Vydání 1/2006

Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Městského ředitelství Ostrava, ze dne 18. 12. 2003 byl žalobce podle § 55 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, § 4 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen „zákon o platu“), a podle § 2 a § 3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (dále jen „nařízení č. 330/2003 Sb.“), zařazen do 8. platové třídy jako policejní inspektor podle části 3.2.1 přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (dále jen „nařízení č. 469/2002 Sb.“). Zároveň byl žalobce zařazen do 11. platového stupně (s tím, že se nepřehodnocuje započitatelná praxe) a byla mu stanovena výše platu.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které ředitel Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje, dne 25. 2. 2004 zamítl.

Krajský soud v Ostravě pak dne 27. 5. 2004 k žalobě žalobce rozhodnutí žalované zrušil. Poukázal přitom na to, že podle části 3.2.1 přílohy nařízení vlády č. 469/2002 Sb. se do 8. platové třídy zařazuje výkon služby policie při zabezpečování dohledu mj. nad dopravou, s možným využíváním technických pomůcek, prostředků nebo služebních zvířat, jehož součástí je odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie (obchůzková služba, dozorčí služba, vedení směn hlídkové služby). Do 9. platové třídy se pak zařazuje koordinace a usměrňování služby policie v rámci útvarů s územně vymezenou působností nižšího stupně nebo útvarů s oblastní působností při dohledu mj. nad dopravou. Krajský soud pak dospěl k závěru, že nejnáročnější práce, které žalobce podle pracovní náplně vykonává jako policejní inspektor ve funkci zástupce vedoucího oddělení dohledu nad silničním provozem dopravního inspektorátu městského ředitelství, lze zahrnout pod příklady prací, které jsou podle katalogu prací zařazeny do 9. platové třídy, a to koordinace a usměrňování služby policie v rámci územních nebo oblastních útvarů při dohledu nad dopravou. Žalobce totiž pouze nezabezpečuje výkon služby policie v oblasti dohledu nad dopravou, což by odůvodňovalo jeho zařazení do 8. platové třídy, ale ve smyslu § 2 písm. a) a d) nařízení vlády č. 469/2002 Sb. aktivně působí a metodicky usměrňuje své podřízené při výkonu služby v oblasti dohledu nad dopravou.

Žalovaná (stěžovatelka) brojila proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu kasační stížností. V té uvedla, že z uvedeného rozsudku lze zobecnit, že každý vedoucí pracovník pravděpodobně koordinuje a usměrňuje podřízené pracovníky, a pokud je tedy koordinace či usměrňování vykonávaných prací zařazena do vyšší platové třídy než vykonávaná práce sama o sobě, má každý takový vedoucí nárok na zařazení do vyšší platové třídy. V této souvislosti poukázala na § 9 odst. 3 zákoníku práce, podle kterého vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele, jimiž se rozumějí jeho orgány, jakož i jeho další zaměstnanci, kteří jsou pověřeni vedením na jednotlivých stupních řízení u zaměstnavatele, jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Stěžovatelka dále připomněla, že práce uvedené v pracovní náplni žalobce, jak na ni odkazuje i krajský soud, lze kromě běžných prací policejního inspektora oddělení dohledu nad silničním provozem zařazených do 8. platové třídy považovat za naprosto standardní práce příslušející každému vedoucímu pracovníku uvedené právě v § 9 odst. 3 zákoníku práce, tedy stanovování a ukládání pracovních úkolů podřízeným zaměstnancům, organizování, řízení, a kontrolování jejich práce a vydávání závazných pokynů podřízeným zaměstnancům. Za výkon této standardní řídicí práce (práce vedoucího zaměstnance) přísluší zaměstnanci ve smyslu § 5 odst. 2 až 4 zákona o platu příplatek za vedení. Tato řídicí práce nemusí vždy zahrnovat koordinaci či metodické usměrňování, jak je má na mysli § 2 písm. a) a d) nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Pokud se ve smyslu tohoto nařízení vlády koordinací rozumí práce spočívající v aktivním působení na složky systému vymezeného příkladem práce (obory, agendy, práce) k dosažení jejich souladu, má stěžovatelka za to, že se jedná o působení nikoli pouze na jednotlivé podřízené zaměstnance, ale na více útvarů, organizačních částí apod. Stejně tak, pokud se metodickým usměrňováním rozumí určování jednotných obecně platných způsobů k dosažení určitého cíle, jedná se spíše o činnost nadřízených útvarů vůči útvarům podřízeným, například působení útvarů celorepublikových na útvary územní či oblastní, než o běžnou činnost vedoucího zaměstnance vůči podřízeným.

Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zejména polemizoval s právním názorem stěžovatelky na to, že byl správně zařazen do 8. platové třídy a že řídicí práce vedoucího pracovníka vždy nemusí zahrnovat koordinaci či metodické usměrňování a že za „standardní řídicí práci“ přísluší příplatek za vedení.

Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.