Vydání 8/2010

Žalobce požádal dne 17. 1. 2008 o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky (§ 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Do žádosti uvedl jako účel pobytu „sloučení s občanem ČR“. K výzvě správního orgánu, aby k žádosti doplnil potřebné náležitosti, žalobce předložil listinu, ve které paní Enkhtuya E., občanka ČR, potvrzuje, že žalobce (její bratranec) spolu s dalšími sestřenicemi, kamarádem a další příbuznou (všichni jmenovitě uvedeni), žijí spolu s ní, a že žalobce je tedy rodinným příslušníkem občanky České republiky.

Žalovaný žádost dne 21. 7. 2008 zamítl s tím, že žalobce hodnověrně nedoložil, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdob- ný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. Vycházel přitom ze směrnice 2004/38/ES, podle níž se dle čl. 2 bod 2 rozumí rodinným příslušníkem a) manžel nebo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství; c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písm. b); d) předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osobami, a takoví předci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písm. b). Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí odkázal rovněž na čl. 3 směrnice 2004/38/ES, podle něhož se tato směrnice vztahuje na všechny občany Evropské unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bod. 2, kteří je doprovázejí nebo následují. Dále z uvedeného článku vyplývá, že hostitelský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy usnadňuje vstup a pobyt všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 této směrnice a kteří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně a dále vstup a pobyt partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah. Žalovaný vycházel při interpretaci uvedených ustanovení z důvodové zprávy k zákonu o pobytu cizinců, v níž se ve vztahu k § 15a odst. 4 písm. b) tohoto zákona uvádí: „písmeno b) reaguje na čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice, podle něhož členský stát usnadňuje v souladu s vnitrostátními předpisy vstup a pobyt partnerovi, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah, v České republice se jedná typicky o vztah druha a družky.“ Skutečnost, že se v konkrétním případě bude jednat o osobu, která splňuje podmínku trvalého vztahu s občanem Evropské unie, bude muset tato osoba správnímu orgánu nezpochybnitelným způsobem doložit (k tomuto účelu nelze přitom použít formu čestného prohlášení).

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, ve které namítal, že žalovaný nesprávně vyložil pojem „vztah obdobný vztahu rodinnému“, neboť za něj považoval výlučně vztah druh - družka. Dále namítal, že žalovaný nepostupoval správně, když mu nikdy nesdělil, jakým konkrétním dokladem by měl doložit splnění zákonných podmínek pro udělení povolení. Městský soud v Praze námitkám žalobce nepřisvědčil a žalobu rozsudkem ze dne 30. 9. 2009 zamítl.

Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které tvrdil, že žalovaný pochybil při výkladu pojmu „vztah obdobný vztahu rodinnému“. Podle jeho názoru bylo třeba při výkladu vycházet výlučně z textu § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců bez odkazu na směrnici 2004/38/ES. Pokud zákonodárce použil tuto obecnou formulaci, měl nepochybně na mysli široký okruh vztahů (nejen vztah druh - družka), které však kvůli nesčetnému množství možností nebylo možno v právním předpise vyjmenovat.

Stěžovatel dále namítal, že mu správní orgán v rozporu s § 4 odst. 2, § 37 odst. 3 a § 45 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nikdy nesdělil, jaký konkrétní doklad, který potvrzuje jeho vztah k občanovi ČR, má doložit. Správní orgán je povinen účinně pomoci účastníkovi řízení odstranit nedostatky podání a navíc objektivně neexistuje žádný doklad, který by prokazoval existenci vztahu obdobného vztahu rodinnému, ani žádný úřad, který by takový doklad vydal. Žalovaný proto měl provést ohledání na místě, které stěžovatel navrhoval. K tomuto důkaznímu návrhu se však žalovaný ani nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.