Vydání 2/2004

Číslo: 2/2004 · Ročník: II

105/2004

Političtí vězni a stanovení výše nároku

Političtí vězni: stanovení výše nároku
k § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen "zákon č. 261/2001 Sb.")
Za situace, kdy byl politický vězeň protiprávně vězněn dvakrát po dobu dvou samostatných časových úseků, je nutno ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. celkovou dobu opakovaného věznění sečíst, částku 120 000 Kč přiznat jen jedenkrát za první rok takto sečtené doby věznění a pak ji zvýšit o 1000 Kč za každý další měsíc věznění.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2003, čj. 5 A 522/2002-19)
Věc:
Čestmír Č. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové peněžní částky.
Žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 19. 2. 2002 přiznala Česká správa sociálního zabezpečení žalobci podle § 5 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. jednorázovou peněžní částku ve výši 254 000 Kč, a to za věznění žalobce z politických důvodů v době od 9. 3. 1950 do 10. 5. 1960 a od 20. 3. 1962 do 28. 3. 1964.
V žalobních námitkách žalobce nesouhlasil s výší poskytnuté jednorázové peněžní částky. Zdůraznil, že po formální stránce byl sice výpočet proveden způsobem odpovídajícím počtu měsíců, které byly v napadeném rozhodnutí žalované uvedeny (od 9. 3. 1950 do 10. 5. 1960 a od 20. 3. 1962 do 28. 3. 1964), avšak žalobce byl souzen ve dvou samostatných a na sobě nezávislých politických procesech, a to s odstupem skoro dvou let. Oba případy byly také nezávisle rehabilitovány podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., s výsledkem úplné rehabilitace bez zbytkových trestů. Jelikož šlo o soubor dvou samostatných věznění, jejichž jediným společným znakem byl nepřátelský postoj vůči vládnoucí komunistické diktatuře, nemělo by se ani z hlediska § 4 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb. pohlížet na uložené tresty jako na souhrnné a mechanicky je sčítat a dovozovat z toho, že žadateli přísluší pouze jedna úvodní jednoroční částka. Žalobce navrhoval, aby soud přezkoumal napadené rozhodnutí a výši jednorázové peněžní částky opravil tak, že se žalobci nárok poskytuje ve výši, která bude vypočítána ze dvou samostatných dob věznění.
Nejvyšší správní soud, na nějž věc přešla podle § 132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze, žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Zákon č. 261/2001 Sb. se podle § 2 odst. 1 vztahuje též na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen "politický vězeň"). Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zákon rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo po celou dobu věznění či vzniklo během věznění a jejichž manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se zákon vztahuje na vdovy a vdovce, pokud jsou občany České republiky, kteří uzavřeli nové manželství. Podle § 3 odst. 1 téhož zákona jsou účastníci národního boje za osvobození, jejich vdovy nebo vdovci a děti podle § 1 odst. 2 anebo političtí vězni a jejich vdovy a vdovci podle § 2 odst. 2 oprávněnými osobami (dále jen "oprávněná osoba"), které mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Ta činí pro politického vězně při věznění delším než jeden rok částku 120 000 Kč, přičemž za každý další měsíc věznění se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1000 Kč. Při věznění kratším než jeden rok, trvajícím však alespoň tři měsíce, činí částka 60 000 Kč. Výše jednorázové peněžní částky pro vdovu nebo vdovce po politickém vězni činí vždy její polovinu (§ 5 odst. 2, odst. 4 a odst. 7 zákona č. 261/2001 Sb.).
Podle § 4 odst. 4 věty prvé téhož zákona se celková doba věznění u politických vězňů sčítá.
Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce je politickým vězněm ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., neboť byl vězněn mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela zrušeno dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Protiprávní věznění trvala od 9. 3. 1950 do 10. 5. 1960 a od 20. 3. 1962 do 28. 3. 1964, celkem tedy 146 měsíců. Žalobci ve smyslu § 5 odst. 2 téhož zákona náleží za první rok věznění 120 000 Kč a za další měsíce věznění 134 000 Kč. Celková doba věznění se totiž u politických vězňů ve smyslu § 4 odst. 4 zákona sčítá. Zákon nečiní z tohoto vymezení žádné výjimky.
Ze všech výše uvedených důvodů soudu nezbylo než žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnout, neboť postup správního orgánu shledal v daném případě zákonným.
Soud závěrem dodává, že nelze upřít logiku argumentu žalobce, že pokud by byl omezen na svobodě jen po dobu některého ze dvou výše časově ohraničených věznění, činilo by pro každý jednotlivý případ odškodnění za prvních dvanáct měsíců 120 000 Kč a za každý další měsíc věznění 1 000 Kč. Zákonodárce však stanovil (§ 4 odst. 4 zákona), že celková doba věznění u politických vězňů, tedy i opakované doby věznění na sebe navzájem nenavazující, se pro účely výpočtu jednorázové peněžní částky sčítá. Takto také správní orgán postupoval při výpočtu jednorázové peněžní částky. Soud tímto nezpochybňuje nespornou odvahu a statečnost žalobce, kterou jako politický vězeň prokázal, ani nesnižuje tíhu útrap, které v době mnohaletého věznění musel vytrpět. Nicméně striktní vymezení podmínek nároků zákonem, bez toho, že by bylo do zákona vloženo jakékoliv zmírňovací právo (odstranění tvrdosti zákona), nedává ani soudu v rámci jeho rozhodovací pravomoci možnost se od podmínek nároku odchýlit. Soudu v žádném případě nepřísluší vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.
(gr)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.