Vydání 2/2016

(...) Z obsahu správního spisu bylo nepochybně zjištěno, že žalobce se nacházel mimo území států Evropské unie od 28.2. 2011 do 19.9. 2013. Tuto skutečnost žalobce nerozporuje ani v žalobě. Žalobce však tvrdí, že správní orgány nesprávně posoudily existenci závažných důvodů v podobě závažného onemocnění, které mu znemožnilo se vrátit na území států Evropské unie. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná nikterak nezpochybnila skutečnost, že žalobce tuberkulózou onemocněl, že byl hospitalizován (viz překlad propustky z nemocnice) a že docházel na kontroly k lékaři, přičemž poslední kontrola se uskutečnila dne 23.7. 2013. To vše měla žalovaná za prokázané i na základě předložené špatně čitelné kopie lékařské knížky ve vietnamštině; žalovaná konstatovala, že je nadbytečné opatřovat překlad této listiny. Těmito závěry žalovaná odmítla přístup správního orgánu I. stupně, který považoval tvrzení matky žalobce za účelová.

Zjištěné skutkové okolnosti případu žalovaná podřadila pod danou právní úpravu a konstatovala, že hospitalizace žalobce proběhla v období od 13.6. 2011 do 10.7. 2011, tj. v době, kdy ještě neuplynula zákonem tolerovaná doba dvanácti měsíců možného pobytu mimo území států Evropské unie. Doba dvanácti měsíců měla podle žalované žalobci uplynout dne 28.2. 2012; přitom podle žalované pobyt žalobce po tomto datu mimo území států Evropské unie nebyl odůvodněn žádným závažným důvodem a objektivně žalobci nic nebránilo v tom se do České republiky vrátit.

Krajský soud s popsaným náhledem na věc nesouhlasí. Ze zjištěných skutkových okolností případu je krajský soud jednoznačně přesvědčen o tom, že onemocnění tuberkulózou a s tím související hospitalizace a následná ambulantní léčba představovaly pro žalobce závažný důvod, který mu znemožňoval navrácení se na území států Evropské unie. Ovšem správní orgány neprovedly dostatečné dokazování v tom směru, aby jednoznačně postavily najisto, jak dlouho závažné onemocnění žalobce trvalo jako překážka jeho návratu a zároveň jako závažný důvod podle shora citovaného ustanovení, po dobu kterého daná dvanáctiměsíční doba neběží, a nemůže tedy uplynout (viz níže). Správní orgány závažný důvod spojovaly pouze s dobou hospitalizace. Krajský soud má však za to, že závažné onemocnění žalobce mohlo trvat delší dobu, neboť žalobce podle propustky z nemocnice zjevně následně užíval léky podle receptů a docházel na pravidelné prohlídky po třech měsících. Tvrzení žalované, že na propustce z nemocnice se neuvádí, že by byl žalobce nějak omezen, např. klidovým režimem či zákazem cestovat, nelze v této souvislosti vůbec považovat za případné. Je totiž možné, že dané skutečnosti o určeném léčebném režimu žalobce vyplývají z předložené lékařské knížky. Za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci bude nutno opatřit překlady těchto listin předložených žalobcem. K objasnění obsahu lékařské knížky či dalších skutečností bude možné též provést důkaz opakovaným výslechem matky žalobce.

V daných souvislostech nelze přehlédnout též žalobní tvrzení žalobce, že setrval ve Vietnamu i z toho důvodu, aby se řádně doléčil a nemohl představovat ohrožení veřejného zdraví. Tuberkulóza dýchacího ústrojí v aktivním stadiu nebo s tendencí rozvinutí je přitom onemocněním, které podle vyhlášky č. 274/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, které by mohly ohrozit veřejné zdraví, a seznam nemocí a postižení, které by mohly závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek, představuje nemoc, která by mohla ohrozit veřejné zdraví (§ 182a zákona o pobytu cizinců). Ač se z propustky z nemocnice podává, že žalobce trpěl tuberkulózou v latentním stadiu (forma primárního komplexu), nelze bez odborného lékařského závěru vyloučit, že by při zanedbání léčby nebo při vystavení žalobce určitým situacím nemohlo dojít ke zhoršení stavu či k rozvinutí aktivního stadia nemoci. S ohledem na uvedené je krajský soud přesvědčen, že bude třeba do spisu doplnit odborné stanovisko či znalecký posudek lékaře specialisty, který se vyjádří k tomu, jak probíhá tuberkulóza, jak může dojít k přechodu nemoci z fáze do fáze aktivní, jak probíhá ambulantní léčba tuberkulózy, jak dlouho trvá, jaká jsou doporučení pro pacienty a jaká je míra nakažlivosti a přenosu daného onemocnění, a to i s přihlédnutím k věku žalobce a ke vhodnosti jeho cestování letadlem na vzdálenost Vietnam – Česká republika. Bude dále na správních orgánech, jaké další důkazy si opatří, aby řádně zjistily skutkový stav věci. Teprve jakmile správní orgány řádně zjistí skutkový stav věci, budou moci stanovit období, od kterého u žalobce trval závažný důvod, který mu objektivně znemožnil návrat na území států Evropské unie, a kdy trvání tohoto důvodu pominulo. Tento časový úsek je třeba stanovit zcela přesně, a to z následujících důvodů.

Krajský soud se totiž nemůže ztotožnit se závěrem žalované, že zákonem tolerovaná doba dvanácti měsíců pobytu mimo území států Evropské unie žalobci uplynula dne 28.2. 2012 a poté u něj neexistoval žádný závažný důvod bránící mu v návratu na území. Jestliže totiž závažný důvod bránící žalobci v návratu na území vznikl v průběhu zákonem tolerované dvanáctiměsíční doby, musela mít tato skutečnost nějaký vliv na její běh. Správní orgány však tento aspekt věci zcela pominuly a vůbec se jím nezabývaly. Dopady vzniku závažného důvodu v průběhu zákonem tolerované dvanáctiměsíční doby musí mít na její běh minimálně ten vliv, že daná doba neběží a nemůže uplynout po dobu trvání závažného důvodu v podobě závažného onemocnění. Tento výklad považuje krajský soud za jediný logicky možný, tak aby nedocházelo k zásahu do právního postavení a právní jistoty cizinců. Lze si totiž např. představit situaci, kdy by cizinec závažně onemocněl na několik měsíců, přičemž k pominutí tohoto závažného důvodu by došlo několik dnů před uplynutím doby dvanácti měsíců. Bylo by zjevně neoprávněným požadavek, aby byl cizinec povinen okamžitě se vrátit na území států Evropské unie, aby nepřišel o povolení k trvalému pobytu. Závažné onemocnění je třeba považovat za skutečnost, která má vliv na běh dvanáctiměsíční doby. Po dobu trvání závažného onemocnění proto daná doba neběží, nemůže uplynout a o dobu trvání závažného onemocnění se dvanáctiměsíční doba prodlužuje.

Až bude přesně stanoveno období, po které u žalobce trval závažný důvod bránící mu v návratu, tak bude moci být konstatováno, že po tuto dobu mu dvanáctiměsíční doba neplynula, a nemohla tudíž skončit; o tuto dobu se zákonem tolerovaná dvanáctiměsíční doba podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců prodloužila. (...)