejmé, že mohlo být sledovaného účelu dosaženo vynaložením menšího objemu finančních prostředků [§ 2 odst. 5 písm. a) a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2013, čj. 3 Ads 84/2012-48)
Věc:
Mgr. Ing. Ludvík V. proti Krajskému úřadu kraje Vysočina (nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí) o dávku mimořádné okamžité pomoci, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce požádal o přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu jednorázového výdaje ve výši 1 500 Kč na nákup nových skel a obrouček dioptrických brýlí.
Městský úřad v Polné, odbor sociálních věcí (správní orgán I. stupně), dne 21. 9. 2011 ve věci vydal oznámení. Zjistil, že jedno sklo je v daném místě možné pořídit již za 70 Kč a nejnižší cena obrouček se pohybuje v rozmezí 500 Kč až 600 Kč. Celková hodnota dostupných brýlí se tedy může pohybovat mezi 640 Kč až 740 Kč. Správní orgán I. stupně tedy žalobci přiznal dávku ve výši rozdílu mezi dostupnými dioptrickými brýlemi s nejnižší cenou (740 Kč) a příspěvkem od pojišťovny (250 Kč), tedy ve výši 490 Kč.
Proti tomuto oznámení podal žalobce námitku, v níž namítl, že cena brýlí vypočtená správním orgánem I. stupně je nesprávná. Žalobce brýle pořídil v Českých Budějovicích za cenu v místě obvyklou. Pořízení obruby v nižší ceně je vzhledem k estetickému cítění nemožné. Žadatel si na zakoupení brýlí musel půjčit, doklad o výši ceny brýlí předložil správnímu orgánu I. stupně.
Správní orgán I. stupně na svém názoru vyjádřeném v oznámení ze dne 21. 9. 2011 setrval i v rozhodnutí ze dne 26. 10. 2011 reagujícím na námitku žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 12. 12. 2011 zamítl. V odůvodnění žalovaný uvedl, že se zabýval všemi odvolacími námitkami a přezkoumal znovu podmínky nároku na mimořádnou okamžitou pomoc jako dávku pomoci v hmotné nouzi v návaznosti na příslušná ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Provedl také vlastní šetření týkající se aktuálních cen za pořízení dioptrických brýlí v Českých Budějovicích. Na základě tohoto šetření zjistil, že pánské dioptrické brýle v základním provedení při předložení řádně vyplněného poukazu na brýle vystaveného odborným očním lékařem lze pořídit od cca 300 Kč - 650 Kč, přičemž 250 Kč z této celkové částky vždy hradí zdravotní pojišťovna. Uvedené skutečnosti žalovaný posoudil a vyhodnotil v souladu s § 36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi a § 2 odst. 5 písm. a) téhož zákona, a shledal, že žalobce je osobou, jež nemá prostředky k uhrazení nezbytného jednorázového výdaje, který je v tomto případě nezbytný a odůvodněný. Ve smyslu § 37 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi lze výši mimořádné okamžité pomoci stanovit až do výše jednorázového výdaje, a že je tedy na správním uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi, v jaké výši dávku přizná. Žalovaný přihlédl i k tomu, že co se týče tohoto druhu dávky, musí přiznaná výše dávky odpovídat pořízení předmětu v nejjednodušším základním provedení, při kterém však žalobci nehrozí újma na zdraví.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně. V ní uvedl, že rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné. Žalobce se e-mailem obrátil na prodejny optiky uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí a shledal, že cena brýlí je různá a pohybuje se od 500 Kč do 1 384 Kč za skla a od 980 Kč do 3 000 Kč za obroučky. Nelze tak jednoznačně stanovit minimální cenu brýlí ve výši 300 Kč. Žalobce v době koupě brýlí nemohl předvídat, v jakých prodejnách žalovaný bude ceny brýlí zjišťovat. Měl za to, že si zboží mohl vybrat v jakékoliv prodejně optiky v Českých Budějovicích. Přístup správních orgánů považoval žalobce za diskriminační, dokonce za omezování osobní svobody. Žalobce poukázal na platnou právní úpravu mimořádné okamžité pomoci v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, jakož i na důvodovou zprávu k tomuto zákonu, a namítal, že mu hrozila s přihlédnutí k jeho příjmu a celkovým sociálním a majetkovým poměrům vážná újma na zdraví, a splňoval tedy podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci podle § 2 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 6. 6. 2012, čj. 41 A 9/2012-50, zamítl. V odůvodnění kromě obsáhlé rekapitulace relevantních zjištění ze správního spisu soud uvedl, že spornou otázkou mezi žalobcem a správními orgány je to, zda správní orgán měl žalobci poskytnout v rámci žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc celou žalobcem požadovanou částku, která představuje skutečné náklady žalobcem vynaložené na pořízení dioptrických brýlí, či zda se může jednat i o částku nižší a zda je i tato nižší částka v souladu se zákonem. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí správních orgánů, které přiznaly žalobci mimořádnou okamžitou pomoc a vyplatily mu za pořízení brýlí částku 490 Kč, a shledal je za rozhodnutí, které bylo vydáno zcela v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi, neboť se v daném případě skutečně jednalo o úhradu nezbytného jednorázového výdaje. Protože se jedná o dávku ,,
mimořádné okamžité pomoci
", je namístě, aby byla vyplacena částka na spodní hranici pořizovacích nákladů, pokud splní svůj účel. V daném případě prvostupňový orgán i krajský úřad ceny dioptrických brýlí, a to samozřejmě v nejnižší cenové relaci, a aby splnily svůj účel, tedy aby ochránily zdraví žalobce, zjišťovaly. Podle krajského soudu je známo i laické veřejnosti, že dioptrické brýle, tedy obroučky i dioptrická skla jsou v různých cenových relacích, od cenových relací představujících částku několik set korun, po cenové relace představující částku několik tisíc korun. Nicméně s ohledem na skutečnost, že dioptrické brýle měly být pořízeny z dávky ,,
mimořádné okamžité pomoci
", je zcela namístě, že si správní orgány zjišťovaly nižší ceny dioptrických brýlí, které by však splnily z hlediska zdravotního svůj účel, a to i ve městě České Budějovice, kde si žalobce sám dioptrické brýle pořizoval. S ohledem na skutečnost, že bylo prokázáno, že Všeobecná zdravotní pojišťovna žalobci poskytne na pořízení dioptrických brýlí celkem 250 Kč, je samozřejmé, že tato částka od pořizovací ceny bude odečtena ze strany správního orgánu a že bude vyplacena částka rozdílu, ovšem od ceny představující cenu dioptrických brýlí v nejnižší cenové relaci, což se skutečně i stalo. Na druhé straně krajský soud uvedl, že bylo možno přisvědčit námitce žalobce, že brýle, jež by si pořídil v nejnižší cenové relaci, by nemusely vyhovovat estetickému cítění žalobce, tedy tomu, aby se v takových brýlích mohl dle něho ukazovat na veřejnosti. Toto však není kritériem, ke kterému správní orgány přihlížely, a takový postup je v pořádku. Zásadním kritériem je hledisko zdravotní, tedy to, zda pořízení dioptrických brýlí v nižší cenové relaci, než požadoval žalobce, splňuje podmínky ochrany zdraví žalobce. Krajský soud v této souvislosti vyložil § 37 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, z něhož vyplývá, že je skutečně otázkou správního uvážení správního orgánu, zda v případě žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc ohledně jednorázového výdaje poskytne finanční prostředky, které by uhradily celý jednorázový výdaj žadatele, či zda tento výdaj bude nižší. Je však dle názoru soudu nutné toto řádně zdůvodnit, což se v případě žalobce ze strany správních orgánů stalo. S uvedeným odůvodněním se také krajský soud ztotožnil, přičemž poukázal i na judikaturu, podle níž dávka "
mimořádné okamžité pomoci
" podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi je svou povahou nenárokovou, tzn.
fakultativní
. I v tomto případě je však správní orgán povinen si opatřit veškeré podklady a zjistit skutečnosti nezbytné pro své rozhodnutí (podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2010, čj. 38 Cad 39/2008-18). Krajský soud tedy uzavřel, že správní orgány v souladu s tímto judikátem postupovaly, i když se jedná o dávku nenárokovou, tzn.
fakultativní
, byla dávka mimořádné okamžité pomoci žalobci přiznána, neboť správní orgán takto uvážil a zdůvodnil, nebyla však přiznána ve výši, již žalobce požadoval. Byla přiznána v částce nižší, a to na základě podkladů, které si správní orgány opatřily a ve svém rozhodnutí uvedly.
Rozsudek krajského soudu žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností. V ní uvedl, že považuje obě správní rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů. Vůči napadenému rozsudku pak namítl, že ze zákona o pomoci v hmotné nouzi nevyplývá, že by musela být mimořádná okamžitá pomoc vyplacena na samé spodní hranici pořizovacích nákladů nezbytně nutného výdaje. Nejnižší cena podle názoru stěžovatele není cenou, která je efektivní či účelná. Pokud si správní orgány zjišťovaly ceny dioptrických brýlí v určité cenové relaci, kterou poté odůvodnily ve svém rozhodnutí, pak by musel správní orgán I. stupně v odůvodnění sdělit žadateli, že si má zakoupit věc s nákladem jednorázového výdaje ve výši, kterou v daném místě zjistily. Stěžovatel nebyl obeznámen s tím, že mu bude uhrazena pouze nejnižší cena věci, a proto koupil dioptrické brýle v optimální cenové relaci. V zákoně o pomoci v hmotné nouzi se nikde nehovoří o tom, že jediným kritériem pro určení výše dávky je hledisko zdravotní. Pokud správní orgán uhradil pořizovací částku věci na samé hranici pořizovacích nákladů, pak je takové rozhodnutí nutno řádně zdůvodnit; to se však nestalo. Zvláště ve vazbě na stěžovatelův minimální měsíční příjem mohly správní orgány přiznat předmětnou dávku v plné výši jednorázového výdaje. Pokud se krajský soud s tímto stavem spokojil, rozhodl ve věci nesprávně.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V prvé řadě Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelova námitka týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. není důvodná. Krajský soud se v adekvátním rozsahu zabýval všemi uplatněnými žalobními námitkami a své rozhodnutí opřel o přezkoumatelné skutkové i právní úvahy. Jeho argumentace vedoucí k zamítnutí žaloby je srozumitelná a věcná, a není tak možné uvažovat ani o nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, ani o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Pokud krajský soud připustil stran určitých žalobních námitek, že jde o
relevantní
tvrzení, ještě to neznamená, že jako celek je jeho argumentace nesrozumitelná. Konkrétní stěžovatelův apel na estetickou stránku věci, s nímž se krajský soud spíše po mimoprávní stránce ztotožnil, nemá jakoukoliv právní relevanci ve vztahu ke správnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, ani napadeného rozsudku.
Z hlediska podkladů obsažených ve správním spisu, z nichž vycházel i krajský soud a které stěžovatel považuje za nedostatečné, je třeba uvést, že oba správní orgány vycházely z náležitě zjištěného stavu věci. Nejvyšší správní soud upozorňuje na to, že ve správním řízení I. stupně ani odvolacím správním řízení nebylo prováděno klasické dokazování ve smyslu § 51 správního řádu, nýbrž bylo vycházeno z podkladů, které správní orgány získaly částečně od samotného stěžovatele (zejm. poukaz na nákup brýlí, potvrzení o nákupu brýlí a zaplacení částky 1 208 Kč), a dále ze skutečností, které správní orgány zjistily ze své úřední činnosti. Mezi tento druh podkladů náleží i zjištění správních orgánů týkající se obvyklé ceny dioptrických brýlí, které si stěžovatel zakoupil. Tyto podklady hodnotí orgán pomoci v hmotné nouzi ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu podle své úvahy; přitom je povinen přihlížet pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně je patrné, že oba správní orgány se těmito zjištěnými skutečnostmi náležitě zabývaly a tato úvaha se stala nosnou pro určení výše přiznané mimořádné okamžité pomoci. Jakkoliv by i zde měly správní orgány dbát o co možná nejvyšší verifikovatelnost takto zjištěných skutečností ve smyslu zásady modifikované materiální pravdy (tj. zjištění stavu věci bez důvodných pochybností) vyjádřené v § 3 správního řádu, tedy doložit alespoň způsob jejich získání (telefonicky, elektronickou poštou či osobním šetřením na místě), nepředstavuje tato procesní nedůslednost takovou vadu, která by činila napadené rozhodnutí původního žalovaného jako celek nepřezkoumatelným, anebo měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Ani této námitce tedy Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
K právnímu posouzení věci [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] se vztahují stěžovatelovy námitky k aplikaci správní úvahy oběma správními orgány. Stěžovatel se domnívá, že správní úvaha obou orgánů pomoci v hmotné nouzi nebyla řádně zdůvodněna, a nesouhlasí ani s užitím zdravotního hlediska jako klíčového kritéria pro určení výše dávky. Podle § 2 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Na toto ustanovení navazuje § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož se výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 5 písm. a) stanoví až do výše jednorázového výdaje. V této formulaci je zároveň upraveno i správní uvážení, které v tomto případě náleží orgánu pomoci v hmotné nouzi nejen co do splnění podmínek vzniku nároku na dávku, ale i co do výše této dávky. Zákon přitom žádná další kritéria pro stanovení konkrétní výše této formy mimořádné okamžité pomoci nestanoví, což odpovídá obecnému charakteru tohoto ustanovení, které má zahrnout širokou škálu různých sociálních situací, které jsou naznačeny uvedeným demonstrativním výčtem. Pokud tedy stěžovatel požadoval přiznání dávky za účelem úhrady jednorázového výdaje na zakoupení zdravotnické pomůcky - dioptrických brýlí, je třeba souhlasit s krajským soudem v tom, že primárním účelem poskytnutí mimořádné okamžité pomoci je v souladu s funkcí této pomůcky zdravotní hledisko. V kombinaci s pojmovým znakem "
nezbytnosti
" jednorázového výdaje pak vede výklad
e ratione legis
citovaných ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi k závěru, že je třeba žadateli na základě správní úvahy přiznat takovou částku, která bude zohledňovat jeho celkové sociální a majetkové poměry a zároveň nebude převyšovat prokázanou výši jednorázového nezbytného výdaje. V tomto rozsahu byla správní úvaha obsažená v rozhodnutí I. stupně i v napadeném rozhodnutí naprosto srozumitelná a přezkoumatelná, takže Nejvyšší správní soud stěžovateli v tomto ohledu rovněž nepřisvědčil.
Obdobně nelze souhlasit ani se stěžovatelovou námitkou, že by mu správní orgán I. stupně musel sdělit předem, že si má brýle zakoupit v nejnižší možné cenové relaci, neboť pouze v této výši mu bude jednorázový výdaj uhrazen. Zákon o pomoci v hmotné nouzi takový postup při rozhodování o mimořádné okamžité pomoci neumožňuje, neboť předpokládá, že již v průběhu řízení o žádosti bude stěžovatel dokládat určitým způsobem výši jednorázového výdaje, k jehož úhradě má mimořádná okamžitá pomoc sloužit. Tento účel poskytnutí dávky je navíc zřejmý z povahy mimořádné okamžité pomoci jako dávky pomoci v hmotné nouzi (srov. dikci "
nezbytného jednorázového výdaje
"), která není založena na principu zajištění životního optima jednotlivce, nýbrž na poskytnutí nezbytně nutné finanční pomoci pro překonání určité tíživé sociální situace. Z toho důvodu nelze stěžovateli přisvědčit ani v tom, že by správní orgány měly při posuzování výše dávky zohledňovat i estetické a jiné aspekty vážící se k charakteru zboží či služby opatřených na základě jednorázového výdaje, neboť je skutečně pouze na stěžovateli, jaké zboží, službu či jiné plnění si svobodně vybere. Na orgánu pomoci v hmotné nouzi je, aby posoudil nezbytnou výši tohoto výdaje a v rámci své úvahy určil adekvátní výši mimořádné okamžité pomoci podle celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.