2514/2012
Ochranné známky: přechodná ustanovení
Ochranné známky: přechodná ustanovení
k § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách)
k zákonu č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách*)
Pokud zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, dává určité osobě právo napadnout již zapsanou ochrannou známku, posoudí se procesní otázky takového podání, včetně účinků rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, a toho, kdy lze návrh učinit, podle procesních norem zákona č. 441/2003 Sb. Naopak zápisná způsobilost ochranné známky (důvody neplatnosti ochranné známky atd.) se posoudí podle norem zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2011, čj. 1 As 50/2011-104)
Prejudikatura:
č. 1665/2008 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 269/2011 Sb. a č. 80/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 574/03).Věc:
Společnost s ručením omezeným Kostečka Group proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti společnosti ARTEL S.P.A., o prohlášení ochranné známky za neplatnou, o kasační stížnosti žalovaného.Žalobkyně v letech 1993–2001 spolupracovala s italskou společností ARTEL S.P.A. Žalobkyně dovážela výrobky společnosti ARTEL S.P.A. do České republiky, kde je prodávala pod označením „ARTEL“. Mezi lety 1995–2005 byla značka italského výrobce součástí firmy žalobkyně (ARTEL KOSTEČKA, spol. s r. o.).
Barevná slovní grafická ochranná známka č. 198251 „ARTEL“ byla v roce 1994 přihlášena žalobkyní, zapsána pak byla do rejstříku ochranných známek v roce 1997 za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. Společnost ARTEL S.P.A. je vlastníkem italské národní ochranné známky ve znění „ARTEL“ s právem přednosti ode dne 6. 9. 1983.
Společnost ARTEL S.P.A. se u žalovaného domáhala dne 21. 12. 2004 prohlášení ochranné známky č. 198251 „ARTEL“ za neplatnou. V té době byl již účinný zákon č. 441/2003 Sb. Zároveň se také dožadovala zrušení této ochranné známky. Dne 19. 10. 2005 byla žalovaným ochranná známka prohlášena za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb. Důvodem byla skutečnost, že napadená ochranná známka je shodná s namítaným nezapsaným označením společnosti ARTEL S.P.A. a zároveň je zapsána pro shodné a podobné výrobky, a proto na straně veřejnosti existuje pravděpodobnost záměny takto označených výrobků. Zároveň žalovaný zamítl návrh na prohlášení napadené známky za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s námitkovými důvody podle § 7 odst. 1 písm. c) a písm. i) téhož zákona, a návrh podle § 31 odst. 1 písm. c) a § 32 odst. 1 téhož zákona.
Proti rozhodnutí žalovaného podaly žalobkyně i společnost ARTEL S.P.A. rozklad. Předseda žalovaného nevyhověl ani jednomu rozkladu, oba je zamítl a napadané rozhodnutí dne 13. 9. 2007 potvrdil.
Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného. Městský soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2010, čj. 6 Ca 299/2007-66, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shledal pochybení žalovaného v aplikaci zákona č. 441/2003 Sb. Ten byl sice účinný v době rozhodování o návrhu společnosti ARTEL S.P.A., žalovaný však měl aplikovat zákon č. 137/1995 Sb., který byl účinný v době zapsání ochranné známky. Zákon č. 137/1995 Sb. vylučoval návrh společnosti ARTEL S.P.A. poté, co byla ochranná známka zapsána. Společnost ARTEL S.P.A. mohla podle předchozí právní úpravy dosáhnout jen toho, aby na základě včas podaných námitek ochranná známka do rejstříku zapsána nebyla, nikoliv toho, aby byla později vymazána. Jestliže společnost ARTEL S.P.A. nevyužila tohoto svého práva, byl zápis známky proveden v souladu se zákonem.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž především namítal, že městský soud opřel výrok rozsudku o aplikaci přechodného ustanovení v § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. Toto ustanovení sice interpretoval ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu, tuto judikaturu a koneckonců i § 52 odst. 1 však interpretoval nesprávně. Navíc ani jeden z citovaných judikátů se netýká podání návrhu na neplatnost podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., podle něhož stěžovatel rozhodoval. Rozsudky Nejvyššího správního soudu naopak aplikují § 7 odst. 1 písm. f) a k) téhož zákona. Stěžovatel měl za to, že v tomto případě lze materiálně aplikovat podmínky zápisné nezpůsobilosti dle § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
IV. Právní názor Nejvyššího správního soudu
(...) [12] Ustanovení § 52 odst. 1 bylo již opakovaně podrobeno pozornosti zdejšího soudu. Všechna
relevantní
rozhodnutí ostatně městský soud sám ve svém rozsudku cituje. V rozsudku ze dne 9. 1. 2008, čj. 3 As 63/2007-66, ve věci PVA, a.s.
, soud mj. uvedl, že § 52 odst. 1 je třeba „interpretovat tak, že pokud byl podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, tedy již v době účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., zápisná způsobilost se posuzuje podle právní úpravy platné a účinné v době zápisu ochranné známky do rejstříku, což v dané věci představuje zákon č. 137/1995 Sb. Tudíž je třeba otázku splnění zákonných podmínek zápisu posuzovat výlučně podle zákona č. 137/1995 Sb. Ochranná známka by však nebyla prohlášena za neplatnou, pokud by sice zákonným podmínkám podle zákona č. 137/1995 Sb. nevyhověla, ale pokud by splňovala podmínky zápisu podle zákona č. 441/2003 Sb., což je smysl poslední věty.
“ (zvýraznění doplněno). Ustanovení § 52 odst. 1 věty druhé je normou prospívající subjektu, který již vlastníkem daného označení je. I v případě, že by správní orgán zjistil, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem účinným v době zápisu, ovšem tento důvod zápisné nezpůsobilosti již nebyl zahrnut do zákona č. 441/2003 Sb., je povinen návrh zamítnout (takto rozsudek ze dne 12. 3. 2009, čj. 3 As 42/2008-123, ve věci Opačný přístup, tedy, že zápis ochranné známky zapsané podle zákona č. 137/1995 Sb., pokud je posuzována za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., musí být v souladu s tímto pozdějším zákonem, je proto mylný
PVA, a.s.,
a rozsudek ze dne 6. 5. 2010, čj. 1 As 18/2010-101, ve věci INOMA – Brno, s. r. o.
, bod 14). Ustanovení § 52 odst. 1 věty druhé zákona č. 441/2003 Sb. se aplikuje též na podání dle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2008, čj. 1 As 3/2008-195, č. 1665/2008 Sb. NSS; dále např. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2010, čj. 5 As 17/2009-152, ve věci WS International, a.s.
, body 40 a 41, nebo výše citovaná věc INOMA – Brno
, bod 15, nedávno pak rozsudek ze dne 4. 8. 2011, čj. 1 As 79/2011-107, ve věci Kostečka Group I
, bod 17).[13] Ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. zcela zřejmě směřuje jen na některé otázky hmotného práva, nikoliv na otázky práva procesního. To je patrné již jen z prostého textu tohoto ustanovení. To říká, že v případě podání návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem se
podle zákona č. 137/1995 Sb.
posuzuje zápisná způsobilost ochranné známky
. Zápisná způsobilost je bezesporu termín hmotněprávní. Interpretace
hmotného práva upraveného v tomto zákoně však bude vždy probíhat se zřetelem na závazky České republiky z práva EU a z práva mezinárodního. To vychází již ze samotného faktu, že smysl starého i nového zákona o ochranných známkách byl na prvém místě v provedení mezinárodněprávních a evropských závazků České republiky (proto rozsudek čj. 1 As 3/2008-195 hovoří o tzv. materiální aplikaci podmínek zápisné nezpůsobilosti uvedených v novém zákoně; shodně v bodě [12] citovaná věc WS International
, bod 41).[14] Naproti tomu nově podaný návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou se co do procesního práva plně řídí
procesními normami zákona č. 441/2003 Sb.
Pokud tedy zákon č. 441/2003 Sb. dává určité osobě možnost napadnout již zapsanou ochrannou známku, posoudí se procesní otázky jejího podání, včetně účinků rozhodnutí stěžovatele a toho, kdy lze návrh učinit, podle procesních norem tohoto zákona. Naopak zápisná způsobilost ochranné známky (důvody neplatnosti ochranné známky atd.) se posoudí podle norem zákona č. 137/1995 Sb. Zápisnou způsobilost, která je pojmem hmotněprávním, nutno přitom posuzovat jako objektivní kategorii. I když námitky nebyly uplatněny, zápis to sám o sobě nečiní bezvadným, neboť takovýto zápis je v rozporu se staršími právy třetí osoby. Opačný závěr by byl zjevně absurdní
. Podmiňoval by totiž možnost podání návrhu podle zákona č. 441/2003 Sb. tím, že stejný návrh byl podán již za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. To by snad vedlo až k tomu, že návrh podle zákona č. 441/2003 Sb. by představoval jakousi specifickou formu opravného prostředku proti dřívějšímu rozhodnutí vynesenému za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb.[15] Závěr, k němuž zdejší soud dospěl, není porušením zásady zákazu pravé retroaktivity, tedy zpětné změny právních následků, které staré právo přikládalo starým právním skutečnostem. Zásadou při aplikaci procesního práva je použití nových procesních norem počínaje účinností zákona, což představuje jen retroaktivitu nepravou (srov. nedávný nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 38/09, č. 269/2011 Sb.). Opačná situace, tedy použití starých procesních pravidel též za účinnosti nového právního předpisu, musí být zákonodárcem výslovně zakotvena; navíc je takováto situace velmi neobvyklá (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 574/03, N 80/37 SbNU 105, č. 80/2005 Sb. ÚS).
[16] Závěr městského soudu proto neobstojí. Z pouhé skutečnosti, že společnost ARTEL S.P.A. neměla subjektivní právo určitý návrh učinit podle procesních norem zákona č. 137/1995 Sb., neplyne závěr, že tentýž návrh nemůže učinit podle procesních norem zákona č. 441/2003 Sb. Jinými slovy, městský soud sice správně vyložil, že je nutné z hlediska hmotného práva (zápisná způsobilost) použít zákon č. 137/1995 Sb., aplikoval ho však nesprávně i na procesní stránku věci.
[17] Městský soud se spokojil se zjištěním, že podle staré procesní úpravy by navrhovatelka společnost ARTEL S.P.A. nedosáhla výmazu již zapsané ochranné známky. Proto se již nezabýval věcným posouzením naplnění důvodu pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou. Tím však pochybil, neboť podmínky řízení řeší již zákon č. 441/2003 Sb. a stará úprava se vztahuje pouze k zápisné způsobilosti ochranné známky v době zápisu. Obecně je třeba při střetu staré a nové právní úpravy posoudit, zda bylo možno známkovou nezpůsobilost (ať už pro důvody absolutní nebo relativní) ze zákona č. 137/1995 Sb. dovodit (srov. takto opakovaně citovaný rozsudek čj. 1 As 3/2008-195).
*)
S účinností od 1. 4. 2004 zrušen zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.