Vydání 1/2009

(...) Za shodné nebo podobné ochranné známky lze pokládat takové, které mohou na straně veřejnosti vyvolat vzájemnou záměnu či asociaci v důsledku fonetické, vizuální či významové podobnosti, přičemž pro konstatování nebezpečí záměny může být rozhodná i podobnost pouze v jediném aspektu. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že barevná kombinace slovní části a v červené a černé barvě zcela jednoznačně a zásadně zviditelňuje slovní část . Po stránce fonetické je tato slovní část vyslovována jako první, tzn. že písmena mají ve slovním prvku jako celku dominantní postavení. Tomu napomáhá i černé zbarvení, nevýrazné provedení písma a slovní význam nedistinktivní slovní části , kterou lze logicky považovat za doplňující část celkového provedení napadené ochranné slovní známky. Z uvedeného vyplývá, že při fonetickém, vizuálním a významovém porovnání napadené ochranné známky s namítanou mezinárodní slovní ochrannou známkou č. R 430072 ve znění je jejich podobnost značná v důsledku dominance písmen v napadené ochranné známce. Slovní spojení obsažené jako dominantní prvek v ochranné známce je pro veřejnost (průměrného spotřebitele) zárukou, že stěžovatelem nabízené produkty splňují všechny kvalitativní požadavky, které jsou spojeny s označením technických norem . Přitom ke konkrétní záměně původu takto označených výrobků či služeb nemusí v obchodním styku nutně dojít, postačí pouze potenciální možnost jejího vzniku. Napadená ochranná známka je tedy podobná známkám namítaným, především mezinárodní slovní ochranné známce č. R 430072 ve znění .

Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani stížní námitku, že v dosavadních řízeních nebylo prokázáno získání dobrého jména ochranné známky v České republice. Osoba zúčastněná na řízení podala v roce 2002 námitky proti přihlášce ochranné známky ve znění . V tomto řízení byla úspěšná, neboť dne 20. 1. 2003 bylo o námitce rozhodnuto v její prospěch. V rámci tohoto řízení byla známost v České republice, a tudíž i dobré jméno ochranné známky, prokázány. Uvedená skutečnost byla v tomto rozhodnutí mimo jiné konstatována. Z předložených důkazních prostředků (Výroční zpráva Českého normalizačního institutu z roku 2000, kde se označení vyskytuje jednak v souvislosti s normami a jednak jako zkratka osoby zúčastněné na řízení; Seznam českých technických norem k 1. 1. 2001, který obsahuje více než 80stránkový seznam norem ISO platných na území České republiky; Česká technická norma ČSN EN ISO 9000; Česká norma ČSN ISO 2450; Mezinárodní norma ISO 2450:1985) hodnocených jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti vyplývá, že namítaná mezinárodní slovní ochranná známka má v České republice dobré jméno. Je nepochybné, že osoba zúčastněná na řízení díky svému rozsáhlému působení v oblasti tvorby mezinárodních technických norem vybudovala ochranné známce dobrou pověst. Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobků nebo služeb takto označených očekává, a věnuje jí svou důvěru. Ochrana poskytovaná známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje takový stupeň podobnosti, že by v příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a označením je postačující, že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením a známkou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006-97, uveřejněný pod č. 1064/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

Nejvyšší správní soud nevyhodnotil jako důvodnou ani stížní námitku, že ochranná známka byla přihlášena pro zcela jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb než namítané ochranné známky a že praktické užití ochranné známky jako označení pro software bylo a je zcela odlišné od použití namítaných ochranných známek.

Je tomu tak proto, že podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách není rozhodné, zda jsou výrobky nebo služby poskytované pod napadenou ochrannou známkou shodné či podobné výrobkům či službám poskytovaným pod namítanými ochrannými známkami. Podstatnou skutečností je, že namítané mezinárodní ochranné známky jsou známkami staršími a v České republice získaly a požívají dobré jméno. Skutečnost, že ochranná známka je známá a používaná v souvislosti s poskytováním software, není v dané souvislosti , neboť stěžovatel nemá tuto ochrannou známku přihlášenou ani zapsanou pro software. Software je zatříděn do třídy 42 a nosiče software jsou zatříděny do třídy 9 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Podstata ochranné známky je totiž založena zejména na principu výhradní ochrany, který spočívá v tom, že zápisem ochranné známky do rejstříku vzniká výlučné právo vlastníka ochranné známky tuto známku užívat ve spojení s výrobky a službami, pro které byla zapsána. Tomuto právu vlastníka ochranné známky pak odpovídá povinnost jiných subjektů zdržet se jakýchkoliv zásahů do práva k zaregistrované ochranné známce, tedy mimo jiné i zákaz užívat v obchodním styku shodná nebo podobná označení pro shodné nebo podobné výrobky a služby bez souhlasu vlastníka ochranné známky. Soudní ochrany plynoucí z práva k ochranné známce se její vlastník může dovolávat pouze pro třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro niž má ochrannou známku zaregistrovánu. Ochrany jiných tvrzených práv se u soudu již nemůže účinně domáhat, a to i přesto, že by svou ochrannou známku fakticky používal i pro jinou třídu mezinárodního třídění výrobků a služeb, než pro kterou mu byla zaregistrována. Nemůže se tedy dovolávat práva, resp. jeho ochrany, pokud není jeho vlastníkem.

Nejvyšší správní soud též nesouhlasí s námitkou kasační stížnosti, že ochranná známka nemůže vyvolat na straně veřejnosti vzájemnou asociaci či záměnu s namítanými ochrannými známkami a že se veřejnost nemůže důvodně domnívat, že software stěžovatele má vlastnosti, které by očekávala od služeb, jež osoba zúčastněná na řízení specifikuje ve svých publikacích.

Již byla konstatována velká podobnost napadené ochranné známky s namítanými mezinárodními ochrannými známkami, a není proto vyloučeno, že si veřejnost udělá nesprávný závěr o původu nebo vlastnostech takto označených služeb a bude je dávat do souvislosti s činností osoby zúčastněné na řízení. V důsledku toho se veřejnost může domnívat, že takto označené výrobky či služby mají vlastnosti, které by očekávala od služeb, jež osoba zúčastněná na řízení specifikuje ve svých publikacích. Z těchto důvodů může napadená ochranná známka na veřejnosti neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti namítané mezinárodní ochranné známky, resp. známek osoby zúčastněné na řízení.

Nedůvodná je stejně tak kasační námitka stěžovatele, že po celou dobu užívání ochranné známky byl v dobré víře, že tato známka není užívána v rozporu se zákonem o ochranných známkách.

Napadená ochranná známka nebyla zapsána do rejstříku v rozporu se zákonem č. 137/1995 Sb., který byl účinný v době jejího zápisu. Řízení o kterékoliv přihlášce ochranné známky má dvě části. V první z nich zkoumal správní orgán přihlašované označení z hlediska veřejnoprávních důvodů jeho zápisné způsobilosti, tj. ve smyslu § 2 zákona č. 137/1995 Sb., a dále z hlediska ochrany práv vlastníků dříve zapsaných ochranných známek za podmínek stanovených v § 3 citovaného zákona. Jestliže Úřad průmyslového vlastnictví v době před zápisem napadené ochranné známky nevznesl překážku její zápisné způsobilosti ve smyslu § 3 citovaného zákona, učinil tak z důvodu, že mezinárodní ochranné známky a napadená ochranná známka nejsou zapsány pro shodné nebo podobné výrobky či služby, jak toto ustanovení předpokládá. Společný prvek , který by mohl být podle citovaného ustanovení překážkou zápisu napadené ochranné známky do rejstříku, jenž může případně vést k záměně, nemohl být tudíž podle tohoto ustanovení zákona správním orgánem namítnut. Takovou kolizi mohla v druhé části řízení o přihlášce napadené ochranné známky, tj. po jejím zveřejnění, vznést až osoba dotčená na svých právech, v tomto případě osoba zúčastněná na řízení, podle § 9 zákona č. 137/1995 Sb. (nyní podle § 7 zákona o ochranných známkách). Jelikož osoba zúčastněná na řízení své právo v zákonné lhůtě pro podání námitek neuplatnila, byl zápis napadené ochranné známky do rejstříku učiněn zcela v souladu se zákonem č. 137/1995 Sb. Je nutno zdůraznit, že osoba zúčastěná na řízení ani neměla povinnost vznést námitku. Z tohoto důvodu je nedůvodná i námitka stěžovatele, že postup správních orgánů, a následně městského soudu, byl v rozporu se zásadou právní jistoty a že je současně založena nerovnost přihlašovatelů, resp. vlastníků, v zákonem předvídaných registrech zapsaných ochranných známek. (...)