Vydání 9/2012

(...) Sociální zabezpečení osob samostatně výdělečně činných upravoval od 1. 5. 1990 zákon č. 110/1990 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Podle § 145b odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. ve znění zákona č. 110/1990 Sb. byly osoby samostatně výdělečně činné povinny platit na své nemocenské a důchodové zabezpečení pojistné a podávat přihlášky a odhlášky k tomuto zabezpečení. Výše pojistného činila 25 % z přihlášeného vyměřovacího základu, tj. 400 Kčs měsíčně; pojistné se platilo za stanovené období dopředu. Za nesplnění nebo porušení povinností vyplývajících z předpisů sociálního zabezpečení mohl orgán sociálního zabezpečení osobě samostatně výdělečně činné uložit pokutu až do souhrnné výše 10 000 Kčs. Bližší podrobnosti postavení osob samostatně výdělečně činných upravovala vyhláška č. 149/1988 Sb., kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení.

Zákon o pojistném na sociální zabezpečení účinný od 1. 1. 1993 zahrnul osoby samostatně výdělečně činné mezi poplatníky pojistného v § 3 odst. 1 písm. d). Osoby samostatně výdělečně činné byly poplatníky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud byly podle předpisů o sociálním zabezpečení účastny nemocenského a důchodového zabezpečení. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné byla částka, kterou si sama určila, ne však méně než polovina příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, připadajícího v průměru na jeden kalendářní měsíc. Výše vyměřovacího základu za kalendářní měsíc byla limitována maximální výměrou (45 000 Kč) a minimální výměrou (polovinou minimální mzdy). Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťoval vyměřovací základ, byl kalendářní rok (v některých případech tři kalendářní roky po sobě jdoucí). Z rozhodného období se vycházelo při stanovení výše pojistného na jednotlivé kalendářní měsíce připadající na období od 1. 8. následujícího kalendářního roku do 31. 7. dalšího kalendářního roku. Osoba samostatně výdělečně činná byla povinna předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení vždy do 30. 6. výpis z daňového přiznání za předchozí kalendářní rok. Pojistné se platilo za celý kalendářní měsíc, a to do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. Podle § 20 odst. 1, nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, byl plátce pojistného povinen platit penále od následujícího kalendářního měsíce ve výši 3 % z dlužné částky za každý i započatý kalendářní měsíc, v němž některá tato skutečnost trvala. Podle § 20 odst. 2, pokud šlo o splatnost penále, způsob jeho placení, jeho vymáhání, promlčení a vrácení přeplatku na penále, postupovalo se jako u pojistného. V následujících letech byl zákon o pojistném na sociální zabezpečení novelizován více než čtyřmi desítkami zákonů. V dalším je pozornost zaměřena pouze na některé zákony, které přinesly změny v oblasti pojistného osob samostatně výdělečně činných.

Zákon č. 160/1993 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., a některé další zákony, vycházel podle důvodové zprávy z principu, podle něhož se výše pojistného osob samostatně výdělečně činných za příslušné období má vázat z časového hlediska bezprostředně na výši příjmů dosažených osobou samostatně výdělečně činnou v tomto období. Zákon zavedl systém placení záloh na pojistné a jejich následné roční vyúčtování.

Ze zvláštní části důvodové zprávy k tomuto zákonu Nejvyšší správní soud zjistil následující: „[...] [...] [...] “

Podle § 14 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení ve znění zákona č. 160/1993 Sb. platila osoba samostatně výdělečně činná pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud nebylo stanoveno jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovořilo o pojistném, rozuměly se tím podle povahy věci též zálohy na pojistné a doplatek pojistného. Byl-li úhrn záloh na pojistné za rozhodné období vyšší než stanovené pojistné, jednalo se o přeplatek na pojistném. Doplatek pojistného se stanovil ve výši rozdílu mezi výší pojistného a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období. Penále bylo v § 20 odst. 1 tohoto zákona upraveno tak, že nebyloli pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, byl plátce pojistného povinen platit penále. Penále činilo 0,3 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Pro výši zálohy platil obdobně § 14 odst. 7, podle něhož se dlužné zálohy na pojistném stanovily ve výši odpovídající minimální částce vyměřovacího základu stanoveného podle odstavce 2. V důvodové zprávě k zákonu č. 160/1993 Sb. se uvádí: „“

Zákon č. 307/1993 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinný od 1. 1. 1994, zachoval pro placení pojistného na důchodové zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti osob samostatně výdělečně činných systém placení záloh a doplatku pojistného po ročním zúčtování. Částečně změnil pravidla pro určení vyměřovacího základu pro pojistné a nově stanovil splatnost záloh na pojistné, která byla rozložena na období od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Uvedený zákon kromě jiného zavedl systém dobrovolné účasti osob samostatně výdělečně činných na nemocenském pojištění. Zákon č. 307/1993 Sb. vložil do § 3 za odstavec 1 nový odstavec 2, který zněl: „“ Ve zvláštní části důvodové zprávy se k tomuto ustanovení uvádí: „“ Podle § 6 odst. 2 věty první zákona o pojistném na sociální zabezpečení ve znění zákona č. 307/1993 Sb., „[u] “.

Významnou změnu přinesl zákon č. 160/1995 Sb., kterým se měnily a doplňovaly některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění, účinný od 1. 1. 1996, který reagoval na zákon o důchodovém pojištění. Podle obecné části důvodové zprávy k zákonu č. 160/1995 Sb. „[n]“

Zákon č. 160/1995 Sb. vložil do § 3 zákona o pojistném na sociální zabezpečení nový odstavec 2, který zněl: „“ Současně doplnil § 13 novým odstavcem 2, který zněl: „“ Zároveň za § 13 vložil nový § 13a, jehož první odstavec zněl: „“ V § 14b se vymezovalo, kdy je osoba samostatně výdělečně činná povinna platit pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Šlo o situace, kdy taková osoba byla alespoň po část kalendářního roku účastna důchodového pojištění a za tento rok nebyla podle § 13a povinna platit zálohy na pojistné. V důvodové zprávě k zákonu č. 160/1995 Sb. se k této části uvádí: „“

Zákon č. 425/2003 Sb., kterým se měnil zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1. 2004, přinesl změnu v tom směru, že od 1. 1. 2004 se samostatná výdělečná činnost rozděluje na hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu se u hlavní samostatné výdělečné činnosti předpokládalo, že bude jediným nebo převažujícím zdrojem příjmu, a proto tato činnost bude vždy zakládat účast na důchodovém pojištění a současně povinnost platit pojistné na důchodové pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu. U vedlejší samostatné výdělečné činnosti se vycházelo z toho, že tato činnost bude mít doplňující charakter, neboť je vykonávána zpravidla v omezeném rozsahu; účast osob samostatně výdělečně činných s vedlejší činností na důchodovém pojištění se bude posuzovat podle výše dosaženého příjmu z výdělečné činnosti a minimální vyměřovací základ pro pojistné bude nižší než u hlavní výdělečné činnosti. Účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění se posuzuje vždy za jednotlivý kalendářní rok, popřípadě za část kalendářního roku, pokud samostatná výdělečná činnost netrvala po celý kalendářní rok. Podmínky účasti na pojištění osob samostatně výdělečně činných upravuje zákon o důchodovém pojištění v § 9 a § 10.

Uvedený zákon nově formuloval § 13a zákona o pojistném na sociální zabezpečení, jehož odstavec 1 doplnil o písmeno c), kdy rozšířil povinnost osoby samostatně výdělečně činné platit zálohy „“. Ustanovení § 13a doplnil o odstavec 8 a 9, v nichž uvádí, kdy se osoba samostatně výdělečně činná považuje pro účely placení záloh na pojistné za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že „“ V návaznosti na to byl v § 14 odst. 6 zákona o pojistném na sociální zabezpečení nově konstruován měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost a osoby vykonávající tuto činnost jako činnost vedlejší.

Zákon č. 425/2003 Sb. doplnil v § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení povinnost osoby samostatně výdělečně činné uvést v přehledu o příjmech a výdajích, vykonávala-li vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, též údaje o skutečnostech uvedených v § 9 odst. 6 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění, pokud chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou činností.

Podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění jsou upraveny v dílu druhém zákona o důchodovém pojištění v § 9 a § 10. Základní podmínkou pro účast osoby samostatně výdělečně činné uvedenou v § 9 odst. 1 větě první je výkon samostatné výdělečné činnosti na území České republiky. Od 1. 1. 2004 závisí účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění na tom, zda vykonávají hlavní nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění se posuzuje vždy za jednotlivý kalendářní rok, popřípadě za část kalendářního roku, pokud samostatná výdělečná činnost netrvala po celý kalendářní rok.

Podle § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění ve znění do 31. 12. 2007 se samostatná výdělečná činnost považovala za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce

„

“.

Vedlejší samostatná výdělečná činnost je vymezena jednak prostřednictvím výše příjmů [srov. § 9 odst. 6 písm. a) citovaného zákona], jednak prostřednictvím trvání stanovených skutečností [srov. § 9 odst. 6 písm. b) až f) téhož zákona], a to vždy v kalendářním roce, za který se posuzuje účast na pojištění. Pro rok 2006 činila částka podle § 9 odst. 6 písm. a) zákona o důchodovém pojištění 90 840 Kč. Výše uvedené je určující pro posouzení charakteru samostatné výdělečné činnosti jako činnosti vedlejší, neboť jinak se předpokládá, že osoba vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Jinými slovy vedlejší samostatná výdělečná činnost se definuje pozitivně, zatímco hlavní samostatná výdělečná činnost je vymezena negativně. Splňuje-li osoba samostatně výdělečně činná podmínky pro posouzení její činnosti jako vedlejší, zkoumá se dále, zda je za ten který kalendářní rok účastna důchodového pojištění z vedlejší činnosti. Nutno dodat, že osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je podle § 10 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění účastna v kalendářním roce pojištění po dobu, po kterou takovou činnost vykonávala.

Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, dosáhl v kalendářním roce alespoň rozhodné částky. Rozhodná částka činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na důchodovém pojištění, a přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu. Pro rok 2006 byla rozhodnou částka 45 200 Kč (2,4 x 17 882 x 1,052). To znamená, že považovala-li se samostatná výdělečná činnost v kalendářním roce za samostatnou činnost vedlejší, byla osoba tuto činnost vykonávající povinně účastna důchodového pojištění, dosáhl-li její příjem rozhodné částky, která pro rok 2006 činila 45 200 Kč.

Podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, pokud osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatně výdělečnou činnost, nesplňuje podmínky účasti na pojištění, je v kalendářním roce účastna na pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok.

Podle § 9 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se podle odst. 6 až odst. 8 samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

Z přihlášky k nemocenskému pojištění zaslané zaměstnavatelem stěžovatele České správě sociálního zabezpečení dne 6. 1. 2006 plyne, že stěžovatel dne 2. 1. 2006 nastoupil do zaměstnání s pracovním úvazkem 40 hodin týdně a s předpokládaným měsíčním příjmem 18 100 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 29. 1. 2007 předloženého stěžovatelem dne 24. 9. 2007 lze zjistit, že stěžovatel v roce 2006 dosáhl příjmu ze zaměstnání převyšujícího 200 000 Kč, tedy příjmu vyššího než částka 90 840 Kč, což je dvanáctinásobek minimální mzdy, která činila podle nařízení vlády č. 513/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů, od 1. 1. 2006 částku 7 570 Kč. Pro rok 2006 se stěžovatel považoval ve smyslu § 9 odst. 6 písm. a) zákona o důchodovém pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatně výdělečnou činností. Pro tento rok však nebyl účasten pojištění z titulu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, neboť z této činnosti nedosáhl příjmu uvedeného v § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, tj. částky 45 200 Kč, a k účasti na pojištění za tento rok se jako osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností nepřihlásil. Z toho plyne dílčí závěr, že stěžovatel nebyl v roce 2006 účasten důchodového pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností podle předpisů o důchodovém pojištění. Nebyl-li stěžovatel účasten důchodového pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností, nevznikla mu povinnost platit pojistné.

Další otázkou je, zda byl stěžovatel povinen platit zálohy na důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení ve znění do 31. 12. 2007 platilo, že „[o]“

Zákon o pojistném na sociálním zabezpečení ve znění do 31. 12. 2007 v § 13a odst. 1 stanovil, že osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné

„

“.

Podle § 13a odst. 8 téhož zákona „[p]

“.

Podle § 13a odst. 9 téhož zákona, „[k] “

Podle § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení ve znění do 31. 12. 2007 „[o]“

Z výše uvedeného plyne, že principy právní úpravy povinnosti osob samostatně výdělečně činných platit zálohy na pojistné a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se od 1. 1. 2004 (zákon č. 425/2003 Sb.) nezměnily. Již zákon č. 160/1995 Sb. označil osoby, které jsou povinny platit zálohy na pojistné na straně jedné (§ 13a) a osoby, které jsou povinny platit pojistné na straně druhé (§ 14b). Od 1. 1. 2004 je mezi osobami, které jsou povinny platit zálohy, zařazena osoba samostatně výdělečně činná, která je povinna platit zálohy za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Osoba samostatně výdělečně činná je považována za osobu výdělečně činnou s hlavní činností, i když splňuje podmínky pro zařazení mezi osoby samostatně výdělečně činné s vedlejší činností, dokud sama neprojeví vůli být osobou samostatně výdělečně činnou s vedlejší činností. Projevením vůle se rozumí oznámení důvodu pro zařazení mezi osoby samostatně výdělečně činné s vedlejší činností okresní správě sociálního zabezpečení ve stanovené lhůtě, a zpravidla i doložení, že tento důvod splňuje. Všechny osoby samostatně výdělečně činné jsou proto povinny bez ohledu na výši očekávaného nebo dosahovaného příjmu podat na okresní správu sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu a ve stanovené lhůtě nejen oznámení o zahájení (opětovném zahájení) samostatné výdělečné činnosti, ale též každoročně přehled o příjmech a výdajích za příslušný kalendářní rok a písemné oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti. Povinnost podat přehled mají všechny osoby samostatně výdělečně činné, které v kalendářním roce vykonávaly samostatnou výdělečnou činnost nebo spolupracovaly při této činnosti. Přehled musí podat i osoba samostatně výdělečně činná, která je zároveň zaměstnána (např. v pracovním poměru) nebo pobírá důchod, je studentem, nebo je „“. Z přehledu se totiž zjistí, zda osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností je na základě dosažených příjmů povinně důchodově pojištěna, a zda je tedy povinna zaplatit za příslušný kalendářní rok pojistné na důchodové pojištění, dále se z něj zjistí výše minimálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného a výše minimálního vyměřovacího základu pro placení záloh na důchodové pojištění, a výše doplatku nebo přeplatku pojistného. Lze uzavřít, že osoba samostatně výdělečně činná s hlavní činností je povinna platit zálohy za všechny měsíce, v nichž je považována za osobu samostatně výdělečně činnou, s výjimkou měsíců, v nichž po celou dobu, po kterou byla v kalendářním měsíci osobou samostatně výdělečně činnou, pobírala nemocenskou nebo peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského pojištění osoby samostatně výdělečně činné; za takové měsíce se zálohy neplatí. Osoby samostatně výdělečně činné s vedlejší činností jsou povinny platit zálohy, jestliže v předchozím kalendářním roce dosáhly příjmu, který založil povinnou účast na důchodovém pojištění. Povinnost platit zálohy vzniká od měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled, a trvá do konce kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled za kalendářní rok, v němž vznikla povinnost platit zálohy. Rozhodující pro posouzení povinnosti platit zálohy na pojistné je tedy především charakter samostatné výdělečné činnosti.

Stěžovatel zahájil hlavní samostatnou výdělečnou činnost dne 1. 9. 2004. Přehled o příjmech a výdajích podal naposledy za rok 2005 dne 25. 4. 2006. Okresní správa sociálního zabezpečení považovala stěžovatele nadále za osobu samostatně výdělečně činnou s hlavní činností a s povinností platit zálohy na pojistné do podání přehledu o příjmech za rok 2006, protože stěžovatel předepsaným způsobem neoznámil údaje o skutečnostech rozhodných pro posouzení charakteru jeho samostatné výdělečné činnosti. Stěžovatel měl totiž povinnost postupovat tak, že v přehledu o příjmech a výdajích za rok 2006, jenž měl být podán v roce 2007, měl oznámit vstup do pracovního poměru a tuto skutečnost včetně dosaženého příjmu za rok 2006 doložit. Se zřetelem k tomu, že stěžovatel okresní správě sociálního zabezpečení neoznámil ukončení samostatné výdělečné činnosti, vycházela z toho, že nadále vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost; je proto povinen platit pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu a zálohy musí platit bez ohledu na výši dosahovaných příjmů. Z těchto důvodů okresní správa sociálního zabezpečení stěžovatele vyzvala ke splnění povinnosti podle § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, tj. k podání přehledu o příjmech za rok 2006 do 25. 9. 2007, a současně ho upozornila, že za nesplnění této povinnosti mu může uložit pokutu podle § 22 odst. 2 téhož zákona až do výše 20 000 Kč. Stěžovatel na výzvu reagoval dne 24. 9. 2007 podáním přehledu o příjmech osoby samostatně výdělečně činné, které doložil potvrzením zaměstnavatele o době zaměstnání a výši výdělků za rok 2006.

Stěžovatel však v podané žalobě namítal, že své oznamovací povinnosti dostál, neboť jeho zaměstnavatel oznámil České správě sociálního zabezpečení vstup do pracovního poměru již dne 6. 1. 2006. Uvedenou námitku stěžovatel neuplatnil ve správním řízení, takže žalované nelze vytýkat, že se k ní v napadeném rozhodnutí nevyjádřila. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že přestože žalobce České správě sociálního zabezpečení oznámil vznik pracovního poměru 6. 1. 2006, nelze ho pro účely placení záloh na pojistné považovat za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, a to s ohledem na § 13a odst. 8 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Městský soud v Praze se postavil na stanovisko, že pro posouzení charakteru samostatné výdělečné činnosti je podle § 13a odst. 9 zákona o pojistném na sociální zabezpečení v platném znění rozhodné oznámení a doložení výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, což stěžovatel učinil až dne 24. 9. 2007.

Z obsahu podání zaměstnavatele stěžovatele ze dne 6. 1. 2006, jehož se stěžovatel v žalobě a v kasační stížnosti dovolává, plyne, že tímto podáním, označeným jako , oznámilo město Votice nástup stěžovatele do pracovního poměru na plný pracovní úvazek dnem 2. 1. 2006 s předpokládaným hrubým měsíčním příjmem 18 100 Kč. Podání adresovalo České správě sociálního zabezpečení, která jeho přijetí potvrdila dne 6. 1. 2006. Podání zaměstnavatele stěžovatele ze dne 6. 1. 2006 označené jako však lze nejspíše považovat za plnění povinností, které organizacím ukládal § 22a zákona o pojistném na sociální zabezpečení, kdy podle odstavce 1 věty první před středníkem, byla organizace povinna přihlásit u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopise svého zaměstnance k pojištění do 8 dnů ode dne jeho vstupu do zaměstnání. Rovněž podle § 23 odst. 1 věty první téhož zákona byla malá organizace povinna přihlásit u okresní správy sociálního zabezpečení příslušné podle místa svého sídla na předepsaném tiskopise svého zaměstnance k pojištění do 8 dnů od jeho vstupu do zaměstnání. Lze sice konstatovat, že okresní správa sociálního zabezpečení podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení prováděla jak nemocenské pojištění zaměstnanců malých organizací, tak vedla evidenci osob samostatně výdělečně činných pro účely důchodového pojištění; je však otázkou, zda přihláška k nemocenskému pojištění zaměstnance je dokladem způsobilým prokázat charakter samostatné výdělečné činnosti, tedy zda je oznámením o vedlejší samostatné výdělečné činnosti ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, k němuž se přihlíží podle § 13a odst. 8 a odst. 9 téhož zákona. Z přihlášky k nemocenskému pojištění zaměstnance, která se podává do 8 dnů ode dne vstupu do zaměstnání, nelze zjistit účast zaměstnance na nemocenském pojištění za nadcházející kalendářní rok ani výši příjmu z této činnosti, která musí činit pro závěr o vedlejší samostatné výdělečné činnosti alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaném měsíční mzdou, která platí k 1. 1. tohoto kalendářního roku. Zákon o důchodovém pojištění spojuje podmínky, za nichž lze samostatnou výdělečnou činnost považovat za vedlejší, vždy s kalendářním rokem. Teprve po uplynutí kalendářního roku, za který se účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné posuzuje, lze určit její charakter. Tomu odpovídá i možnost osoby samostatně výdělečně činné, chce-li být posouzena jako osoba s vedlejší činností, doložit údaje o ní společně s přehledem o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení s tím, že pokud takové údaje nedoloží, bude nadále považována za osobu s hlavní činností, která je účastna pojištění podle § 10 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění bez dalších podmínek. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že pro účely placení záloh na pojistné se osoba samostatně výdělečně činná považuje za osobu s vedlejší činností nejdříve v období od kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonávala činnost zakládající účast na nemocenském pojištění a dosáhla kvalifikované výše příjmu. Pokud by stěžovatel podal přehled o příjmech a výdajích za rok 2006 s doložením skutečností o pracovním vztahu a výši příjmů, považoval by se za osobu s vedlejší samostatnou výdělečnou činností nejdříve od dubna 2007, a to za situace, měl-li povinnost podat daňové přiznání do 31. 3. kalendářního roku. Lze tedy shrnout, že přihláška k nemocenskému pojištění, kterou oznamuje zaměstnavatel okresní správě sociálního zabezpečení vstup zaměstnance do pracovního poměru, není dokladem způsobilým k posouzení charakteru samostatné výdělečné činnosti (ostatně ani k posouzení účasti na pojištění osoby samostatně výdělečně činné s vedlejší činností), neboť neobsahuje rozhodné údaje, tj. nepotvrzuje výkon zaměstnání za daný kalendářní rok, ani příjem v něm dosažený.

Z výše uvedeného plyne, že povinnost osob samostatně výdělečně činných s hlavní činností platit zálohy na pojistné je relativně samostatnou povinností nezávislou na jiných skutečnostech, protože zákon o pojistném na sociální zabezpečení předpokládá, že osoba s hlavní samostatnou výdělečnou činností je vždy účastna důchodového pojištění ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, platí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, a proto zálohy na pojistné platí bez ohledu na výši příjmů [srov. § 3 odst. 2, § 13, § 13a odst. 1 písm. c), § 15 odst. 1 zákona]. Tomuto předpokladu odpovídá povinnost osoby, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, podat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zvláštního zákona podat daňové přiznání za tento kalendářní rok, přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok. Pokud taková osoba chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou činností, musí spolu s přehledem doložit údaje o skutečnostech uvedených v § 9 odst. 6 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění, konkrétně podle § 9 odst. 1 písm. a) údaje o tom, že v tomto kalendářním roce vykonávala zaměstnání a výši dosaženého příjmu z tohoto zaměstnání. V tomto směru stěžovatel své povinnosti nedostál, nicméně dne 24. 9. 2007 na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení přehled o příjmech a výdajích za rok 2006 předložil a doložil doklady způsobilé dovodit závěr, že v roce 2006 vykonával činnost osoby samostatně výdělečně činné s vedlejší činností, která však nezakládala účast na pojištění, a stěžovateli v roce 2006 nevznikla povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti.

Podle § 13a odst. 9 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, věty první před středníkem, „[k] “.

V tomto směru lze konstatovat, že žalovaná podle citovaného ustanovení postupovala, neboť v napadeném rozhodnutí výslovně uvádí, že stěžovatel se v roce 2006 pro účely důchodového pojištění považuje za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, avšak výše příjmu z této činnosti nedosáhla částky rozhodné k povinné účasti na důchodovém pojištění, stěžovatel se k pojištění nepřihlásil, nebyl tedy účasten důchodového pojištění a nebyl povinen za tento rok platit pojistné. Platebním výměrem okresní správy sociálního zabezpečení ve spojení s rozhodnutím žalované nebyly zálohy na pojistné za rok 2006 vyměřeny; těmito rozhodnutími bylo vyměřeno pouze penále za rok 2005 a za rok 2006. Vznikla tedy otázka, zda v situaci, kdy zálohy na pojistné za rok 2006 nebyly vyměřeny, lze tyto zálohy považovat za dlužné ve smyslu § 20 odst. 1 a 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Stěžovatel mimo jiné namítá, že bylo-li prokázáno a v době vydání platebního výměru a rozhodnutí žalované najisto postaveno, že jeho činnost je vedlejší samostatně výdělečná činnost, z níž nebyl účasten na pojištění a nebyl povinen platit pojistné, nevznikl mu na zálohách na pojištění žádný dluh.

Podle § 20 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení ve znění do 31. 12. 2007 „[n]“

Podle odstavce 2 téhož ustanovení „[p]

“

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu v oblasti daňové, konkrétně podle rozsudku ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 Afs 1/2011-82, „primární‘

automatické‘

enále slouží jako sankce pro případ pozdního přiznání, resp. zaplacení daně stanovené ze zákona. Účelem tohoto nástroje je zajištění kázně všech subjektů pro dodržení zákonem stanovených termínů a lhůt k přiznání té které daně‘.

“

Přestože na rozdíl od daní pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které podle § 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení zahrnuje pojistné na důchodové pojištění, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, představuje platbu, kterou se fyzická osoba sama nebo někdo jiný za ni povinně zajišťuje pro případ určité budoucí události, a nastane-li taková událost, má taková osoba při splnění dalších zákonných podmínek nárok na přiznání dávky sociálního pojištění, měly by při ukládání penále v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti přiměřeně platit principy uznávané v jiných právních odvětvích, tedy v dané věci to, že penále je příslušenstvím pojistného, případně záloh na pojistné, a sleduje jeho osud. V posuzované věci správní orgány ve svých rozhodnutích neodůvodnily, proč nevyměřily zálohy na pojistné, a vzniká tedy pochybnost, zda lze považovat zálohy za dlužné a zda na zálohách vznikl dluh, tedy základní a výchozí předpoklad pro úvahu, zda jsou splněny podmínky pro uložení penále.

Podle § 14 odst. 10 zákona o pojistném na sociální zabezpečeníve znění do 31. 12. 2007, „[j]“.

Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatel nebyl v roce 2006 jako osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností účasten na pojištění a povinnost platit pojistné za tento rok mu nevznikla. Byl ale povinen jako osoba samostatně výdělečně činná s hlavní činností, za niž byl považován proto, že předepsaným způsobem nedoložil vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, platit zálohy na pojistné. Pokud by je řádně platil, byly by mu za kalendářní rok, v němž nebyl účasten na pojištění, vráceny jako přeplatek, což ve svých důsledcích může vést k závěru, že dluh na zálohách na pojistném nevznikl. Na první pohled se jeví jako logická úvaha, že není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna platit za určitý kalendářní rok pojistné, lze si stěží představit, že by mohla fakticky dlužit jakoukoli částku na zálohách na pojistné, které sice mají relativně samostatný právní režim, ale pro účely stanovení penále by se měl dluh na zálohách na pojistné posuzovat v souvislosti s povinností platit pojistné na důchodové pojištění. V době, kdy správní orgány rozhodovaly, resp. předepisovaly penále, měly již najisto postaveno, že stěžovatel neměl povinnost platit pojistné za rok 2006 a zálohy na pojistné mu nevyměřily právě proto, že na nich nevznikl dluh a nebylo lze je za dlužné považovat. Při akceptování tohoto závěru, že na zálohách pro pojistné za rok 2006 dluh nevznikl, by chyběla základní podmínka uvedená v § 20 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, podle níž povinnost platit penále je založena na předpokladu, že na zálohách na pojistné vznikl dluh.

Koncepce účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění uvedená v zákoně o důchodovém pojištění ve spojení s právní úpravou povinnosti platit pojistné obsaženou v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení však nasvědčuje zcela jinému závěru. Vychází se totiž z předpokladu, že osoba samostatně výdělečně činná s hlavní činností je účastna na pojištění bez ohledu na jiné skutečnosti vždy a ve všech kalendářních měsících, v nichž hlavní samostatnou výdělečnou činnost vykonávala. Je povinna platit pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu a je povinna platit zálohy bez ohledu na výši příjmu dosaženého v těchto kalendářních měsících. Povinnost osoby samostatně výdělečně činné s hlavní činností platit zálohy je samostatnou povinností a posuzování jejího plnění nezávisí na tom, zda za ten který kalendářní rok byla účastna pojištění, či nikoliv, protože z hlavní činnosti je účastna na pojištění vždy a z vedlejší činnosti za výše uvedených podmínek. Bylo-li možné přihlédnout k oznámení stěžovatele dokladujícímu výkon vedlejší samostatně výdělečné činnosti v roce 2006 až od 24. 9. 2007, pak lze souhlasit s názorem, že do srpna 2007 se stěžovatel považoval za osobu samostatně výdělečně činnou s hlavní činností povinnou zálohy do tohoto měsíce platit bez ohledu na výsledek posouzení jeho účasti na pojištění za rok 2006. Tomuto závěru nasvědčuje i konstrukce § 20 odst. 1 a 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení, která v odstavci 1 vymezuje, kdy se platí penále v případě včas a řádně nezaplaceného pojistného, a v odstavci 2 upravuje samostatně povinnost platit penále za včas a řádně nezaplacené zálohy na pojistné. Je-li v § 20 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení uvedeno, že posledním dnem, za který osoba samostatně výdělečně činná platí penále z dlužných záloh na pojistné, je poslední den lhůty pro podání přehledu podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistné, pokud nebyl tento přehled podán ve stanovené lhůtě, pak lze dovodit, že zákon pro závěr o povinnosti platit penále za dlužné zálohy nepředpokládá předchozí úvahu o tom, zda osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností byla, či nikoliv účastna na pojištění za rozhodný kalendářní rok (účast na pojištění osoby s hlavní činností se ze zákona předpokládá). Formulace § 20 odst. 2 písm. b) vymezující poslední den, kdy se penále z dlužných záloh platí, znamená, že není třeba zkoumat, zda dluh na zálohách trval ke dni vydání platebního výměru o penále. Naopak, obsah tohoto ustanovení dokládá, že je penalizováno již samotné porušení primární povinnosti platit zálohy na pojistné bez zjišťování dalších podmínek. Za tohoto stavu lze dovodit i to, že penále jako příslušenství záloh na pojistné sledovalo jejich osud, protože do srpna 2007 byly tyto zálohy dlužnými, a je předepsáno proto, že nebyly zaplaceny, bez ohledu na to, že se zjistilo, že stěžovatel nebyl jako osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností účasten na pojištění. Povinnost stěžovatele platit zálohy na pojistné se totiž vztahovala k té době průběhu pojištění, v níž se považoval za osobu samostatně výdělečně činnou s hlavní činností.

Lze tedy shrnout, že osoba samostatně výdělečně činná se považuje za osobu s hlavní samostatnou výdělečnou činností, dokud kvalifikovaným způsobem neoznámí skutečnosti a údaje, způsobilé posoudit samostatnou výdělečnou činnost jako samostatnou výdělečnou činnost vedlejší. Přihláška k pojistnému, kterou zaměstnavatel oznamuje okresní správě sociálního zabezpečení vstup zaměstnance do zaměstnání, není způsobilým dokladem prokazujícím vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, neboť neobsahuje údaje o výkonu zaměstnání za kalendářní rok ani výši příjmů z něho dosažených. Povinnost osob samostatně výdělečně činných platit zálohy na pojistné se pro účely předepsání penále zkoumá samostatně bez ohledu na to, zda taková osoba byla za rozhodný kalendářní rok účastna na pojištění. Skutečnost, že osoba samostatně výdělečně činná s vedlejší činností nebyla z této činnosti za příslušný kalendářní rok účastna na pojištění, nezbavuje takovou osobu povinnosti platit zálohy na pojistné v době, kdy se považovala za osobu samostatně výdělečně činnou s hlavní činností.