3277/2015
Pobyt cizinců: povolení k trvalému pobytu; zahlazení odsouzení za trestný čin
Pobyt cizinců: povolení k trvalému pobytu; zahlazení odsouzení za trestný čin
k § 87k odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 217/2002 Sb., č. 161/2006 Sb. a č. 379/2007 Sb.*) (dále jen "zákon o pobytu cizinců")
Nelze zamítnout žádost cizince o povolení k trvalému pobytu pro nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek (§ 87k odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky), pokud je výlučně shledáno v odsouzení žadatele za trestný čin, avšak v důsledku zahlazení odsouzení se na žadatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, čj. 8 Azs 25/2014-48)
Věc:
Mohamed Ali T. proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o povolení k trvalému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím ze dne 24. 2. 2010 žalovaný zamítl žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí rozklad, který ministr vnitra zamítl svým rozhodnutím ze dne 22. 9. 2010.
Žalobce podal proti rozhodnutí ministra vnitra žalobu u Městského soudu v Praze. Městský soud žalobu zamítl rozhodnutím ze dne 5. 2. 2014, čj. 5 A 243/2010-44. Ve věci bylo nesporné, že žalobce byl před podáním žádosti o povolení k trvalému pobytu pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců a trestu vyhoštění, a to za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona z roku 1961 ve stadiu pokusu ve formě spolupachatelství, a že prezident republiky udělil žalobci milost z humanitárních důvodů. Prezident republiky žalobci udělil milost a prominul zbytek uloženého trestu (včetně trestu vyhoštění) s účinky zahlazení. Nelze však popřít, že žalobce spáchal na českém území úmyslný trestný čin, pro který mu soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody a trest vyhoštění. Ačkoli lze souhlasit se žalobcem, že od spáchání trestného činu uplynula delší doba, nelze přehlédnout, že část této doby žalobce strávil ve výkonu trestu a že nevykonaný trest mu byl prominut až v dubnu 2008. Žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu již v srpnu 2009. S ohledem na to, že se žalobce dopustil závažného úmyslného trestného činu a byl za něj odsouzen k vysokému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, byl podle městského soudu důvodný závěr žalované, že by žalobce mohl závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek.
Úvaha žalovaného byla podle městského soudu správná i z hlediska toho, že zákon nehovoří o podmínce "
čistého trestního rejstříku
". Dle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je totiž významné, zda existuje "důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek
". Odsouzení k nepodmíněnému trestu za trestný čin spáchaný na českém území odůvodňovalo nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Soud také zdůraznil, že správní orgány aplikovaly uvedené ustanovení na žalobcův případ vzhledem k jeho osobnímu chování. Nejednalo se o nepřípustnou generální prevenci. Žalobce rovněž mohl na českém území nadále pobývat z titulu povolení k dlouhodobému pobytu. Nedošlo ani k zásahu do jeho soukromého a rodinného života, jakkoliv je zřejmé, že režim trvalého pobytu přináší cizinci oproti režimu dlouhodobého pobytu mnohá usnadnění.Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítl, že městský soud a žalovaný nesprávně interpretovali neurčitý právní pojem "
závažné narušení veřejného pořádku
". Žalovaný postavil názor o hrozbě narušení veřejného pořádku pouze na tom, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody a vyhoštění za trestnou činnost spáchanou v roce 1997, tedy více než 13 let před napadeným rozhodnutím.Při aplikaci výhrady veřejného pořádku je nutno pečlivě zvažovat výsledky provedeného dokazování v kontextu stěžovatelovy situace. Stěžovatel zdůraznil dobu od spáchání trestného činu a to, že mu prezident republiky udělil milost s účinky zahlazení již v roce 2008. I kdyby trest nebyl zahlazen, není možné pouze z důvodu odsouzení tvrdit, že stěžovatel představuje aktuální a závažné ohrožení veřejného pořádku České republiky. Stěžovatel žije na českém území více než 30 let, má zde plné rodinné zázemí a vyjma shora uvedené věci nebyl nikdy trestně stíhán ani nespáchal přestupek. Jeho zdravotní stav je navíc dlouhodobě velmi komplikovaný.
Žalovaný nespecifikoval, v čem spatřuje ve stěžovatelově případě existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení, kterým je dotčen základní zájem společnosti. U stěžovatele totiž není důvod předpokládat, že bude v budoucnu porušovat právní předpisy.
Stěžovatel také zdůraznil, že mu nebyl trvalý pobyt dosud udělen, navzdory opakovaným žádostem, ačkoli od údajné trestné činnosti uplynuly další tři roky. Správní orgány zamítaly jeho žádosti s odkazem na předchozí negativní rozhodnutí a probíhající soudní řízení. Setrval na názoru, že neudělením trvalého pobytu jsou výrazně ovlivněna jeho práva a právní postavení. Jeho zdravotní stav je komplikovaný a bez trvalého pobytu nemůže být účastníkem veřejného zdravotního pojištění.
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí ministra vnitra a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V.
(...) [12] Nejvyšší správní soud musel přisvědčit kasační námitce, která poukazuje na účinky zahlazeného odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění. Ministr vnitra přisvědčil názoru žalovaného, že ačkoli stěžovatel "
nemá v současné době záznam v rejstříku trestů a je považován za trestně zachovalého, přece jen se v minulosti dopustil trestného činu
". Ministr vnitra bezvýhradně přijal premisu, že zahlazení odsouzení nebrání zohlednit při úvaze o splnění podmínek pro udělení trvalého pobytu právě to, že se stěžovatel dopustil trestného činu a byl za něj pravomocně odsouzen. To ministr vnitra považoval za objektivní skutečnost a "vzhledem k povaze spáchaného trestného činu
" shledal správným zamítnutí žádosti o trvalý pobyt z důvodu nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem. Rozhodně podle něj není ve veřejném zájmu, aby povolení k trvalému pobytu bylo vydáno cizinci, který spáchal trestný čin, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.[13] Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení trvalého pobytu ani rozhodnutí o rozkladu se podrobněji nezabývají tím, zda a jaké důsledky má mít skutečnost, že k prominutí dosud nevykonané části nepodmíněného trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění došlo s účinky zahlazení. Žalovaný sice připouští, že se v důsledku toho hledí na stěžovatele jako na trestně zachovalého, přesto bez podrobnější úvahy o významu této skutečnosti oponuje, že se stěžovatel trestného činu objektivně dopustil a byl za něj odsouzen.
[14] Ve věci není sporu, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 4 T 12/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 12 To 17/2006, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 5 let a 6 měsíců a k trestu vyhoštění, za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona z roku 1961 ve stadiu pokusu. Rovněž není pochyb, že nevykonaný zbytek trestu odnětí svobody a trest vyhoštění mu byl rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 14. 8. 2008 prominut, a to s účinky zahlazení.
[15] Oprávnění prezidenta republiky k prominutí nevykonaného zbytku trestu vyplývá z čl. 62 písm. g) Ústavy, který v době rozhodnutí prezidenta republiky stanovil, že "[p]
rezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení
". Podrobnější podmínky pro zahlazení rozhodnutí, účinky zahlazení rozhodnutí, jakož i procesní postup soudu v případech, kdy dochází k zahlazení soudním rozhodnutím, upravoval trestní zákon z roku 1961 v § 69 až § 70 a trestní řád v § 363 až § 366.[16] Trestní zákon z roku 1961 obsahoval v § 70 odst. 1 pravidlo, že "[b]
ylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen
". Shodné pravidlo je nyní v § 106 trestního zákoníku z roku 2009. Účelem této právní fikce
je umožnit pachateli, aby po splnění určitých podmínek byly odstraněny nepříznivé důsledky jeho odsouzení, které přetrvávají i po výkonu trestu či ochranného opatření a které by mu mohly ztěžovat uplatnění v dalším životě (shodně Šámal, P. a kol. Trestní zákoník
. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1224). Slovní spojení "hledí se
" nelze interpretovat jinak než jako obecnou povinnost nahlížet na pachatele tak, jako by nebyl odsouzen, jako na osobu bezúhonnou. Výjimky představují pouze případy, kdy právní přepis výslovně stanoví, že i k zahlazenému odsouzení je třeba přihlédnout při posouzení požadavku bezúhonnosti (srov. § 22 odst. 4 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu).[17] Jestliže právní přepisy stanoví, že se na pachatele, jehož trest byl zahlazen, hledí, jako by nebyl odsouzen, nelze důvody zamítnutí žádosti o trvalý pobyt spatřovat výlučně v odsouzení za spáchaný trestný čin. Pokud by byl takový postup možný, nebylo by žádného rozdílu mezi trestem sice vykonaným, avšak dosud nezahlazeným, a trestem, který již byl zahlazen. Specifikum projednávané věci je v tom, že k zahlazení odsouzení došlo nikoli soudním rozhodnutím po splnění podmínek stanovených trestním zákoníkem z roku 2009, ale rozhodnutím prezidenta republiky. Stěžovatel nemusel k zahlazení odsouzení vést po relativně dlouhou dobu 10 let řádný život [§ 105 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku z roku 2009]. Lze předpokládat, že chování žadatele během této relativně dlouhé doby by žalovaná rovněž hodnotila při úvaze o existenci nebezpečí, že by stěžovatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. V případě prominutí zbytku trestu s účinky zahlazení rozhodnutím prezidenta republiky tomu tak však není a účinek zahlazení nastal již doručením rozhodnutí o prominutí trestu. V obou případech se však na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, a Nejvyšší správní soud neshledal důvod, proč by žalovaný neměl i v případě stěžovatele vycházet z této
právní fikce
.[18] Městskému soudu je třeba přisvědčit, že zákon o pobytu cizinců nestanoví v souvislosti s žádostí o trvalý pobyt podmínku "
čistého trestního rejstříku
". To však neznamená, že by jen z toho důvodu bylo možné nepřihlížet k existenci fikce
, že je na pachatele nutno hledět, jako by nebyl odsouzen. Právní názor městského soudu by znamenal, že k účinkům uvedené fikce
je třeba přihlížet pouze tehdy, pokud právní předpis vyžaduje trestní bezúhonnost žadatele. Tak tomu však není. Na žadatele je třeba nahlížet, jako by nebyl odsouzen, nejen v případech, kdy právní předpis vyžaduje rovněž splnění podmínky trestní bezúhonnosti, ale též (a tím spíše) tehdy, pokud právní předpisy nestanoví žadateli povinnost prokázat "čistý trestní rejstřík
". Není žádného důvodu nahlížet na žadatele jako na osobu nikoli bezúhonnou jenom proto, že právní předpis výslovně nestanoví v případě žádosti o trvalý pobyt požadavek trestní bezúhonnosti.[19] Výše uvedené je tedy třeba uzavřít tak, že nelze zamítnout žádost o trvalý pobyt výlučně z důvodu odsouzení žadatele za trestný čin, pokud se v důsledku zahlazení odsouzení za uvedený trestný čin hledí na žadatele, jako by nebyl odsouzen. Nejvyšší správní soud proto zrušil podle § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížností napadený rozsudek městského soudu, věc mu však nevrátil k dalšímu řízení, neboť současně konstatoval, že pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí byly důvody již v řízení před městským soudem. Nejvyšší správní soud proto současně se zrušením rozsudku městského soudu postupoval podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. a zrušil jak rozsudek městského soudu, tak i žalobou napadené rozhodnutí. Věc však nevrátil k dalšímu řízení ministru vnitra, ale podle § 110 odst. 2 písm. a) a § 69 s. ř. s. Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, která byla s účinností od 1. 1. 2011 zřízena změnou zákona o pobytu cizinců provedenou zákonem č. 427/2010 Sb. a která je nadřízeným správním orgánem Ministerstva vnitra ve věcech, v nichž Ministerstvo vnitra rozhoduje v prvním stupni (§ 170a odst. 1 zákona o pobytu cizinců).
*)
S účinností od 1. 1. 2011 změněn zákonem č. 427/2010 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.