Vydání 4/2014

Dne 19. 4. 2007 podala žalobkyně přihlášku kombinované ochranné známky „“, která byla zveřejněna dne 6. 6. 2007. Námitkami společnosti British Sky Broadcasting Group plc. byl uplatněn nárok ze slovní ochranné známky Společenství ve znění „“, která byla přihlášena dne 6. 9. 2006 a zapsána dne 8. 5. 2008.

Na základě výše uvedených námitek žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 9. 2008 přihlášku žalobkyně zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že přihlašované kombinované označení shledal jako podobné prioritně starší namítané slovní ochranné známce Společenství a zároveň zjistil shodnost a podobnost výrobků a služeb, pro něž je předmětné označení přihlášeno, s výrobky a službami zapsanými pro namítanou ochrannou známku.

Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad.

Předseda žalovaného rozhodl dne 22. 10. 2009 tak, že rozklad zamítl. Konstatoval, že žalovaný v průběhu řízení o předmětné přihlášce ochranné známky nezpochybnil právo žalobkyně podat přihlášku ochranné známky pro konkrétní označení, které si podle vlastního uvážení zvolila, stejně jako nezpochybňuje její právo užívat slovní ochrannou známku ve znění „“ v jakékoliv podobě, libovolném písmu či barevném provedení, a to i v kombinaci s dodatečnými prvky, pokud taková úprava nezmění její rozlišovací způsobilost. V této souvislosti však považoval za nutné uvést, že řízení o jednotlivých ochranných známkách probíhají zcela samostatně, a proto není v tomto řízení o námitkách možné zabývat se oprávněností zápisu jiných ochranných známek do rejstříku. Je pouze na žalobkyni, zda svá starší práva vůči ochranným známkám namítajícího uplatní podáním námitek, resp. návrhu na neplatnost. Jedině samostatným řízením se lze dovolat jiných práv než namítaných, neboť současně platný zákon neumožňuje v jediném řízení projednávat, čí právo je starší.

Žalobkyně podala dne 21. 12. 2009 žalobu u Městského soudu v Praze. V ní poukázala na to, že je vlastníkem řádně zapsaných národních ochranných známek s dřívějším právem přednosti (slovní ochranná známka ve znění „“, kombinovaná ochranná známka ve znění „“ a slovní ochranná známka ve znění „“). Tyto ochranné známky, které jsou charakterizovány dominantním upoutávacím a rozlišovacím význakem „“, na území České republiky požívají ve vztahu k položkám výrobků a služeb, na něž se zápisná ochrana vztahuje, výlučné právo a od data vzniku jejich práva přednosti osvědčují, že pro vyznačené položky výrobků a služeb a položky výrobků a služeb jim zaměnitelně podobné má žalobkyně jedinečné výlučné právo tato svá řádně zapsaná označení podle zákona o ochranných známkách na území České republiky užívat při svých podnikatelských aktivitách. Konstatovala, že přihlášce ochranné známky, jejíž zápis je nárokován cestou národní, mezinárodní, popřípadě komunitární, se v souladu se zákonem o ochranných známkách přisuzuje identické právní postavení. Co se týká typu ochranné známky z teritoriálního hlediska, je jen a jen na svobodné strategické volbě jejího přihlašovatele, jaký typ přihlášky ochranné známky zvolí. V daném případě však byl ze strany namítajícího zvolen účelový postup, jenž s ohledem na přístup žalovaného umožnil poškození práv žalobkyně. Z důvodů známých právě jen namítajícímu se britský podnikatelský subjekt rozhodl nárokovat zápisnou ochranu ve státech Evropské unie, k nimž od 1. 5. 2004 náleží i Česká republika. Dle žalobkyně je nepochybné, že v případě podání přihlášky ochranné známky pro území České republiky národní cestou či cestou podání přihlášky mezinárodní ochranné známky s teritoriálním určením pro Českou republiku by žalovaný takovéto označení vzhledem k existenci shora uvedených řádně zapsaných ochranných známek ve vlastnictví žalobkyně zamítl, resp. nepřiznal by mu zápisnou ochranu na území České republiky. Žalobkyně jako vlastník národně zapsaných ochranných známek obsahujících dominantní upoutávací a rozlišovací znak ve znění „“ má výlučné právo na území České republiky v souladu se zákonem o ochranných známkách jako jediná (tento znak) legitimně užívat, nikdo jiný, tedy ani zahraniční podnikatelský subjekt, nemůže toto výlučné a jedinečné právo žalobkyně popřít, či jinak zpochybnit. Žalovaný nerespektoval její přednostní právo ve vztahu k dominantnímu rozlišovacímu prvku „“ ve prospěch mladší ochranné známky Společenství. Žalovaný nepřípustně omezil dokazování pouze na posouzení konkurence přihlášky kombinované ochranné známky žalobkyně ze dne 19. 4. 2007 a namítané ochranné známky Společenství a zcela pominul známkovou řadu žalobkyně se starším právem přednosti tak, jak je uvedena výše. Skutečnost, že řízení o jednotlivých známkách jsou samostatnými řízeními, nic nemění na povinnosti žalovaného respektovat veřejný zájem na právní stabilitě a důvodném očekávání žalobkyně, že je oprávněna svoji ochrannou známku nejen užívat, ale i graficky rozvíjet svoji známkovou řadu, když toto právo žalobkyně bylo rozhodnutím žalovaného porušeno. Svojí nečinností žalovaný připouští a schvaluje účelový postup třetích osob zasahující do práv subjektů využívajících ochranu národních ochranných známek a umožňuje obcházení práva přednosti národních ochranných známek.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že lze dovodit špatný úmysl namítajícího, který si přihlásil komunitární cestou ochrannou známku stejného znění, jako má žalobkyně a tímto „“ postupem chtěl poškodit práva žalobkyně. Je právem každého přihlašovatele zvolit si, zda chce určité označení chránit národní, mezinárodní či komunitární cestou. Skutečnost, že si přihlašovatel zvolí jednu z těchto variant či jejich kombinaci, je zcela v souladu s právními předpisy a nelze na základě toho jakkoli usuzovat na jeho dobrou či nedobrou víru. Rovněž je třeba uvést, že vzhledem k teritoriálnímu rozsahu podnikatelských aktivit namítajícího se jeví volba komunitární ochrany jako nejefektivnější a logická, nikoliv účelově škodící jinému subjektu. Z uvedeného jednání namítajícího též nelze dovodit, že nadnárodní všeobecně známý podnikatelský subjekt chtěl cíleně těžit z pověsti z mezinárodního hlediska nepoměrně menšího a méně známého obchodního subjektu. Pokud měla žalobkyně odůvodněný dojem, že přihláška ochranné známky Společenství namítajícího zasahuje do jejích práv, bylo možné podat proti této přihlášce námitky, případně návrh na prohlášení již zapsané ochranné známky Společenství za neplatnou. Žalovaný nesouhlasí ani s názorem žalobkyně, že vzhledem k tomu, že je výlučným vlastníkem označení s dominantním slovním prvkem ve znění „“ pro území České republiky, je nutné odmítnout ochranu jakékoli ochranné známce jiného vlastníka s mladším právem přednosti obsahující slovní prvek ve znění „“. Z § 2 písm. c) zákona o ochranných známkách jednoznačně vyplývá, že na území České republiky požívají ochrany ochranné známky, které jsou zapsány v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu. Protože namítaná ochranná známka je platně zapsána v tomto rejstříku, není možné jí odmítnout ochranu a není možné odepřít jejímu vlastníku právo podat námitky proti zápisu jiného označení s mladším právem přednosti. Jak bylo již uvedeno výše, žalobkyně měla možnost podat námitky proti zápisu namítaného označení, příp. má možnost podat návrh na prohlášení neplatnosti namítané ochranné známky. Dokud však bude namítané označení zapsáno v rejstříku jakožto ochranná známka Společenství, bude mít její vlastník právo podávat námitky proti zápisu jiných označení, která by mohla zasahovat do jeho práv. Žalobkyně má jako kdokoli jiný právo podat přihlášku označení, ale toto právo nelze ztotožňovat s právem na zápis přihlášeného označení. Proti zápisu přihlašovaného označení byly podány námitky, jež splnily podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Aby byla naplněna litera zákona, musela být přihláška předmětného označení zamítnuta.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.