1433/2008
Ochranné známky: návrh na zrušení ochranné známky
Ejk 609/2007
Ochranné známky: návrh na zrušení ochranné známky
k § 31 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách)
Změna v osobě navrhovatele ani majitele ochranné známky v průběhu řízení o zrušení ochranné známky není sama o sobě skutečností (i kdyby nebyla oznámena dalším účastníkům řízení) rozhodnou pro meritum věci, neboť řízení o zrušení ochranné známky je řízením směřujícím k vydání rozhodnutí . Procesní nástupnictví je zde proto přípustné.
ad rem
Nebylo-li majiteli ochranné známky doručeno oznámení o změně osoby navrhovatele, nejde o vadu řízení, která mohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí.
Je-li v průběhu řízení o ochranné známce podán návrh na zrušení stejného nebo podobného označení, které brání zápisu ochranné známky, může výsledek takového řízení mít vliv na posouzení relativní zápisné způsobilosti nově přihlašované ochranné známky, resp. na řízení o námitkách podaných proti této nově přihlašované známce. Posouzení návrhu na zrušení ochranné známky a rozhodnutí o něm se tak stává v tomto smyslu předběžnou otázkou, o které je potřeba rozhodnout dříve, než bude rozhodnuto o námitkách proti podané přihlášce.
Tvrzení majitele ochranné známky, že užívání ochranné známky považuje za obchodní tajemství, je v naprostém rozporu s klíčovými funkcemi ochranné známky, které tato na trhu plní.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, čj. 10 Ca 8/2006-104)
Prejudikatura:
srov. č. 1096/2007 Sb. NSS, č. 501/2005 Sb. NSS.Věc:
Akciová společnost C. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o zrušení ochranné známky.Žalobce dne 7. 3. 1997 podal přihlášku slovní ochranné známky ve znění "BLIZZARD" pro určené výrobky a služby, která byla následně zapsána. Dne 12. 11. 2004 podala společnost D. (navrhovatel) návrh na zrušení této ochranné známky [podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách] z důvodu jejího neužívání v posledních pěti letech pro výrobky a služby, pro které byla zapsána. Navrhovatel zde také poukázal na to, že žalobce podal námitky proti zápisu navrhovatelem přihlašovaných označení ve znění "BLIZZARD" a "Blizzard Entertainment".
Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 7. 2005 byla ochranná známka žalobce ve znění "BLIZZARD" podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách zrušena s účinky s odůvodněním, že žalobce nepředložil žádné doklady prokazující, že tuto známku na území České republiky užíval, a proto nebylo možno posoudit, zda napadená ochranná známka byla, či nebyla užívána.
ex nunc
Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal rozklad
Předseda žalovaného rozklad žalobce zamítl rozhodnutím z 11. 11. 2005. Předseda žalovaného podpořil závěr žalovaného, že ani zákon o ochranných známkách, ani správní řád nestanoví správnímu orgánu povinnost přednostního projednání případu podle hlediska časového. Žalobci tudíž nesvědčí tvrzený nárok z dříve zahájených řízení o námitkách. Neužívání známky je stavem nežádoucím. Domáhá-li se proto zrušení takové známky osoba, která hodlá používat shodné nebo podobné označení na svých výrobcích nebo službách, je logický a správný postup, kdy o jejím nároku bude rozhodnuto přednostně. Poukázal dále na obecně platnou zásadu, že neexistenci čehokoli dokázat nelze, ale prokázat lze jenom existenci. Z uplatnění tohoto obecného pravidla na řízení o zrušení ochranné známky vyplývá, že důkazní břemeno je přeneseno na žalobce. Z toho je nutné dovodit, že dostatečným důvodem k projednání návrhu na zrušení ochranné známky je pouhé tvrzení o neužívání. Nelze přistoupit ani na konstrukci přechodu důkazní povinnosti jako jakési sankce za údajnou konkretizaci důvodů návrhů, neboť takový postup nemá oporu v zákoně. Zrušovací proces je tedy řízením důkazním, v němž není zkoumáno skutečné, nýbrž prokázané užívání napadené ochranné známky. Jestliže nejsou předloženy důkazy nebo vlastník neunese důkazní břemeno, úřad konstruuje domněnku o neužívání bez ohledu na to, zda ochranná známka byla, či nebyla ve skutečnosti užívána. V souladu s § 34 odst. 3 zákona o ochranných známkách pak úřad rozhodne podle obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po výzvě a upozornění na následky nekonání nepředložil ani neoznačil žádné důkazy o užívání své ochranné známky pro zapsané výrobky a služby, není možné posoudit, zda ochranná známka byla, či nebyla užívána řádně. V takovém případě, jak shora uvedeno, platí domněnka o neužívání. K názoru žalobce, že k doložení užívání ochranné známky pro zapsané výrobky a služby postačí shodný či podobný předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku, předseda úřadu konstatoval, že údaje obsažené v obchodním rejstříku nesvědčí o tom, že se spotřebitelé v obchodech apod. skutečně setkají s výrobky či službami chráněnými předmětnou ochrannou známkou. Vlastnictví k ochranné známce lze udržet jen jejím řádným užíváním, přičemž ochrannou známku musí její vlastník užívat ve vztahu ke chráněným výrobkům nebo službám, a to přímo jejím umísťováním na zboží nebo jejich obalu, v doprovodných dokumentech, fakturách, dodacích listech apod. Důkazem o užívání označení nemusí být jenom označené výrobky nebo služby, ale i faktury, nabídkové listy, na kterých je ochranná známka uvedena, nebo z nich vyplývá, že pod daným označením bylo zboží vlastníka ochranné známky obchodováno na trhu. K udržení práv k ochranné známce tedy postačí i jen nepřímé užívání ochranné známky, nikoli však pouhý předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku.
Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Dle žalobce je vadou řízení, jestliže předseda úřadu neuznal námitku žalobce, týkající se požadování plných mocí a všech dokladů souvisejících s návrhem na zrušení ochranné známky, nahlížení do spisu a odepření práva požadovat opisy ze spisu. V dalším bodě žaloby žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že ani v zákoně o ochranných známkách, ani ve správním řádu z roku 1967 není stanoveno nic o přednostním projednání určitého případu podle časového hlediska. Navrhovatel byl proti žalobci neoprávněně zvýhodněn.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nebyla porušena práva žalobce, pokud mu nebyly poskytnuty opisy dokladů, z nichž by vyplývala existence navrhovatele a zmocnění jeho zástupce. Řízení o zrušení ochranné známky je řízením veřejnoprávním, v němž je sám správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, a tedy si opatřit za tím účelem potřebné podklady pro rozhodnutí, tj. zejména podání návrhu a vyjádření účastníků, důkazy, čestná prohlášení, jakož i skutečnosti všeobecně známé, nebo známé správnímu orgánu z jeho úřední činnosti. Rozsah a způsob zjišťování podkladů proto určuje správní úřad, dokazování určitých skutečností ve správním řízení se provádí ve vztahu ke správnímu orgánu, a nikoli k případnému dalšímu účastníku řízení. Žalovanému z úřední činnosti je známo, že dne 3. 5. 2003 společnost D. zplnomocnila advokáta Mgr. Karla Š. k zastupování ve všech záležitostech ochranných známek před všemi soudy a úřady a ve stejném rozsahu byla 22. 2. 2005 témuž advokátovi udělena plná moc i společností B., která je právním nástupcem původního navrhovatele výmazu, což vyplývá ze zápisu o fúzi jmenovaných společností provedené dne 27. 12. 2004 a potvrzení o zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku státu Delaware. K námitce časového řazení věcí v daném případě žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s principy logiky, když nejdříve při souběhu řízení zkoumal, zda ochranná známka splňuje zákonem stanovené podmínky udržení zápisu, a poté, zda jako známka platná může být namítána ve vztahu k přihlašovaným označením. Ke zrušení ochranné známky by však muselo dojít již z toho důvodu, že vlastník této ochranné známky nenavrhl jediný důkaz, který by žalovaného přiměl k rozhodnutí, že ochranná známka užívána byla. Žalovaný zde odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 28/1998, které bylo vydáno za účinnosti dřívějšího zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, které říká, že povinností správního orgánu je provést dokazování v takovém rozsahu, aby zjištění skutečného stavu věci bylo přesné a úplné, resp. spolehlivé. Odpovědnost za takové skutkové zjištění je na správním orgánu, v řízení platí zásada vyšetřovací. Protože je zřejmé, že nelze prokazovat to, co se nestalo či neděje, je nutné, aby správní orgán provedl důkazy navržené vlastníkem ochranné známky o tom, že známka užívána byla. Prokáže-li se její užívání, známka vymazána nebude, v případě opačném nese majitel ochranné známky procesní odpovědnost za to, že Úřad neměl možnost učinit zjištění svědčící pro zachování ochranné známky, a známka bude vymazána. Žalobce byl v průběhu řízení o zrušení ochranné známky opakovaně vyzýván k doložení užívání napadené ochranné známky, tento požadavek nesplnil, naopak užívání své ochranné známky označuje jako předmět obchodního tajemství.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Soud předně, než se vypořádá jednotlivě s procesními námitkami vznesenými žalobou, zdůrazňuje, že žaloba ponechává bez námitek klíčový důvod výroku o zrušení zápisu ochranné známky, jímž je prokázání jejího užívání žalobcem. Žalobce proti návrhu na zrušení ochranné známky nevznesl v průběhu řízení žádnou věcnou obranu, tj. nevyvracel v průběhu celého řízení neodůvodněnost takového návrhu, neboť neprokazoval, že svoji známku, tak jak ji má zapsanou pro výrobky a služby v uvedeném časovém limitu, který zákon stanoví, řádně užíval. Žalobce tak v žalobě ponechává bez námitek samotný výrok o výmazu ochranné známky z rejstříku ochranných známek z důvodu jejího neužívání v posledních pěti letech, a po věcné stránce tedy svoji známku nebrání. Proto, ač by tomu tak logicky mělo být, předmětem tohoto soudního řízení o přezkumu rozhodnutí žalovaného není vůbec otázka v daném řízení klíčová a rozhodná, tj. zda žalobce ochrannou známku po uvedenou dobu řádně užíval, a zda tedy nebyl dán důvod ke zrušení ochranné známky; rozhodnutí předsedy úřadu, potažmo žalovaného po věcné stránce není napadáno; žalobce má toliko za to, že procesní vady, které tvrdí, znemožňovaly rozhodnutí ve věci samé.
Soud proto považuje za nutné předeslat, že základní vlastností ochranné známky je její schopnost odlišit výrobky či služby od různých výrobců či poskytovatelů služeb, přihlašované označení a ochranná známka již zapsaná proto musí mít a má funkci rozlišovací, tj. pro konečného spotřebitele nezaměnitelným způsobem identifikovat konkrétního výrobce výrobků takto označených, a tato funkce musí být naplněna, aby byl naplněn vlastní účel institutu ochranné známky, tj. pro spotřebitele identifikovat výrobky určitého výrobce na trhu. Vedle toho má ochranná známka funkci garanční, tzn. že zajišťuje spotřebiteli, že pod stejným označením mu bude nabízeno vždy zboží pocházející od téhož výrobce, a tedy určité kvality, k jejímuž zvyšování současně výrobce stimuluje, plní i funkci propagační, a ovlivňuje tak poptávku po takto označených výrobcích, a je tak nástrojem získání a udržení soutěžní pozice na trhu. Všechny tyto funkce ochranné známky a vůbec smysl zápisu konkrétního označení jako ochranné známky (přiznání ochrany) tedy vychází z toho, že zápis ochranné známky je činěn ve prospěch přihlašovatele a nastupujícího majitele ochranné známky proto, aby takové označení na trhu užíval (s právem výlučnosti pro své výrobky), nikoli aby zápisem blokoval možnost přihlášení shodných či podobných označení jiným. Neužíváním zapsané ochranné známky nastoluje majitel nežádoucí stav, kdy spotřebitel takové označení nezná z žádných výrobků a neidentifikuje žádného výrobce a přesto, že tak nemůže dojít z jeho strany k žádné záměně či asociaci tohoto označení s jiným, brání zápis formálně tomu, aby stejné nebo podobné označení bylo zapsáno jinému soutěžiteli jako ochranná známka.
Proto právní úprava umožňuje, aby i v případě, že ochranná známka zapsána v souladu se zákonem byla, mohlo dojít následně ke zrušení zápisu s účinky , pakliže ochranná známka jejím majitelem na trhu není po určitou, v zákoně definovanou dobu, a to pětiletou, užívána a ochrana takto zápisem přiznaná určitému označení brání v užívání takového označení jiným výrobcům na trhu, ačkoli na trhu výrobky s tímto označením, s touto ochrannou známkou nejsou, a spotřebitel tedy nemůže být klamán o původu výrobků ohledně jejich výrobců. Zákon proto připouští, aby takovýto formální zápis, jehož smysl a účel není fakticky po určitou dobu naplňován, byl zrušen a aby označení se stalo volným pro ostatní výrobce na trhu. Zákon umožňuje odstranit tuto blokaci postupem podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Nemůže v daném případě proto obstát žalobcovo tvrzení, že užívání ochranné známky v daném řízení nebude prokazovat do doby, než budou odstraněny jím namítané procesní vady řízení, neboť užívání ochranné známky považuje za obchodní tajemství. Toto jeho prohlášení je klíčovým omylem žalobce, neboť užívání ochranné známky na trhu jejím majitelem nemůže být považováno za obchodní tajemství, právě naopak, ochranná známka má, jak shora uvedeno, identifikovat výrobce, propagovat jeho výrobky a jeho služby a stimulovat poptávku po jeho výrobcích na trhu a svědčí rovněž o jeho soutěžní pozici na trhu.
ex nunc
Uvedené prohlášení je tedy v naprostém rozporu s klíčovými funkcemi ochranné známky, které tato na trhu plní. Z uvedených důvodů soud považuje postoj žalobce, že nebude v daném řízení bránit ochrannou známku prokazováním jejího užívání do doby, než budou odstraněny jím tvrzené procesní vady, za postoj zcela účelový a neadekvátní předmětu daného řízení vedeného podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách.
Podle názoru soudu předseda úřadu i žalovaný správně vyslovili, a ze zákona to přímo vyplývá, že v daném řízení návrh na zrušení ochranné známky může podat jakákoli právnická i fyzická osoba (třetí osoba), a tato osoba je podle § 38 zákona o ochranných známkách účastníkem řízení. Nehledě na to, jak bylo již shora uvedeno, že v daném případě byla subjektivita navrhovatele a jeho nástupce dostatečně doložena, a to včetně oprávnění zástupce na základě udělené plné moci za navrhovatele jednat, úřad by řízení o návrhu na zrušení ochranné známky musel vést i v případě, kdy by tímto navrhovatelem byl přímo tento zástupce sám jako fyzická osoba, či jakákoli jiná právnická či fyzická osoba (bez souvislosti s dalšími známkoprávními spory). Změna v osobě navrhovatele ani majitele ochranné známky (procesní nástupnictví) v průběhu řízení o zrušení ochranné známky není sama o sobě skutečností (i kdyby nebyla oznámena dalším účastníkům řízení) rozhodnou pro meritum věci, neboť řízení o zrušení ochranné známky je řízením směřujícím k vydání rozhodnutí , procesní nástupnictví je proto přípustné (viz č. 1096/2007 Sb. NSS). V daném případě námitka žalobce a jím vznášené pochybnosti o existenci navrhovatele jako právnické osoby i o oprávněnosti, aby za tuto osobu jednal jí zplnomocněný zástupce ve správním řízení, byly v průběhu řízení vyvráceny, žalobci rovněž byl oznámen jak výsledek posouzení jeho procesních námitek v tomto směru, tak změna v osobě navrhovatele, když mu bylo 26. 4. 2005 sděleno, že došlo k fúzi jmenovaných společností. Soud nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel, rovněž tak jeho nástupce v řízení správním a současně v tomto soudním řízení zúčastněná osoba, jsou existujícími právnickými osobami, resp. osobou, která má oprávnění podat návrh, jednat v řízení správním i soudním, rovněž tak nemohou být již dále vznášeny pochybnosti o jejím právním zastoupení na základě doložených plných mocí.
ad rem
Neobstojí proto námitka procesní vady řízení, že když žalobci nebylo zasláno samotné oznámení o změně osoby navrhovatele, kterou označuje za změnu návrhu, jde o vadu, která mohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí, neboť jak shora uvedeno, není rozhodné, zda v průběhu řízení došlo ke změně v osobě navrhovatele (procesnímu nástupnictví), neboť jde jen o změnu jedné z náležitostí návrhu, která po zahájení řízení nastala, přitom byla doložena právní subjektivita jak původního navrhovatele, tak nástupce i jejich zastoupení. Předseda úřadu se v rozhodnutí o rozkladu s tímto odvolacím důvodem vypořádal a soud k tomu dodává, že žalobce tímto postupem nebyl zkrácen v obraně svých práv, a to ani procesních, neboť mu bylo sděleno, že k této změně došlo a že jsou o tom důkazy ve spise. Změna osoby navrhovatele byla vůči úřadu řádně doložena, změna navrhovatele pak nemohla mít vliv na způsob obrany žalobce v daném řízení. Je nutno navíc podtrhnout, že pokud jde o osobu navrhovatele, byla tato osoba jako ten, kdo podal přihlášku ochranných známek v souvisejících věcech, na něž žalobce poukazuje, žalobci známa, neboť žalobce podal v těchto řízeních námitky proti zápisu přihlašovaných označení, kde přihlašovatelem byl původní navrhovatel v tomto správním řízení, tzn. společnost D., a že právě i k těmto vedeným řízením se vztahovalo oznámení změny, zde navrhovatele a v oněch řízeních přihlašovatele, jak z oznámení změny ze dne 3. 3. 2005 (které je součástí i správního spisu vedeného v této právní věci) vyplývá.
Soud rovněž neshledal důvodem ke zrušení rozhodnutí tvrzení žalobce, že oprávněně požadoval zaslání plných mocí a všech dokladů provázejících návrh na zrušení ochranné známky, a že žalovaný, potažmo předseda úřadu, mu upřel oprávněnost tohoto požadavku s poukazem na právo účastníka nahlížet do spisu. Jak je doloženo ve správním spise, návrh na zrušení ochranné známky byl žalobci jako jejímu majiteli doručen 28. 12. 2004 s první výzvou k vyjádření do 17. 1. 2005 v souladu s § 34 odst. 2 zákona o ochranných známkách a zkoumání procesních podmínek řízení přísluší úřadu, který rovněž i k procesním námitkám vzneseným žalobcem tyto posoudil a sdělil žalobci výsledek ještě před rozhodnutím ve věci ve výzvě ze dne 26. 4. 2005. Žalobce až podáním z 5. 5. 2005 žádal zaslání "
všech těchto důkazů údajně existujících ve známkoprávním spisu
", přičemž vyslovil podezření stran toho, kdo a jak mohl za původního navrhovatele i jeho nástupce udělit plnou moc zástupci Mgr. Š. Soud na základě již shora uvedených důvodů má za nesporné, že takto vyslovené podezření se jednak ukázalo lichým, jednak, i kdyby byly tyto listiny žalobci dle jeho požadavku zaslány, nemohl by vést takový postup ani k účinnější obraně práv žalobce; k té mohly vést jen žalobcem doložené důkazy o užívání ochranné známky. Nadto má soud za nesporné, že žalobce nebyl zkrácen v obraně svých práv, neboť předně, pokud žalobcem namítaný judikát
(č. 501/2005 Sb. NSS) činí závěr o zkrácení v právech, činí tak na základě zjištění, že účastníku nebyly (v souvislosti s nahlížením do spisu) poskytnuty kopie těch podkladů pro rozhodnutí, které byly v onom řízení rozhodné pro posouzení merita věci, tedy listiny, které sloužily jako důkazní prostředek pro rozhodnutí ve věci; v daném případě nešlo o takový případ, žalobci nebylo tímto postupem upřeno právo seznámit se s podkladem rozhodným pro posouzení merita věci, ale šlo o listiny, jimiž bylo dokládáno splnění procesních podmínek (postavení navrhovatele). I po vydání rozhodnutí v I. stupni mohl svého práva nahlížet do spisu žalobce využít namísto toho, aby v rozkladu brojil proti takovému postupu procesně (popř. tak mohl učinit před podáním žaloby či v průběhu tohoto řízení u soudu a odstranit své pochybnosti). Žalobci také nebylo přičítáno k tíži, že nevyužil svého práva do spisu nahlížet, toliko byl na toto právo, které nevyužil, upozorněn. Za daného skutkového stavu věci však, i pokud by byly požadované listiny žalobci zaslány, nebo kdyby využil práva nahlédnout do spisu, nic nesvědčí tomu, že by žalobce následně doložil skutečnosti relevantní
k předmětu samotného řízení, tj. užívání ochranné známky, neboť takovou účinnou obranu nezvolil současně ani s podáním žaloby.Námitka žalobce vytýkající nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, poukazující na větu "
ohledně právní subjektivity navrhovatele není věcí úřadu tuto zjišťovat
", rovněž není důvodná a nelze mít tuto větu samo o sobě za důvod ke zrušení rozhodnutí žalobou napadeného, neboť tato věta je konstatováním v rámci rekapitulace úkonů úřadu, tedy toho, co úřad v řízení žalobci sdělil v přípise ze dne 30. 3. 2005. Jak žalovaný, tak následně i předseda úřadu oproti tomu se však s otázkou právní subjektivity navrhovatele v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádali na následujících stránkách svých rozhodnutí.Soud neshledal důvodným ani žalobcem tvrzený důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje v tom, že žalovaný časově upřednostnil rozhodnutí o návrhu na zrušení ochranné známky před rozhodnutím v dříve započatých řízeních o námitkách žalobce proti přihláškám ochranných známek. Podle názoru soudu správně bylo v obou rozhodnutích shledáno, že nemůže mít formální ochrana, tj. formální zápis ochranné známky, ten účinek, že by blokoval označení a nadále bránil zápisu stejných či podobných označení jiným výrobcům pro jejich výrobky a služby. Jak shora uvedeno, je jednoznačné, že zákon upřednostňuje zájem na plnění základních funkcí ochranné známky na trhu, a proto umožňuje, mimo jiné v případě neužívání ochranné známky jejím majitelem, na návrh třetí osoby provést zrušení zápisu takového označení s účinky . Požadavku na odstranění formálně právních překážek zápisu nově přihlašovaných označení zákonnou úpravou nastolený tak opravňuje žalovaného, potažmo předsedu úřadu, v případě souběžně probíhajících (byť nikoli současně zahájených) řízení pořadí vydání rozhodnutí v té které konkrétní věci změnit, tj. časově je "upřednostnit" tak, aby úřad dostál požadavku nejen formální, ale i věcné správnosti rozhodování v dalších řízeních, včetně hospodárnosti vedených řízení.
ex nunc
Pakliže zápisu přihlášeného označení jako ochranné známky brání zápis téhož nebo podobného označení a je v průběhu řízení o této přihlášce podán návrh na zrušení ochranné známky pro její neužívání v posledních pěti letech, může mít výsledek takového řízení vliv na posouzení relativní zápisné způsobilosti nově přihlašovaných označení, resp. na řízení o námitkách podaných proti tomuto přihlašovanému označení. Posouzení návrhu na zrušení ochranné známky a rozhodnutí o něm se tak stává v tomto smyslu předběžnou otázkou, která vyžaduje zodpovězení (rozhodnutí o ní) dříve, než bude rozhodnuto o námitkách proti podané přihlášce. Formální zápis, existující v rozporu s faktickým stavem a zákonným požadavkem na zrušení formálních zápisů, nenaplňujících účel institutu ochranné známky (její funkce), dokud existuje, nese s sebou důsledek aktivní legitimace majitele takto formálně zapsané ochranné známky podat námitky proti přihlášce, a vyvolává tak řízení, jehož důvod v případě zrušení zápisu ochranné známky pro její neužívání odpadá. Aktivní legitimace k podání námitek proti přihlašovanému označení je zákonem založena majiteli ochranné známky k ochraně jeho práva, nikoli ke zneužití či zásahu do práv či oprávněných zájmů jiných. Soud proto neshledal, že by změnou pořadí vydání rozhodnutí v této a souvisejících věcech došlo k porušení zákona a že by tímto postupem byly překročeny či zneužity meze správního uvážení a porušena zásada rovnosti účastníků řízení, jak žalobce tvrdí.
Žalobce uvedeným postupem nebyl zkrácen na svých právech, žalobcem oponovaná "procesní"
priorita
se do "hmotněprávní" priority - zásady ochrany vlastnictví majitele ochranné známky - promítla především proto, že ač úřad v daném řízení dal žalobci zjevně a jednoznačně najevo a vyzval ho, aby doložil užívání ochranné známky, žalobce tak neučinil. Úřad ve smyslu stanovené právní úpravy § 34 odst. 3 zákona o ochranných známkách rozhoduje na základě skutečností, které majitel ochranné známky úřadu doloží, tj. jím předložených důkazů o užívání ochranné známky, a byl by oprávněn a povinen řádně tyto vyhodnotit a ve věci rozhodnout o zrušení ochranné známky toliko za předpokladu, že by užívání známky prokázáno nebylo. V daném případě však došlo k tomu, že přestože žalobce byl zjevně a jednoznačně upozorněn na to, co mu zákon ukládá v řízení prokazovat, že zůstal nečinný a svoji zapsanou ochrannou známku nebránil a nedoložil vůbec vůči úřadu její řádné užívání. Žalovaný tak nemohl z věcného hlediska řádné posouzení provést, neboť v průběhu celého řízení žalobce, jak shora uvedeno, namítal toliko procesní vady postupu, tyto vady však nebyly shledány důvodnými a nemohly vést ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný již v rozhodnutí I. stupně výslovně poukázal na zásady procesního postupu ve zrušovacím řízení, a dal tak žalobci návod, jakým způsobem nutno pro úspěch ve věci volit obranu, přičemž předvídatelnost následků neužívání ochranné známky vyplývá přímo z § 13 zákona o ochranných známkách, mj. i postup dle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Ani žaloba však vlastní výrok rozhodnutí o zrušení zápisu ochranné známky žádným dalším tvrzením, tím méně doloženými důkazy o užívání ochranné známky, nezpochybnila.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.