1036/2007
Odpady: nežádoucí znehodnocení, odcizení nebo únik odpadů
Ejk 741/2006
Odpady: nežádoucí znehodnocení, odcizení nebo únik odpadů
k § 4 písm. p) a § 66 odst. 2 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů
Za původce komunálních odpadů vznikajících na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se považují obce [§ 4 písm. p) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů]. Na obce se tak vztahuje zákonná
fikce
původce odpadu bez ohledu na to, zda obec odpad vytvořila či nežádoucím způsobem v rozporu se zákonem na určené místo na svém území sama uložila. Neučiní-li obec - jakožto původce odpadu stanovený zákonnou fikcí - dostatečná opatření k zabránění nežádoucího znehodnocení, odcizení nebo úniku odpadů, nese odpovědnost dle § 66 odst. 2 písm. b) zákona o odpadech.(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2006, čj. 9 Ca 296/2004-49)
Prejudikatura:
k pojmu původce odpadů srov. Soudní judikatura
správní č. 386/1999, č. 693/2000 a rozhodnutí č. 245/2004 Sb. NSS.Věc:
Obec L. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.Česká inspekce životního prostředí (dále jen "ČIŽP") rozhodnutím ze dne 3. 8. 2004 uložila žalobkyni pokutu ve výši 15 000 Kč za porušení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech, kterého se žalobkyně dopustila jako původce komunálního odpadu tím, že nezabezpečila odpady umístěné v prostoru chatové oblasti T. před nežádoucím únikem.
Ministerstvo životního prostředí odvolání žalobkyně zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo. V odůvodnění uvedlo, že na stanovišti pytlů pro chatovou oblast se nalézá mnoho potrhaných igelitových pytlů, plastových pytlů modré barvy, ale i různých dílčích odpadů. Poukázalo rovněž na vyhlášku obce č. 2/2002, kterou se stanoví systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a systém nakládání se stavebním odpadem; podle článku 6 odst. 1 písm. f) této vyhlášky mezi povinnosti vlastníka objektu náleží v oblastech nepřístupných pro systém pravidelného svozu využívat igelitové pytle a umísťovat je na předem stanovená sběrná místa. Z formulace této povinnosti nevyplývá výhradní používání igelitových pytlů. Nedílnou součástí vyhlášky je příloha č. 1 (označení sběrných nádob) a příloha č. 2 (specifikace, rozmístění stanovišť sběrných nádob a sběrných míst na igelitové pytle pro jednotlivé složky odpadů). Z mapových příloh vyplynulo, že obec nemá vyznačená sběrná místa bez ohledu na název této přílohy, ale má tzv. "dočasné úložiště TKO"; tento pojem není uveden v článku 2 mezi základními pojmy citovanými obecně závaznou vyhláškou obce, a proto jej lze různě interpretovat. Podle článku 8 vyhlášky u "frekvence svozu" odpadu není stanoveno žádné časové rozpětí pro systém pravidelného svozu odpadu v rekreačních a chalupářských oblastech. Z fotodokumentace není zřejmé, z jakého období nashromážděný odpad pochází. Podle stavu igelitových pytlů a jejich množství je možné předpokládat delší dobu. Z vyjádření obce ze dne 30. 4. 2004 k zahájení řízení o uložení pokuty je patrné, že obec o problému nežádoucího úniku odpadu věděla, neboť konstatovala nežádoucí chování některých občanů - rekreantů. Přitom nepodnikla zásadní opatření. Touto nečinností vznikl stav, který byl důvodem anonymní stížnosti a následného šetření ČIŽP. Žalovaný uvedl, že obec nebyla pokutována za protiprávní jednání neznámých fyzických osob, ale za porušení zákona jí samou. Pokud jde o uložení pokuty fyzickým osobám, záleží na obci, jak využívá své pravomoci, nabyté dle článku 13 citované vyhlášky "sankce a pokuty". Zákon o odpadech neposuzuje míru podílu původce na jeho porušení.
Žalobkyně v žalobě především namítala, že rozhodnutí o uložení pokuty i napadené rozhodnutí vycházejí z nesprávného právního posouzení věci a z nesprávné aplikace § 16 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech. Žalobkyně totiž byla postižena za stav, který způsobily nezávisle na její vůli jiné osoby. Jiné osoby na místě, které bylo v rekreační sezóně určeno ke shromažďování komunálního odpadu, odkládaly komunální odpady v poškozených pytlích nebo některé odpady i volně. Žalobkyně má za to, že k odpovědnosti za spáchání správního deliktu je třeba zavinění, a to úmyslné či z nedbalosti, a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Přestože tato podmínka není v § 66 odst. 2 zákona o odpadech výslovně uvedena, vyplývá dostatečně ze znění tohoto ustanovení. Subjekt, jemuž je správním orgánem ukládána pokuta za porušení zákona o odpadech, musí mít možnost vlastní vůlí ovlivnit své chování a zvolit takové chování, které je v souladu se zákonem. V daném případě však žalobkyně nemohla ovlivnit chování občanů, kteří na místo určené ke shromažďování komunálního odpadu odkládali jiný než určený odpad, nebo odpad neukládali ve stanovených speciálních plastových pytlích, ale v pytlích jiných, méně kvalitních, případně speciální pytle přeplňovali, což vedlo k jejich poškození a znečištění okolí odpady, a dále ukládali odpady na místo, které je určeno k jejich shromažďování jen v určité roční době, kdy s tímto omezením byly fyzické osoby dostatečně seznámeny.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Neoprávněnost žalobních námitek v meritu věci spočívá v tom, že žalobkyně si neuvědomuje charakter odpovědnosti za správní delikt, za který jí byla pokuta uložena. Pokuta byla žalobkyni uložena jako právnické osobě, která nezabezpečila odpady (v dané věci komunální odpad) před nežádoucím únikem. Tuto povinnost měla žalobkyně podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech jako původce odpadu dle § 4 písm. p) cit. zákona, podle kterého se pro účely zákona o odpadech rozumí původcem odpadů právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů.
Žalobkyně je obcí, a proto se na ni vztahuje zákonná
fikce
původce odpadu dle citovaného zákonného ustanovení bez ohledu na to, zda odložený odpad obec vytvořila či nežádoucím způsobem v rozporu se zákonem o odpadech na určené místo na svém území sama uložila. S touto zákonnou fikcí je žalobkyně, jak vyplývá ze žaloby, srozuměna. Pak je ovšem na ní, aby byla srozuměna i s tím, že zákon o odpadech upravuje odpovědnost za správní delikty jako odpovědnost se znaky odpovědnosti objektivní, nikoliv za zavinění, a této odpovědnosti se proto nelze zprostit odkazem na jednání jiných osob a na porušení povinnosti ze strany jiného subjektu. Přesto žalobkyně v rozporu s dikcí a smyslem zákona namítá, že byla postižena za stav, který způsobily nezávisle na její vůli jiné osoby, neboť jinými osobami byly na místě určeném odkládány komunální odpady leckdy v obalech nevhodných a poškozených. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně byla uloženou pokutou postižena nikoliv za vůli či způsob ukládaní odpadů, nýbrž za to, že bezesporu jako původce odpadu (stanovený fikcí zákona) nezabezpečila odpad před nežádoucím únikem. Její jednání, které bylo sankcionováno, tedy spočívalo v nedostatku opatření a kroků k tomu, aby odpad, který na území obce nepochybně ukládaly i jiné osoby, zajistila před únikem tak, jak požadují platné právní předpisy o odpadech. Z uvedených důvodů, pro nerelevantnost posouzení otázky zavinění, není vadou řízení, neobsahují-li rozhodnutí správních orgánů obou stupňů žádné skutečnosti o míře zavinění.Je samozřejmé, že žalobkyni nelze vést jako původce odpadu k sankční odpovědnosti za uvedený správní delikt absolutně, nýbrž jen na základě zákonem stanovených podmínek. Tyto podmínky jsou dány v úpravě právní povinnosti dle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech, totiž v povinnosti obce, u níž se dle zákona předpokládá původcovství odpadu, což je ze zákona předvídatelné, zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem. Pokud obec učiní taková opatření, která jsou dostatečná v otázce zajištění a ochrany shromážděných odpadů podle zákona o odpadech a vyhlášky č. 383/1991 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, pak obec bezesporu prokáže, že neporušila zákonem stanovenou povinnost a učinila veškeré možné kroky a opatření k tomu, aby své povinnosti dostála. Z podkladů správního řízení a kontroly provedené orgány ČIŽP však nevyplývá, že by žalobkyně zajistila shromáždění a ochranu odpadů před nežádoucím únikem tak, jak požaduje zákon.
Předně bylo orgány ČIŽP zjištěno a v řízení vyhláškou obce č. 2/2000 a dopisem obce ze dne 31. 3. 2003 zjištěno, že produkovatelé odpadu v rekreačních a chalupářských oblastech nepřístupných pro systém pravidelného svozu odpadu byli vyrozuměni, že k ukládání odpadu mají využívat igelitové pytle z PVC, které lze zakoupit na Obecním úřadu L. v období květen - říjen běžného roku, které po naplnění průběžně vždy v neděli odloží na určené místo označené informační tabulkou. Z pořízené fotodokumentace i z provedené kontroly vyplynulo, že žalobkyně na místě určeném pro ukládání odpadu informovala zde umístěnou vývěskou produkovatele odpadu o nezbytnosti ukládání odpadů v PVC pytlích s odkazem na vyhlášku obce č. 2/2000 a v dodatku vývěsky uvedla informaci o nutnosti shromažďovat odpad výlučně do typových pytlů REODEPONY. Z fotodokumentace není zřejmé, že by odpad zde ukládaný v různých shromažďovacích prostředcích byl chráněn před povětrnostními vlivy, před únikem ohrožujícím zdraví lidí nebo životní prostředí. Z žádné korespondence, vývěsky a ani z obecní vyhlášky nevyplývá, v jakém období mohou rekreanti odpady na určené místo odkládat.
Přestože soud sdílí názor, že korespondence obce obsahující informace o době a způsobu ukládání odpadu nenahrazuje závaznou vyhlášku obce, je toho názoru, že je-li směřována vůči každému možnému produkovateli odpadu, může informačně doplnit tuto vyhlášku z hlediska požadavku zákona na zabezpečení odpadů. V daném případě však obyvatelé obce nebyli ani korespondencí, ani umístěnou informační vývěskou srozumitelně a dostatečně informováni o době možného ukládání odpadu, a žádné opatření obce nadto nezajistilo shromážděný odpad tak, jak požaduje vyhláška č. 383/2001 Sb. Správní orgán I. stupně totiž vytýkal žalobkyni i to, že nesplnila technické požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb. na zajištění ochrany odpadů minimálně před povětrnostními vlivy, neboť z fotodokumentace je zřejmé, že kontrolovaný odpad se nacházel mimo chráněné prostory přímo u lesa. Žalobkyně tedy odpad nezabezpečila před únikem ohrožujícím zdraví lidí nebo životní prostředí [§ 5 odst. 1 písm. b) a g) vyhlášky č. 383/2001 Sb.], což je jednáním spadajícím rovněž pod skutkovou podstatu § 16 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech.
Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při neutěšeném stavu likvidace komunálního odpadu v rekreační oblasti spadající pod správu Obecního úřadu L. vynaložila úsilí k tomu, aby od produkovatelů odpadu důsledně vyžadovala plnění povinností fyzických osob a povinností vlastníka objektu dle čl. 5 a 6 obecní vyhlášky č. 2/2000 s případným uplatněním sankčního postihu dle čl. 13 obecní vyhlášky a využívala oprávnění ke kontrolní činnosti zaměstnanců obecního úřadu dle čl. 12 vyhlášky. Pokud si obec sama právně upravila kontrolní činnosti a důsledky negativních zjištění v možnosti ukládání sankcí a pokut, pak nebylo prokázáno, že by tato její oprávnění byla využívána, zvláště, zmiňuje-li sama žalobkyně ve svém vyjádření k zahájení správního řízení, že problematika odpadu v obci je
"boj, běh na dlouhou trať"
a že vlastníci rekreačních objektů způsob likvidity TKO a divokých skládek dosud nepřijali. Jsou-li žalobkyní upraveny kontrolní mechanismy a sankční postihy, nelze zdůvodňovat nečinnost obce tím, že po dobu 24 hodin nelze nepřetržitě zajistit hlídače odpadků. Žalobkyně ničím nedoložila, ani z podkladů správního řízení nevyplývá, že by své kontrolní činnosti někdy využila alespoň namátkově nebo že by na schůzích obce společně s rekreanty zákonný způsob ukládání odpadů důsledně řešila. Neobstojí tedy její tvrzení, že splnila všechny povinnosti, které jí ze zákona o odpadech vyplývají.Soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalobkyně, že není původcem odpadu vzhledem k tomu, že nebylo dostatečně prokázáno, že odpad uložený na určeném místě vyprodukovaly fyzické osoby. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí v rámci výsledků kontrolního zjištění příkladmo uvedl věci, které tvořily obsah pytlů s uniklým odpadem, mezi něž náležely komunální odpady typu odpadní eternit, elektrokabeláž, kola, obaly od hygienických potřeb, léků, papírové, plastové a plechové obaly od potravin apod. Dostatečně tak odůvodnil, že uvedené odpady nasvědčují komunálnímu odpadu pocházejícímu z činnosti fyzických osob v rekreační oblasti. Tíživou záležitost s ukládáním odpadů produkovaných rekreanty ostatně zmínila i obec sama. Podle názoru soudu tak postačí, jestliže provedené důkazy ve všech vzájemných souvislostech svědčí o tom, že jde o odpady odpovídající komunálnímu odpadu fyzických osob, a tak tomu bylo v daném případě. Smysl zákona o odpadech, který spočívá v určení osoby odpovědné jako původce komunálního odpadu pocházejícího z více zdrojů za zabezpečení před odvozem a likvidací tohoto odpadu na území obce, nelze upozadit a potlačit z hlediska životního prostředí nevýznamným a nereálným zkoumáním souvislosti mezi nalezenými odpady a osobou, která je vyprodukovala a fakticky uložila na určené místo, jen za účelem prokázání, že odpad vyprodukovala fyzická osoba.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.