Vydání 2/2004

Skutková zjištění, o která žalovaný opíral svoje závěry, žalobce nezpochybnil. Krajský soud se proto zaměřil na posouzení oprávněnosti námitky žalobce, že zpevněná plocha vytvořená na dobu určitou položením panelů na pozemek není stavbou. S tímto názorem je nutné se ztotožnit.

Podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů lze za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely uznat zejména výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku, nehmotného majetku (§ 26) a pozemků včetně splátek a úroků z úvěrů spojených s jejich pořízením, jsou-li součástí jejich pořizovací ceny. Co je hmotný majetek, definuje § 26 cit. zákona, který v odstavci 2 za něj, mimo jiné, označuje budovy a stavby s výjimkou provozních důlních děl a drobných staveb vymezených ve zvláštním předpise a odkazuje v poznámce pod čarou na § 3 odst. 2 písm. a) a b) vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že nejprve je třeba si vyjasnit otázku, zda to, co vzniklo na pozemku položením panelů, je nebo není stavba. Zákon o daních z příjmů nedefinuje stavbu vůbec a její definici nelze nalézt ani v občanském zákoníku. Konečně ani stavební zákon nedefinuje pojem stavby vyčerpávajícím způsobem a naprosto konkrétně, nýbrž ponechává v tomto směru prostor pro volnou úvahu - správní uvážení správního orgánu. Všeobecně se však za stavební dílo - stavbu považuje výsledek záměrné lidské činnosti, jehož provedení vyžaduje určitou míru stavebně technických znalostí a dovedností. Stavba přitom může vzniknout nejen tzv. mokrým procesem (zděním nebo litím), ale i pracemi pouze tesařskými nebo truhlářskými, při nichž jsou jednotlivé stavební prvky jsou spojovány čepy, hřebíky, ale i jinak. Ve smyslu tohoto náhledu na pojem stavby se žalovaný vůbec nevypořádal s tím, zda pouhým položením stavebních dílů - panelů na pozemek stavba vznikla. S ohledem na shora uvedená kriteria je krajský soud toho názoru, že v daném případě o stavbu vůbec nejde a nejspíš se nejedná ani o terénní úpravu. Není proto rozhodné, zda žalobce ve svém sdělení stavebnímu úřadu označil plochu z položených panelů za stavbu. Další úvahy žalovaného o tom, zda se jedná o stavbu drobnou ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) a b) vyhlášky č. 87/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, jsou zcela nadbytečné, neboť takové hodnocení by přicházelo v úvahu jen tehdy, pokud by otázka, zda se jedná o stavbu, byla zodpovězena kladně. Tato podmínka však splněna nebyla, neboť krajský soud zaujal názor opačný.

Z důvodů výše uvedených zrušil Krajský soud v Hradci Králové napadené rozhodnutí pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V dalším řízení bude žalovaný vázán právními názory krajského soudu vyjádřenými v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

V roce 1996 dělil žalobce příjmy dosažené při podnikání a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení na spolupracující manželku Vladislavu K. ve výši 30 % z celku. V tomto rozsahu správce daně po ukončení daňové kontroly doměřil žalobcově manželce daň z příjmů a žalovaný její odvolání do dodatečného platebního výměru napadeným rozhodnutím zamítl ze stejných důvodů, pro které zamítl odvolání jejího manžela Zdeňka K. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě uplatnila i shodné námitky, krajský soud zrušil rovněž rozhodnutí týkající se daňové povinnosti Vladislavy K. a plně odkázal na důvody, které ho vedly ke zrušení rozhodnutí týkajícího se jejího manžela Zdeňka K.