Vydání 2/2004

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce na podkladě odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě vykonal v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966 nepodmíněný trest odnětí svobody. Byl odsouzen za trestné činy, které nejsou uvedeny v § 2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a mohl tak dosáhnout rehabilitace jen cestou přezkumného řízení. Návrh na zahájení tohoto řízení žalobce sice podal, ale vzal jej zpět dříve, než o něm soud rozhodl. Odsuzující rozsudek tedy v rámci rehabilitačního řízení nebyl zrušen, a v důsledku toho nelze na výkon trestu odnětí svobody vykonaný na základě tohoto rozsudku hledět jako na dobu neoprávněného věznění.

Žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 1964 uznán vinným, že veřejně a pohoršlivým způsobem hanobil skupinu obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického a státního zřízení; užil rovněž násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele a dopustil se tohoto činu se zbraní, čímž spáchal trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení, trestný čin útoku na veřejného činitele a trestný čin ublížení na zdraví. Za spáchání těchto trestných činů byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Přípisem ze dne 24. 6. 1991 adresovaným Okresnímu soudu v Ostravě požádal žalobce o odškodnění podle zákona o soudní rehabilitaci. Dne 27. 8. 1992 se však dostavil k Okresnímu soudu v Ostravě a prohlásil, že podle § 5 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. bere svůj návrh zpět.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb. nebo podle zákona č. 198/1993 Sb.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházela i žalovaná v napadeném rozhodnutí, žalobce nesplňuje zákonem č. 261/2001 Sb. stanovené podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona, protože rozhodnutí o jeho věznění v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966 nebylo zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ani podle zákona č. 198/1993 Sb., jak je stanoveno v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., protože žalobce svou žádost o rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů vzal zpět.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť v postupu správního orgánu neshledal nezákonnost.