855/2006
Pobyt cizinců a zajištění cizince za účelem správního vyhoštění
Ejk 101/2006
Pobyt cizinců: zajištění cizince za účelem správního vyhoštění
k § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb.
Skutečnost, že s cizincem bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, nemůže sama o sobě odůvodnit zajištění cizince. Při takovém výkladu by bylo nutno zajistit cizince vždy, když s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, což ze zákona nevyplývá. Rozhodnutí o zajištění cizince je omezením jeho osobní svobody, a proto musí být řádně a konkrétně zdůvodněno.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2006, čj. 7 Ca 209/2005-32)
Věc:
Valentina O. (Moldavsko) proti Policii České republiky, oblastnímu ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, o zajištění za účelem správního vyhoštění.Žalovaný dne 17. 8. 2005 zahájil s žalobkyní řízení o správním vyhoštění a téhož dne rozhodl o zajištění žalobkyně podle § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 326/1999 Sb."), neboť hrozilo nebezpečí, že by žalobkyně mohla mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobkyně, která přicestovala do České republiky dne 7. 3. 2002, požádala v České republice o udělení azylu; azylové řízení bylo ukončeno dne 1. 3. 2005, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který odmítl její kasační stížnost. Žalobkyně tedy pobývá na území České republiky v rozporu s vydaným správním rozhodnutím.
Žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou, ve které mimo jiné namítala, že žalovaný ve svém rozhodnutí nijak nezdůvodnil, jak by žalobkyně mohla ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (§ 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.) Rozhodnutí o zajištění nelze zdůvodnit skutečností, pro kterou bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, neboť to by znamenalo, že zajištěn by mohl být každý cizinec, s nímž bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. Záměrem zákonodárce nebylo zajišťovat všechny cizince, ale postihovat jen nejzávažnější případy porušení povinností. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného pak absentuje úvaha, že by žalobkyně mohla mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí. Žalobkyně dále argumentovala tím, že na území České republiky pobývala nelegálně nevědomky, neboť rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti obdržela na jinou adresu, než na jakou jí běžně chodí pošta. Proto se domnívala, že na zdejším území pobývá v souladu s vízem za účelem strpění. Jakmile se o odmítnutí kasační stížnosti dozvěděla, ihned se dostavila na policii pro výjezdní vízum, zde však byla ihned zadržena a následně zajištěna. Závěrem žalobkyně uvedla, že rozhodnutí je nedostatečně konkrétně zdůvodněno.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není seznatelné, zda v případě žalobkyně bylo konkrétně zkoumáno nebezpečí, že by mohla mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (§ 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.). Soud se ztotožňuje s právní argumentací žalobkyně v tom smyslu, že toto nebezpečí musí být konkrétně zdůvodněno, nikoliv pouze odkazem na hrozící správní vyhoštění, neboť v takovém případě by bylo možné zajistit každého cizince, jemuž správní vyhoštění hrozí. Takovou právní konstrukci však ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. neobsahuje. Je pochopitelné, že rozhodnutí o zajištění cizince vydává policejní orgán v časové tísni, což s sebou jistě nese určité zestručnění odůvodnění takového rozhodnutí, nelze však přehlédnout, že tímto rozhodnutím omezuje osobní svobodu cizince, a proto konkrétní skutečnosti zde (stejně jako v řízení trestním při rozhodnutí o vzetí do vazby) být musí. Navíc z obsahu vyjádření žalobkyně ve správním řízení je patrné, že žalobkyně na území České republiky pobývala legálně v rámci řízení o azylu, a to minimálně do nabytí právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu o odmítnutí kasační stížnosti. Z obsahu spisu rovněž není patrné, že by žalobkyně na území České republiky páchala nějakou trestnou činnost či byla jinak státními orgány postihována, navíc se sama dostavila na policii za účelem vyřízení víza, tedy nijak se před státními orgány nesnažila skrývat. Lze pouze poznamenat, že žalobkyně se nemůže dovolávat skutečnosti, že o odmítnutí kasační stížnosti nebyla informována, neboť v řízení před Nejvyšším správním soudem byla právně zastoupena advokátkou, která měla za povinnost ji o tomto soudním rozhodnutí řádně a včas informovat. Skutečnost, že tuto povinnost advokátka vůči žalobkyni porušila, nemůže žalobkyně s úspěchem namítat vůči správnímu orgánu.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.