Vydání 2/2014

(...) [16] Stěžejní námitkou obsaženou v kasační stížnosti je názor stěžovatelky, že nebyla oprávněná rozhodovat o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, byla-li žádost o vydání dlouhodobého víza podána dne 30. 11. 2010, tedy před účinností zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 427/2010 Sb.

[17] Podle § 180e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 1. 1. 2011 (tj. ve znění zákona č. 427/2010 Sb.), je cizinec „“. Druhý odstavec citovaného ustanovení uvádí, že takovou žádost „“ Z § 180e odst. 7 věty druhé dále vyplývá, že „“. Podle devátého odstavce § 180e citovaného zákona pak „[p]“.

[18] Přechodné ustanovení k novele zákona o pobytu cizinců, kterou bylo do zákona zavedeno řízení o žádosti o nové přezkoumání důvodů neudělení víza (čl. II bod 1 zákona č. 427/2010 Sb.) stanoví, že „[ř] [o pobytu cizinců] “.

[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že žalobce podal žádost o udělení dlouhodobého víza podle § 31 zákona o pobytu cizinců dne 30. 11. 2010. O jeho žádosti bylo rozhodnuto dne 11. 2. 2011. Důvody neudělení dlouhodobého víza byly žalobci sděleny 27. 7. 2011. Následně dne 8. 8. 2011 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost podle § 56 odst. 4 ve spojení s § 180e odst. 2 zákona o pobytu cizinců, o níž ke dni rozhodování městského soudu nebylo rozhodnuto.

[20] Nejvyšší správní soud nejprve považuje za nutné reagovat na argumentaci stěžovatelky, že sdělení žalované o výsledku nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., ale za úkon podle části čtvrté správního řádu. Takový závěr údajně vyplývá z již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Ans 5/2011-221. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „[u]“ Dále soud uzavřel, že písemné sdělení důvodů neudělení víza dle § 56 „ [ale jedná se] [...]“

[21] Se závěry uvedenými v citovaném rozsudku č.j. 5 Ans 5/2011-221 se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, nicméně konstatuje, že závěry, jež z něj stěžovatelka dovozuje, nevyplývají. Rozhodnutí o udělení či neudělení víza je nutno považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., otázkou nicméně zůstává, jakou povahu bude mít písemné sdělení Komise (stěžovatelky) adresované cizinci o výsledku nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza podle § 180e odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Zodpovězení této právní otázky se Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku nevěnoval.

[22] Žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza představuje opravný prostředek vůči rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení víza, nikoliv vůči písemnému sdělení důvodů neudělení víza podle § 56 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Komise rozhodující o žádosti podle § 180e odst. 1 zákona o pobytu cizinců je oprávněná dle § 180e odst. 7 zákona přezkoumat soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56 zákona. Žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza tak představuje specifický opravný prostředek, na jehož základě Komise znovu posuzuje, zda byly v projednávané věci naplněny důvody pro neudělení víza. Rozhodnutí Komise o žádosti dle § 180e odst. 1 zákona tak znamená opětovné posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza v prvním stupni i rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza zasahuje do veřejných subjektivních práv cizince – na základě tohoto rozhodnutí cizinec může nabýt právo ke vstupu a pobytu na území České republiky za podmínek stanovených v zákoně o pobytu cizinců. Nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců je tak nutno chápat jako rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., jehož vydání se lze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS).

[23] Podpůrně lze v této souvislosti zmínit i čl. 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový ), podle něhož „[ž]“. Zákonodárce novelizací zákona o pobytu cizinců provedenou zákonem č. 427/2010 Sb. v reakci na čl. 32 vízového kodexu zavedl do českého právního řádu institut nového posouzení důvodů neudělení víza jako formu speciálního opravného prostředku proti rozhodnutí o neudělení víza. Byť se vízový vztahuje pouze na víza do 90 dnů (krátkodobá), rozhodl se zákonodárce rozšířit možnost přezkumu rozhodnutí o neudělení víza i na víza dlouhodobá (§ 180e zákona o pobytu cizinců); povaha tohoto opravného prostředku i následného rozhodnutí o něm musí být totožná jak pro víza do 90 dnů, tak pro víza dlouhodobá. V souladu s dikcí vízového kodexu proto žádost o nové posouzení důvodů lze chápat jako specifický řádný opravný prostředek, který vyústí v rozhodnutí správního orgánu o veřejném subjektivním právu cizince; představuje tedy rozhodnutí v materiálním smyslu.

[24] Následně Nejvyšší správní soud hodnotil, zda stěžovatelka je povinna rozhodnout o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza podané dne 8. 8. 2011 i v situaci, kdy původní žádost o udělení víza žalobce podal dne 30. 11. 2010.

[25] V tomto ohledu je nutno rozlišit dvě argumentační linie, jež stěžovatelka nepřípustným způsobem zaměňuje. První z nich je pravomoc Komise rozhodovat o žádostech o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, druhou z nich je přípustnost, resp. důvodnost takové žádosti podaná v řízeních, která byla zahájena před 1. 1. 2011, tedy za účinnosti zákona o pobytu cizinců ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 427/2010 Sb.

[26] Komise pro rozhodování ve věcech cizinců byla zřízena od 1. 1. 2011 (§ 170a zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 427/2010 Sb.). Od tohoto data získala zákonné oprávnění vykonávat veřejnou moc v oblasti stanovené zákonem o pobytu cizinců. O každé žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza podané po tomto datu má proto stěžovatelka zákonné oprávnění autoritativně rozhodovat s odkazem na § 180e odst. 7 zákona. Nejprve bude s ohledem na přechodná ustanovení (čl. II bod 1 zákona č. 427/2010 Sb.) zkoumat, zda je opravný prostředek v daném případě přípustný a zda Komise může rozhodnout o věci meritorně, resp. zda bude žádost v dané věci nepřípustná (např. z důvodu, že řízení o udělení víza bylo zahájeno před 1. 1. 2011). V každém případě je však stěžovatelka po 1. 1. 2011 povinna o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza rozhodnout.

[27] V nyní projednávané věci podal žalobce žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza podle § 180e odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 4 zákona o pobytu cizinců dne 8. 8. 2011, tj. po dni účinnosti zákona č. 427/2010 Sb., který Komisi předmětnou pravomoc svěřil, proto byla stěžovatelka povinna se žádostí zabývat. Není namístě, aby Nejvyšší správní soud předjímal, jakým způsobem má stěžovatelka o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení víza rozhodnout. Předmětem kasační stížnosti bylo pouze určit, zda stěžovatelka byla oprávněna (a povinna) rozhodnout o žádosti dle § 180e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců podané žalobcem dne 8. 8. 2011, tj. po dni účinnosti zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 427/2010 Sb.

[28] Na základě výše uvedených závěrů Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud nepochybil, pokud uznal pravomoc Komise rozhodovat o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza podané dne 8. 8. 2011 a stanovil jí povinnost rozhodnout o podané žádosti v přiměřené lhůtě. Námitka nesprávného posouzení této otázky městským soudem proto není důvodná.