Vydání 2/2004

Přestože kasační stížnost stěžovatele má mnohé nedostatky a stěžovatel navíc není zastoupen advokátem, Krajský soud v Ústí nad Labem předložil kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že neodstraňoval vady podání, neboť podle jeho názoru je kasační stížnost zjevně opožděná.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť byla podána pozdě. Stěžovatel byl Vrchním soudem v Praze správně poučen, že může podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, neboť ze zákona (a nikoliv rozhodnutím soudu, jak se mylně domnívá stěžovatel) se odvolací řízení zastavuje. Také byl správně v souladu se zákonem poučen, že kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu má podat u krajského soudu, který rozsudek vydal, a že pokud podá kasační stížnost do 31. 1. 2003 přímo u Nejvyššího správního soudu, bude lhůta pro podání kasační stížnosti zachována. Stěžovatel v rozporu s uvedeným poučením Vrchního soudu v Praze (přípis ze dne 30. 12. 2002) kasační stížnost adresoval Vrchnímu soudu v Praze a takto adresovanou zásilku dal na poštu dne 31. 1. 2003. Podání - kasační stížnost - bylo doručeno dne 4. 2. 2003 adresátovi, tj. Vrchnímu soudu v Praze, a ten zaslal podání Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který tuto kasační stížnost obdržel až dne 17. 2. 2003.

Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel podal kasační stížnost evidentně opožděně, neboť podle ustanovení § 129 odst. 3 a § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost poté, co bylo odvolací řízení ze zákona zastaveno, podává do 31. 1. 2003 u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je přitom zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Protože stěžovatel brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, měl kasační stížnost podat u tohoto soudu, případně přímo u Nejvyššího správního soudu, nikoliv však u Vrchního soudu v Praze, který od 1. 1. 2003 není součástí soustavy soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Na tom nic nemění skutečnost, že zásilka byla podána na poště poslední den zákonem stanovené lhůty; v každém případě totiž nebyla správně adresována. Za den podání kasační stížnosti je proto třeba považovat až den doručení příslušnému krajskému soudu (resp. den odeslání tomuto soudu v souladu s ustanovením § 40 odst. 4 s. ř. s.). Už Vrchnímu soudu v Praze však kasační stížnost byla doručena po lhůtě až dne 4. 2. 2003, a vrchní soud ji proto ani nemohl ve lhůtě odeslat příslušnému krajskému soudu.

Pokud jde o skutečnost, že stěžovatel brojí i proti přípisu Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2002, je třeba uvést, že tento přípis není rozhodnutím soudu. Jde pouze o informaci pro stěžovatele o obsahu zákonného ustanovení a o poučení o možnosti podat kasační stížnost. Vrchní soud v Praze nerozhodoval o zastavení odvolacího řízení - k tomu došlo podle ustanovení § 129 odst. 3 s. ř. s. bez jakéhokoliv rozhodnutí soudu. Z uvedeného důvodu je takovýto návrh (kasační stížnost) podle § 70 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřípustný, neboť se nejedná o rozhodnutí (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Proto soud kasační stížnost směřující proti tomuto přípisu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.