Vydání 8/2010

Rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Hradec Králové, Inspektorátu cizinecké policie v Náchodě, ze dne 18. 4. 2008, bylo podle § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastaveno řízení ve věci žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem zaměstnání, neboť žalobkyně podala žádost v době, kdy k tomu již nebyla oprávněna. Žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 7. 2008 zamítl.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, v níž poukázala na to, že současně s podáním žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu podala u správního orgánu I. stupně žádost o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 správního řádu z roku 2004. V žádosti uvedla skutečnosti týkající se opožděného podání své žádosti, zejména to, že dne 15. 2. 2008 se spolu s dalšími žadateli dostavila na Inspektorát cizinecké policie Pardubice za účelem podání předmětné žádosti. Pracovníci inspektorátu ovšem její žádost odmítli přijmout s tím, že není úřední den a že má přijít znovu v pondělí dne 18. 2. 2008. Když se v tento den na inspektorát dostavila, pracovníci inspektorátu opět odmítli její žádost přijmout, neboť neobsahovala všechny náležitosti, a poučili ji, že se má na inspektorát dostavit v okamžiku, kdy bude mít veškeré náležitosti k žádosti. Žalobkyně namítala, že se v důsledku tohoto nesprávného poučení dostala do situace, kdy její žádost podaná dne 9. 4. 2008 faxem a následně potvrzená písemným podáním ze dne 10. 4. 2008 byla Inspektorátem cizinecké policie v Náchodě, který byl k vyřízení žádosti příslušný z důvodu změny bydliště žalobkyně, posouzena jako opožděně podaná. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustil možnost, že žalobkyně skutečně postupovala tak, jak je výše uvedeno (což žalobkyně dovozuje z věty: „I kdyby tvrzení žadatelky bylo pravdivé [...]“). Učinil však nesprávný závěr, že žalobkyně by v takovém případě stejně nedodržela zákonnou třídenní lhůtu uvedenou v § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž v této souvislosti konstatoval, že poslední den k podání žádosti byl 15. 2. 2008. Žalobkyně tvrdila, že zákonnou třídenní lhůtu pro podání žádosti splnila, neboť v podání žádosti dne 15. 2. 2008 jí zabránila překážka na její vůli nezávislá (její podání bylo odmítnuto s odkazem na to, že není úřední den). Pokud tedy žalovaný připustil, že tvrzení žalobkyně může být pravdivé, pak se nedostatečným a nesprávně interpretovaným způsobem vypořádal s tvrzeními žalobkyně a vyvodil z nich nesprávný závěr.

Žalobkyně rovněž uvedla, že v případě žádosti o navrácení v předešlý stav rozhoduje správní orgán podle § 41 odst. 6 či odst. 7 správního řádu z roku 2004 formou usnesení. Proto není v souladu se zákonem, pokud správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí pouze konstatoval, že rozhodl o tom, že zmeškání úkonu nepromíjí. Jeho povinností bylo řádně se vypořádat s návrhem žalobkyně, na čemž nemůže nic změnit ani žalovaným tvrzená skutečnost, že k § 41 správního řádu z roku 2004 je třeba jako použít § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že nedodržením lhůty stanovené v § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zaniklo žalobkyni oprávnění podat žádost o povolení k pobytu. Žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty byla odůvodněna tvrzením, že Inspektorát cizinecké policie Pardubice odmítl přijmout její neúplnou žádost. Poslední z předložených náležitostí žádosti žalobkyně je datována dnem 2. 4. 2008. I kdyby tvrzení žalobkyně bylo pravdivé, nebyla by dodržena lhůta tří pracovních dnů od odpadnutí překážky stanovená v § 47 odst. 1 citovaného zákona. Toto ustanovení je ve vztahu k § 41 správního řádu z roku 2004 speciální. V případě aplikace § 47 odst. 1 věty druhé zákona o pobytu cizinců nejde o řešení samostatné otázky, která by měla být uvedena ve výrokové části rozhodnutí.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.