Vydání 6/2015

Rozhodnutím ze dne 22. 6. 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda žalovaného zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí I. stupně ze dne 17. 5. 2011 o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky ve znění „“. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že žalovaný rozhodl o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky žalobkyně podle § 22 odst. 1 zákona o ochranných známkách s odůvodněním, že přihlašované slovní označení „“ je podle § 4 písm. f) téhož zákona vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek, neboť odporuje dobrým mravům, jelikož slovní prvek „“ je všeobecně vnímán jako vulgární a pohoršlivý výraz. Následně předseda žalovaného zmínil obsah námitek uplatněných žalobkyní v rozkladu a citoval právní úpravu [§ 22 odst. 1, § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách]. Poté v rámci vypořádání námitek žalobkyně konstatoval, že výraz „“ je velmi obhroublým až vulgárním termínem, který je na veřejnosti používán pouze úzkou skupinou spotřebitelů s volnějším (resp. absentujícím) chápáním evropských společenských konvencí, kteří tímto výrazem obvykle označují v přeneseném slova smyslu jakoukoliv nepříjemnou situaci či událost. V nepřeneseném významu vyjadřuje termín „“ velmi syrově a bezprostředně potřísnění čehokoliv exkrementy, ovšem lze se domnívat, že častěji bývá užíván právě prvně jmenovaným způsobem, tedy přeneseně.

Dle předsedy žalovaného nelze samozřejmě popřít, že slovo „“ vypustí čas od času z úst většina spotřebitelské veřejnosti, zvláště ta spadající do nižších věkových kategorií, nicméně v souladu s dobrými mravy a výše zmíněnými konvencemi chování, dodržovanými většinou obyvatel České republiky, se tak obvykle děje pouze v soukromí, v rámci uzavřeného společenství osob, které se navzájem velmi dobře znají a nebudou tento výraz apriorně považovat při vzájemné verbální komunikaci za urážlivý či hanlivý, resp. za útok na společenské morální hodnoty, které jsou naší kultuře vlastní. Výluka ze zápisu do rejstříku ochranných známek dle § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách je výlukou veřejnoprávní, tudíž jejím smyslem je zabránit zápisu takových označení, která by mohla narušovat či poškozovat vnímání společenských hodnot, vést ke všeobecné vulgarizaci společnosti a negativně ovlivnit např. i řádný duševní vývoj dětí. Ačkoliv je dnešní vnímání značně liberální a ve sdělovacích prostředcích či na internetu se mohou objevovat termíny, jejichž užití na veřejnosti je z hlediska slušnosti, veřejného pořádku a dobrých mravů krajně nevhodné a nedistingované (přičemž tyto termíny mohou nemalou část spotřebitelské veřejnosti pohoršovat), je nutno daný stav chápat jako jakousi daň za demokratické prostředí, v němž žijeme. Toto liberální pojetí volnosti a svobodomyslnosti však nelze chápat tak extenzivně, aby nevhodné vulgární či hanlivé výrazy (ač jsou určitými skupinami spotřebitelů běžně užívány) mohly získat veřejnoprávní ochranu formou zápisu v rejstříku ochranných známek, když se zcela očividně mohou dotknout morálních hodnot, zásad či smýšlení poměrně širokého okruhu spotřebitelské veřejnosti. V zájmu zachování alespoň základních nepřekročitelných pravidel slušného chování je proto nepřípustné, aby přihlašované označení „“ bylo zapsáno do rejstříku ochranných známek, protože obsahuje termín „“, jenž není z hlediska dobrých mravů a veřejného pořádku pro svou vulgárnost hodný veřejnoprávní ochrany, kterou rejstřík ochranných známek poskytuje v něm zapsaným označením – ochranným známkám.

Předseda žalovaného doplnil, že není rozhodné, jaký subjekt přihlašované označení zaštiťuje a v rámci jakého projektu a kým má být toto označení užíváno. Z veřejnoprávního hlediska je rozhodující, že by zápisem tohoto označení do rejstříku ochranných známek byla poskytnuta veřejnoprávní ochrana označení, resp. termínu, jehož veřejné užívání je s ohledem na morální zásady a hodnoty, v nichž byli a jsou spotřebitelé v České republice vychováni, nežádoucí. Dodržování těchto morálních zásad a hodnot je v České republice stále živým standardem, který je doposud vštěpován i našim nejmenším, tedy dětem, které by alespoň ze strany státních institucí (a tedy i ze strany žalovaného) měly být ušetřeny jakéhokoliv nevhodného příkladu narušujícího a deformujícího jejich budoucí vnímání společenských hodnot.

Na základě výše uvedeného předseda žalovaného uzavřel, že přihlašované označení ve znění „“ je ve smyslu § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek pro rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě nejprve shrnula průběh správního řízení a poté konstatovala, že dle názoru žalovaného vyjádřeného v napadeném rozhodnutí je přihlašované označení ve znění „“ ve smyslu § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek pro rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Smyslem této výluky je podle žalovaného zabránit zápisu takových označení, která by mohla narušovat či poškozovat vnímání společenských hodnot, vést ke všeobecné vulgarizaci společnosti a negativně ovlivnit např. i řádný duševní vývoj dětí.

S výše uvedeným názorem žalovaného žalobkyně nesouhlasí. Poukázala na to, že v současné době probíhá v rámci České republiky reklamní kampaň „“, která je součástí stejně nazvaného projektu, jenž probíhá na webových stránkách www.posranejzivot. cz a je rovněž podporován v rozhlasovém vysílání programu Radio Bonton. Projekt „“ byl koncipován tak, aby posluchači rádií a návštěvníci internetu měli možnost a prostor k tomu, aby se s ostatními podělili o své negativní zkušenosti a zážitky a mohli o nich diskutovat s ostatními. Reklamní kampaň je zaměřena především na mladé lidi a její název byl záměrně vybírán tak, aby tuto skupinu obyvatel oslovil a zaujal. Název kampaně má především mladé lidi provokovat k tomu, aby se do projektu zapojili a sdělili ostatním svůj názor na negativní jevy ve společnosti, se kterými se oni nebo jejich známí setkali. Zvolený název kampaně je dle názoru žalobkyně zcela v souladu se zákonem a není v rozporu s veřejným pořádkem ani s dobrými mravy, a proto jej není možné podřadit pod označení, která nelze dle § 4 zákona o ochranných známkách zapsat do rejstříku ochranných známek. Jedná se o označení, které se stává stále běžnějším a používanějším úslovím, a to jak v rámci spotřebitelské veřejnosti, tak rovněž ve sdělovacích prostředcích a na internetu. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že česká společnost je čím dál více liberálnější a termíny považované dříve za vulgární začínají být používány stále větším počtem osob, čímž dochází k určitému posunu při posuzování toho, zda je dané slovo urážlivé či vulgární. Žalobkyně se proto domnívá, že spotřebitelé pochopí pravý význam probíhající reklamní kampaně a nebudou ho chápat jako nemravné či pohoršlivé označení, neboť přihlašované označení takový charakter nemá. V žádném případě se nejedná o nadávku ani vulgární označení. Přihlašované označení je míněno jako nadsázka, která má pouze nadneseně označovat určitou nepříjemnou situaci či událost. Reklamní kampaň není zaměřena proti konkrétním osobám či jejich skupinám.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.