1241/2007
Pojistné na sociální zabezpečení: vznik povinnosti platit pojistné
Ej 144/2007
Pojistné na sociální zabezpečení: vznik povinnosti platit pojistné
k § 5 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2003
k § 14 odst. 1 písm. g) a § 31 odst. 2 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 94/1996 Sb. a č. 12/1998 Sb.*)
Povinnost zaměstnavatele odvést za své zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vzniká dnem následujícím po posledním dni rozhodného období podle § 6 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, tj. prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, za který se pojistné platí. Splatnost pojistného se řídí § 9 odst. 2 citovaného zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2007, čj. 3 Ads 63/2006-65)
Prejudikatura:
srov. nález Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 544/02) a č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02).Věc:
Akciová společnost A. proti Městské správě sociálního zabezpečení Brno-město o pojistné na sociální zabezpečení, o kasační stížnosti žalobkyně.Na žalobkyni byl dne 28. 2. 2003 prohlášen konkurs. Žalovaná vydala dne 8. 12. 2003 vůči žalobkyni výkaz nedoplatků na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období od 28. 2. 2003 do 8. 12. 2003 (tzn. za období po prohlášení konkursu) a penále.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v které především namítala, že je v daném případě nutno toto konkursní řízení zohlednit. Pohledávkou za podstatou je pouze 1/28 z pojistného za měsíc únor 2003. Zbývající částku pojistného za období od 1. 2. 2003 do 27. 2. 2003 měla žalovaná přihlásit do konkursu, leč tak neučinila.
Krajský soud v Brně dne 31. 10. 2005 tuto žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že z § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. zcela jasně vyplývá, že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. Ani vyměřovací základ, ani kalendářní měsíc a ani pojistné tudíž nelze v daném měsíci „dílčit“ na jednotlivé dny. Ustanovení § 9 odst. 2 citovaného zákona potom stanoví, kdy pohledávka pojistného vzniká. Jedná se o den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za kalendářní měsíc. Ke dni 27. 2. 2003 proto nemohl žalobkyni vzniknout dluh a žalobkyně také správně u žalované k tomuto datu žádný nevykazovala. Pojistné za měsíc únor 2003 se stalo dluhem ke dni jeho splatnosti, tj. v daném případě dne 13. 3. 2003, a jedná se tak o pohledávku za podstatou.
Tento rozsudek napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, ve které zejména namítala, že krajský soud, jakož ani žalovaná, nerozlišují mezi pojmy vznik a splatnost pohledávky, byť každá z těchto skutečností vyvolává různé právní následky. Z § 4 a § 5 zákona č. 589/1992 Sb. vyplývá, že vznik pohledávky na úhradu pojistného je přímo závislý na příjmech v souvislosti s výkonem zaměstnání. Pokud by zaměstnanec neměl žádný příjem popsaný v tomto zákoně, nevznikla by ani povinnost platit pojistné. Dle názoru stěžovatelky tedy povinnost platit pojistné, a tím pohledávka žalované na úhradu pojistného, vzniká se vznikem nároku zaměstnance na příjem od zaměstnavatele v souvislosti s výkonem zaměstnání. Ustanovení § 9 zákona č. 589/1992 Sb. naproti tomu upravuje pouze splatnost, resp. způsob placení pojistného, nikoli však samotný vznik pohledávky. Pohledávka na úhradu pojistného dle přesvědčení stěžovatelky vznikala den za dnem, kdy jednotlivým zaměstnancům vznikalo právo na výplatu mzdy za vykonanou práci, a vytvářel se tak i vyměřovací základ, na jehož základě došlo k vypočtení částek pojistného. Takto vzniklé pojistné se pak stalo splatným dnem určeným pro výplatu mezd, tj. dnem 13. 3. 2003. Účinky konkursu na majetek stěžovatelky nastaly ke dni 28. 2. 2003. Podle § 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání se tímto dnem považují nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, za splatné. Za normálních okolností by tedy splatnost pojistného nastala ke dni 13. 3. 2003, jelikož však byl soudem prohlášen na stěžovatelku konkurs, stalo se nesplatné pojistné za 27 dní měsíce února 2003 splatným tímto dnem. Pohledávka jako taková tedy vznikla před prohlášením konkursu, a žalovaná byla proto povinna přihlásit ji do konkursu stejně jako jiní věřitelé. Uvedené vyplývá rovněž z § 31 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, podle kterého je pojistné pohledávkou za podstatou, ovšem pokud vznikla v období po prohlášení konkursu. Dále stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu č. 76/2005 Sb. ÚS (I. ÚS 544/02), resp. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 140/2004 ze dne 26. 5. 2005*) a nález Ústavního soudu č. 145/2003 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 666/02) zdůrazňující povinnost dodržování zákona pro všechny bez rozdílu, tj. i pro stát a jeho orgány, které ho vytvářejí.
Dne 20. 11. 2003 bylo usnesením Krajského soudu v Brně potvrzeno nucené vyrovnání v rámci konkursního řízení vedeného na majetek stěžovatelky. Žalovaná tak podle stěžovatelky zmeškala nejen lhůtu pro řádné přihlášení pohledávky, ale i pro její dodatečné přihlášení po přihlašovací lhůtě podle § 42 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Uvedené zmeškání lhůty nelze podle § 66 odst. 4 citovaného zákona prominout. Právní mocí usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání zanikly všechny její pohledávky, včetně předmětné pohledávky z pojistného. Pokud pak neexistuje pohledávka z pojistného, resp. ze zákona zanikla možnost domáhat se její úhrady, není ani možné, aby se žalovaná domáhala zaplacení penále z takové pohledávky [§ 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání]. Jedinou výjimkou, kdy se uspokojuje i penále za dobu konkursního řízení, je penále, na něž vznikl nárok před prohlášením konkursu. Z toho vyplývá, že pokud vznikla povinnost platit penále až po prohlášení konkursu, tj. počínaje dnem 28. 2. 2003, nelze je hradit a tento nárok je ze zákona vyloučen z uspokojení. Tak tomu bylo i v případě stěžovatelky, neboť pojistné za dobu do 27. 2. 2003 bylo splatné ke dni prohlášení konkursu (28. 2. 2003), a povinnost hradit penále v souladu s § 20 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. tudíž poprvé vznikla dne 1. 3. 2003, tedy až po prohlášení konkursu.
a contrario
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že do konkursního řízení nemohla přihlásit žádnou pohledávku, neboť ke dni prohlášení konkursu byla stěžovatelka bez dluhu, jak dokladovala rovněž výpisem z konta plátce vedeného účtárnou žalované. Dluh stěžovatelce vznikl až neodvedením pojistného při výplatě mezd a platů v organizaci dne 13. 3. 2003, tedy až po datu prohlášení konkursu. Jelikož prohlášením konkursu neskončilo provozování podniku (§ 18a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), přešly podle § 14a odst. 1 tohoto zákona povinnosti při výplatě mezd a odvodu pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti na správce konkursní podstaty. Žalovaná proto nevidí důvod, proč by za této situace neměla vycházet z § 6 odst. 1 a § 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. Na podporu svého názoru odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci čj. 2 Ko 237/2002 ze dne 4. 12. 2003.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelce, že pojistné na sociální zabezpečení nepochybně je svou povahou odvislé od výdělečné činnosti, a nepolemizuje tedy s tím, že výdělečná činnost, v daném případě vykonávaná na základě pracovněprávního vztahu, je pro vznik pojistného vztahu podmiňující. To však v žádném případě neznamená, že by oba tyto právní vztahy podléhaly témuž právnímu režimu. Dle názoru Nejvyššího správního soudu je pro rozhodnutí v projednávané věci určující právě odlišnost v charakteru obou vztahů, kdy vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je vztahem pracovněprávním, a tudíž svou podstatou povahy soukromoprávní, vztah mezi zaměstnavatelem a státem ze sociálního pojištění naproti tomu vztahem ryze veřejnoprávním. Z této odlišnosti pak vyplývá i nutnost rozlišovat mezi obsahy uvedených vztahů, tj. závazkem zaměstnavatele vůči zaměstnanci, spočívajícím v povinnosti zaplatit za odvedenou práci mzdu na jedné straně, a závazkem zaměstnavatele vůči státu, tj. jeho povinností odvést z této mzdy pojistné na straně druhé. Skutečnost, že pojistný vztah je co do svého vzniku determinován existencí vztahu pracovněprávního, tedy není sama o sobě pro posouzení věci rozhodující.
Zatímco zaměstnanci náleží odměna za práci za každou hodinu, den,
etc
., jak správně uvádí stěžovatelka, pohledávka státu tímto způsobem nevzniká. Spojením § 5 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. získáme větu, podle níž je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů zúčtovaných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, za kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak. Jinak zákon stanoví pro osoby samostatně výdělečně činné. Pro účely výpočtu a odvodu pojistného na sociální zabezpečení je tak rozhodující hrubý měsíční příjem zaměstnance, nikoli hodinová, denní či týdenní mzda. I kdyby tedy zaměstnanec pracoval v tom kterém měsíci pouhou jednu hodinu, byl by zaměstnavatel stále povinen odvést pojistné za tento kalendářní měsíc z rozhodného příjmu zaměstnance v tomto měsíci dosaženého, a nikoli z oné konkrétní hodiny, již zaměstnanec reálně odpracoval.Povinnost zaměstnavatele zaplatit pojistné pak vzniká již prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, za který se pojistné platí - v daném případě tedy vznikla předmětná pohledávka dne 1. března 2003. Splatnost pojistného upravoval § 9 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, jako den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. (Podle aktuálního znění citovaného ustanovení je pojistné za kalendářní měsíc „
splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce
“).Závěr Krajského soudu v Brně, podle něhož vznikla pohledávka pojistného až po prohlášení konkursu, a jedná se tudíž o pohledávku za podstatou, je proto zcela správný a Nejvyšší správní soud se s tímto ztotožnil. Zodpovězení uvedené právní otázky pak předurčuje rovněž posouzení všech ostatních námitek stěžovatelky, které na tuto obsahově navazují, když ovšem mylně předpokládají, že část pojistného za měsíc únor 2003 je pohledávkou konkursní. Jako nepřípadné proto vyznívají jak v kasační stížnosti citované nálezy Ústavního soudu a judikáty Nejvyššího správního soudu, tak i námitka zániku pohledávky, resp. penále splněním nuceného vyrovnání. (K povinnosti dodržovat zákonné lhůty splatnosti u pohledávek za podstatou uvedených v § 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 78/2005-29*).) Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není v daném případě naplněn.
*) S účinností od 1. 7. 2007 nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
*) Dostupné na www.nssoud.cz.
*) Dostupné na www.nssoud.cz.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.