Vydání 3/2008

I. Skutečnost, že žalobce, který byl odsouzen a vykonal trest odnětí svobody pro trestný čin neuvedený v § 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, byl podle citovaného zákona rehabilitován až v přezkumném řízení obnoveném podle § 278 odst. 1 trestního řádu z důvodu vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 7.10.1998, sp. zn. II. ÚS 285/97, nemůže vyloučit žalobce z možnosti úspěšně uplatnit nárok na poskytnutí příplatku k důchodu osobám rehabilitovaným podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci [§ 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální].

II. Pochybení obecného soudu spočívající v tom, že soud v obnoveném přezkumném řízení vedeném podle oddílu čtvrtého zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zprostil obžalovaného obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu namísto použití § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, tedy z důvodu, že skutek byl uznán trestným činem v rozporu s tehdy platným zákonem, nemůže vyloučit žalobce z možnosti úspěšně uplatnit nárok na poskytnutí příplatku k důchodu osobám rehabilitovaným podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci [§ 1 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální].