Vydání 5/2023

[15] V této věci Nejvyšší správní soud hodnotí, nakolik konkrétní skutkové okolnosti naplňují právní pojmy upravené v § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách. Podle něj se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek vlastníka starší ochranné známky proti zápisu ochranné známky podaných u Úřadu průmyslového vlastnictví, .

[16] Úřad přihlášku zamítne, zjistí-li, že . (§ 26 odst. 4 zákona o ochranných známkách).

[17] Ve znění zákona o ochranných známkách účinném do 31. 12. 2018 bylo pravidlo citované v bodě [15] obsaženo v § 7 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Z přechodných ustanovení novely č. 286/2018 Sb. účinné od 1. 1. 2019 přitom plyne, že pro řízení o přihlášce, které bylo zahájeno podle zákona o ochranných známkách ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely a do tohoto dne pravomocně neskončilo, se použijí ustanovení zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely. Byly-li přede dnem nabytí účinnosti novely podány námitky proti zápisu ochranné známky do rejstříku, posuzují se podle zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely (čl. II body 1 a 3 zákona č. 286/2018 Sb.).

[18] Stěžovatelka podala přihlášku k zápisu ochranné známky dne 16. 3. 2017. Vlastník starší ochranné známky, společnost Naturana, podal proti zápisu námitky dne 26. 10. 2017. Úřad o nich rozhodoval dne 29. 10. 2019 a správně je posuzoval jako námitky podle aktuálně účinného § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách. Městský soud naproti tomu pracoval nesprávně se starším § 7 odst. 1 písm. a), nemá to však žádné důsledky, protože obě znění mají totožný obsah, liší se jen v označení písmene.

[19] V této věci je třeba vykládat pojmy vnitrostátního práva eurokonformně. Jde totiž o oblast práva upravenou též předpisy Evropské unie, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie. Velkou roli při výkladu hraje Soudního dvora a Tribunálu, případně též rozhodovací praxe Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).

[20] Spor je o pravděpodobnost záměny mezi těmito dvěma označeními:

– starší slovní ochrannou známkou Evropské unie

„EVA“

zapsanou pro výrobky:

dámské spodní prádlo, zejména podprsenky, šněrovačky,

korzety, kalhotky s nohavičkou, stringy, tanga, body,

kalhotky s nohavičkou; plavky a plážové oblečení

– přihlašovanou kombinovanou ochrannou známkou

přihlašovanou pro výrobky:

lyžařské oblečení, lyžařská obuv, oděvy, a to trička, košile,

mikiny, svetry, bundy, kalhoty, sukně, šaty včetně sportovních v rámci této třídy, pokrývky hlavy

[21] Z § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách a bohaté judikatury Soudního dvora a správních soudů vyplývá, že zaměnitelnost ochranných známek se obecně hodnotí podle těchto kritérií:

– stupeň podobnosti známek, včetně posouzení distinktivních a dominantních prvků,

– rozlišovací způsobilost dřívější ochranné známky,

– podobnost výrobků či služeb,

– spotřebitel,

– celkové posouzení uvedených kritérií dohromady včetně dalších relevantních okolností

(rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 11. 1997, , C-251/95, či např. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2017, čj. 10 As 187/2015-58, č. 3556/2017 Sb. NSS, , bod 35).

[22] Stěžovatelka v této věci činí sporným posouzení všech těchto kritérií, Nejvyšší správní soud se jim tedy bude popořadě věnovat.

[23] Z judikatury Soudního dvora i Nejvyššího správního soudu vyplývá, že při posuzování míry podobnosti mezi označeními je nutné určit stupeň jejich vzhledové, sluchové a pojmové podobnosti, a pokud možno u toho přihlédnout ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 6. 1999, , C-342/97, bod 27). Při celkovém porovnávání nelze opomenout „“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. 6. 2007, , C-334/05 P, body 41 a 42). „“ (rozsudek NSS ve věci , body 38 a 39).

[24] (distinktivita) je schopnost známky označit výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, jako pocházející z určitého podniku, a tím je odlišit od výrobků a služeb jiných podniků (rozsudek ve věci , bod 22). Při posuzování pravděpodobnosti záměny mezi ochrannými známkami se tento termín používá ve dvou situacích (krocích). Jednak se hodnotí podobnost označení; tehdy se srovnávají jednotlivé prvky obou označení a zejména se při tom sleduje, které z prvků jsou distinktivní a které dominantní (rozsudek ve věci , bod 23). Jednak se posuzuje rozlišovací způsobilost namítané známky jako celku, která určuje rozsah ochrany náležející této známce (čím nižší rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, tím menší ochrana jí náleží). Rozlišovací způsobilost ve druhém zmíněném kontextu může být buďto , anebo dobrou pověstí (rozsudek ve věci , body 24 a 25). V této konkrétní věci se však oba kroky prolínají co do distinktivity dominantního prvku starší ochranné známky a co do její inherentní distinktivity.

[25] Starší slovní ochrannou známku totiž tvoří jediné slovo „EVA“, které je chráněno „“ (rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2020, čj. 1 As 340/2018-33, bod 31). Naproti tomu stěžovatelčina ochranná známka je kombinovaná a skládá se ze slovního prvku „eva“ vyvedeného malým psacím písmem do tvaru připomínajícího ústa, nad nímž jsou dvě vlnovky připomínající knírek.

[26] Jde tedy zejména o to posoudit rozlišovací způsobilost prvku „eva/EVA“, který je společný pro obě porovnávaná označení, a rovněž v souvislosti s tím posoudit vliv dalších grafických prvků stěžovatelčina označení na schopnost spotřebitelů od sebe tato dvě označení rozlišit. Protože však starší ochrannou známku tvoří jediný slovní prvek „EVA“, posouzení rozlišovací způsobilosti tohoto prvku a inherentní rozlišovací způsobilosti ochranné známky jako celku se bude do značné míry překrývat (nikoli však již s případnou rozlišovací způsobilostí získanou dobrou pověstí).

[27] Městský soud zkoumal (stejně jako před ním úřad a jeho předseda) podobnost obou označení z vizuálního, fonetického a sémantického hlediska, jak mu to ukládá . Konstatoval, že slovní prvek „EVA“ tvořící namítanou ochrannou známku je obsažen též ve stěžovatelčině přihlašované kombinované známce, v níž je začleněn do grafického prvku. I přes nikoli nevýrazně zpracovaný grafický prvek bude podle městského soudu ovlivňovat celkový dojem u veřejnosti především slovní prvek „eva“; ne každému spotřebiteli bude zřejmý etymologický zdroj označení a jeho spojení se sportovkyní Evou Samkovou (nyní Adamczykovou). Jakkoli podle městského soudu nelze uzavřít, že by se jednalo o dekorativní prvky, které spotřebitelé nebudou v praxi vnímat vůbec, paměťovou stopu v nich primárně nevyvolají. Soudu se jevil jako převládající slovní prvek, který je sám o sobě způsobilý vytvořit v paměti veřejnosti představu o ochranné známce. Shodný prvek obou známek se liší jen typem a velikostí písma, stylizace jména u stěžovatelčiny známky přitom není natolik výrazná, aby mohla významněji ovlivnit celkový dojem z ní. Vizuální podobnost obou označení proto městský soud vyhodnotil jako „“. Foneticky jsou označení shodná; k sémantické podobnosti soud zopakoval, že ne všichni spotřebitelé rozpoznají v označení odkaz na českou snowboardistku. Městský soud se v této pasáži odůvodnění zabýval též vnitřní (inherentní) rozlišovací způsobilostí křestního jména „EVA“ a zhodnotil ji pro dané produkty jako dostatečnou, respektive průměrnou, podobně jako u jiných křestních jmen.

[28] Stěžovatelka s tím nesouhlasí. Dominantním prvkem její ochranné známky je podle ní grafické znázornění, díky němuž má známka dostatečnou rozlišovací způsobilost. Pouhý slovní prvek „EVA“ má naproti tomu rozlišovací způsobilost malou.

[29] Nejvyšší správní soud v tomto bodě dává za pravdu stěžovatelce, naopak nesdílí pohled městského soudu. Za stěžejní přitom považuje právě rozlišovací způsobilost slovního prvku „EVA“, kterou hodnotí jako nízkou ve vztahu ke kategorii výrobků obou porovnávaných označení, zejména pak ve vztahu k dámskému spodnímu prádlu.

[30] V rozsudku ze dne 16. 9. 2004, , C-404/02, se Soudní dvůr zabýval rozlišovací způsobilostí ochranné známky tvořené příjmením. Vysvětlil, že kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti ochranných známek tvořených osobním jménem jsou stejná jako kritéria použitelná na jiné kategorie ochranných známek: známky je třeba konkrétně posoudit, a nikoli shledat apriorní nedostatek rozlišovací způsobilosti (bod 34). Soudní dvůr také vyslovil, že příjmení má zpravidla vyšší rozlišovací způsobilost než křestní jméno, je však v každém jednotlivém případě zapotřebí vzít v úvahu „“ (rozsudek ze dne 24. 6. 2010, , C-51/09 P, bod 36).

[31] Z těchto rozsudků nevyplývá nic víc, než že ani o ochranné známce tvořené jménem nebo příjmením nelze obecně uzavřít, že postrádá rozlišovací způsobilost: vždy je třeba zkoumat konkrétní okolnosti věci. Nejvyšší správní soud z toho tedy také dovozuje, že o takové ochranné známce nelze bez zkoumání konkrétních okolností věci ani automaticky předpokládat, že má (alespoň) průměrný stupeň rozlišovací způsobilosti. (Takový závěr nemůže platit automaticky navzdory tomu, že minimální rozlišovací způsobilost starší ochranné známky jako celku se presumuje, neboť známka byla do rejstříku již zapsána.)

[32] Městský soud však takový obecný úsudek bez bližšího zdůvodnění činí a odkazuje přitom na rozsudky Tribunálu, které vykládá tak, že ochranná známka tvořená křestním jménem má „“ (rozsudky ze dne 16. 12. 2009, , T-483/08, a ze dne 24. 3. 2010, , T-130/09; městský soud tento závěr činí v bodě 109 napadeného rozsudku). Tento závěr však z rozsudků Tribunálu takto obecně nevyplývá, rozsudky nejsou navíc pro tuto věc přiléhavé.

[33] Ve věci hodnotil Tribunál zaměnitelnost dvou totožných slovních známek „GIORDANO“ a posuzoval přitom rozlišovací způsobilost ochranné známky tvořené běžným křestním jménem. Dřívější ochranná známka byla zapsána pro Portugalsko (pro obuv), novější byla přihlášena jako ochranná známka Společenství (pro oděvy, pokrývky hlavy a zboží vyrobené z kůže a její imitace v třídě 18). Své úvahy uvedl Tribunál obecným konstatováním, že v odvětvích, jako jsou odívání a móda, v nichž je běžné používat ochranné známky sestávající ze jmen či příjmení, lze zpravidla předpokládat, že velmi běžné jméno se bude objevovat častěji než jméno vzácné. Spotřebitelé se tedy nebudou domnívat, že mezi všemi majiteli ochranných známek, které obsahují stejné jméno nebo příjmení, nutně existuje ekonomická souvislost (bod 31 rozsudku)¹. V té věci však byly obě sporné slovní ochranné známky naprosto totožné, což podle Tribunálu zvýšilo pravděpodobnost, že spotřebitelé mohou vnímat výrobky uváděné na trh pod těmito ochrannými známkami jako pocházející ze stejného zdroje; navíc přihlašovatelka novější ochranné známky neprokázala, že italské křestní jméno Giordano je v Portugalsku běžné. veřejnost tvořili průměrní portugalsky mluvící spotřebitelé. Z toho Tribunál uzavřel, že starší ochranná známka má sama o sobě alespoň průměrný stupeň rozlišovací způsobilosti (bod 32 rozsudku)²⁾.

[34] Ve věci sice shledal Tribunál přinejmenším průměrnou rozlišovací způsobilost ženského křestního jména Eliza/Elise jako zdrobněliny jména Elizabeth, učinil tak však ve vztahu k vysoce specializovaným výrobkům a službám z oblasti informačních technologií (bod 39 rozsudku)³⁾. Ani jeho závěry proto nejsou obecně přenositelné.

[35] Z uvedených rozsudků nelze obecně dovodit, že jakákoli ochranná známka tvořená křestním jménem má přinejmenším průměrnou inherentní rozlišovací způsobilost. Tribunál v nich naopak formuluje obecné pravidlo, že v oblastech odívání, módy a kosmetiky je běžnější užívat křestní jména (nebo obecně vlastní jména), což podporuje spíše předpoklad o nižší rozlišovací způsobilosti křestního jména tvořícího ochrannou známku v těchto sektorech. Stále však platí, že je třeba pečlivě zkoumat konkrétní okolnosti věci.

[36] I při vlastním posouzení rozlišovací způsobilosti jména Eva v kontextu konkrétních okolností věci staví městský soud svůj právní názor na nesprávném obecném závěru, který si učinil z judikatury Tribunálu, a ve zbytku se omezuje na prosté popření stěžovatelčiných námitek a potvrzení závěrů úřadu a jeho předsedy (body 110 až 112 napadeného rozsudku a dále pak jeho body 157 až 160 a bod 164).

[37] Úřad i jeho předseda v napadeném rozhodnutí k „Evě“ poznamenali, že jde v současné době o vůbec nejběžnější české jméno užívané i v zahraničí. Na trhu je obvyklé, že výrobky označené ženskými jmény, ať už jde o oděvy, módní doplňky nebo časopisy, bývají vyhrazeny ženám. Mimo jiné v oblasti oděvů se různá ženská jména běžně užívají například k označení kolekcí či řad výrobků určených pro ženy, případně mohou též odkazovat na osobu designera, návrháře či jinou osobu spojenou s daným výrobcem nebo kolekcí. V tomto smyslu pak může označení u spotřebitelů evokovat, že je zboží určeno ženám, nepopisuje však charakter či vlastnosti výrobku jako takového. Úřad ve svém rozhodnutí navíc uvedl, že jméno Eva lze vnímat také ve významu „žena“, což je odvozeno z Bible (Eva jako první žena, pramatka lidstva). Tuto dílčí úvahu však předseda úřadu nakonec popřel, neboť nepokládal za pravděpodobné, že by si průměrný spotřebitel výrobků asocioval jméno Eva s jeho biblickým výrazem či výrazem pro ženu: to lze očekávat spíše v oblasti umělecké či duchovní. Na podkladě těchto úvah dospěly správní orgány i městský soud k závěru, že prvek „Eva“ má vzhledem k přihlášeným a zapsaným produktům dobrou rozlišovací způsobilost.

[38] S tím Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Úvahy správních orgánů i městského soudu jsou správné, ale vedou přesně k opačnému závěru: „Eva“ má jako označení pro oblečení, a tím spíše pro dámské spodní prádlo, nízkou rozlišovací způsobilost právě proto, že jde o velmi běžné ženské křestní jméno, na jehož užívání jsou spotřebitelé v módním průmyslu zvyklí. Tím se totiž zvyšuje pravděpodobnost záměny mezi označeními tvořenými takovým jménem (spotřebitelé budou zaměňovat zboží od různých výrobců), a naopak se snižuje pravděpodobnost, že si spotřebitelé spojí výrobky s konkrétním výrobcem (zde společností Naturana).

[39] Nejvyššímu správnímu soudu nepřipadá mimoběžná ani úvaha o Evě představující i v očích průměrného spotřebitele ženy, který má původ v Bibli. V souvislosti s dámským spodním prádlem se soudu jeví tato asociace ještě jako pravděpodobnější a neomezoval by ji jen na oblast duchovní a uměleckou, ale vnímá ji jako obecnější součást evropského kulturního a civilizačního kontextu. Jde však jen o dílčí aspekt hodnocení, který má na distinktivitu minimální vliv: ta je totiž nízká bez ohledu na to, zda si průměrný spotřebitel propojí označení s biblickou Evou, či nikoli.

[40] Stěžovatelka nenamítá ani nemusí namítat, že dřívější ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost, jak naznačuje městský soud v bodě 110 napadeného rozsudku. To by bylo absolutním důvodem její zápisné nezpůsobilosti ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách (což se v nynějším řízení neřeší). Podstata stěžovatelčiny argumentace spočívá v tom, že dřívější ochranná známka vykazuje vyšší míru obecnosti, proto by jí měla být poskytnuta nižší míra ochrany. S tím Nejvyšší správní soud souhlasí. Není vyloučeno, aby si vlastník ochranné známky nechal zapsat ochrannou známku s nižší mírou distinktivity pro určité výrobky a služby. Musí však počítat s tím, že takovému označení bude náležet snížená ochrana, a strpět to, že ostatní soutěžitelé na trhu budou stejně jako on oprávněni nechat si zapsat a používat označení s podobnými nedistinktivními prvky – a on jim v tom nemůže bránit (rozhodnutí velkého odvolacího senátu EUIPO ze dne 18. 9. 2013, , R 1462/2012-G, body 59 a 62)⁴.

[41] Nižší míra rozlišovací způsobilosti u křestního jména Eva přitom nevyplývá z jeho popisného charakteru, ale z toho, že jde o běžné ženské křestní jméno, které lze v oblasti odívání vnímat jako obecné a často se objevující označení. U dámského spodního prádla, pro které je zapsána starší ochranná známka, to platí tím spíše, že jde o výrobky určené pro ženy.

[42] Nejvyšší správní soud tedy činí dílčí závěr, že slovní prvek „eva/EVA“ má v oblasti odívání (tedy i pro výrobky, k nimž se vztahují označení v této věci sporná) nízkou rozlišovací způsobilost. Slovní ochrannou známku společnosti Naturana tvoří jenom slovní prvek „EVA“, lze proto uzavřít, že tato ochranná známka má jako celek nízkou vnitřní rozlišovací způsobilost.

[43] Městský soud správně nepřisvědčil stěžovatelčině námitce, že ochranných známek téhož znění je v rejstříku zapsáno více (blíže body 161 až 163 napadeného rozsudku). Stěžovatelka totiž netvrdila ani neprokázala, že jsou označení na trhu fakticky užívána, ani netvrdila, že by ostatní ochranné známky byly zapsány pro shodné či podobné výrobky. Na závěru o nízké vnitřní rozlišovací způsobilosti to ovšem nic nemění.

[44] Stěžovatelka v žalobě dále dokládala, že slovní prvek „EVA“ není v souvislosti se spodním prádlem nijak příznačný a že v inzerci výrobků v kategorii spodního prádla v České republice tento prvek užívají i jiní výrobci buď jako název konkrétního produktu, či přímo jako označení výrobce. Podle městského soudu však z předložených důkazů nevyplývá, že by byl prvek užíván v takovém rozsahu, aby to oslabilo jinak inherentně dostatečně distinktivní starší označení a vyloučilo pravděpodobnost záměny kolidujících označení (bod 164 napadeného rozsudku). Ani to není správná úvaha. Mezi stěžovatelkou a úřadem totiž není sporu o to, že v oblasti odívání se různá ženská jména běžně užívají například k označení kolekcí či řad výrobků určených pro ženy; právě tento argument podporují i stěžovatelkou předložené důkazy. Sporné je, zda to oslabuje rozlišovací způsobilost starší známky, či nikoli. Nejvyšší správní soud vysvětlil výše, že tato nesporná skutečnost rozlišovací způsobilost známky oslabuje. Městský soud tedy v jedné části odůvodnění potvrzuje argumentaci úřadu, podle níž se ženská jména v oblasti odívání běžně používají, v další části však současně naznačuje, že jde o otázku prokázaného rozsahu užívání.

[45] Neobstojí námitka, že společnost Naturana ve skutečnosti běžně užívá svou jinou (kombinovanou) ochrannou známku s obrázkem jablka, protože v této věci se řeší pravděpodobnost záměny se slovní ochrannou známkou „EVA“. Společnost Naturana nenamítala kolizi s jinou svou ochrannou známkou, o tom se řízení nevedlo.

[46] Závěr Nejvyššího správního soudu, podle nějž má slovní prvek, který je součástí obou porovnávaných označení, nízkou distinktivitu, ovlivňuje i to, jak by se měla hodnotit celková podobnost srovnávaných známek. K tomu, jak to činit, dává návod společné prohlášení úřadů pro ochranné známky v Evropské unii o společné praxi týkající se relativních důvodů pro zamítnutí – pravděpodobnosti záměny (vliv nedistinktivních prvků/prvků s nízkou rozlišovací způsobilostí)⁵, kterého se stěžovatelka dovolávala již ve správním řízení.

[47] Úřady pro ochranné známky v Evropské unii se shodly na tom, že pokud mají srovnávané známky shodný prvek s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti, posouzení pravděpodobnosti záměny se zaměří na vliv ostatních (neshodujících se) prvků na celkový dojem, kterým známky působí. Při posuzování budou zohledněny podobnosti/rozdíly a rozlišovací způsobilost těchto ostatních prvků.

Shoda v prvku s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti nevede za normálních okolností ke konstatování existence pravděpodobnosti záměny.

Existenci pravděpodobnosti záměny však lze konstatovat, pokud:

– ostatní prvky srovnávaných známek mají nižší (nebo srovnatelně nízký) stupeň rozlišovací způsobilosti nebo mají zanedbatelný vizuální vliv a celkový dojem srovnávaných známek je podobný, nebo

– celkový dojem srovnávaných známek je vysoce podobný nebo totožný.

[48] Městský soud a před ním úřad a jeho předseda vyšli při grafickém hodnocení stěžovatelčiny ochranné známky z toho, že i přes nikoli nevýrazný grafický prvek stěžovatelčiny známky bude paměťovou stopu u průměrného spotřebitele vyvolávat spíše slovní prvek. S tím Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Kvůli generické povaze slovního označení je třeba přikládat při hodnocení celkového dojmu ze stěžovatelčiny známky o to větší váhu odlišujícím se grafickým prvkům označení. Celkový dojem ze stěžovatelčiny ochranné známky podstatně ovlivňuje právě originální grafické zpracování. Starší ochranná známka naproti tomu neobsahuje žádné prvky „navíc“. Srovnávaná označení proto budou na spotřebitele působit spíše odlišně.

[49] Hodnocení fonetické a významové podobnosti stěžovatelka v kasační stížnosti nezpochybňuje, Nejvyšší správní soud se k nim proto nebude vyjadřovat.

[50] Nejvyšší správní soud vysvětlil v bodě [24], že rozlišovací způsobilost ochranné známky může být buď inherentní, anebo získaná dobrou pověstí. Dospěl pak k závěru, že vnitřní distinktivita starší ochranné známky je nízká. Společnost Naturana však ve správním řízení současně namítala, že její ochranná známka má dobré jméno, a tedy že užíváním získala vyšší míru rozlišovací způsobilosti. Protože úřad shledal, že má známka dostatečnou vnitřní rozlišovací způsobilost, touto částí argumentace se již nezabýval. V novém řízení bude třeba, aby se správní orgány věnovaly i tomuto aspektu rozlišovací způsobilosti.

[51] Stěžovatelka dále zpochybňuje závěry městského soudu a úřadu o tom, že výrobky, k nimž jsou ochranné známky přihlášeny či mají být přihlášeny, jsou si podobné ve většině průměrně – některé více, jiné méně.

[52] Městský soud se této otázce věnoval podrobně v bodech 121 až 148 napadeného rozsudku. Vypořádal se v nich se všemi argumenty, které stěžovatelka uplatňuje i v kasační stížnosti, a Nejvyšší správní soud s jeho závěry souhlasí. Městský soud obecně vyšel z toho, že při hodnocení podobnosti výrobků je třeba vzít v úvahu kritéria charakterizující vzájemný vztah výrobků, jejich povahu, zamýšlený účel, obvyklý původ, zda jsou v soutěžním vztahu, zda se doplňují, zda jsou zastupitelné, způsob jejich užití, jejich uživatele ( veřejnost), jejich distribuční kanály či prodejní místa.

[53] Podstatným východiskem pro srovnávání výrobků je pravidlo, že srovnávat se musejí výrobky tak, jak jsou/mají být u ochranných známek zapsány, nikoli podle toho, jak jsou skutečně užívány, nabízeny či inzerovány. Současně také platí, že způsoby uvádění výrobků označených ochrannými známkami na trh se mohou měnit v čase a podle vůle majitelů těchto ochranných známek. Proto analýza nebezpečí záměny mezi dvěma ochrannými známkami, která sleduje cíl obecného zájmu – tedy aby veřejnost nemusela podstupovat nebezpečí, že bude uvedena v omyl ohledně obchodního původu dotčených výrobků – nemůže záviset na obchodních záměrech majitelů ochranných známek, uskutečněných či nikoliv a svojí povahou subjektivních (rozsudek Tribunálu ze dne 12. 1. 2006, , T-147/03, bod 104).

[54] Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatelka žádá zapsat svou ochrannou známku pro výrobky: ; naproti tomu starší ochranná známka je zapsána pro dámské spodní prádlo.

[55] Stěžovatelka zaměřuje svou argumentaci na to, že bude nabízet sportovní oblečení, tak však její seznam výrobků nezní. Část výrobků jistě specializovaných bude, nikoli však všechny. Stejně tak i dámské spodní prádlo může být sportovní. Jistý překryv mezi výrobky tedy nalézt lze. Stěžovatelčina zamýšlená obchodní strategie se však může proměňovat v čase, proto na ní posouzení podobnosti výrobků nemůže záviset. Stěžovatelka městskému soudu vytýká, že vyšel z generického označení výrobků, to však městský soud učinil správně. Neopomněl u toho vypořádat ani stěžovatelkou tvrzené specifické zamýšlené vlastnosti výrobků, odmítl však hledět jen na ně.

[56] K části výrobků bude stěžovatelčina argumentace přiléhavá. U části výrobků bude platit, že si je veřejnost zakoupí z jiného důvodu než jen z prosté potřeby zakrýt tělo a při koupi bude dbát na specifický účel výrobků; ani tuto motivaci však městský soud ve svých úvahách o účelu užití srovnávaných výrobků nepominul. Vyjádřil se jak k jejich primárnímu společnému obecnému účelu (zakrytí těla), tak k jejich sekundárnímu určení (konkrétní část těla, na kterou kus oblečení patří, funkčnost, tepelné vlastnosti, estetická kritéria).

[57] Stejně tak jsou správné závěry městského soudu o obvyklém původu výrobků, distribučních kanálech a obvyklých prodejních místech. Stěžovatelka namítá, že cílí na spotřebitele, kteří si pečlivě vybírají sportovní oblečení především ve specializovaných obchodech, věnují jeho výběru zvýšenou pozornost a nakupují za vyšší cenu. To může platit opět jen o části sportovně zaměřených výrobků, nikoli obecně o všech. V případě (sportovních) obchodních řetězců se spotřebitelé mohou setkat s různými kategoriemi oděvů, včetně spodního prádla. Byť překryv výrobků bude i v tomto kritériu jen částečný (a spíše menší než větší), vyloučit ho úplně nelze. Stěžovatelka relativizuje význam úvahy o soustředění zboží různého druhu do velkých nákupních center a o nákupu v e-shopech a tvrdí, že s takovým přístupem by šlo považovat za zaměnitelné prakticky jakékoli zboží. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle stěžovatelčiny argumentace by naopak nešlo hodnotit jako podobné prakticky žádné zboží.

[58] Nejvyšší správní soud k tomuto bodu shrnuje, že městský soud ani úřad a jeho předseda při posouzení shodnosti kategorií výrobků nepochybili. Vzali v úvahu všechna kritéria svědčící o větší i menší podobnosti srovnávaných výrobků a míra konkrétnosti, s jakou tak učinili, je dostatečná.

[59] Dalším kritériem hodnocení pravděpodobnosti záměny ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele výrobků a úroveň jeho pozornosti.

[60] Městský soud a před ním úřad a jeho předseda vyšli z toho, že v oděvním odvětví je veřejností, u níž se posuzuje nebezpečí záměny, průměrný spotřebitel, který je průměrně informovaný, přiměřeně vnímavý a obezřetný.

[61] Stěžovatelka s tím nesouhlasí. Městský soud totiž opomněl hledisko, že je Eva Samková veřejně známá osoba a že i jiné osoby než sportovní fanoušci si budou vybírat opatrně a s vyšší mírou pozornosti vzhledem k ceně výrobků. Podle stěžovatelky budou spotřebitelé obezřetní a dobře informovaní jak při nákupu spodního prádla, tak i oblečení lyžařského a snowboardového.

[62] Stěžovatelčiny námitky nejsou důvodné. Městský soud vzal při svém hodnocení v úvahu jak skupinu spotřebitelů, kteří si spojí stěžovatelčino označení se známou českou snowboardistkou a kteří budou nakupovat specifické lyžařské a snowboardové oblečení vyšší cenové kategorie, tak nezanedbatelnou část veřejnosti, která si označení s Evou Samkovou nespojí a jejíž informovanost, obezřetnost a míra pozornosti bude běžná a průměrná.

[63] Podle judikatury Tribunálu platí, že pravděpodobnost záměny je třeba posuzovat s ohledem na veřejnost, která jí věnuje nejmenší pozornost (rozsudek ze dne 15. 7. 2011, , T-220/09, bod 21)⁶. Proto podobně jako u předchozího bodu, který se týkal posuzování podobnosti výrobků, lze k určité části srovnávaných výrobků uzavřít, že míra pozornosti spotřebitelů při jejich nákupu bude nadprůměrná (luxusní spodní prádlo, pečlivý výběr podprsenky, kvalitní lyžařské a snowboardové oblečení). Naproti tomu však nezanedbatelnou část spotřebitelské veřejnosti budou tvořit průměrně informovaní spotřebitelé, kteří nakupují oblečení jako předmět každodenní spotřeby (trička, košile, mikiny, svetry, bundy, kalhoty, sukně, šaty, pokrývky hlavy, rukavice či pohodlné, běžné spodní prádlo); nebudou tak výběru věnovat takovou pozornost a na značce jim nebude obzvlášť záležet. Právě ti by mohli porovnávaná označení nejpravděpodobněji zaměnit. Městský soud ani úřad a jeho předseda proto nepochybili, když relevantního spotřebitele určili jako spíše průměrně informovaného, přiměřeně vnímavého a obezřetného.

[64] Souhrnným posouzením jednotlivých kritérií dohromady dospěl městský soud k závěru, že stěžovatelčino označení vyvolává nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou společnosti Naturana a hrozí, že si spotřebitelé mylně spojí stěžovatelčin produkt označený přihlašovanou známkou se společností Naturana.

[65] Stěžovatelka s tím nesouhlasí. Nelíbí se jí, že městský soud nevzal při svém hodnocení v potaz množství ochranných známek téhož znění a skutečnost, že označení „EVA“ je u spodního prádla rozšířené u různých výrobců. Jeho rozsudek je proto podle stěžovatelky nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Protože má starší ochranná známka velmi nízkou rozlišovací způsobilost, není schopna oslovit spotřebitele tak, aby si spojili s jejím původcem, společností Naturana.

[66] Podle Nejvyššího správního soudu napadený rozsudek nepřezkoumatelný není: je z něj patrné, z jaké právní úpravy městský soud vyšel, jakými úvahami se řídil a k jakým závěrům nakonec dospěl. Právě proto se Nejvyšší správní soud mohl zabývat všemi jeho závěry věcně a některé sporné otázky zhodnotil odlišně. V novém řízení, které se povede před úřadem, tedy bude třeba znovu celkově posoudit všechna kritéria pravděpodobnosti záměny.

[67] Protože městský soud a před ním předseda úřadu nesprávně posoudili rozlišovací způsobilost křestního jména Eva, vizuální podobnost obou porovnávaných označení a vnitřní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, zrušil Nejvyšší správní soud jejich rozhodnutí a věc vrátil úřadu k dalšímu řízení. Úřad je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku a opětovně posoudí pravděpodobnost záměny mezi označeními právě s ohledem na vyslovené závěry o rozlišovací způsobilosti. Kromě toho se úřad vypořádá s tvrzením společnosti Naturana o tom, že její ochranná známka má dobrou rozlišovací způsobilost.