76/2004
Političtí vězni a k pojmu "věznění"
Političtí vězni: k pojmu "věznění"
k § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945
Byl-li žadatel o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. vzhledem ke svému věku (šestnáct let) namísto trestu odnětí svobody omezen na osobní svobodě institutem ochranné výchovy podle § 71 trestního zákona z roku 1950, který však splňoval veškeré aspekty pojmu "věznění", je třeba na takové omezení osobní svobody pohlížet jako na věznění a nárok podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. lze při splnění ostatních zákonných náležitostí žadateli přiznat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2003, čj. 7 A 504/2002-27)
Věc:
Jan V. v B. proti České správě sociálního zabezpečení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení dne 31. 1. 2002 zamítla žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. (dále též "zákon"). Své rozhodnutí odůvodnila tak, že žalobci nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl. Odsuzující rozhodnutí vydané Státním soudem v Praze dne 1. 7. 1951 bylo sice zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 1991 podle zákona č. 119/1990 Sb., ale v původním odsuzujícím rozhodnutí bylo vzhledem k věku žalobce upuštěno od potrestání a podle § 71 trestního zákona mu byla nařízena ochranná výchova; žalobce tedy nebyl umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek. Namítal, že v době od 7. 12. 1950 do 20. 12. 1950 byl po zatčení dalších členů rodiny umístěn ve vyšetřovací vazbě ve vazební věznici na Pankráci, v době od 20. 5. 1951 do 1. 7. 1951 se nacházel v přípravné vazbě ve věznici ve Slaném a poté opět na Pankráci a v době od 1. 7. 1951 do 26. 1. 1951 byl umístěn ve věznici pro mladistvé v Zámrsku u Vysokého Mýta. Toto zařízení bylo dle sdělení žalobce věznicí, nikoliv výchovným ústavem; platil zde vězeňský řád. Žalobce uvedl, že se vzhledem k uvedeným okolnostem cítí být politickým vězněm podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. a nadále žádá o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Žalovaná ve svém vyjádření sama uvedla, že žalobce sice vězněn byl, ale není zřejmé, po jakou dobu, neboť evidence Vězeňské služby České republiky není úplná.
Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 15. 8. 2001 byla žalované doručena žádost žalobce ze dne 13. 8. 2001 o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o kterou žádal jako občan uvedený v § 2 odst. 1 zákona. K žádosti byla přiložena ověřená kopie usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 1991, kterým byl podle zákona č. 119/1990 Sb. zrušen rozsudek Státního soudu v Praze ze dne 1. 7. 1951. Dále je přiloženo potvrzení Vězeňské služby České republiky ze dne 29. 8. 2001 o tom, že žalobce ukončil výkon vazby dne 3. 7. 1951, avšak počátek výkonu vazby není uveden; spis dále obsahuje kopii potvrzení velitelství oddílu SVS Zámrsk ze dne 26. 1. 1952, vydané pro kontrolu bezpečnostních orgánů, o tom, že žalobce byl téhož dne propuštěn na svobodu, .
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Podle § 2 odst. 1 se zákon č. 261/2001 Sb. vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., nebo podle zákona č. 198/1993 Sb. Podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona činí výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň 3 měsíce, 60 000 Kč.
Řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky je řízením, v němž o právu občana v oblasti státní správy rozhoduje žalovaná jako orgán státní správy. Jde o řízení správní a žalovaná v něm musí postupovat podle správního řádu, což ostatně vyplývá z ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.
Podle ustanovení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 spr. ř. musí rozhodnutí správního orgánu vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Správní orgán je povinen zajistit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. Samo rozhodnutí pak musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.
Také v řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. se tyto zásady, především zásada materiální pravdy a zásada oficiality, plně uplatňují, a proto je povinností správního orgánu objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti (a tím spíše skutečnosti, na nichž je založena opodstatněnost nároku). Žalovaná podle názoru soudu dostatečně neprošetřila nárok žalobce na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., neboť nebylo spolehlivě zjištěno, v kterém období byl žalobce umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž z dokladů, které žalobce předložil, vyplývá, že vězněn byl, byť se toto omezení osobní svobody vzhledem k žalobcově neplnoletosti nazývalo "ochranná výchova".
Ze shora uvedených důvodů soud zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení bez jednání rozsudkem podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s.
(ouč)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.