2556/2012
Pobyt cizinců: povolení k přechodnému pobytu; soustavná příprava na budoucí povolání
Pobyt cizinců: povolení k přechodnému pobytu; soustavná příprava na budoucí povolání
k § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Osobu studující na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky je nutno pro účely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, považovat za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání bez dalších podmínek.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 10 A 168/2010-29)
Věc:
P. S. proti Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (původně Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie) o povolení k přechodnému pobytu.Žalobce podal dne 30. 10. 2009 žádost o povolení k přechodnému pobytu na území ČR, k níž mimo jiné doložil svým rodným listem a oddacím listem své matky, že manželem jeho matky je pan Z. K., občan České republiky. Dále doložil, že od 19. 10. 2009 navštěvuje kurs českého jazyka na Střední odborné škole veterinární, mechanizační a zahradnické a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky v Českých Budějovicích.
Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie České Budějovice, inspektorát cizinecké policie Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 5. 1. 2010 žádost žalobce zamítla. V odůvodnění správní orgán I. stupně uvedl, že žalobcem předložený doklad o návštěvě kursu českého jazyka není možno podřadit pod žádnou formu vzdělávání uvedenou v § 25 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Uvedl, že žalobce by mohl být považován za nezaopatřenou osobu, pokud by se v jeho případě jednalo o studium osoby, která úspěšně vykonala maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajuje toto studium, jak stanoví vyhláška č. 322/2005 Sb. V případě žalobce však tato podmínka splněna nebyla.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež bylo rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „správní orgán II. stupně“), ze dne 27. 4. 2010 zamítnuto. Správní orgán II. stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podle § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se za nezaopatřené dítě považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání. Ve smyslu § 12 tohoto zákona se za soustavnou přípravu považuje studium na středních či vysokých školách. Žalobce byl rovněž poučen o tom, že studium na jazykové škole nelze podřadit pod žádnou z forem vzdělávání, které jsou uvedeny v § 25 školského zákona. Soustavností přípravy se podle názoru správního orgánu II. stupně rozumí pokračování ve studiu bez přerušení, tj. studium na další střední či vysoké škole, které musí být započato po ukončení předchozího studia na střední či vysoké škole v nejbližším možném termínu, od něhož lze studium začít. Po uplynutí této doby ztrácí studující
status
„osoby soustavně se připravující na budoucí povolání
“, a to i tehdy, když později studium na střední či vysoké škole zahájí.Protože žalobce ani v odvolacím řízení nepředložil požadovaný doklad o tom, že je nezaopatřenou osobou, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, správní orgán II. stupně odvolání žalobce zamítl.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze, v níž uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval při výkladu pojmu nezaopatřenosti tak, že odkázal na § 11 zákona o státní sociální podpoře, a dále také na vyhlášku Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy, která definuje pojem studium pro potřeby zákona o státní sociální podpoře (vyhláška č. 322/2005 Sb.). Podle názoru správních orgánů žalobce nesplňoval podmínky vyžadované citovanou vyhláškou, a proto nemohl být doklad o přijetí na jazykovou školu v případě žalobce akceptován jako doklad o jeho nezaopatřenosti ve smyslu zákona o pobytu cizinců.
Podle názoru žalobce je výklad správních orgánů nesprávný, pokud vychází z definice nezaopatřenosti uvedené v zákoně o státní sociální podpoře. Podle § 11 zákona, o státní sociální podpoře se jedná o definici, která slouží pouze pro účely tohoto zákona, a nelze ji tedy použít v případě rozhodování podle zákona o pobytu cizinců. Žalobce pak poukázal na zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, podle jehož § 5 písm. d) se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje také doba denního studia na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky. Podle tohoto zákona je tedy žalobcovo studium považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Žalobce se proto domníval, že správní orgán jeho situaci posoudil nesprávně, neboť na ni aplikoval nesprávný právní předpis.
Městský soud v Praze rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Soud nesouhlasí s názorem správních orgánů v tom, že na žalobce nelze hledět jako na osobu soustavně se připravující na budoucí povolání (resp. nebylo lze na něj takto hledět v době rozhodování správních orgánů).
Správní orgány při svém rozhodování vycházely z definice soustavné přípravy na budoucí povolání obsažené v zákoně o státní sociální podpoře.
Podle § 12 odst. 1 tohoto zákona „[z]
a soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje:
a) studium na středních a vysokých školách v České republice, s výjimkou
1. studia za trvání služebního poměru,
2. dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno podle § 10 nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,
b) teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením prováděná podle předpisů o zaměstnanosti,
c) studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice
“.Podle § 15 tohoto zákona: „
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou, které další studium, popřípadě výuka, jde-li o studium nebo výuku v České republice, se pro účely státní sociální podpory považuje z důvodu svého rozsahu a úrovně za studium na středních nebo vysokých školách
“.Touto vyhláškou je vyhláška č. 322/200 Sb., podle jejíhož § 1 písm. a) se za studium na středních školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje mj. též „
studium osob se středním vzděláním s maturitní zkouškou nebo s vyšším odborným vzděláním v konzervatoři, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium, v jednoletých kursech cizích jazyků s denní výukou, uskutečňovaných právnickými a fyzickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání, uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce
“.Protože žalobce nevykonal maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahájil studium na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky (resp. splnění této podmínky neprokázal, ani netvrdil), nelze na něj podle zákona o státní sociální podpoře hledět jako na osobu, která se soustavně připravuje na budoucí povolání. V tomto ohledu ostatně není mezi účastníky řízení sporu.
Žalobce nicméně poukazuje na § 5 písm. d) zákona o zaměstnanosti, podle něhož se pro účely tohoto zákona rozumí soustavnou přípravou na budoucí povolání „
doba denního studia na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky a doba prezenčního studia na vysoké škole, a to včetně prázdnin, které jsou součástí školního nebo akademického roku
“.Definici osoby soustavně se připravující na budoucí povolání podle zákona o zaměstnanosti tedy žalobce splňuje, neboť studium na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky prokázal. Další podmínky přitom zákon o zaměstnanosti (na rozdíl od zákona o státní sociální podpoře) nestanovuje.
Zákon o pobytu cizinců vlastní definici pojmu „“ (v pochybnostech mírněji) upřednostnit výklad jdoucí ve prospěch žalobce, neboť nejasnost právní úpravy nemůže jít k tíži fyzických a právnických osob (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 As 49/2004-83). Z uvedených důvodů soud konstatuje, že na případ žalobce měl být aplikován výklad pojmu „
soustavná příprava na budoucí povolání
“ neobsahuje, ani v tomto ohledu neodkazuje na žádný jiný právní předpis. Definice tohoto pojmu v zákoně o zaměstnanosti a v zákoně o státní sociální podpoře jsou pak vždy uvozeny spojením „pro účely tohoto zákona
“, nelze tedy bez dalšího tvrdit, že by se jednalo o definice obecné, které mohou být použity i v řízení podle zákona o pobytu cizinců. V případě obou těchto předpisů ani nelze tvrdit, že by některý z nich byl svým účelem a obsahem právní úpravy bližší zákonu o pobytu cizinců než druhý z nich. Rovněž nelze tvrdit, že by definice v některém z těchto právních předpisů byla v rozporu s běžným významem výrazu „soustavná příprava na budoucí povolání
“. Za této situace, kdy nelze jednoznačně říci, která z uvedených definic by měla mít v projednávaném případě přednost, je dle názoru soudu třeba v souladu se zásadou „in dubio mitius
soustavná příprava na budoucí povolání
“ obsažený v zákoně o zaměstnanosti, který je pro žalobce příznivější.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.