Pobyt cizinců: stanovení lhůty k vycestování
Pokud policie v rozhodnutí, kterým se ruší platnost víza k pobytu nad
90 dnů, stanoví v
souladu s § 37
odst. 3 zákona č.
326/1999 Sb., o pobytu cizinců, lhůtu k vycestování z území České republiky
tak, že cizinec
je povinen vycestovat do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a udělí cizinci
výjezdní příkaz,
nejedná se o nezákonný zásah.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010,
čj.
15 Ca 101/2009-40)
Věc: Le T. T. (Vietnam) proti Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství
služby
cizinecké policie Ústí nad Labem, o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dní.
S žalobcem bylo zahájeno přípisem ze dne 23. 2. 2009 správní řízení ve věci
zrušení platnosti
víza nad 90 dnů dle §
37 odst. 2
písm. b) zákona o pobytu cizinců. Vzhledem ke skutečnosti, že tento přípis
o zahájení řízení
se nepodařilo žalobci doručit, neboť na adrese, na které se měl žalobce zdržovat,
byl dle údajů
pošty neznámý, byl žalobci usnesením ze dne 9. 3. 2009 ustanoven opatrovník. Zahájení
řízení a
ustanovení opatrovníka žalobci bylo oznámeno v souladu s
§ 25 odst. 2 zák.
č. 500/2004
Sb., správní řád, veřejnou vyhláškou. Rozhodnutím ze dne 30. 3. 2009 bylo
rozhodnuto, že
žalobci se ruší vízum k pobytu nad 90 dnů, neboť cizinec přestal splňovat některou
z podmínek pro
udělení víza. Rozhodnutí bylo doručeno opatrovníkovi žalobce. Na rozhodnutí byla
vyznačena doložka
právní moci s údajem, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 4. 2009. Dne 1. 6.
2009 bylo vydáno
rozhodnutí, kterým byla žalobci stanovena doba k vycestování z území České republiky
do 14. 6. 2009.
Toto rozhodnutí si téhož dne osobně žalobce převzal. Dne 18. 6. 2009 předal žalobce
k poštovní
přepravě odvolání proti rozhodnutí ze dne 1. 6. 2009, kterým byla stanovena doba
k vycestování z
území České republiky do 14. 6. 2009. Prvoinstanční orgán předložené odvolání vyhodnotil
jako
opožděné a postoupil je Policii České republiky, ředitelství služby cizinecké policie
k rozhodnutí.
Rozhodnutím ze dne 4. 8. 2009, bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 1. 6.
2009, kterým byla
žalobci stanovena doba k vycestování z území České republiky do 14. 6. 2009, zamítnuto
pro
opožděnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 8. 2009.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Domáhal se,
aby soud vyslovil, že se zakazuje žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce
na spravedlivý
proces ve smyslu čl.
6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v porušování
čl. 2 odst. 2 Listiny
základních
práv a svobod, a zakazuje se mu postupovat dále podle výjezdního příkazu vylepeného
dne 29.
6. 2009 do cestovního pasu žalobce. Dále uvedl, že v
§ 169 odst. 4
zákona o pobytu
cizinců jsou vyjmenovány případy, kdy nemá odvolání odkladný účinek, není
tam však uvedeno
rozhodnutí o zrušení platnosti víza nad 90 dnů.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že
§ 50 odst. 1 zákona
o pobytu
cizinců mu výslovně ukládá po zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů povinnost
udělit
cizinci výjezdní příkaz a cizinec je povinen ve stanovené lhůtě vycestovat. V uvedené
lhůtě cizinec
nevycestoval, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ode dne 9.
6. 2009 do dne 25.
6. 2009. Správní orgán následně vystavil nový výjezdní příkaz s platností do 3. 7.
2009. Žalovaný
zdůraznil, že výjezdní příkaz dle
§ 50 odst. 14
zákona o pobytu
cizinců byl vydán až po uplynutí lhůty k podání řádného opravného prostředku.
Žalobce svoje
odvolání podal až v okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o zrušení platnosti víza k pobytu
nad 90 dnů
pravomocné po předchozím řádném doručení opatrovníkovi.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
V přípise ze dne 11. 2. 2010 právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce se nachází
v současnosti
mimo území České republiky, a proto napadený zásah již netrvá. Současně uvedl, že
nelze vyloučit, že
žalobce opustil území České republiky právě pro působení správních orgánů, proti
němuž směřovala
předmětná žaloba.
V § 86 s. ř. s.
je
uvedeno, že soud zastaví řízení, zjistí-li, že po podání žaloby již zásah ani jeho
důsledky netrvají
a nehrozí opakování zásahu. V daném případě právní zástupce výslovně uvedl, že předmětný
zásah již
netrvá. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl nucen opustit území České republiky
v důsledku
zrušení platnosti konkrétního víza k pobytu nad 90 dnů, nehrozí dle soudu ani opakování
předmětného
zásahu. Přesto soud dospěl k závěru, že předmětné řízení nelze zastavit postupem
podle
§ 86 s. ř. s.
V daném případě
žaloba spatřovala zásah správních orgánů vůči žalobci v krocích směřujících k tomu,
aby žalobce
opustil území České republiky. S přihlédnutím na obsah výše citovaného vyjádření
právního zástupce
žalobce nelze vyloučit, že se žalobce v současné době nalézá mimo území České republiky
právě v
důsledku žalobou napadaného postupu správních orgánů. Soud tedy v dané věci dospěl
k závěru, že
žalobou napadený zásah již netrvá a nehrozí jeho opakování, ovšem současně nelze
vyloučit, že trvají
jeho důsledky. Proto nezastavil předmětné řízení postupem dle
§ 86 s. ř. s.
a přistoupil k
rozhodnutí ve věci samé.
V § 37 odst.
3 zákona o pobytu
cizinců je uvedeno, že policie v rozhodnutí, kterým zruší platnost víza k
pobytu nad 90 dnů,
stanoví lhůtu k vycestování z území a udělí cizinci výjezdní příkaz; cizinec je povinen
ve stanovené
lhůtě z území vycestovat.
V daném konkrétním případě bylo v rozhodnutí ze dne 30. 3. 2009, kterým byla žalobci
zrušena
platnost víza nad 90 dnů, uvedeno, že v souladu s
§ 37 odst. 3 zákona
o pobytu
cizinců se mu stanoví lhůta k vycestování na dobu 30 dnů od nabytí právní
moci tohoto
rozhodnutí. Toto rozhodnutí podle názoru soudu, řádném doručení prostřednictvím opatrovníka
a po
zveřejnění na úřední desce žalovaného nabylo právní moci dne 15. 4. 2009. Z výroku
rozhodnutí
jednoznačně vyplývá, že lhůta pro vycestování byla jednoznačně vázána na nabytí právní
moci
předmětného rozhodnutí. Výrok uvedeného rozhodnutí je dle názoru soudu zcela v souladu
s dikcí
právního předpisu, zejména §
37
zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2009 byl pouze stanoven
nový termín pro
vycestování, když bylo zjištěno, že žalobce se s původním rozhodnutím neseznámil
a původně stanovený
termín k vycestování již uplynul.
V daném případě je dle soudu zcela nepochybné, že ve skutečnosti, kdy je cizinec
nucen k opuštění
České republiky, je nutno spatřovat zásah do jeho práv. Omezení autonomie konkrétního
subjektu v
možnosti rozhodování o místě jeho pobytu tím, že mu je uložena povinnost určité teritorium
opustit,
je zcela jistě zásahem do práv tohoto subjektu. Ovšem v řízení podle dílu třetího
s. ř. s. je nutné,
kromě samotné
skutečnosti, že došlo ze strany správních orgánů k zásahu do práv žalobce, zkoumat
i skutečnost, zda
tento zásah, kterým byl žalobce zkrácen na svých právech, byl nezákonný, nebo zda
byl proveden v
souladu s právním řádem. V daném případě samotný zákon výslovně v
§ 37 odst. 3 zákona
o pobytu
cizinců ukládá správnímu orgánu povinnost v rozhodnutí o zrušení platnosti
víza nad 90 dnů
stanovit cizinci lhůtu k vycestování a udělit mu výjezdní příkaz. Žalovaný tedy postupoval
zcela v
souladu s dikcí zákona. Dle názoru soudu z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá,
že rozhodnutí
o zrušení platnosti víza nad 90 dnů ze dne 30. 3. 2009 bylo řádně doručeno prostřednictvím
opatrovníka a nabylo právní moci dne 15. 4. 2009. Dle zjištění soudu také žalobce
nepodal u žádného
krajského soudu správní žalobu, kterou by napadal rozhodnutí o zrušení platnosti
víza či rozhodnutí
odvolacího orgánu o opožděnosti podaného odvolání.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že ke dni rozhodování v předmětné
věci
neexistovala žádná skutečnost, která by správní orgány v dané věci za daného skutkového
stavu
omezovala ve výkonu zákonem uložené povinnosti stanovit žalobci lhůtu k vycestování
a udělit mu
cestovní příkaz. Dle soudu tedy žalovaný jednal zcela v souladu s právní úpravou,
a nelze tedy v
žádném pří- padě předmětný zásah z jeho strany do práv žalobce považovat za nezákonný.