Vydání 11/2016

Žalobce podal dne 27. 9. 2011 u Ministerstva vnitra žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Ministerstvo vnitra žádost rozhodnutím ze dne 28. 2. 2012 zamítlo s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínku nezaopatřenosti, neboť předložil-li doklad o studiu na Národní pedagogické univerzitě M. Drahomanova v Praze, nejednalo se o studium ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce odvolání, ve kterém poukázal na to, že žádost podal jako nezletilé dítě a že podmínku nezaopatřenosti splňuje, protože studuje 1. Slovanské gymnázium. Dále žalobce namítl, že nebyl vyzván k předložení dokladu o studiu, který by odpovídal požadavkům správního orgánu. Odvolání bylo žalovaným zamítnuto rozhodnutím ze dne 25. 2. 2014.

Žalovaný předně shledal, že správní orgán I. stupně postupoval správně, když posuzoval splnění podmínek pro vydání pobytového povolení k okamžiku vydání rozhodnutí, nikoli k okamžiku podání žádosti. Dále se žalovaný ztotožnil se správním orgánem I. stupně v tom, že ke dni vydání jeho rozhodnutí žalobce nesplňoval podmínku nezaopatřenosti. K tomu žalovaný dodal, že bylo na žalobci, aby v řízení o žádosti, které je ovládáno zásadou dispoziční, tvrdil rozhodné skutečnosti a navrhoval důkazy k jeho prokázání. Žalovaný dovodil, že se žalobce dovolával nedodržení poučovací povinnosti o hmotných právech; poučovací povinnost se však vztahuje jen na procesní práva. K odstranění vad žádosti nebylo třeba vyzývat, protože netrpěla žádnými nedostatky, které by bránily meritornímu rozhodnutí; výzva by byla na místě, kdyby žalobce nepředložil žádný doklad studiu. K tvrzení žalobce, obsaženému v odvolání, že žalobce studuje 1. Slovanské gymnázium, žalovaný uvedl, že potvrzení o tomto studiu je datováno dnem 18. 4. 2011, tudíž mohlo být předloženo již v řízení na prvním stupni. Uplatní se zde tedy koncentrační zásada (§ 82 odst. 4 správního řádu), a proto žalovaný k uvedené skutečnosti nemohl přihlédnout.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu, ve které uvedl, že podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu dne 27. 9. 2011. Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců na území České republiky, „[p]okud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 69, je-li žádost podaná na území“. Pokud by správní orgán dodržel zákonnou lhůtu, rozhodnutí o žádosti žalobce by bylo vydáno nejpozději ke dni 27. 11. 2011, tedy v době nezletilosti žalobce. Skutečnost, že správní orgán téměř třikrát překročil zákonnou lhůtu pro rozhodování, vedla ke změně podmínek, nutných pro vydání povolení dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců na území České republiky. V době podání žádosti byla jedinou podmínkou pro vydání povolení k trvalému pobytu, vztahující se k osobě žalobce, jeho nezletilost. V době vydání rozhodnutí však žalobce musel prokazovat svoji nezaopatřenost. Odkázal-li žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, čj. 1 As 24/2011-79, dle něhož „pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí“ a „podmínky pro vydání správního rozhodnutí musí […] být splněny nejen v době žádosti a v průběhu správního řízení, ale především k okamžiku rozhodnutí“, nejedná se o přiléhavý odkaz. Tento dle názoru žalobce dopadá na situace, kdy rozhodnutí je vydáno v zákonné lhůtě a žadatel tedy již na začátku řízení musel být srozuměn s tím, že během lhůty pro rozhodování ke změně zákonných podmínek nutně dojde. Pokud však správní orgán zamítne žádost žadatele pro nesplnění podmínek, které se nově přidružily v souvislosti s jeho vlastní nečinností, jde o postup v rozporu s právem na spravedlivý proces i se zásadou legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 správního řádu). Poukazuje-li žalovaný na to, že žalobce již v průběhu řízení na prvním stupni nepředložil potvrzení o studiu na Slovanském gymnáziu v Praze, neučinil tak jednoduše proto, že v této době nebyl nucen prokazovat svoji nezaopatřenost.

Žalobce taktéž nesouhlasil s hodnocením splnění podmínek nezaopatřenosti. Dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o státní sociální podpoře se za nezaopatřené dítě považuje „dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání“. Dle § 12 odst. 1 písm. a) se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje studium na středních a vysokých školách v České republice. Dle odstavce 3 „[s]tudiem na vysokých školách podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu“. V případě Národní pedagogické univerzity jde sice o soukromou univerzitu, nicméně shodně s univerzitami státními je zde možné nastoupit k bakalářskému či magisterskému programu. Proto je vadný názor žalovaného, že v případě studia na uvedené škole se nejedná o studium ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Výklad pojmu studium dle § 64 zákona o pobytu cizinců na území České republiky zde není na místě; je třeba ve smyslu § 178a odst. 2 tohoto zákona vycházet ze zákona o státní sociální podpoře.

Žalovaný ve vyjádření k obsahu žaloby konstatoval, že s argumentací žalobce ohledně doložených podkladů, resp. důvodů, pro které při podání žádosti nebyl nucen prokazovat svoji nezaopatřenost, nesouhlasí. Ze stejného důvodu by totiž žalobce nemusel předkládat ani potvrzení o studiu na Národní pedagogické univerzitě M. Drahomanova, které však k žádosti přiložil. Za této situace správní orgán oprávněně vycházel z předložených listin a neměl žádný důvod se domnívat, že žalobce souběžně studuje na dalších školách. Žalovaný podotkl, že potvrzení o studiu na uvedené škole bylo vystaveno později než potvrzení o studiu na 1. Slovanském gymnáziu, o kterém žalobce teprve v odvolání začal tvrdit, že studuje souběžně. Žalovaný byl proto přesvědčen, že nepochybil, když k dalšímu dokladu o studiu přiloženému teprve až k odvolání nepřihlédl s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu.

Žalobce v řízení neprokázal, že je nezaopatřeným dítětem podle zákona o státní sociální podpoře, resp. zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nesplňoval proto podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců na území České republiky. V řízení bylo zjištěno, že studium na Národní pedagogické univerzitě M. Drahomanova není „soustavnou přípravou na budoucí povolání“ ve smyslu zákona o státní sociální podpoře. Ze sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyplývá, že uvedená soukromá instituce „nerealizuje studium v akreditovaných studijních programech podle zákona [č. 111/1998 Sb.,] o vysokých školách“. Přestože je tedy dle tvrzení žalobce možné nastoupit tam k „bakalářskému či magisterskému programu“, nejedná se o studium na středních a vysokých školách v České republice ve smyslu zákona a žalobce v řízení nebylo možné považovat za zletilé nezaopatřené dítě.

Žalovaný připustil, že rozhodnutí nebylo vydáno v zákonem stanovené lhůtě. Zákonem stanovené lhůty k vydání rozhodnutí jsou však pouze pořádkové a jejich nedodržení nemá za následek nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Na řešení případného nedodržení stanovených lhůt zákon pamatuje pomocí institutu ochrany před nečinností správního orgánu, jiné důsledky nedodržení zákonné lhůty ve vztahu k meritornímu rozhodnutí zákon nepřipouští. Z toho důvodu správní orgán nemá možnost změnu ve skutkovém stavu v průběhu řízení nezohlednit a nepřihlédnout k němu. Žalovaný byl tedy přesvědčen, že žádost žalobce byla posouzena správně s ohledem na to, že v průběhu řízení dovršil 18 let.

Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.