Vydání 5/2009

Podstatou sporu je posouzení, zda v případě žalobce byla splněna podmínka neprodlenosti podání žádosti o povolení k trvalému pobytu po ukončení azylového řízení podle § 67 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, či nikoliv.

(...) V podané žalobě žalobce předně namítal nesprávné právní posouzení věci. Tvrdil, že neprodlené podání žádost je neurčitý právní pojem, který žalovaný nedefinoval a dostatečně se s ním nevypořádal. K tomuto ze správního spisu a z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplynulo, že žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 67 zákona o pobytu cizinců dne 3. 11. 2006. K výzvě správního orgánu I. stupně doplnil žalobce žádost mj. o doklad potvrzující účel pobytu na území, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, čj. 8 Azs 133/2005-35. Z doložky právní moci na uvedeném rozsudku soud zjistil, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 9. 2006. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žádost žalobce zamítnuta podle § 75 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců pro nesplnění podmínky uvedené v § 67 odst. 1 písm. a) téhož zákona. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že azylové řízení žalobce bylo ukončeno dne 4. 9. 2006, přičemž žádost o povolení k trvalému pobytu byla podána dne 3. 11. 2006, tedy téměř 2 měsíce po ukončeném řízení o azylu. Za neprodleně podanou žádost po ukončení azylového řízení není možné považovat takovou žádost, která byla podána po dvou měsících od ukončení tohoto řízení. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce rozklad, v němž zástupce žalobce uvedl, že poměrně dlouho nebylo možné žalobce kontaktovat a vyrozumět ho o tom, že řízení o kasační stížnosti bylo pravomocně ukončeno. Žalobce měl v cestovním dokladu vízum za účelem strpění pobytu s platností do 29. 11. 2006 a domníval se, že není nutno být do tohoto okamžiku v kontaktu se svým právním zástupcem. V okamžiku kdy se dozvěděl o ukončení řízení ve věci azylu neodkladně požádal o povolení k trvalému pobytu. Dále uvedl, že pojem neprodleně je neurčitý právní pojem, který lze vykládat různě s ohledem na konkrétní okolnosti. V daném případě je nutné zkoumat okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o možnosti konat. Od tohoto okamžiku je možné posuzovat bezodkladnost jeho jednání. V tomto případě nelze hovořit o 2 měsících. V této souvislosti žalobce upozornil na připravovanou novelizaci zákona o pobytu cizinců, podle které žádost podle § 67 zákona o pobytu cizinců bude moci cizinec podat do 2 měsíců od ukončení azylového řízení. O rozkladu bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

Uvedenou námitku nepovažuje soud za důvodnou. Je tomu tak proto, že pojem není ani podle stanoviska soudu neurčitým právním pojmem, neboť právě v obecné poloze zcela jistě znamená bez zbytečného prodlení, a tedy okamžitě, ihned, bezodkladně, bez meškání, bezprostředně. Lhůtu určenou tímto pojmem je tak třeba počítat na dny, maximálně několik týdnů. V obdobném smyslu používá pojem § 436 občanského zákoníku, podle kterého právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu, právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, případně § 71 správního řádu č. 500/2004 Sb., podle kterého pokud nelze rozhodnutí vydat , je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Pojem neprodleně tak nelze považovat za neurčitý právní pojem. Dále soud konstatuje, že § 67 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, zcela jasně určuje od jakého okamžiku je třeba žádost o povolení k trvalému pobyt podat, a to od okamžiku skončení řízení o mezinárodní ochraně. Azylové řízení žalobce bylo, jak vyplývá z doložky právní moci rozsudku NSS ze dne 31. 7. 2006, čj. 8 Azs 133/2005-35, ukončeno dne 4. 9. 2006. Tedy již v tento den žalobce mohl požádat o trvalý pobyt. Žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu dne 3. 11. 2006, tedy takřka po 2 měsících. Podmínka neprodlenosti tak v jeho případě nebyla splněna. Na uvedené skutečnosti nic nemění fakt, že žalobce žádost učinil neodkladně poté, co se od svého zástupce dozvěděl o ukončení azylového řízení. Je věcí soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a jeho zástupcem, jak se dohodnou na vzájemné komunikaci, zda zástupce ví, jakým způsobem může žalobce kontaktovat a zda žalobce poučil o významu skončení azylového řízení pro případné další podání žalobce. V této souvislosti soud poukazuje též na prvou větu § 78b odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, podle které platnost víza za účelem strpění pobytu zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti nebo vycestováním z území. Zástupce tak měl žalobci osvětlit důsledek rozhodnutí soudu o kasační stížnosti pro jeho další pobyt na území ČR. S uvedeným je plně v souladu zásada , tedy zásada bdělým náležejí práva. Jestliže žalobce na tuto zásadu rezignoval, nelze přičítat k tíži správním orgánům, že postupovaly v souladu se zákonem, který lhůtu pro podání žádosti stanoví tak, že žádost musí být podána neprodleně, tedy bez zbytečného odkladu poté, kdy rozhodná skutečnost nastala. Správní orgány obou stupňů své rozhodnutí ve věci žalobce v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu č. 500/2004 Sb. dostatečně odůvodnily, z jejich rozhodnutí je zřejmý výklad daného pojmu a s ohledem na to, že na správní řízení je třeba hledět jako na jeden celek, nejsou jejich rozhodnutí z tohoto důvodu nesrozumitelná či nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Soud namítaná pochybení proto neshledal.