Ej 503/2003
Správní řízení: opatření proti nečinnosti. Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
k § 50 správního řádu
k § 79 soudního řádu správního
I. Opatřením proti nečinnosti dle § 50 správního řádu se řízení přenáší na správní orgán, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání. Byl-li však k rozhodování dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, příslušným správním úřadem ústřední orgán státní správy, je užití atrakčního práva ve smyslu § 50 správního řádu vyloučeno.
II. Vychází-li ustanovení § 79 s. ř. s. z předpokladu existence procesních prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu dosud neobsahuje, nelze za tohoto stavu po účastníku správního řízení požadovat, aby vyhledával alternativní prostředky pro naplnění hypotézy § 79 odst. 1 s. ř. s., např. cestou podnětu k postupu dle § 50 správního řádu. Účastník správního řízení, jež je stiženo nečinností správního orgánu, se může za popsané situace obrátit na soud ihned.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 5 As 21/2003-40)
Věc:
Radmila K. v Č. proti Ministerstvu zemědělství - Pozemkovému úřadu v Písku o ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 1. 2003 domáhala, aby Krajský soud v Českých Budějovicích žalovanému uložil rozhodnout ve věci vlastnictví k nemovitosti - pozemkové parcele č. 916/1 v k. ú. P., a to ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí soudu. Krajský soud však dne 3. 4. 2003 žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Toto rozhodnutí žalobkyně napadla včasnou kasační stížností, v níž namítla, že soud rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť žalobkyni vytkl, že před podáním žaloby nepostupovala podle § 50 správního řádu. V daném případě však takový postup nebyl možný. Stěžovatelka podala podnět kanceláři Veřejného ochránce práv a též stížnost přednostovi Okresního úřadu v Písku; jiné procesní prostředky ve věci průtahů v řízení a nečinnosti správního orgánu však nemohla uplatnit. Zjištění soudu, že stěžovatelka nesplnila zákonnou podmínku pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, tak nevychází ze skutečného stavu věci a je nesprávné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích uplatněných žalobních bodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích proto zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Žalobou proti nečinnosti správního orgánu se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. může domáhat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
V daném případě jde o objektivní nemožnost naplnit požadavek právní normy, tj. ustanovení § 79 s. ř. s., neboť toto ustanovení vychází z předpokladu existence procesních prostředků, které dnešní právní řád dosud neobsahuje; jejich zakotvení bylo předpokládáno v novém správním řádu. Jde o zvláštní případ
legis imperfectae
, totiž normy, jež je nedostačující co do právních účinků. Nelze tedy zatím ani požadovat po účastníku správního řízení, aby vyhledával alternativní prostředky pro naplnění hypotézy ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s., např. cestou podnětu k postupu dle § 50 správního řádu. Účastník správního řízení, jež je stiženo nečinností správního orgánu, se může za popsané situace obrátit na soud ihned.
Navíc postup podle ustanovení § 50 správního řádu nebylo možno uplatnit vůbec. Opatřením proti nečinnosti dle § 50 správního řádu se řízení přenáší na správní úřad o jeden stupeň vyšší, tedy na úřad, který by jinak byl úřadem odvolacím. Byl-li v dané věci k rozhodování dle zákona č. 229/1991 Sb. příslušným správním úřadem ústřední orgán státní správy, nepřichází postup ve smyslu § 50 správního řádu v úvahu.