Vydání 7/2017

Navrhovatel se u Krajského soudu v Ostravě domáhal podle § 101a a násl. s. ř. s. zrušení opatření obecné povahy odpůrkyně ze dne 19. 12. 2012, č. 3/2012, Změna č. 4 územního plánu obce Malá Morávka, Karlov pod Pradědem (dále jen „změna č. 4“), jež nabylo účinnosti dne 4. 1. 2013. Změna č. 4 umožňuje výstavbu nové prodloužené sedačkové lanovky a rozšíření sjezdovky na místě stávajícího lyžařského vleku a sjezdovky C v areálu Praděd-Ovčárna, což navrhovatel považoval za rozporné s právními předpisy, Zásadami územního rozvoje Moravskoslezského kraje a Plánem péče o národní přírodní rezervaci Praděd. Navrhovatel současně namítal řadu procesních pochybení v podobě nedostatků posouzení vlivů záměru na životní prostředí, nedostatků závazných stanovisek, neadekvátnosti navrhovaných kompenzačních opatření apod. Krajský soud návrh odmítl usnesením ze dne 19. 4. 2016, čj. 79 A 1/2016-48.

Krajský soud shledal u navrhovatele zjevný nedostatek hmotné legitimace ve smyslu § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť navrhovatel musí být legitimován nejen v době podání návrhu, ale potřebnou legitimací musí disponovat již v době projednávání a přijetí napadeného opatření obecné povahy. V opačném případě by podle krajského soudu byl neodůvodněně zvýhodněn oproti jiným subjektům, které v době projednávání opatření obecné povahy svou legitimaci procesně realizovaly. Přiznání aktivní legitimace navrhovateli, který v té době ještě neexistoval, by odporovalo zásadě ochrany právní jistoty takových subjektů, stejně jako zásadě minimalizace soudních zásahů do sféry obecné samosprávy. Potud krajský soud považoval za přiléhavé právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS. Konstatoval, že z nálezů Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, č. 111/2014 Sb. ÚS, a ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14, nelze dovodit, že by kritérium časového působení spolku bylo možno vztahovat na spolky, které v době přijetí opatření obecné povahy neexistovaly, zohledňovat přitom dřívější samostatné aktivity členů spolku v oblasti ochrany přírody, a připouštět tak zakládání spolků občany za úkolem ochrany jejich práv vůči konkrétnímu opatření obecné povahy až v době, kdy již bylo přijato a stalo se účinným. Krajský soud považoval postup, kdy navrhovatel vznikl až více než půl roku po schválení změny č. 4, za účelový, což podle něj vyplývá již z tvrzení v návrhu, že (budoucí) členové spolku v době pořizování změny č. 4 sledovali úřední desku a činnost Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, nikoliv však úřední desky odpůrkyně a města Rýmařov, a proto do procesu přijetí změny č. 4 nijak nezasahovali.

Navrhovatel (stěžovatel) napadl toto usnesení kasační stížností. Stěžovatel nepopíral, že ke dni vydání změny č. 4 ještě neexistoval, to však podle jeho názoru nebrání tomu, aby mohl podat návrh na zrušení opatření obecné povahy, jestliže ve lhůtě pro podání takového návrhu podmínky aktivní procesní legitimace splnil. Ustanovení § 101b odst. 3 s. ř. s. se nevztahuje na podmínky aktivní procesní legitimace, které jsou samostatně upraveny v § 101a odst. 1 s. ř. s., který dále rozvíjí Ústavního soudu. Podstatné je, že účinky změny č. 4 trvaly i v době, kdy stěžovatel vznikl. Stěžovatel též připomněl, že postup podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je vyhrazen pro případy nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již ze samotné žaloby. Pokud tomu tak není, je soud povinen návrh „“ k meritornímu přezkumu.

Stěžovatel podle svého přesvědčení splnil základní předpoklad aktivní procesní legitimace podle § 101a odst. 1 s. ř. s. tím, že tvrdil, že existují určitá jemu náležející práva, na nichž byl vydaným opatřením obecné povahy zkrácen, jak podrobněji vymezil v části III. svého návrhu. V pozici spolku za určující v této souvislosti považoval závěr Ústavního soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 59/14, že by bylo nepřípustné, pokud by byl spolkům paušálně odepřen přístup k soudnímu přezkumu územních plánů a dalších opatření obecné povahy v oblasti ochrany životního prostředí, stejně jako Ústavním soudem vymezená kritéria pro posuzování aktivní legitimace – tvrzení zásahu do veřejných subjektivních práv navrhovatele, místní vztah spolku k regulované lokalitě, předmět činnosti spolku a délku časového působení spolku. Z tohoto nálezu podle stěžovatele naopak nelze dovodit další kritérium, podle nějž by spolek musel v době vydání opatření obecné povahy existovat, protože z nálezu lze dovodit, že postačí, pokud jsou tato kritéria splněna ke dni podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. V bodu 26 totiž Ústavní soud konstatoval: „ .“ Použité sousloví „“ podle stěžovatele odkazuje na územní plán již vydaný ve formě opatření obecné povahy, nikoliv na proceduru jeho schvalování. Byť Ústavní soud považuje dlouhodobější trvání (zavedenost) spolku za jedno z kritérií posouzení aktivní legitimace, netrvá na něm jako na nezbytně nutném požadavku a výslovně připouští možnost vzniku spolku ke konkrétnímu případu. Místní vztah k napadenému opatření obecné povahy je podle stěžovatele také prokazatelně splněn, neboť tři členové spolku včetně jeho předsedy a místopředsedy byli aktivními dobrovolnými strážci přírody u Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, přičemž nejčastěji prováděli kontroly na území národní přírodní rezervace Praděd, a někteří z členů byli dříve členy spolku Společnost přátel Jeseníků, který chránil přírodní bohatství předmětné oblasti.

Stěžovatel analogicky poukázal též na skutečnost, že návrh na zrušení opatření obecné povahy může podat v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, též vlastník nemovité věci, který své vlastnické právo nabyl až po vydání opatření obecné povahy. Proto je podle stěžovatele návrh oprávněn podat i spolek, který vznikl až po schválení opatření obecné povahy, pokud naplňuje kritéria vymezená Ústavním soudem, zejména jestliže jeho prostřednictvím hájí svá práva členové, kteří na svých právech byli dotčeni již v době jeho vydání. Nelze hovořit o nedůvodném zvýhodnění stěžovatele oproti jiným subjektům. Odpírání soudní ochrany v takové situaci je proto neústavní. Stěžovatel též připomněl, že Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 1 Ao 2/2010-116, č. 2215/2011 Sb. NSS, a v navazující judikatuře dovodil, že podmínkou aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy není podání námitek či připomínek, to může mít za následek pouze nemožnost úspěšného uplatnění námitky rozporu s požadavkem proporcionality.

Obdobně lze podle stěžovatele poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, čj. 7 As 25/2012-21, č. 2686/2012 Sb. NSS, který ve vztahu k § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, teleologickým výkladem oproti tomu, co by se jevilo z doslovného znění zákona, dovodil, že i spolek, který v době zahájení správního řízení neexistoval a vznikl až v jeho průběhu, může do řízení vstoupit jako účastník, jestliže svou účast na řízení oznámí ve lhůtě osmi dnů ode dne svého vzniku. O to více by měla být dána procesní legitimace stěžovatele, jestliže žádnému výslovnému ustanovení právního předpisu neodporuje.

Naopak stěžovatel považoval za nepřípadný odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ao 2/2007-73, který se týká podmínek, za nichž soud územní plán zruší, nikoliv podmínek aktivní legitimace. Stěžovatel je naopak v důsledku nepodání námitek a připomínek v nevýhodě. Skutečnost, že jiní „“ územní plán respektují, nemůže stěžovateli bránit v tom, aby podáním návrhu hájil svá práva a veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny, považuje-li změnu č. 4 za nezákonnou. Ostatně nutnost obětovat určitou část právní jistoty při věcném a nešikanózním chování spolků akceptoval i Nevyšší správní soud v rozsudku čj. 7 As 25/2012-21.

Odpůrkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na to, že stěžovatel podle zápisu ve spolkovém rejstříku vznikl dne 15. 7. 2013 a již od tohoto data mohl uplatňovat svá práva. Samotný návrh na zrušení změny č. 4 však byl podán až na samém konci lhůty pro podání takového návrhu a až do té doby byl stěžovatel i jeho členové pasivní a samotného procesu projednávání změny územního plánu se vůbec nezúčastnili. Nemovité věci ve vlastnictví zakladatelů stěžovatele bezprostředně nesousedí s lokalitou Praděd-Ovčárna. Podle odpůrkyně z návrhu ani nevyplývalo, v čem konkrétně měl být stěžovatel zkrácen na svých subjektivních právech. Takovému zkrácení lze jen těžko přisvědčit v situaci, v níž se změna č. 4 týká pouze technické stránky věci (lyžař nevyjede na kopec lyžařským vlekem typu kotva, nýbrž vyjede na sedačkové lanovce, což je trend doby). Zmiňovaný rozsudek čj. 7 As 25/2012-21 se týká podle odpůrkyně možnosti občanského sdružení vstoupit do správního řízení do 8 dnů od svého vzniku. Stěžovatel však ve lhůtě 8 dnů od svého vzniku neoznámil ani svůj vznik, ani vstup do řízení a bez toho podle odpůrkyně nelze uvažovat o tom, že by stěžovatel byl zkrácen na svých subjektivních právech. Za těchto okolností je podle odpůrkyně podání návrhu šikanózní výkon práva.

V replice stěžovatel namítal, že neaktivita jej a jeho členů v procesu projednání změny č. 4 se projevila v tom, že nenamítal neproporcionalitu této změny; jinak však tato neaktivita není pro posouzení jeho aktivní procesní legitimace . Pokud jde o nemovitosti ve vlastnictví členů stěžovatele, ty stěžovatel zmiňoval jen pro doložení, že členové stěžovatele mají k lokalitě (Jeseníkům obecně) vztah, ne proto, že by tyto nemovitosti byly změnou č. 4 dotčeny. V takovém případě by totiž podal návrh přímo některý z jeho členů z pozice dotčeného vlastníka. Dále stěžovatel upozornil, že řízení o změně územního plánu není správním řízením, do nějž by se spolky mohly přihlašovat na základě § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Související judikaturu uváděl jako analogické příklady k podpoře svého tvrzení, že spolky mohou nabýt aktivní procesní legitimaci v době svého vzniku, a to i po schválení a vydání opatření obecné povahy. Pokud jde o zpochybnění jemu náležejících subjektivních práv, stěžovatel opět odkázal na část III. návrhu na zrušení změny č. 4. Dále pak namítl, že změna č. 4 se netýká pouhé změny technologie vleku, nýbrž i významného prodloužení jeho délky, stejně jako vymezení ploch pro rozšíření sjezdové dráhy, což má za následek zásadní zásahy do chráněné přírody a krajiny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, národní přírodní rezervace Praděd a lokalit 2000 s unikátní endemickou flórou a faunou.

Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.