Vydání 5/2012

Stěžejní v této věci byla otázka, zda v kontrolovaném období zúčtované a vyplacené částky F. B. a Mgr. O. S. byly odstupným, které v souladu se zákonem nemělo být zahrnuto do jednotlivých vyměřovacích základů pro odvod pojistného těchto zaměstnanců, jak byla přesvědčena žalobkyně, či zda fakticky se o odstupné nejednalo a takové příjmy naopak měly být do vyměřovacích základů jmenovaných zaměstnanců zahrnuty, potažmo do vyměřovacího základu žalobkyně, jak byl přesvědčen žalovaný (i OSSZ). (...)

Soud především odmítá právní názor, na kterém vystavěla svou argumentaci OSSZ, že je-li rozvázán pracovní poměr dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce z roku 2006, tedy pro nadbytečnost zaměstnance vyvolanou organizačními změnami, je pro účely odstupného bezpodmínečně nutné, aby takový důvod byl v textu dohody výslovně uveden. V opačném případě nelze uzavřít, že pracovní poměr skončil z důvodu nadbytečnosti a na základě dohody vyplacené částky nejsou odstupným a nesplňují podmínky § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Soud přitom vychází ze znění § 49 odst. 2 věty druhé zákoníku práce z roku 2006, která stanoví, že „[v] “. Rovněž se opírá o judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, který ve svém rozsudku ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1667/2001, Soudní č. 108/2002, vyslovil, že „[b] [60a zákoníku práce z roku 1965]“ Ačkoliv prezentovaný právní názor byl vysloven za účinnosti předchozího zákoníku práce z roku 1965 a odstupnému upravenému v jeho § 60a, lze jej nepochybně bezezbytku aplikovat i za podmínek zákoníku práce z roku 2006, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007. Pro účely vzniku nároku na odstupné podle § 67 zákoníku práce z roku 2006 je tudíž rozhodující skutečný, materiální stav věci, tedy faktický důvod rozvázání pracovního poměru (bez ohledu na to, zda se tak stalo výpovědí ze strany zaměstnavatele či dohodou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem), nikoliv stav formální.

V té souvislosti nelze přehlédnout, že OSSZ v případě F. B. i Mgr. O. S. zmiňovala rozhodnutí o organizační změně u žalobkyně, která časově předcházela uzavření dohod z 11. 6. 2008 a z 5. 10. 2009, resp. jak OSSZ uváděla v protokolu o kontrole „“. Posouzení částek vyplacených na základě dohod o rozvázání pracovního poměru a poskytnutí odstupného z titulu odstupného dle § 67 zákoníku práce z roku 2006 vyloučila u F. B. výhradně z formálních důvodů [dohoda ale neodkazuje na rozhodnutí o organizační změně a nevyplývá z ní, že ke skončení pracovního poměru došlo v důsledku nadbytečnosti a ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce z roku 2006]. U Mgr. O. S. za další důvod, proč se nemůže jednat o odstupné, označila výši vyplacené částky, která nedosahovala zákonného minima.

Žalovaná v napadeném rozhodnutí vycházela z nezměněného skutkového stavu, jehož právní posouzení doznalo změny. Za hlavní důvod, proč vyplacené částky nelze považovat za odstupné, potažmo za příjmy, které se nezahrnují do vyměřovacího základu [§ 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení], neoznačila absenci odkazu na rozhodnutí o organizační změně v dohodách, nýbrž u F. B. výlučně okolnost, že ve skutečnosti se nejednalo o ukončení pracovního poměru z důvodu zrušení pracovní pozice, nýbrž jen o změnu pracovní smlouvy, když na skončený pracovní poměr navázal nový pracovní poměr, který se v podstatě nelišil od původního; u Mgr. O. S. výlučně okolnost, že vyplacená částka neodpovídá zákonem stanovené minimální výši odstupného.

Ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení musí být podle názoru zdejšího soudu vykládáno tak, že za odstupné nezahrnované do vyměřovacího základu nemůže být považován každý příjem, který jako odstupné označí účastníci pracovněprávních vztahů, nýbrž pouze takové peněžité plnění, které splňuje pojmové znaky právního pojmu „“, tj. určité formy odškodnění zaměstnance za ztrátu zaměstnání bez jeho zavinění. Má-li se dále jednat slovy zákona o „“, pak v případě zákoníku práce je jím nutno rozumět pouze odstupné z titulů výslovně vyjmenovaných v § 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006, tj. kdy dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56, případně zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů. Jen takové odstupné požívá výhody § 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení, tj. nezahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance ani do vyměřovacího základu organizace. S žalobkyní lze souhlasit potud, že je oprávněna poskytnout peněžité plnění obdobné odstupnému zaměstnancům i při jiném způsobu skončení pracovního poměru, než uvádí § 67 odst. 1 zákoníku práce z roku 2006. V takových případech však zaměstnancům nárok na odstupné podle tohoto zákona nevzniká, nemůže se tudíž jednat o odstupné poskytované na základě zákoníku práce jako zvláštního právního předpisu a takové „“ nemůže požívat výhody § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení.

Naproti tomu zdejší soud zastává názor, že stanoví-li zákoník práce z roku 2006, že přísluší odstupné v zákonem stanovených případech „“, pak výhodu § 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení za současného splnění podmínek § 67 odst. 1 zákoníku práce musí požívat i vyšší násobek poskytnutého odstupného. To proto, že zákoník práce z roku 2006 (na rozdíl od předchozí právní úpravy § 60a odst. 1 zákoníku práce z roku 1965) stanovuje jen minimální a nikoliv též maximální výši násobků a limit násobků zákonodárce nestanovil ani v § 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Na druhé straně pak je soud toho názoru, že skončil-li pracovní poměr jedním ze způsobů a z jednoho z důvodů obsažených v § 67 odst. 1 zákoníků práce z roku 2006 a vyplacené částky jsou odstupným i po materiální stránce, pak okolnost, že zaměstnavatel porušil toto ustanovení a vyplatil odstupné v nižší, než zákonem garantované výši, nemůže být na překážku tomu, aby takové odstupné bylo diskvalifikováno z výhody § 5 odst. 2 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení.

Vycházeje z těchto právních názorů považuje soud za zákonný závěr žalované stran výplaty částek F. B. Byla-li ve stejný den, kdy byl dohodou ukončen předchozí pracovní poměr, uzavřena nová pracovní smlouva, a nový pracovní poměr časově bezprostředně navazoval na předchozí, lze jen stěží obhájit tvrzení, že peněžité plnění, na kterém se smluvní strany dohodly a které označily jako odstupné, materiálně odstupným bylo. Na věci nemůže nic změnit ani organizační změna předcházející uzavření dohody, kterou žalobkyně v průběhu řízení předložila, ani fakt, že žalovaná nezkoumala, zda a v čem se liší v obsahu původní a nová pracovní náplň. Ze stejného důvodu v uvedeném rozsahu bylo zákonné i předepsané penále.

Naproti tomu žalovaná pochybila, když odstupné poskytnuté Mgr. O. S. zahrnula do vyměřovacího základu a místo režimu § 5 odst. 2 písm. b) jej podrobila režimu § 5 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, stejně tak pokud v tomto rozsahu předepsala penále. (...)