Vydání 7/2007

Do rejstříku ochranných známek byla dne 27. 1. 2003 zapsána kombinovaná ochranná známka ve znění „Lučanka“, jejímž vlastníkem je společnost s ručením omezeným L.

Návrhem ze dne 21. 11. 2003 se žalobce domáhal výmazu této ochranné známky z rejstříku podle § 25 odst. 2 a odst. 3 tehdy platného zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, a to s odůvodněním, že napadená ochranná známka je po všech stránkách zaměnitelná s jeho ochrannou známkou ve znění „LUČINA“, která je známkou všeobecně známou v České republice ve smyslu článku 6 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, a s jeho kombinovanou ochrannou známkou ve znění „Lučina“ s dřívějším právem přednosti, přičemž uvedené kolizní ochranné známky jsou ve třídě 29 mezinárodního třídění výrobků a služeb zapsány pro výrobky shodné či podobné.

Dne 30. 6. 2004 žalovaný zamítl návrh na prohlášení napadené ochranné známky „Lučanka“ za neplatnou (jako takový byl totiž ve smyslu přechodného ustanovení § 52 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, projednán návrh na výmaz ochranné známky) s odůvodněním, že přes shodné prvky se ochranné známky jako celek foneticky dostatečně liší, neboť s výjimkou první slabiky jsou tato slova tvořena foneticky odlišnými slabikami a v případě tříslabičných označení je rozdílnost dvou slabik postačující k odlišení těchto slov při sluchovém vjemu. Po vizuální stránce jsou tato označení vzhledem k rozdílným písmenům a rozdílné délce a grafické úpravě rovněž dostatečně odlišná. Konstatoval dále, že foneticky nejsou srovnávaná označení podobná, stejně tak i ve vizuální podobě je rozdíl mezi nimi patrný, a jejich celkový dojem na spotřebitele je proto rozdílný. K významové stránce uvedl, že byť mohou obě označení spotřebiteli evokovat vzhledem ke shodnému začátku louku či lučinu, nejedná se o tak významnou a silnou asociaci, aby spotřebitel tato označení zaměnil. Proto je nutno konstatovat, že srovnávané ochranné známky nejsou podobné, a i v případě, že by jimi byly označovány shodné či podobné výrobky či služby, neexistuje na straně spotřebitele – veřejnosti pravděpodobnost jejich záměny. Při posuzování podobnosti výrobků a služeb je dále třeba vzít v úvahu řadu aspektů včetně povahy výrobků a služeb, jejich určení, obvyklého původu a způsobu prodeje. Podobnost výrobků, popřípadě služeb, není nutně podmíněna příslušností do téže známkové třídy, neboť mezinárodní třídění bylo vytvořeno pro administrativní účely a při posuzování shodnosti a podobnosti výrobků má pouze pomocný význam. Namítané ochranné známky jsou zapsány pro sýry, což jsou mléčné výrobky stejně jako výrobky, pro něž je ve třídě 29 mezinárodního třídění výrobků a služeb zapsána napadená ochranná známka. Jedná se tedy o výrobky shodné či podobné. Ostatní napadené výrobky a služby se od namítaných výrobků z hlediska podstaty a účelu liší a nelze je považovat za shodné ani podobné. Podobnost části výrobků však není důvodem pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou pro tyto shodné nebo podobné výrobky, neboť tato ochranná známka není s namítanými ochrannými známkami podobná, a zásah do zákonem chráněných starších práv navrhovatele v důsledku toho, že na straně veřejnosti by mohlo docházet k jejich záměně, je tedy vyloučen.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného dne 16. 8. 2005 zamítl.

Rozhodnutí předsedy žalovaného posléze žalobce napadl žalobou, ve které mimo jiné konstatoval, že žalovaný při rozhodování nesprávně posoudil otázku, zda existuje pravděpodobnost záměny ochranné známky „Lučanka“ a ochranných známek „LUČINA“ a „Lučina“, jichž je žalobce vlastníkem. Žalovaný byl povinen soudit pravděpodobnost záměny předmětných ochranných známek na straně veřejnosti, přičemž žalovaný nesprávně posoudil otázku dobrého jména ochranných známek žalobce. Pouze žalobce má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna, a bez souhlasu vlastníka ochranné známky nikdo nesmí užívat označení, u něhož z důvodů jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. Ochranná známka je pokládána za schopnou vyvolat pravděpodobnost záměny, jestliže je natolik podobná ochranné známce s dřívějším právem přednosti, užívané pro označování stejných nebo podobných výrobků nebo služeb, že spotřebitel může být uváděn v omyl, pokud jde o původ těchto výrobků nebo služeb. Ochranné známky musejí být posuzovány z hlediska jejich jednotlivých prvků, ale zejména z hlediska jejich působení jako celku na průměrného spotřebitele. Při porovnávání ochranných známek je dále třeba posuzovat i podobnost chráněných, resp. přihlašovaných, výrobků a služeb. Shodnost nebo podobnost ochranných známek nelze hodnotit odděleně od shodnosti nebo podobnosti výrobků a služeb, které označují tyto ochranné známky, ale ve vzájemné souvislosti. Slovní prvek napadené ochranné známky „Lučanka“ a slovní prvek namítaných ochranných známek „LUČINA“ a „Lučina“ má shodných spolu pět písmen, tj. počáteční písmena L-U-Č, písmeno -N- a koncové písmeno -A. Shodný počátek obou označení může u spotřebitelů evokovat spojitost nebo souvislost s loukou, a i když se úplné znění obou označení liší, je v přirozenosti spotřebitelů, že jim v paměti utkví většinou pouze určitá výrazná a dominující část takového označení. Žalobce má za to, že první shodná slabika obou označení je takovou dominantní částí, kterou si průměrný spotřebitel lehce zapamatuje, přičemž shodnost této části „Luč“ a celková významová podobnost obou označení zvyšuje u spotřebitelů pravděpodobnost jejich záměny. Shodnost dalších dvou písmen rovněž přispívá ke zvýšení pravděpodobnosti záměny obou označení z významového hlediska. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že spotřebitel může výraz „Lučanka“ vnímat jako slovo fantazijní bez konkrétního obsahu, a naopak tvrdí, že spotřebitel může toto slovo vnímat jako odvozeninu ze slov „louka“ nebo „lučina“. Tyto okolnosti způsobují, že celkový dojem, jakým tyto ochranné známky působí na průměrného spotřebitele, je podobný a zaměnitelný. Při porovnávání podobnosti výrobků a služeb u obou označení žalovaný uvedl, že mléko a mléčné výrobky ve třídě 29 mezinárodního třídění výrobků a služeb jsou výrobky stejného druhu jako sýry, pro něž jsou zapsány v téže třídě namítané ochranné známky. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-39/97 , Recueil, s. I-5507, ve kterém soud jasně uvedl, že pro posouzení zaměnitelnosti dvou označení nelze hodnotit označení nebo výrobky na straně jedné, a služby, pro které jsou zapsány, na straně druhé, samostatně, ale ve vzájemné souvislosti a propojení. Žalovaný tento aspekt vůbec nevzal v úvahu, ale pouze zhodnotil, že výše citované výrobky jsou stejné s výrobky, pro které jsou zapsány namítané ochranné známky, přičemž z toho nevyvodil žádné důsledky, tj. že k zaměnitelnosti v tomto případě postačí nižší míra podobnosti označení. Žalobce závěrem poukázal rovněž na pochybení žalovaného, který v napadeném rozhodnutí rozebírá fakt, že napadená ochranná známka se pro svého vlastníka stala příznačnou, ovšem činí tak bez ohledu na časovou prioritu podání namítaných ochranných známek žalobce a vznik jejich všeobecné známosti, respektive získání dobrého jména podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), na území České republiky. Tímto postupem žalovaný porušil jednu ze zásad správního řízení, kterou je zásada, že rozhodnutí musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci, jelikož se v rozhodnutí nezabýval otázkou dobrého jména namítaných ochranných známek, resp. tuto otázku opomenul.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě mimo jiné konstatoval, že posuzování možnosti záměny přihlašovaného označení a starší ochranné známky je vždy prováděno z hlediska průměrného spotřebitele, přičemž průměrnými spotřebiteli jsou osoby, pro které jsou dané výrobky či služby určeny. Pro možnost záměny ochranných známek a označení je obecně rozhodující, zda je ochranná známka nebo přihlašované označení natolik podobné starší ochranné známce nebo přihlašovanému označení, že může spotřebitele uvést v omyl co do původu shodných nebo podobných výrobků a služeb různých výrobců či poskytovatelů. Stupeň podobnosti posuzovaných označení vyvolávající nebezpečí záměny zákon neuvádí, a je proto na úřadu, aby posoudil, zda v daném případě nebezpečí záměny existuje. Žalovaný tak musí každý jednotlivý případ komplexně posoudit, přičemž musí brát v úvahu řadu hledisek. Při porovnání kombinované ochranné známky „Lučanka“ s namítanými ochrannými známkami, tj. slovní ochrannou známkou „LUČINA“ a kombinovanou ochranou známkou „Lučina“, obsahujícími slovní prvek „Lučina“, bylo zjištěno, že slovní prvek „Lučina“ obsažený v namítaných ochranných známkách se skládá ze šesti písmen a tří slabik. Napadená ochranná známka „Lučanka“ se skládá ze sedmi písmen a tří slabik; jak napadená ochranná známka, tak namítané ochranné známky začínají třemi stejnými písmeny L-U-Č, rozhodujícím rozlišovacím prvkem je zde však rozdílná délka prostřední slabiky, která je u napadeného označení delší. Z tohoto faktu vyplývá, že ochranná známka „Lučanka“ bude spotřebiteli vyslovována výrazně jinak než namítané ochranné známky. Napadená ochranná známka tak bude vyslovována dlouze jako Lu-čan-ka, oproti krátké výslovnosti namítané ochranné známky Lu-či-na. Kromě zřejmé fonetické odlišnosti posuzovaných ochranných známek úřad zkoumal i jejich vizuální podobnost. Přitom bylo zjištěno, že pro namítanou ochrannou kombinovanou známku bylo použito výrazně grafických prvků (motýl, svislé pruhy), které jsou způsobilé jednoznačně tuto ochrannou známku odlišit od napadené ochranné známky. Pokud jde o posouzení ochranných známek ze sémantického hlediska, žalovaný uvedl, že namítané označení „Lučina“ je knižním výrazem odvozeným od slova louka a v tomto smyslu je nepochybně vnímáno. Napadená ochranná známka „Lučanka“ je podle jejího vlastníka odvozena od kmene Lučanů, kteří obývali území v povodí řeky Ohře, tedy oblasti, kde má sídlo vlastník napadené ochranné známky. Známost této skutečnosti dokládá vlastník napadené ochranné známky i tím, že v daném regionu vychází regionální časopis „Lučan“. Žalovaný se neztotožnil s tím, že by tato skutečnost byla známa i průměrnému spotřebiteli z jiného regionu, a uznal, že oba posuzované výrazy mohou ve spotřebiteli vyvolat představu louky, zároveň však uvedl, že výraz „Lučanka“ může být chápan jako výraz čistě fantazijní. Označení „Lučanka“ užívá jeho vlastník od roku 1993. Toto označení se tak stalo pro vlastníka napadené ochranné známky vžitým a u spotřebitelské veřejnosti pro tohoto vlastníka a dané mléčné výrobky příznačným. Napadená ochranná známka je tak spotřebiteli výlučně spojována s jejím vlastníkem a nedochází u nich k nebezpečí záměny s namítanými ochrannými známkami. Nejsou tak splněny podmínky obsažené v § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 441/2003 Sb. pro prohlášení ochranné známky za neplatnou. Rozdílnost posuzovaných ochranných známek je dostatečná, jak již žalovaný prokázal ve svém napadeném rozhodnutí. Napadené označení „Lučanka“ je tak způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb osoby jiné.

Žalobce v replice, kterou podal k vyjádření žalovaného, zopakoval svoji žalobní argumentaci. Dodal, že i když se obě posuzovaná označení liší v druhé slabice z vizuálního a fonetického hlediska, je nutno vzít v úvahu podobnost obou označení ze sémantického hlediska a skutečnost, že žalobce již dříve užíval své zapsané označení „Lučina“ pro sýry, a proto si spotřebitelé vytvořili mezi tímto označením, které asociuje louku, ve spojení s výrobky žalobce vzájemnou souvislost. Jelikož pak žalovaný hodnotil označení „Lučina“ pro sýry jako fantazijní, jde o slovní prvek originální a výjimečný, což zvyšuje schopnost průměrného spotřebitele zapamatovat si toto označení. Proto existence později zapsaného označení „Lučanka“, které rovněž označuje sýry, resp.výrobky z mléka, a které asociuje ve vědomí spotřebitele louku, může způsobit záměnu obou označení na straně spotřebitele. V daném případě vyplývá pravděpodobnost záměny mezi označeními „Lučina“ a „Lučanka“ mimo jiné zejména i z toho, že obě označení budou spotřebiteli asociována vzhledem k jejich podobnému sémantickému obsahu. Průměrnému spotřebiteli utkví při vnímání určité známky v paměti zejména slovní prvky, které jsou hlavními nositeli distinktivity kombinované známky, zatímco grafické a jiné prvky v porovnání se slovními prvky ustupují do pozadí. Zákon č. 441/2003 Sb. rozlišuje v § 7 odst. 1 a v § 32 mezi dvěma eventualitami: pravděpodobností záměny včetně pravděpodobnosti asociace se starší ochrannou známkou na straně jedné a nepoctivým těžením z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky s dobrým jménem na straně druhé, přičemž návrh na prohlášení neplatnosti je třeba posoudit podle názoru žalobce z obou dvou těchto důvodů. Obsah hypotézy té které právní normy je v daném případě odlišný. V případě ochranné známky s dobrým jménem není podmínkou pro poskytnutí ochrany existence pravděpodobnosti záměny, není tudíž třeba existenci pravděpodobnosti záměny mezi oběma známkami zjišťovat a samozřejmě také nelze návrh na prohlášení neplatnosti zamítnout z toho důvodu, že mezi známkami neexistuje pravděpodobnost záměny. Zákon neumožňuje vlastníku starší ochranné známky shodné anebo podobné s mladší známkou domáhat se prohlášení neplatnosti mladší ochranné známky, jež je zapsána pro výrobky a služby, které nemusí být podobné těm, pro které je zapsána starší ochranná známka, pokud starší ochranná známka má v České republice dobré jméno a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. V daném případě má označení „Lučina“ v České republice dobré jméno v důsledku mimořádně rozsáhlého a dlouhodobého užívání tohoto označení pro označování sýrů. Z toho vyplývá mimořádně vysoká rozlišovací způsobilost tohoto označení pro žalobce. Pokud vlastník ochranné známky s označením „Lučanka“ registroval a začal užívat označení, které je od starší ochranné známky žalobcovy odvozeno, resp. je odvozeno ze stejného sémantického základu a stejného slovního kořenu, hrozí rozmělnění rozlišovací způsobilosti žalobcovy ochranné známky, neboť tato známka ztrácí tu část své distinktivity, která spočívá v její sémantické hodnotě. Rozlišovací způsobilost označení „Lučina“ nevyplývá pouze z určitého sledu hlásek nebo písmen, nýbrž z toho, že průměrnému spotřebiteli asociuje představu louky, lučiny jako místa, odkud zprostředkovaně pochází jím kupovaný výrobek. Pokud jiný soutěžitel bude užívat ochrannou známku, která je založená na stejném sémantickém konceptu, respektive jejíž rozlišovací způsobilost je rovněž dána stejným sémantickým obsahem, zbavuje tím žalobcovu ochrannou známku podstatné části její rozlišovací způsobilosti, takže dochází k rozmělnění její rozlišovací způsobilosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. Dochází tak k nepoctivému těžení z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména žalobcovy starší ochranné známky. Současně je užívání ochranné známky vlastníkem označení „Lučanka“ na újmu jak rozlišovací způsobilosti, tak i dobrému jménu ochranné známky žalobce, neboť spotřebitelé nejenže mohou asociovat obě ochranné známky a spojovat je obě dvě s představou louky a lučiny, a tím asociovat oba dva výrobce, nýbrž – a to pokud by k přímé asociaci mezi ochrannými známkami nedocházelo – budou chápat označení „Lučanka“ jako označení asociující louku, lučinu, tedy připisovat mu stejný sémantický obsah jako žalobcově ochranné známce, v důsledku čehož bude podstatně snížena výjimečnost, neotřelost, průraznost této ochranné známky, jak vyplývá z jejího sémantického obsahu, a tato známka se stane pouhou víceméně slovní známkou.

Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.