Vydání 10/2009

Podle obsahu kasační stížnosti uplatnila stěžovatelka v podstatě dvě stížní námitky. V jejich rámci namítala jednak nesprávné právní hodnocení distinktivnosti označení "GOLF" pro časopis s golfovou tematikou, jak je provedl Úřad a s nímž se ztotožnil i městský soud, a jednak nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se odmítl zabývat žalobní námitkou týkající se nabytí distinktivnosti výlučným užíváním.

Ve stížní námitce nesprávného právního posouzení distinktivnosti označení "GOLF" ve vztahu k časopisům stěžovatelka namítala, že rozhodnutí Úřadu vycházelo z nesprávného skutkového posouzení vztahu mezi obecným významem označení "GOLF" a jeho popíranou distinktivností vzhledem k relevantním výrobkům stěžovatelky. Posouzení distinktivnosti označení "GOLF" ve vztahu k výrobkům stěžovatelky však není otázkou skutkovou, nýbrž otázkou právní. Skutkovou otázkou by bylo zjistit, o které výrobky stěžovatelky se jedná (z rejstříku vyplynulo, že o časopisy) a jakou podobu má ochranná známka (v daném případě se jedná o ochrannou známku slovní, bez jiných rozlišovacích grafických prvků apod.). Teprve na základě zjištěného skutkového stavu mohla být následně právně hodnocena distinktivnost označení "GOLF" ve vztahu k časopisům. Z odůvodnění správního rozhodnutí i rozsudku městského soudu jednoznačně vyplývá, že se jak Úřad, tak i městský soud zabývaly označením "GOLF" právě ve vztahu k časopisům, což jsou výrobky v mezinárodní třídě 16, pro něž má stěžovatelka ochrannou známku zapsanou, přičemž nejprve provedly posouzení významu pojmu golf a dospěly k závěru, že se jedná o označení, jež má popisný význam, tedy popisující hru golf. Tvrzení stěžovatelky, že se jedná ve vztahu k časopisům o označení sugestivní bez skutečné popisnosti s tím, že jí zcela bezpečně umožňuje rozlišit časopis od všech ostatních časopisů, není podle názoru Nejvyššího správního soudu opodstatněné, protože i s ohledem na evropskou judikaturu týkající se distinktivnosti a jejího posuzování slovní ochranná známka "GOLF" bez jakýchkoliv dalších grafických prvků apod. pro časopis o golfu sděluje veřejnosti pouze to, že se jedná o časopis o golfu a nijak jej tak neodlišuje od ostatních časopisů zaměřených na tuto tematiku. Smyslem ochranných známek je mimo jiné oslovit okruh spotřebitelů tak, aby pomocí označení výrobek tzv. identifikovali s jeho původcem. Právě stanovením zákonných podmínek zápisné způsobilosti zákon omezil pomocí označení požadavkem určité minimální míry rozlišovací způsobilosti, aby institut ochranných známek plnil svůj primární identifikační účel v rámci konkurenční soutěže podnikatelů na relevantním trhu. Tento princip zdůrazňuje i evropská , z níž vyplývá, že aby byla ochranná známka schopna plnit svoji základní roli v systému nenarušené soutěže, o jejíž zavedení usiluje Smlouva o ES, musí poskytovat záruku, že všechny výrobky a služby, které jsou touto známkou opatřeny, byly vyrobeny pod kontrolou jediného podniku odpovědného za jejich jakost [viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 29. 9. 1998, (C-39/97, Recueil, s. I-5507) a dále ze dne 29. 4. 2004, (C-371/02, Recueil, s. I-5791)]. Proto by značky a údaje, které mohou sloužit pro určení vlastností zboží nebo služeb, pro které se žádá zápis, měly zůstat volně k dispozici všem podnikatelům, aby mohly být použity při popisu stejných vlastností jejich vlastního zboží [viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 12. 4. 2004, ("Biomild") (C-265/00, Recueil, s. I-1699)]. Právě v kontextu výrobku a vnímání veřejnosti je nutné posuzovat distinktivnost označení. Použití označení "GOLF" pro časopis tak sděluje stěžovatelka veřejnosti právě a jen to, že se jedná o časopis s golfovou tematikou, a neplní tak základní funkci ochranné známky, kterou je označování obchodního původu výrobku. Stěžovatelka by právní ochranou tohoto označení vyloučila konkurenty na trhu časopisů s golfovou tematikou, kteří by nemohli informovat své čtenáře použitím označení golf či jeho odvozeninou o totožném zaměření časopisu. Ke shodnému závěru dospěl i městský soud v napadeném rozsudku.

Pokud ve stížní námitce ve vztahu k § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/1995 Sb. stěžovatelka tvrdila, že pro její typ výrobků je druhovým označením pouze "časopis" nebo "tiskovina věnovaná sportu", Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť interpretaci citovaného ustanovení stěžovatelkou nelze akceptovat, jak správně uvedl i městský soud, protože zákon č. 441/2003 Sb. hovoří o určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty výrobků nebo služeb, údajích o zeměpisném původu nebo o době výroby výrobku či poskytnutí služby. Článek 3 odst. 1 směrnice 89/104/EHS pak hovoří i o vlastnostech výrobků nebo služeb. Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje např. na rozsudek Soudního dvora ES ze dne 20. 11. 2001, (C-383/99 P, Recueil, s. I-6251), rozsudek Soudu prvního stupně ES ze dne 26. 11. 2003, (T-222/02, Recueil, s. II-4995), rozsudek Soudu prvního stupně ES ze dne 20. 7. 2004, (T-311/02, Sb. rozh. s. II-2957), z nichž vyplývá, že podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství se do rejstříku nezapíšou . Označeními a údaji uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 40/94 [obsahově korespondující s čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104/EHS] jsou taková označení a údaje, které mohou při běžném užívání z hlediska cílové veřejnosti sloužit k označení výrobku nebo služby, pro které je zápis požadován, buď přímo, nebo tím, že uvádějí jednu z jejich podstatných vlastností. Z toho vyplývá, že aby se na označení vztahoval zákaz upravený v tomto článku, musí mít k dotčeným výrobkům nebo službám dostatečně přímý a konkrétní vztah, takže může veřejnosti okamžitě a bez přemýšlení poskytnout popis dotčených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností. Nevyšší správní soud k tomu poznamenává, že tyto rozsudky se sice týkají ochranné známky Společenství, avšak výklad pojmu ve vztahu k druhu, účelu či jiným vlastnostem výrobku a vnímání veřejnosti představuje rozumný a přesvědčivý výklad dané problematiky, použitelný i pro obsahově obdobné právní instituty vnitrostátního práva České republiky. Obdobně Soudní dvůr ES interpretoval čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 89/104/EHS v rozsudku ("Biomild"), kde výslovně hovořil o popisu vlastnosti výrobku.

Z výše uvedených důvodů posoudil Nejvyšší správní soud stížní námitku nesprávného právního hodnocení distinktivnosti označení "GOLF" pro časopis s golfovou tematikou jako nedůvodnou.

Předmětem další stížní námitky je právní otázka, zda označení "GOLF" nabylo distinktivnosti výlučným užíváním a zda je v důsledku toho toto označení veřejností vnímáno nikoliv pouze jako časopis o golfu, nýbrž jako označení příznačné právě a jen pro časopis stěžovatelky, a identifikuje tak jeho původce. Ve vztahu k této otázce stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu, že se městský soud nevypořádal se žalobními námitkami týkajícími otázky. Zákonná úprava umožňuje nabytí distinktivnosti výlučným užíváním [viz např. usnesení Soudního dvora ES ze dne 27. 1. 2004, (C-259/02, Recueil, s. I-1159)]. Důvody prohlášení neplatnosti ochranné známky, které vycházejí z posouzení nedistinktivnosti označení "GOLF" ve vztahu k časopisům, se totiž nepoužijí, pokud by ochranná známka získala rozlišovací způsobilost na základě užívání. Stěžovatelka v žalobě navrhla celou řadu důkazů, jimiž chtěla prokázat, že v případě jejího časopisu označení "GOLF" nabylo distinktivnosti výlučným užíváním. Městský soud se však žalobními námitkami týkajícími se této otázky vůbec nezabýval, včetně žalobní námitky rozporu správní praxe Úřadu, který v rozhodnutí ze dne 9. 11. 1998 dospěl k závěru, že stěžovatelka prokázala získanou rozlišovací způsobilost ochranné známky "GOLF". Městský soud se s obsáhlými námitkami vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku tak, že se omezil v podstatě na konstatování, že vzhledem k tomu, že souhlasí s Úřadem ohledně právního hodnocení slovního označení "GOLF", není již důvod zabývat se námitkami, které směřovaly do zjištění skutkového stavu ohledně případného nabytí rozlišovací způsobilosti. Dále uvedl, že dané označení je natolik obecné, že rozlišovací způsobilost k daným výrobkům nemá, proto jí ani nemohlo nabýt užíváním stěžovatelkou. Nejvyšší správní soud neshledává tuto argumentaci přezkoumatelnou, a to pro nedostatek důvodů. Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, proč soud nepovažoval žalobní námitky účastníka za důvodné, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou. Argumentaci stěžovatelky týkající se nabytí rozlišovací schopnosti výlučným užíváním je nutno považovat za klíčovou, neboť nepochybně má zásadní vliv na konečný výsledek rozhodnutí. Strohá úvaha městského soudu je v rozporu se stávající judikaturou národních soudů a evropskou judikaturou týkající se nabytí distinktivnosti výlučným užíváním. Protože Nejvyšší správní soud posoudil námitku nepřezkoumatelnosti v otázce nabytí distinktivnosti výlučným užíváním důvodnou, nemohl napadený rozsudek věcně přezkoumat ve vztahu k námitkám týkajícím skutkového a právního posouzení výlučného užívání, neboť by tímto způsobem nezákonným a protiústavním způsobem zasáhl do práva stěžovatelky (podrobně k otázce nepřezkoumatelnosti viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, dále rozsudek ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, oba dostupné na www.nssoud.cz).