Vydání 2/2004

Číslo: 2/2004 · Ročník: II

101/2004

Podání kasační stížnosti u věcně nepříslušného soudu

Řízení před soudem: podání kasační stížnosti u věcně nepříslušného soudu
k § 40 odst. 4, § 106 odst. 4 a § 129 odst. 3 soudního řádu správního
Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zaslaná vrchnímu soudu je podána včas pouze tehdy, byla-li ve lhůtě k podání kasační stížnosti vrchním soudem odeslána (předána k poštovní přepravě) krajskému soudu, který napadený rozsudek vydal, nebo Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, čj. 3 Ads 8/2003-17)
Věc:
Milan C. v L. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím žalované byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod. K opravnému prostředku žalobce (podanému podle tehdy účinných procesních předpisů) rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem dne 22. 7. 2002 tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení potvrdil. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (§ 250s odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002).
Přípisem vrchního soudu ze dne 30. 12. 2002 bylo žalobci sděleno, že podle § 129 odst. 3 s. ř. s. se neskončené odvolací řízení zastavuje. Současně byl žalobce poučen, že má možnost proti rozhodnutí krajského soudu podat ve lhůtě do 31. 1. 2003 kasační stížnost, o níž by rozhodl Nejvyšší správní soud. Dále byl poučen, že případnou kasační stížnost musí podat u krajského soudu, který napadené rozhodnutí vydal, nebo přímo u Nejvyššího správního soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.) a v řízení musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 4 s. ř. s.).
Dne 31. 1. 2003 předal žalobce (dále jen "stěžovatel") k poštovní přepravě podání označené jako kasační stížnost, kterým napadl "rozhodnutí" vrchního soudu ze dne 30. 12. 2002 o zastavení odvolacího řízení a požádal, aby se v řízení pokračovalo a vrchní soud zrušil rozsudek krajského soudu. Toto podání stěžovatel na obálce adresoval Vrchnímu soudu v Praze, kterému dle podacího razítka bylo doručeno dne 4. 2. 2003. Vlastní podání vložené do obálky je adresováno "Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Vrchního soudu v Praze".
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
Přestože kasační stížnost stěžovatele má mnohé nedostatky a stěžovatel navíc není zastoupen advokátem, Krajský soud v Ústí nad Labem předložil kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že neodstraňoval vady podání, neboť podle jeho názoru je kasační stížnost zjevně opožděná.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť byla podána pozdě. Stěžovatel byl Vrchním soudem v Praze správně poučen, že může podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, neboť ze zákona (a nikoliv rozhodnutím soudu, jak se mylně domnívá stěžovatel) se odvolací řízení zastavuje. Také byl správně v souladu se zákonem poučen, že kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu má podat u krajského soudu, který rozsudek vydal, a že pokud podá kasační stížnost do 31. 1. 2003 přímo u Nejvyššího správního soudu, bude lhůta pro podání kasační stížnosti zachována. Stěžovatel v rozporu s uvedeným poučením Vrchního soudu v Praze (přípis ze dne 30. 12. 2002) kasační stížnost adresoval Vrchnímu soudu v Praze a takto adresovanou zásilku dal na poštu dne 31. 1. 2003. Podání - kasační stížnost - bylo doručeno dne 4. 2. 2003 adresátovi, tj. Vrchnímu soudu v Praze, a ten zaslal podání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který tuto kasační stížnost obdržel až dne 17. 2. 2003.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel podal kasační stížnost evidentně opožděně, neboť podle ustanovení § 129 odst. 3 a § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost poté, co bylo odvolací řízení ze zákona zastaveno, podává do 31. 1. 2003 u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je přitom zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Protože stěžovatel brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, měl kasační stížnost podat u tohoto soudu, případně přímo u Nejvyššího správního soudu, nikoliv však u Vrchního soudu v Praze, který od 1. 1. 2003 není součástí soustavy soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Na tom nic nemění skutečnost, že zásilka byla podána na poště poslední den zákonem stanovené lhůty; v každém případě totiž nebyla správně adresována. Za den podání kasační stížnosti je proto třeba považovat až den doručení příslušnému krajskému soudu (resp. den odeslání tomuto soudu v souladu s ustanovením § 40 odst. 4 s. ř. s.). Už Vrchnímu soudu v Praze však kasační stížnost byla doručena po lhůtě až dne 4. 2. 2003, a vrchní soud ji proto ani nemohl ve lhůtě odeslat příslušnému krajskému soudu.
Pokud jde o skutečnost, že stěžovatel brojí i proti přípisu Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2002, je třeba uvést, že tento přípis není rozhodnutím soudu. Jde pouze o informaci pro stěžovatele o obsahu zákonného ustanovení a o poučení o možnosti podat kasační stížnost. Vrchní soud v Praze nerozhodoval o zastavení odvolacího řízení - k tomu došlo podle ustanovení § 129 odst. 3 s. ř. s. bez jakéhokoliv rozhodnutí soudu. Z uvedeného důvodu je takovýto návrh (kasační stížnost) podle § 70 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřípustný, neboť se nejedná o rozhodnutí (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Proto soud kasační stížnost směřující proti tomuto přípisu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(ouč)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.