428/2005
Pojistné na sociální zabezpečení a odměna členů představenstva a.s.
Ej 500/2004
Pojistné na sociální zabezpečení: odměna členů představenstva akciové společnosti
k § 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 241/1994 Sb. (v textu též "zákon o pojistném na sociální zabezpečení")
Odměna, již dostávají za činnost členů představenstva generální ředitel společnosti a jeho náměstci - přičemž členy představenstva jsou právě z důvodu funkce generálního ředitele či náměstka, kteréžto vykonávají na základě pracovního poměru, z něhož jsou účastni nemocenského pojištění - je příjmem zúčtovaným jim v souvislosti s výkonem zaměstnání, z něhož jsou nemocensky pojištěni. Z této příčiny se podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, odměna zahrne do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení. V takových případech není rozhodující, že členství generálního ředitele či jeho náměstků v představenstvu není stanoveno přímo v jejich pracovní smlouvě, nýbrž ve stanovách společnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2004, čj. 3 Ads 39/2003-85)
Věc:
Akciová společnost Č. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a penále, o kasační stížnosti žalobce.Pražská správa sociálního zabezpečení předepsala žalobci platebním výměrem k úhradě nedoplatek na pojistném a penále v celkové výši 284 458 Kč.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 22. 10. 2002 odvolání žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaná dospěla k závěru, že členství v představenstvu akciové společnosti přímo souvisí s výkonem funkce vedoucího pracovníka, a proto je zřejmé, že i odměny byly těmto pracovníkům vyplaceny v souvislosti s výkonem jejich zaměstnání, a měly být tedy zahrnuty do vyměřovacího základu.
Kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 29. 5. 2003 Městský soud v Praze zamítl žalobu. V důvodech konstatoval, že rozhodující je skutečnost, že manažerské smlouvy, uzavřené s členy představenstva žalobce na pracovní zařazení generálního ředitele a jeho náměstků, jsou nepochybně smlouvami sjednanými podle pracovněprávních předpisů, neboť v záhlaví těchto smluv je odkaz na ustanovení § 244 odst. 1 zákoníku práce. Rovněž stanovy žalobce účinné od 30. 11. 2001 jednoznačně v článku 22 odst. 2 uvádějí, že funkce generálního ředitele a náměstků vykonávají členové představenstva. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení jednoznačně stanoví, že vyměřovací základ tvoří veškeré příjmy zaměstnance zúčtované mu v souvislosti s výkonem zaměstnání. Jestliže generální ředitel žalobce a jeho náměstci byli v rozhodném období zaměstnanci žalobce (což nebylo před správním orgánem ani před soudem zpochybněno ani popřeno) - bez ohledu na to, na základě jakého právního úkonu jim pracovněprávní vztah vznikl - a jestliže byly těmto osobám v rozhodném období vyplaceny vedle mzdy i odměny podle smlouvy o podmínkách výkonu funkce, jsou tyto vyplacené odměny příjmem zúčtovaným zaměstnancům v souvislosti s výkonem zaměstnání. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že právní závěr žalovaného správního orgánu o nutnosti zahrnout odměny těchto osob do vyměřovacího základu je správný.
Jedním ze stížnostních důvodů byla i tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Vztah mezi společností a statutárním orgánem (jeho členy) se podle žalobce (dále "stěžovatel") řídí ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě. Je nutno odlišit, jaký druh práce se vykonává v rámci vztahu pracovněprávního a jaký je obsah výkonu funkce člena statutárního orgánu. Stanovy stěžovatele sice upravují ve shodě s ustanovením § 8 odst. 2 zákona o bankách, kdo se může stát členem statutárního orgánu banky, a rovněž určují, že funkce generálního ředitele a jeho náměstků vykonávají členové představenstva, avšak z uvedeného nelze dovodit, že se jedná o výhradní pracovněprávní vztah. Přestože manažerské smlouvy byly uzavřeny dle § 27 odst. 4 a 5 zákoníku práce, nejedná se o pracovní smlouvy. Žalobce vyplácí zaměstnancům odměny na základě Smlouvy o podmínkách výkonu funkce, která se přiměřeně řídí ustanovením § 566 odst. 1 a násl. obchodního zákoníku. Členem statutárního orgánu banky se může stát i fyzická osoba, která není rovněž vedoucím zaměstnancem ve shodě s § 4 odst. 3 písm. d) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Žalovaná zahrnula odměnu členů představenstva stěžovatele do vyměřovacího základu v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Toto ustanovení předpokládá, že jde o zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Takovou skutečnost z ustanovení § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, nelze dovodit.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů zúčtovaných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou: náhrady výdajů, popřípadě jejich části, které nepodléhají dani z příjmů fyzických osob, náhrady škody, odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích a hodnota (finanční ocenění) poskytnutých nepeněžních plnění, která nepodléhají dani z příjmů fyzických osob.
Výčet nezapočitatelných příjmů je úplný. Zaměstnavatel nemůže výčet nezapočitatelných příjmů nad rámec daný tímto ustanovením nikterak rozšiřovat. Pojistné je však povinen platit (za sebe i za své zaměstnance) ze všech ostatních příjmů (kromě nezapočitatelných), u nichž je splněna uvozovací podmínka, totiž že jsou zúčtovány zaměstnanci v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění.
V souzeném případě byly osoby (generální ředitel a jeho náměstci) současně členy představenstva akciové společnosti. Ze správního spisu městský soud zjistil a rovněž v napadeném rozsudku uvedl, že tyto osoby vykonávají funkci generálního ředitele i jeho náměstků dle manažerské smlouvy uzavřené dle ustanovení § 244 odst. 1 zákoníku práce, přičemž tyto smlouvy jsou smlouvami pracovněprávními; dále konstatoval, že ve stanovách akciové společnosti (stěžovatele) je stanoveno, že členy představenstva volí a odvolává valná hromada a že členem představenstva je vždy generální ředitel a jeho náměstci.
Z toho vyplývá, že generální ředitel i jeho náměstci jsou členy představenstva z titulu funkce generálního ředitele či jeho náměstka, kterou vykonávají na základě pracovního poměru, z něhož jsou účastni nemocenského pojištění. Proto i jejich odměna, kterou dostávají za činnost člena představenstva, je příjmem zúčtovaným jim v souvislosti s výkonem zaměstnání, z něhož jsou nemocensky pojištěni, takže se podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pojistném na sociální zabezpečení musí zahrnovat do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení. V takových případech není rozhodující, že členství generálního ředitele či jeho náměstků v představenstvu není stanoveno přímo v jejich pracovní smlouvě, nýbrž je stanoveno ve stanovách společnosti. Pro danou skutečnost je významné a rozhodující, že se jedná o tzv. "povinné" členství, tedy že funkce generálního ředitele a jeho náměstků je spojena s jejich členstvím v představenstvu akciové společnosti. Z uvedených důvodů je tedy nutno odmítnout tvrzení stěžovatele, že i když byly manažerské smlouvy sjednány podle zákoníku práce, pracovněprávní vztah nezakládaly.
Pokud by však za člena statutárního orgánu zaměstnavatele (stěžovatele) byl zvolen jeho zaměstnanec, aniž by byl povinen být členem tohoto orgánu z důvodu, že je zaměstnancem ve výkonné funkci (ředitelem, náměstkem atd.), pojistné se z jeho odměn člena statutárního orgánu platit nebude, neboť nebude zahrnuto do vyměřovacího základu.
K námitce stěžovatele, že odměny, jejichž vyplácení bylo sjednáno smlouvou o podmínkách výkonu člena představenstva, byly uvedeným osobám vypláceny dle ustanovení § 566 obchodního zákoníku, Nejvyšší správní soud poznamenává, že není rozhodné, z jakého titulu byly tyto odměny vypláceny, neboť se v každém případě jednalo o příjem těchto osob ze závislé činnosti, jak je zřejmé z ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, podle něhož jsou příjmy ze závislé činnosti mj. odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob a jsou součástí vyměřovacího základu.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.