Vydání 1/2009

Číslo: 1/2009 · Ročník: VII

1758/2009

Ochranné známky: užívání zapsaných práv

Ochranné známky: užívání zapsaných práv
k § 8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění zákona č. 221/2006 Sb.
I. Podstata ochranné známky je založena zejména na principu výhradní ochrany, který spočívá v tom, že zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká výlučné právo vlastníka ochranné známky tuto známku užívat ve spojení s výrobky a službami, pro které byla zapsána. Tomuto právu vlastníka ochranné známky pak odpovídá povinnost jiných subjektů zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva k zaregistrované ochranné známce, tedy mimo jiné i zákaz užívat v obchodním styku shodná nebo podobná označení pro shodné nebo podobné výrobky a služby bez souhlasu vlastníka ochranné známky.
II. Soudní ochrany plynoucí z práva k ochranné známce se její vlastník může dovolávat pouze pro třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro niž má ochrannou známku zaregistrovanou. Ochrany jiných tvrzených práv se u správního soudu již nemůže účinně domáhat, a to i přesto, že by svou ochrannou známku fakticky používal i pro jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, než pro kterou mu byla zaregistrována.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, čj. 7 As 42/2007-94)
Prejudikatura:
č. 1064/2007 Sb. NSS, č. 873/2006 Sb. NSS, č. 705/2005 Sb. NSS, č. 1247/2007 Sb. NSS, č. 899/2006 Sb. NSS a č. 1132/2007 Sb. NSS.
Věc:
Akciová společnost GC System proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti obchodní společnosti International Organization For Standardization, o neplatnost ochranné známky, o kasační stížnosti žalobce.
Barevná slovní grafická známka žalobce
„ISOPack“
č. 247822 byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 24. 9. 2002, s právem přednosti ke dni 29. 1. 2002, pro pomoc při řízení obchodní činnosti, obchodní administrativu, kancelářské práce ve třídě 35 mezinárodního členění výrobků a služeb.
Dne 5. 5. 2004 podala obchodní společnost International Organization For Standardization (osoba zúčastněná na řízení) návrh na prohlášení slovní grafické ochranné známky č. 247822 za neplatnou podle ustanovení § 32 odst. 1 a 3 zákona o ochranných známkách s odůvodněním, že ochranná známka neoprávněně těží ze všeobecné známosti jí vlastněné namítané ochranné známky č. R 430072 ve znění
„ISO“
. Namítaná mezinárodní slovní ochranná známka požívá právní ochrany na území České republiky s prioritou od 14. 8. 1997 pro tiskoviny a jiné publikace (třída 16 mezinárodního členění výrobků a služeb).
Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 11. 10. 2004 prohlásil barevnou slovní grafickou ochrannou známku č. 247822, ve znění
„ISOPack“
, za neplatnou s účinky
ex tunc
.
Proti rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda Úřadu“) rozhodnutím ze dne 3. 11. 2005 zamítl.
Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Mimo jiné namítal, že ochranná známka č. 247822 není podobná namítané ochranné známce osoby zúčastněné na řízení č. 430072 nebo ochranné známce č. 610750. Ochranná známka č. 430072 je známkou slovní ve znění
„ISO“
a napadená ochranná známka č. 247822, ve znění
„ISOPack
“, je ochrannou známkou barevnou slovní grafickou. Dále namítal, že ochranná známka
„ISOPack“
byla přihlášena pro jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb než namítaná ochranná známka a že je fakticky užívána jako označení pro software.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2007 žalobu zamítl. Došel k závěru, že při shodném slovním základu s mezinárodní ochrannou známkou
„ISO“
se již další slovní prvek ochranné známky
„ISOPack“
, tj.
„Pack“
, nevyznačuje dostatečnou distinkcí, která by byla s to vyloučit zaměnitelnost ochranné známky jako celku, popř. nemohla vést u průměrného spotřebitele k úvaze o rozšiřující se řadě označení konkrétního výrobce. Navíc slovní prvek je proveden graficky tak, že jeho vnímání je oproti zvýrazněné části
„ISO“
potlačeno.
Proti rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Mimo jiné namítal, že ochranná známka
„ISOPack“
není shodná nebo podobná ochranné známce č. R 430072 nebo ochranné známce č. 610750 osoby zúčastněné na řízení. V předchozích řízeních nebylo prokázáno, že by mezinárodní ochranná známka
„ISO“
získala v České republice dobré jméno. Ochranná známka
„ISOPack“
byla přihlášena pro jinou třídu než ochranná známka osoby zúčastněné na řízení a rovněž i praktické užití ochranné známky
„ISOPack“
je odlišné od použití ochranné známky
„ISO“
. Osobě zúčastněné na řízení nikdy nevznikla, a ani nemohla vzniknout, újma v důsledku jím užívané ochranné známky. Ochranná známka
„ISOPack“
nemůže vyvolat na straně veřejnosti záměnu či asociaci se známkou
„ISO“
, byť v sobě zahrnuje písmena namítané ochranné známky. Veřejnost se také nemůže důvodně domnívat, že jeho software má vlastnosti, které by očekávala od služeb, jenž osoba zúčastněná na řízení specifikuje ve svých publikacích. Po celou dobu užívání ochranné známky
„ISOPack“
byl stěžovatel v dobré víře, že tato známka není užívána v rozporu se zákonem o ochranných známkách. Postup správních orgánů, a následně městského soudu, byl proto v rozporu se zásadou právní jistoty a současně je jím založena nerovnost přihlašovatelů, resp. vlastníků, v zákonem předvídaných registrech zapsaných ochranných známek.
Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření poukázala na to, že mezinárodní ochranná známka
„ISO“
je na seznamu všeobecně známých ochranných známek, který vede Úřad pro průmyslové vlastnictví. Všeobecná známost této ochranné známky byla prokázána v předchozích správních řízeních. Tvrzení stěžovatele o všeobecné známosti označení
„ISOPack“
pro software považuje za irelevantní, neboť ochranná známka tohoto znění nebyla v tomto směru ani přihlášena. Písmena
„ISO“
obsažená v ochranné známce
„ISOPack“
jsou dominantním prvkem a pro spotřebitele jsou zárukou, že nabízené produkty splňují všechny kvalitativní požadavky, které jsou spojeny s označením technických norem
„ISO“
. Stěžovatel tak těží ze všeobecné známosti mezinárodní ochranné známky
„ISO“
.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Za shodné nebo podobné ochranné známky lze pokládat takové, které mohou na straně veřejnosti vyvolat vzájemnou záměnu či asociaci v důsledku fonetické, vizuální či významové podobnosti, přičemž pro konstatování nebezpečí záměny může být rozhodná i podobnost pouze v jediném aspektu. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že barevná kombinace slovní části
„ISO“
a
„Pack“
v červené a černé barvě zcela jednoznačně a zásadně zviditelňuje slovní část
„ISO“
. Po stránce fonetické je tato slovní část vyslovována jako první, tzn. že písmena
„ISO“
mají ve slovním prvku
„ISOPack“
jako celku dominantní postavení. Tomu napomáhá i černé zbarvení, nevýrazné provedení písma a slovní význam nedistinktivní slovní části
„Pack“
, kterou lze logicky považovat za doplňující část celkového provedení napadené ochranné slovní známky. Z uvedeného vyplývá, že při fonetickém, vizuálním a významovém porovnání napadené ochranné známky s namítanou mezinárodní slovní ochrannou známkou č. R 430072 ve znění
„ISO“
je jejich podobnost značná v důsledku dominance písmen
„ISO“
v napadené ochranné známce. Slovní spojení
„ISO“
obsažené jako dominantní prvek v ochranné známce
„ISOPack“
je pro veřejnost (průměrného spotřebitele) zárukou, že stěžovatelem nabízené produkty splňují všechny kvalitativní požadavky, které jsou spojeny s označením technických norem
„ISO“
. Přitom ke konkrétní záměně původu takto označených výrobků či služeb nemusí v obchodním styku nutně dojít, postačí pouze potenciální možnost jejího vzniku. Napadená ochranná známka je tedy podobná známkám namítaným, především mezinárodní slovní ochranné známce č. R 430072 ve znění
„ISO“
.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani stížní námitku, že v dosavadních řízeních nebylo prokázáno získání dobrého jména ochranné známky
„ISO“
v České republice. Osoba zúčastněná na řízení podala v roce 2002 námitky proti přihlášce ochranné známky ve znění
„iso SOFTWARE“
. V tomto řízení byla úspěšná, neboť dne 20. 1. 2003 bylo o námitce rozhodnuto v její prospěch. V rámci tohoto řízení byla známost v České republice, a tudíž i dobré jméno ochranné známky, prokázány. Uvedená skutečnost byla v tomto rozhodnutí mimo jiné konstatována. Z předložených důkazních prostředků (Výroční zpráva Českého normalizačního institutu z roku 2000, kde se označení
„ISO“
vyskytuje jednak v souvislosti s normami a jednak jako zkratka osoby zúčastněné na řízení; Seznam českých technických norem k 1. 1. 2001, který obsahuje více než 80stránkový seznam norem ISO platných na území České republiky; Česká technická norma ČSN EN ISO 9000; Česká norma ČSN ISO 2450; Mezinárodní norma ISO 2450:1985) hodnocených jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti vyplývá, že namítaná mezinárodní slovní ochranná známka má v České republice dobré jméno. Je nepochybné, že osoba zúčastněná na řízení díky svému rozsáhlému působení v oblasti tvorby mezinárodních technických norem vybudovala ochranné známce dobrou pověst. Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označených očekává, a věnuje jí svou důvěru. Ochrana poskytovaná známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje takový stupeň podobnosti, že by v příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a označením je postačující, že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením a známkou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006-97, uveřejněný pod č. 1064/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
Nejvyšší správní soud nevyhodnotil jako důvodnou ani stížní námitku, že ochranná známka
„ISOPack“
byla přihlášena pro zcela jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb než namítané ochranné známky a že praktické užití ochranné známky
„ISOPack“
jako označení pro software bylo a je zcela odlišné od použití namítaných ochranných známek.
Je tomu tak proto, že podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách není rozhodné, zda jsou výrobky nebo služby poskytované pod napadenou ochrannou známkou shodné či podobné výrobkům či službám poskytovaným pod namítanými ochrannými známkami. Podstatnou skutečností je, že namítané mezinárodní ochranné známky jsou známkami staršími a v České republice získaly a požívají dobré jméno. Skutečnost, že ochranná známka
„ISOPack“
je známá a používaná v souvislosti s poskytováním software, není v dané souvislosti
relevantní
, neboť stěžovatel nemá tuto ochrannou známku přihlášenou ani zapsanou pro software. Software je zatříděn do třídy 42 a nosiče software jsou zatříděny do třídy 9 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Podstata ochranné známky je totiž založena zejména na principu výhradní ochrany, který spočívá v tom, že zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká výlučné právo vlastníka ochranné známky tuto známku užívat ve spojení s výrobky a službami, pro které byla zapsána. Tomuto právu vlastníka ochranné známky pak odpovídá povinnost jiných subjektů zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva k zaregistrované ochranné známce, tedy mimo jiné i zákaz užívat v obchodním styku shodná nebo podobná označení pro shodné nebo podobné výrobky a služby bez souhlasu vlastníka ochranné známky. Soudní ochrany plynoucí z práva k ochranné známce se její vlastník může dovolávat pouze pro třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro niž má ochrannou známku zaregistrovánu. Ochrany jiných tvrzených práv se u soudu již nemůže účinně domáhat, a to i přesto, že by svou ochrannou známku fakticky používal i pro jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, než pro kterou mu byla zaregistrována. Nemůže se tedy dovolávat práva, resp. jeho ochrany, pokud není jeho vlastníkem.
Nejvyšší správní soud též nesouhlasí s námitkou kasační stížnosti, že ochranná známka
„ISOPack“
nemůže vyvolat na straně veřejnosti vzájemnou asociaci či záměnu s namítanými ochrannými známkami a že se veřejnost nemůže důvodně domnívat, že software stěžovatele má vlastnosti, které by očekávala od služeb, jež osoba zúčastněná na řízení specifikuje ve svých publikacích.
Již byla konstatována velká podobnost napadené ochranné známky s namítanými mezinárodními ochrannými známkami, a není proto vyloučeno, že si veřejnost udělá nesprávný závěr o původu nebo vlastnostech takto označených služeb a bude je dávat do souvislosti s činností osoby zúčastněné na řízení. V důsledku toho se veřejnost může domnívat, že takto označené výrobky či služby mají vlastnosti, které by očekávala od služeb, jež osoba zúčastněná na řízení specifikuje ve svých publikacích. Z těchto důvodů může napadená ochranná známka na veřejnosti neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti namítané mezinárodní ochranné známky, resp. známek osoby zúčastněné na řízení.
Nedůvodná je stejně tak kasační námitka stěžovatele, že po celou dobu užívání ochranné známky
„ISOPack“
byl v dobré víře, že tato známka není užívána v rozporu se zákonem o ochranných známkách.
Napadená ochranná známka nebyla zapsána do rejstříku v rozporu se zákonem č. 137/1995 Sb., který byl účinný v době jejího zápisu. Řízení o kterékoliv přihlášce ochranné známky má dvě části. V první z nich zkoumal správní orgán přihlašované označení z hlediska veřejnoprávních důvodů jeho zápisné způsobilosti, tj. ve smyslu § 2 zákona č. 137/1995 Sb., a dále z hlediska ochrany práv vlastníků dříve zapsaných ochranných známek za podmínek stanovených v § 3 citovaného zákona. Jestliže Úřad průmyslového vlastnictví v době před zápisem napadené ochranné známky nevznesl překážku její zápisné způsobilosti ve smyslu § 3 citovaného zákona, učinil tak z důvodu, že mezinárodní ochranné známky a napadená ochranná známka nejsou zapsány pro shodné nebo podobné výrobky či služby, jak toto ustanovení předpokládá. Společný prvek
„ISO“
, který by mohl být podle citovaného ustanovení překážkou zápisu napadené ochranné známky do rejstříku, jenž může případně vést k záměně, nemohl být tudíž podle tohoto ustanovení zákona správním orgánem namítnut. Takovou kolizi mohla v druhé části řízení o přihlášce napadené ochranné známky, tj. po jejím zveřejnění, vznést až osoba dotčená na svých právech, v tomto případě osoba zúčastněná na řízení, podle § 9 zákona č. 137/1995 Sb. (nyní podle § 7 zákona o ochranných známkách). Jelikož osoba zúčastněná na řízení své právo v zákonné lhůtě pro podání námitek neuplatnila, byl zápis napadené ochranné známky do rejstříku učiněn zcela v souladu se zákonem č. 137/1995 Sb. Je nutno zdůraznit, že osoba zúčastěná na řízení ani neměla povinnost vznést námitku. Z tohoto důvodu je nedůvodná i námitka stěžovatele, že postup správních orgánů, a následně městského soudu, byl v rozporu se zásadou právní jistoty a že je současně založena nerovnost přihlašovatelů, resp. vlastníků, v zákonem předvídaných registrech zapsaných ochranných známek. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.