4233/2021
Policie České republiky: použití pout
Policie České republiky: použití pout
k § 53 a § 54 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 459/2011 Sb. (v textu jen „zákon o policii“)
Preventivní a paušální použití pout dle § 53 a § 54 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, vůči každé osobě, která se dopustila protiprávního jednání, je nepřípustné. K použití pout lze přistoupit pouze tehdy, pokud je v důsledku předchozího jednání poutané osoby bezprostředně ohrožen (je dána důvodná obava, že ohrožen bude) některý ze zákonem uvedených chráněných zájmů. Takové ohrožení ale nemůže vyplývat výlučně z postupu zvoleného policií (zde způsob eskorty), který si sama policie vyhodnotí jako obecně rizikový.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, čj. 8 As 180/2019-59)
Věc:
L. K. proti Ministerstvu vnitra o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalobkyně se zúčastnila ekologické akce Klimakemp 2017 spočívající mimo jiné v protestech proti těžbě uhlí. Dne 24. 6. 2017 sestoupila spolu s dalšími osobami do dobývacího prostoru dolu Bílina v obci Braňany, kde zahájily blokádu důlního stroje. Speciální pořádková jednotka Policie ČR je opakovaně vyzvala k opuštění prostoru. Jelikož výzvu neuposlechly, přistoupila Policie ČR asi v 15:00 hod. k jejich zajištění. Byly eskortovány k bráně a žalobkyně poté k provedení služebních úkonů na odbor cizinecké policie Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje.
Žalobkyně následně podala žalobu, kterou se domáhala určení, že zásahy Policie ČR (kterou žalobkyně nejprve označila za žalovanou) byly nezákonné, neboť jimi byla zkrácena na právech na osobní svobodu a lidskou důstojnost, právu nebýt vystavována krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a mučení a právu na právní pomoc. Jeden z napadených zásahů měl spočívat
„v
použití pout na rukách žalobkyně po dobu od večera dne 24. června 2017 do brzkých ranních hodin dne 25. června 2017 v souvislosti s převozem žalobkyně z lomu Bílina na policejní stanici
[…] a při čekání na této stanici
“.Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 27. 2. 2019, čj. 9 A 206/2017-98, zamítl.
Pokud jde o využití pout, městský soud uvedl, že po dobu zásahu v těžební jámě nebyli účastníci poutáni, neboť protest měl nenásilný charakter. K použití pout došlo až před samotným zahájením eskorty. Jednalo se o nekovová pouta, která byla žalobkyni po přepoutání přiložena velmi volně před tělem. Podle soudu byla legitimním důvodem k využití pout změna podmínek zajištění, neboť docházelo k eskortě většího počtu osob (12), a to navíc s ohledem na nesjízdný terén nepolicejními vozidly. Další část eskorty se uskutečnila také nepolicejními vozy (autobusy), které nedisponují oddělenou částí pro eskortované, v jednom autobuse bylo 28 zajištěných. Použití pout tak bylo přiměřené a pouta policie použila až v nejnutnějších případech. Vulgární projevy při eskortě měli policisté učinit do éteru a nebyly namířeny vůči konkrétní osobě. I kdyby k takovému jednání došlo, nedosahovala by jeho intenzita takové míry, aby jej bylo možné označit za nezákonný postup.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Mimo jiné brojila proti závěru městského soudu, dle kterého netvrdila, že by při eskortě autobus stál na některém místě nedůvodně dlouho. Stěžovatelka poukázala na to, že ve svých podáních namítala, že délka transportu byla nepochopitelně dlouhá, autobus často zastavoval u různých policejních stanic, docházelo k dlouhému postávání a zastávky trvaly nezřídka déle než půl hodiny a cesta trvající celou noc byla excesivní. Požadavek, aby stěžovatelka uvedla přesnou formulaci, kterou chce soud slyšet, byl upjatý. Soud nedostatečně odůvodnil, proč jejím námitkám nevyhověl. S námitkou, proč nemohla policie nasadit víc vozů, se nevypořádal vůbec. Zcela fabulační ráz má i závěr, že na délku eskorty měl vliv počet eskortovaných osob a počet volných cel. Otázka kapacity cel nebyla v řízení nijak řešena a dokazována. Kdyby soud alespoň provedl dokazování úředním záznamem, který předložil žalovaný, zjistil by, že stěžovatelka ani v žádné cele nebyla umístěna. Většina účastníků navíc byla propuštěna ještě během večera 24. 6., což by soud zjistil, kdyby vyslechl navržené svědky.
S nepřiměřenou délkou eskorty souvisí také nepřiměřeně dlouhá doba poutání stěžovatelky po dobu eskorty. Podle stěžovatelky nebyla prokázána existence důvodné obavy z ohrožení zájmů uvedených v § 54 zákona o policii, přinejmenším ne po celou dobu poutání. Když se na důvody tázala policistů, nebyli schopni je vysvětlit. Všechny eskortované osoby minimálně dvakrát prohledali, nebyl důvod obávat se jejich útěku, ohrožení bezpečnosti či majetku. Již před spoutáním seděly několik hodin pokojně na dně jámy, nekladly odpor, a to ani při zahájení eskorty. Slušné chování stěžovatelky k policistům vyplývalo i z provedených videozáznamů. Důvody pro spoutání pak neexistovaly zejména při převozu autobusem. V souladu se zásadou přiměřenosti měla policie vyhodnocovat, zda i s postupem času bylo použití pout nezbytné. Policie měla přihlížet také k předchozímu protiprávnímu jednání, které sledovalo legitimní cíl a nedocházelo při něm k násilí či poškozování majetku. Poutání po dobu více než sedmi hodin se také vymykalo sledovanému účelu, tedy přepravě do 30 km vzdáleného Ústí nad Labem, kde se stěžovatelkou policisté jen několik málo minut sepisovali úřední záznam. V této souvislosti odkázala na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (případy
Hénaf proti Francii
, Kummer proti ČR
, Raninen proti Finsku
). Plošné používání pout je paušálně používanou nezákonnou policejní praxí, kterou kritizoval také Veřejný ochránce práv. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil námitky za nedůvodné. Na základě provedených důkazů byl skutkový děj jednoznačně a plně prokázán (zejm. existence zákonných důvodů pro postup policie a jeho přiměřenost). Cílem policie nebylo trestání stěžovatelky ani její vystavení krutému nebo ponižujícímu zacházení. S ohledem na okolnosti (místo zajištění, počet zajištěných, kapacity policejních sil atd.) nebylo možné zásah provést mírnějším způsobem, a zásah byl proto přiměřený. Žalovaný nerozporoval, že podmínky v lomu byly velice nepříjemné. Policie se ale snažila situaci aktivně řešit. Učinila organizační opatření ke zrychlení procesních úkonů a zajistila dopravení vody. Prostor rozdělila na čtyři stanoviště (jedno z nich bylo vyčleněno pro zajištěné cizince). Za využití kropicího vozu byla v místě snížena prašnost. Jak plyne z provedených důkazů, zajištěné osoby mohly využít stín přistavených vozidel. Zásobování vodou bylo zajištěno s časovým odstupem, který byl způsobený komplikovanou dostupností prostoru, který stěžovatelka zvolila pro svůj protest. Nelze klást policii k tíži, že nezajistila zcela ideální podmínky v místě, kde stěžovatelka spolu s dalšími osobami spáchala protiprávní jednání. Jednalo se navíc o spontánní akci, o jejíž lokalitě, průběhu a rozsahu neměla policie předem bližší informace. Tvrzení stěžovatelky, že uposlechla policejní výzvy, je irelevantní, neboť tak učinila až v dolní části lomu. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu je při hodnocení zákroků policie třeba mít na zřeteli, že policista je často povinen jednat a okamžitě prosadit účinné řešení. Striktní trvání na důsledném prověřování správnosti zamýšleného úkonu by cestu k řešení paralyzovalo.
Judikatura
připouští také určitou míru disproporce zásahu do práv zúčastněných osob. Ani chybné vyhodnocení situace nemusí vždy vést k označení postupu za nezákonný, jestliže zvolené řešení odpovídalo informacím známým v době zásahu (viz rozsudky NSS ze dne 25. 5. 2015, čj. 6 As 255/2014-42, ze dne 17. 8. 2011, čj. 1 As 63/2011-90, a ze dne 28. 1. 2016, čj. 10 As 236/2015-36). Důvody, které vedly k zajištění eskorty pomocí vozů důlní společnosti namísto policejních, byly ryze bezpečnostní. Policejní vozy jsou uzpůsobeny k převozu policistů, nejde o vozidla určená pro eskortu zajištěných. Jejich využití nebylo v daném terénu z bezpečnostních důvodů možné, k převozu čtyř osob eskortním policejním vozem, který byl v lomu přítomen, došlo v jednom případě.Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka replikou. Nesouhlasila, že mohla využít stín přistavených vozidel. Policisté jí v tom bránili a vozidla záměrně přemístili jinam. Nesouhlasila ani s tím, že by mělo být nepodstatné její předchozí jednání. Naopak bylo podstatné pro posouzení přiměřenosti zásahu, neboť zákon pro použití pout předepisuje, že musí existovat důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk. Taková důvodná obava musí být objektivně dána na základě konkrétních skutečností. Proto má význam zabývat se tím, jak se stěžovatelka chovala. Stejnou relevanci má její chování i pro posouzení přiměřenosti zásahu. Policie průběh akce Klimakemp neustále monitorovala a měla určité povědomí o tom, jak může vypadat případný protest. Ještě před zajištěním účastníků monitorovala jejich pohyb v prostoru lomu prostřednictvím vrtulníku. Připravenost policie dokládalo i to, že ve stejné době, kdy průvod došel k rypadlu, byl na místě již větší počet policejních vozidel a policistů. Samotné sezení na přímém slunci trvalo několik hodin a v zásadě se jen čekalo na odvoz. Nejednalo se o situaci, při níž by policisté museli spontánně či jinak bezprostředně reagovat. Přesun do stínu vozidel či rypadla byl možný bez jakýchkoliv složitých opatření. Rovněž poutání stěžovatelky trvalo několik hodin, během nichž byl prostor k vyhodnocení, zda je toto opatření potřeba. Městský soud vyhodnotil nutnost použití pout prováděním převozu stěžovatelky nepolicejními vozidly. Nijak se ale nevyjádřil k tomu, zda bylo použití pout nezbytné v době čekání na dvorku policejní stanice v Ústí nad Labem, kdy již žádný převoz neprobíhal. Jestliže použití pout před zahájením eskorty nebylo podle soudu nutné, pak stěžovatelka nerozuměla tomu, proč stejným způsobem nevyhodnotil, že pouta nebyla nutná po ukončení eskorty. Z tohoto důvodu byl rozsudek nepřezkoumatelný.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(…)
III.B Nepřiměřeně dlouhé poutání
[35] Další ze stěžovatelkou žalovaných dílčích zásahů spočíval v nepřiměřeně dlouhém poutání při eskortě na policejní stanici. Městský soud ani v této části žalobu neshledal důvodnou, přičemž zdůraznil, že k poutání došlo s ohledem na eskortu většího počtu osob na horní hranici lomu nepolicejními důlními vozidly, přičemž další část eskorty probíhala autobusy, které nedisponují oddělenou částí pro eskortované osoby (v jednom autobusu cestovalo 29 zajištěných). Použití pout – navíc nekovových a velmi volně přiložených – proto bylo podle městského soudu i s přihlédnutím k délce eskorty přiměřené, neboť policie použila pouta až v nejnutnějším případě. Stěžovatelka s tímto závěrem nesouhlasí. Stejně jako v případě předchozího dílčího zásahu, i zde městský soud podle ní nedostatečně odůvodnil, proč byla doba převážení přiměřená, a ignoroval stěžovatelkou navržené důkazy. Pro použití pout nebyly dány důvody a jejich použití po dobu 7–8 hodin bylo s ohledem na jednání stěžovatelky nepřiměřené.
[36] Podle § 52 písm. písm. p) zákona o policii jsou pouta donucovacím prostředkem. „
Policista je oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku anebo k ochraně veřejného pořádku
.“ (§ 53 odst. 1 zákona o policii). „Policista je oprávněn použít donucovací prostředek, který umožní dosažení účelu sledovaného zákrokem a je nezbytný k překonání odporu nebo útoku osoby, proti níž zakročuje
.“ (§ 53 odst. 3 téhož zákona). Podle § 53 odst. 5 citovaného zákona „[p]olicista při použití donucovacího prostředku dbá na to, aby nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání
“. Podle § 54 písm. a) zákona o policii je policista „oprávněn použít pouta a prostředek k zamezení prostorové orientace také ke spoutání osoby zajištěné, je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk
“.[37] V nyní projednávané věci není mezi účastníky sporné, že stěžovatelce byla v souvislosti s jejím převozem z lomu na policejní stanici v Ústí nad Labem přiložena pouta od 20:30 hod. do cca 4:45 hod. následujícího dne. Po osobní prohlídce ve 21:30 hod. byla na vlastní žádost přepoutána tak, aby měla ruce před tělem. Z vyjádření žalovaného k žalobě, které je založeno ve spisu městského soudu, plyne, že k použití pout policie přistoupila teprve před započetím eskorty z důvodu, že „
situace v místě zajištění byla vyhodnocena tak, že ačkoliv byli aktivisté osobami zajištěnými, nebyly dány důvody k použití pout
“. Důvodem k použití pout během eskorty byla „změna podmínek průběhu zajištění, kdy docházelo k eskortě většího počtu 12 osob, a to navíc nepolicejními vozidly. Další část přesunu pak byla opět realizována nepolicejními vozidly – autobusy, kdy bylo eskortováno spolu se žalobkyní dalších 28 osob
.“[38] Nejvyšší správní soud v návaznosti na uplatněnou kasační argumentaci předně nemohl přehlédnout určitou vnitřní nekonzistenci závěrů napadeného rozsudku městského soudu. Jak poukázala stěžovatelka, městský soud vyšel z toho, že před započetím eskorty nebyly dány důvody k poutání stěžovatelky a ty nastaly teprve v okamžiku započetí eskorty, neboť souvisely se způsobem jejího provedení (převoz nepolicejními auty za přítomnosti většího počtu osob). Policisté však stěžovatelce bezprostředně po příjezdu na policejní stanici pouta nesundali a nechali je stěžovatelce na rukou i při čekání na podání vysvětlení a při návštěvě toalety (viz samostatný zásah uvedený pod bodem III.E odůvodnění). Závěry městského soudu jsou proto v tomto ohledu nelogické. Z výše citované právní úpravy plyne, že zákon o policii obsahuje v § 53 obecné podmínky pro použití donucovacích prostředků a vedle toho v § 54 speciální úpravu pouze pro použití pout. Z dikce § 54 zákona o policii (viz použití slova „také“) lze dovodit, že pouta lze v souladu se zákonem použít jak v případě naplnění obecných podmínek, tak podmínek speciálních. Rozdílem je, že v případě obecných podmínek je nutná existence ohrožení hodnot uvedených v § 53 odst. 1 zákona policii, kdežto u speciálních podmínek postačuje s ohledem na postavení osoby, vůči níž je donucovací prostředek použit, „pouze“ důvodná obava z možnosti ohrožení uvedených hodnot. Jelikož se speciální podmínky týkají výlučně osob omezených na svobodě, zákon předpokládá zvýšenou míru pravděpodobnosti agresivního chování nebo snahy o útěk, a proto policistovi dovoluje užít pout, i když ještě ani nenastalo ohrožení hodnot vymezených v obecných podmínkách pro použití donucovacích prostředků. Odborná literatura k tomu uvádí, že „
důvodná obava může plynout z okolností, které se týkají např. osoby omezované na svobodě (nebezpečný pachatel, recidivista, pachatel s historií útěků, intoxikovaná osoba, osoba silně rozrušená), které se týkají jejího jednání (agresivně se chovající osoba, pachatel, jemuž hrozí vysoký trest) nebo jiných okolností, které odůvodňují obavu z výše uvedeného jednání
“ (Vangeli, B. Zákon o Policii České republiky
. 2. vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 220).[39] V projednávané věci z provedeného dokazování doposud nevyplynulo, že by stěžovatelka svým jednáním ohrozila bezpečnost svou či jiné osoby, ničila majetek anebo ohrožovala veřejný pořádek. Ostatně, netvrdí to ani žalovaný. Pokud jde o naplnění speciálních podmínek pro použití pout, kasační soud považuje za podstatné zdůraznit, že zákon o policii neumožňuje preventivní a paušální použití pout vůči každé osobě, která je omezena na osobní svobodě, ale spojuje tuto pravomoc s přítomností důvodné obavy z ohrožení některých zákonem chráněných zájmů. Městský soud ani žalovaný neuvedli, že by v případě stěžovatelky vyvstávaly důvodné obavy z ohrožení zákonem chráněných zájmů na základě jejího dřívějšího jednání či jiných skutečností pojících se k její osobě. Důvodem bylo výlučně to, že její přeprava probíhala spolu s dalšími osobami v nepolicejních vozidlech, které pro eskortu obstarala Policie ČR. To však vzhledem k dalším skutkovým okolnostem samo o sobě nenaplňuje podmínky pro použití pout. Stěžovatelka byla zajištěna asi v 15 hod. v souvislosti s jednáním, kterým se dopustila přestupku. O závažnosti jejího jednání může vypovídat např. to, že za oba přestupky, kterých se dopustila, jí byla uložena sankce v podobě napomenutí. K zahájení eskorty a přiložení pout došlo po více než pěti hodinách od zajištění a během této doby nebyla stěžovatelka poutána. Policisté tak měli dostatek prostoru k vyhodnocení jejího chování a nebezpečnosti. Není zřejmé, že by se během zajištění chovala agresivně, pokoušela se o útěk či poškozovala cizí majetek.
[40] Důvodné obavy z násilného jednání či útěku stěžovatelky nemohou bez dalšího vyplývat čistě jen ze způsobu provedení eskorty, pro který se Policie ČR rozhodne, resp. být zcela nezávislé na zajištěné osobě a jejím předchozím jednání. Opačný závěr je v rozporu s logikou shora citovaného ustanovení a postupem, kterým by se měly ubírat úvahy ohledně možnosti použití pout vůči zajištěným osobám. Primární úvaha by se měla týkat existence důvodné obavy z potenciálně nebezpečného jednání, nerespektování pokynů, pokusu o útěk apod. Smyslem daného ustanovení rozhodně není poutání osob pouze na základě policisty zvoleného postupu, který si následně (zcela bez ohledu na zajištěnou osobu a její jednání) obecně vyhodnotí jako rizikový. Nejvyšší správní soud připouští, že použití běžného autobusu bez speciálních oddělených zón může v některých případech být rizikové a nelze v takovém případě použití pout po dobu eskorty vyloučit. Způsob provádění eskorty se zcela nepochybně může projevit i při posuzování rizikovosti eskortovaných osob a jejich poutání. Obecně si lze představit, že s ohledem na okolnosti určité eskorty bude dána potřeba poutání eskortovaných (např. z hlediska poměru počtu eskortovaných a počtu policistů) i při nižší míře jejich rizikovosti, která by v případě jiného způsobu eskorty dána nebyla. Potenciální rizikovost zvoleného prostředku dopravy však nemůže být důvodem pro paušální a automatické používání pout při eskortě každé osoby pouze na základě toho, že se mohla dopustit přestupku a byla zajištěna podle zákona o policii. Závěry městského soudu, k nimž v této souvislosti v napadeném rozsudku dospěl, proto ani v této části nemohou obstát.
a priori
(…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.