Vydání 12/2012

(...) [16] Z popsaného procesního rámce přijímání nyní napadeného opatření obecné povahy pak přicházejí v úvahu dvě skutečnosti, na něž je možné vázat okamžik účinnosti. První je ono (písemné) stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci (formální aspekt, v projednávané věci dokument ze dne 26. 9. 2007), druhým pak faktická realizace místní úpravy silničního provozu v terénu (materiální aspekt, v projednávané věci tedy umístění dopravní značky B 28 Zákaz zastavení v křižovatce ulic Krušnohorská a Tovární). Pro výběr z těchto dvou alternativ je nutno vycházet z podstaty tohoto typu opatření, tj. stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci, resp. konkrétně zde umístění dopravní značky, a ze smyslu institutu účinnosti opatření obecné povahy. (...)

[18] Pokud jde o institut účinnosti, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu je třeba tento pojem vykládat tak, že před jejím nabytím opatření obecné povahy není způsobilé vyvolat žádné právní účinky (rozsudek ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS). tedy okamžikem nabytí účinnosti opatření obecné povahy jsou jeho adresáti povinni se jím řídit.

[19] Nejvyšší správní soud shrnuje, že pod dopravní značkou je třeba rozumět jednoduchý piktogram, komunikační bázi, která je součástí komplexního systému pravidel silničního provozu upravených zákonem o silničním provozu a vyhláškou č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Povaha silničního provozu zpravidla jeho účastníkům neumožňuje vést disputace ohledně významu, platnosti či opodstatněnosti té které dopravní značky; zákon naopak v citovaném § 4 písm. c) stanovuje bezpodmínečnou povinnost všech účastníků silničního provozu řídit se těmito značkami. Tato povinnost nepochybně vzniká právě okamžikem, kdy je taková dopravní značka umístěna v terénu: od této chvíle je zřejmý její význam a platnost a především se stává součástí onoho systému pravidel silničního provozu. Pokud by se jí účastník silničního provozu neřídil, hrozilo by reálné nebezpečí, že by se tento systém stal v daném úseku nefunkčním. Odtud je již jen krůček k závažným poruchám v plynulosti a bezpečnosti silničního provozu či k dopravním nehodám.

[20] Pokud by soud připustil, že pro účinnost opatření obecné povahy – dopravní značky je rozhodný formální aspekt stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci, vedlo by to k absurdním a neřešitelným důsledkům. Z výše popsaného procesního rámce vyplývá, že k formálnímu stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci má dojít před faktickou realizací této úpravy. Mezi tímto formálním stanovením a materiálním umístěním dopravní značky však může být významná časová prodleva, nebo – jako v projednávaném případě – může dojít k umístění dopravní značky a až následně ke stanovení místní úpravy (soud se v tomto ohledu blíže nezabývá zákonností postupu odpůrce v této konkrétní věci). Mohlo by tedy docházet k situacím, kdy by se účastníci silničního provozu měli řídit dopravní značkou, o jejímž umístění bylo formálně rozhodnuto, ale která dosud umístěna nebyla. Nebo naopak již umístěná značka v terénu by nevyvolávala žádné právní účinky a účastníci silničního provozu by se jí řídit nemuseli, jelikož o jejím umístění dosud formálně rozhodnuto nebylo. S připočtením možných problémů při zjišťování toho, kdy bylo o umístění dopravní značky formálně rozhodnuto, by tedy odvozování účinnosti předmětného opatření obecné povahy od formálního aspektu věci vedlo k chaosu a k závažným poruchám v silničním provozu.

[21] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci spočívající v umístění dopravní značky ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu přijaté do 1. 4. 2008 nabývá účinnosti dnem, kdy došlo k faktickému umístění dopravní značky v terénu.

[22] V projednávané věci byla dopravní značka B 28 Zákaz zastavení umístěna v křižovatce ulic Krušnohorská a Tovární v polovině měsíce září roku 2007. Od tohoto okamžiku bylo toto opatření obecné povahy účinné a účastníci silničního provozu se jím byli povinni řídit. To ostatně potvrzuje i chování stěžovatele, který se touto značkou řídit odmítal a snažil se několik měsíců o její odstranění. Je potom zřejmé, že na věc je nutno aplikovat tříletou lhůtu k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy obsaženou v článku II bodu 8 zákona č. 303/2011 Sb. Zjištění přesného data umístění dopravní značky není v této věci podstatné: tříletá lhůta uplynula v měsíci září 2010, přičemž stěžovatel podal návrh na zrušení opatření obecné povahy osobně krajskému soudu dne 20. 3. 2012, tedy zhruba rok a půl po uplynutí zákonné lhůty. Na okraj věci kasační soud poznamenává, že do konce roku 2011 nebyla pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy stanovena žádná zákonná lhůta a z předložených dokumentů neplyne, že by stěžovateli cokoliv bránilo v podání takového návrhu Nejvyššímu správnímu soudu. K tomu je třeba připočíst, že již v lednu 2009 byl vydán citovaný rozsudek čj. 2 Ao 3/2008-100, který postavil najisto, že umístění dopravní značky lze za jistých podmínek považovat za opatření obecné povahy napadnutelné před Nejvyšším správním soudem. Stěžovatel se tedy vlastní nečinností připravil o možnost soudního přezkumu umístění předmětné značky. (...)