Vydání 2/2007

Žalovaný rozhodl o zamítnutí námitek, uplatněných podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „dříve platný zákon o ochranných známkách“), proti zápisu zveřejněného označení „ELCOM Inteligence Inside“ do rejstříku ochranných známek, kterého se domáhala akciová společnost E. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“). Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2004 žalovaný zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí.

Žalobce proti rozhodnutí o rozkladu podal správní žalobu u Městského soudu v Praze, který napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Soud rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný omezil své hodnocení na posouzení záměny přihlašovaného označení a namítaných známek včetně posouzení míry rozlišovací schopnosti, aniž zhodnotil další kritéria. Žalovaný tak ignoroval ustálenou judikaturu Evropského soudního dvora (dále též „ESD“) v této oblasti. Žalovaný dále v řízení nezkoumal, zda namítané ochranné známky jsou známkami, které mají v České republice dobré jméno ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel namítl nesprávné posouzení právní otázky městským soudem, neboť ani v rozsudku citovaná rozhodnutí ESD neukládají zkoumat všechny srovnatelné parametry starší a mladší ochranné známky, pokud tato označení nejsou shodná či zaměnitelně podobná. Podle platné právní úpravy k tomu, aby správní orgán mohl dospět k závěru, že ochranné známky jsou zaměnitelně podobné, musí v řízení shledat, že jsou splněny kumulativně následující podmínky: starší ochranná známka musí být shodná či podobná přihlašovanému označení a obě tato označení se musí týkat shodných či podobných výrobků. Pokud tedy existuje shoda v obou těchto porovnávacích prvcích, pak správní orgán hodnotí, zda existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti. Za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou. Povinnost hodnotit kritérium shodnosti či podobnosti výrobků také v případě, že obě označení si nejsou vnějším provedením podobná, zákon dle stěžovatele neukládá. Stěžovatel odmítl argumentaci dovolávající se rozhodovací praxe Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu, neboť ten se zabývá zápisem ochranných známek Společenství. Stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí ESD ze dne 11. listopadu 1997, ve věci C–251/95, , Recueil, str. I-6191 (dále jen „rozsudek SABEL“), kterého se dovolává v napadeném rozsudku městský soud, se sice uvádí, jak hodnotit pravděpodobnost záměny ochranných známek, současně se zde však stanoví, že toto celkové posouzení vizuální, fonetické nebo významové podobnosti dotčených označení musí být založeno na celkovém dojmu, jakým známky působí, při zohlednění zejména jejich distinktivních a dominantních prvků. Rovněž v rozhodnutí ESD ze dne 29. září 1998, ve věci C-39/97, ., Recueil, str. I-5507 (dále jen „rozsudek Canon“), je uvedeno, že celkové posouzení pravděpodobnosti záměny zahrnuje vzájemnou souvislost mezi relevantními faktory a zejména podobnost mezi ochrannými známkami a mezi těmito výrobky nebo službami. Menší podobnost mezi těmito výrobky nebo službami může být vykompenzována větší podobností mezi známkami a naopak.

Žalobce ve vyjádření uvedl, že komunitární právo mimo oblast ochranných známek Společenství upravuje také oblast národních ochranných známek, a to prostřednictvím směrnice Rady 89/104/EHS, kterou jsou členské státy povinny implementovat do národního práva. Příslušné předpisy národního práva k implementaci směrnice je pak třeba vykládat ve světle textu a cíle směrnice (rozsudek ESD ze dne 10. dubna 1984, ve věci C-79/83, ., Recueil, str. 1921). Rozsudky SABEL a byly vydány Evropským soudním dvorem v rámci řízení o předběžných otázkách k výkladu směrnice Rady 89/104/EHS, která harmonizovala národní právní předpisy členských států, týkající se ochranných známek. ESD se v nich závazně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem má být vykládán čl. 4 odst. 1 směrnice, a tím současně i k tomu, jakým způsobem je nutno interpretovat § 7 zákona o ochranných známkách, který směrnici implementuje. Dle názoru žalobce je ve světle této judikatury zřejmé, že k závěru o existenci pravděpodobnosti záměny je nutno zkoumat obě zákonem stanovené podmínky v jejich vzájemné souvislosti, a nikoli striktně každou zvlášť, a pokud je učiněn závěr, že mezi starší ochrannou známkou a přihlašovaným označením neexistuje ani shodnost, ani podobnost, je povinností správního orgánu zabývat se dále také shodností, resp. podobností výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují. Podobnost totiž vždy existuje ve větší či menší míře s tím, že nižší stupeň podobnosti mezi označeními může být vyvážen vyšším stupněm podobnosti mezi chráněnými druhy výrobků či služeb, a naopak.

Žalobce zdůraznil, že stěžovatel zcela opomenul zkoumat, zda ochranná známka žalobce má v České republice dobré jméno a zda užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. V souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách se zamítne přihláška mladší ochranné známky bez ohledu na to, zda mezi přihlašovanou a starší ochrannou známkou s dobrým jménem existuje pravděpodobnost záměny za předpokladu, že by užívání přihlašovaného označení nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.