Vydání 3/2014

Dne 6. 4. 2011 vydal Městský úřad Aš, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, rozhodnutí, kterým nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na tuto dávku.

Na základě odvolání žalobce žalovaný (zde ještě Krajský úřad Karlovarského kraje, který s účinností od 1. 1. 2012 byl na základě novelizace zákona o pomoci v hmotné nouzi zákonem č. 366/2011 Sb. nahrazen Ministerstvem práce a sociálních věcí, s nímž bylo v řízení pokračováno) dne 25. 5. 2011 rozhodnutí správního orgánu I. stupně částečně změnil, ve zbytku potvrdil. V odůvodnění uvedl, že podle § 34 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi ve znění do 31. 12. 2011 platilo, že výše cílového nájemného se stanoví v období do 31. 12. 2010 jako součin cílové hodnoty měsíčního nájemného platné pro daný kalendářní rok, stanovené podle zvláštního právního předpisu (zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu) a podlahové plochy bytu. Zákon o jednostranném zvyšování nájemného z bytu byl změněn zákonem č. 150/2009 Sb. tak, že došlo k prodloužení účinnosti zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu v případě některých měst a obcí. Ve všech ostatních obcích (včetně Aše) bylo po 1. 1. 2011 možné sjednávat v nájemních bytech nájemné v souladu s občanským zákoníkem z roku 1964^*). To znamená, že po uvedeném datu se museli vlastníci bytů, které již nadále nepodléhají regulaci nájemného podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu dohodnout s nájemci bytů o výši nájemného. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj nemělo k dispozici objektivní údaje o výši nájemného v jednotlivých regionech, městech a obcích, bylo na základě metodického vedení Ministerstva práce a sociálních věcí (Metodický pokynu MPSV č. 4/2010, ze dne 13. 12. 2010, čj. 2010/98474-21) doporučeno pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi do doby, než bude k dispozici cenová mapa, vycházet z „“. Jestliže nájemné doložené žadatelem převyšovalo toto nájemné v místě a čase obvyklé, doporučovalo se započítat pro účely stanovení výše dávek pomoci v hmotné nouzi právě nájemné v místě a čase obvyklé. S ohledem na možné situace se doporučovalo porovnání výše takto stanoveného nájemného s náklady na plochu bytu připadající na jednotlivé osoby, která je používána při stanovení nákladů na bydlení v rámci státní sociální podpory. V případě, že byt obývala např. jedna osoba, doporučovalo se započítat plochu 38 m2. Pro účely porovnání se nájemné tedy vypočetlo tak, že započitatelná podlahová plocha se vynásobila nájemným v místě a čase obvyklým na 1 m2 podlahové plochy. V předmětné věci činilo nájemné v místě a čase obvyklém pro obec Aš pro typ bytu, který žalobce obýval, 34 Kč/m2, podlahová plocha pro jednu osobu na základě doporučení metodického vedení 38 m2. Nájemné v místě a čase obvyklé v případě žalobce tedy činilo 34 Kč x 38 m2 = 1 292 Kč. Tato částka činila zároveň odůvodněné náklady na bydlení ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle § 35 uvedeného zákona činí výše doplatku na bydlení za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na kalendářní měsíc, sníženou o příspěvek na bydlení náležející za předchozí kalendářní měsíc, a částkou, o kterou příjem osoby zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí převyšuje částku živobytí osoby. Správní orgán I. stupně vycházel v době rozhodování z toho, že v měsíci březnu 2011 žalobce pobíral příspěvek na živobytí ve výši 2 020 Kč, odůvodněné náklady na bydlení činily částku 1 292 Kč a příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory 1 315 Kč. Z toho vyplývá, že doplatek na bydlení vycházel v záporné částce -23 Kč, a žalobci tak za měsíc březen 2011 nenáležel. Na základě uvedených skutečností žalovaný žalobci doplatek na bydlení ode dne 1. 3. 2011 nepřiznal.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který jí vyhověl a rozsudkem ze dne 31. 7. 2012, čj. 17 A 41/2011-31, rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně zrušil. Uvedená rozhodnutí nebyla dle soudu v souladu s § 68 správního řádu, v němž jsou stanoveny náležitosti rozhodnutí. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení se v odůvodnění uvedou „“. Ve správním spisu však nejsou založeny žádné podklady, ze kterých by vyplývalo, na základě jakých skutečností bylo ve vztahu k typu bytu užívaného žalobcem stanoveno nájemné ve výši 34 Kč/m2. Metodický pokyn je pouze interním nikoli zákonným předpisem, a proto nemůže jít k tíži občana, že příslušné ministerstvo nevydalo tzv. cenovou mapu nájemného pro jednotlivé regiony.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Nesouhlasil s názorem soudu, že nemohl vycházet z metodického pokynu v otázce určení nájemného v místě bydliště žalobce. Metodický pokyn není podzákonným právním předpisem, nicméně jeho smyslem je sjednocení postupu správních úřadů napříč celou Českou republikou s cílem zavést rovný přístup k žadatelům z různých krajů. Není jím však vytvářen protiprávní stav. Žalobce správnímu orgánu nepředložil doklad o výši a úhradě skutečného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním skutečné rozlohy bytu, což byl hlavní důvod aplikace metodického pokynu pro účely určení nájemného v místě a čase obvyklém. Názor krajského soudu, že nemůže jít k tíži občana, že příslušné ministerstvo nevydalo tzv. cenovou mapu nájemného pro jednotlivé regiony, není podle stěžovatele přezkoumatelný, neboť krajský soud neuvedl, jakým způsobem měl být žalobce znevýhodněn a jakým způsobem by měl orgán pomoci v hmotné nouzi řešit skutečnost, že cenová mapa nájemného pro jednotlivé regiony skutečně nebyla konkrétním ministerstvem vydána. Není v kompetenci stěžovatele tuto situaci napravit. Metodický pokyn rozděluje bytové jednotky do několika kategorií a na byt žalobce se použije výpočet odpovídající bytové jednotce o rozsahu 38 m2, což je hranice podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, pro jednu osobu. Přitom však bylo vycházeno ze žalobcem uváděných skutečností, zejména že žalobce obývá byt sám. Ohledně názoru krajského soudu, že ze správního spisu nevyplývá, kdy a na základě jakých rozhodných skutečností bylo ve vztahu k typu bytu užívaného žalobcem vycházeno z výše nájemného 34 Kč/m2, stěžovatel uvedl, že orgán pomoci v hmotné nouzi provedl průzkum výše nájemného, které je hrazeno v místě bydliště žalobce, a na základě tohoto zjištění vyhodnotil výši nájemného v místě a čase obvyklém. Tento podklad je založen u orgánu pomoci v hmotné nouzi v listinné podobě a používán u všech žadatelů o dávky pomoci v hmotné nouzi, nikoliv však v každém spisu vedeném ve věci doplatku na bydlení. Tento postup byl v souladu s metodickým vedením stěžovatele a plně v souladu se zákonem.

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.