Vydání 7/2006

Klíčovou otázkou v daném sporu je, zda předseda Úřadu v žalobou napadeném rozhodnutí řádně posoudil zaměnitelnost přihlášeného označení, resp. existenci pravděpodobnosti záměny s namítanou ochrannou známkou s dřívějším právem přednosti, a zda jeho závěr, že jde o označení i služby zaměnitelné, může z hlediska žalobních námitek obstát.

K shora vymezenému předmětu sporu soud předesílá, že právní úprava platná v době podání přihlášky a rozhodnutí I. stupně stanovila [§ 9 odst. 1 písm. a) zák. č. 137/1995 Sb.], že proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku může ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění podat u Úřadu zdůvodněné námitky majitel, popř. přihlašovatel zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, je-li tato ochranná známka zapsána, popř. přihlášena pro stejné nebo podobné výrobky. Podle § 10 a § 11 téhož zákona Úřad v rámci projednání námitek přezkoumával, zda zápisem přihlášeného označení do rejstříku nedojde k zásahu do zákonem chráněných práv třetích osob.

Právní pojem zaměnitelnosti ani vymezení pojmu zaměnitelné známky tento zákon neupravoval a při výkladu pojmu zaměnitelnosti ochranné známky bylo třeba vycházet z toho, že ochrannou známkou podle ustanovení § 1 tohoto zákona je označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů a zapsaných do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem. Smyslem a účelem známek je a i nadále zůstává rozlišení výrobků různých výrobců či služeb poskytovaných různými podnikateli; zaměnitelnost nespočívá pouze v možnosti záměny jednoho konkrétního výrobku za jiný, ale i v zaměnitelnosti výrobců stejného druhu výrobků či v zaměnitelnosti podnikatelů poskytujících stejné služby (k tomu viz konstantní judikaturu Vrchního soudu v Praze, např. rozhodnutí publikované pod č. 768, Soudní ve věcech správních č. 2/2001, str. 98). Zaměnitelnou známku (resp. označení) bylo lze proto obecně definovat jako známku, která se vnější úpravou i seznamem zboží nebo služeb podobá jiné známce v takové míře, že vzniká možnost záměny jednoho konkrétního výrobku (služby) za jiný nebo možnost záměny výrobců stejného druhu zboží či poskytovatelů stejného druhu služeb.

Uvedený zákon nestanovil konkrétní kritéria, podle nichž má Úřad při posuzování a hodnocení zaměnitelnosti postupovat (ostatně se zřetelem na rozmanitost existujících či přihlašovaných označení to ani není možné). U každého přihlašovaného označení bylo proto na Úřadu, aby zaměnitelnost přihlášeného označení s ochrannou známkou či s přihlášeným označením s dřívějším právem přednosti posoudil na základě skutkových zjištění učiněných v průběhu řízení komplexně, ze všech v tom kterém případě rozhodných hledisek. Běžnými hledisky, která se vytvořila praxí a jsou i nadále standardně používána, jsou zejména hledisko vizuální (shody či podobnosti), hledisko fonetické (shody či podobnosti), hledisko významové, seznam zboží a služeb a celkový dojem známky. Při posuzování zaměnitelnosti z těchto hledisek (event. i jiných, v tom kterém případě dalších rozhodných hledisek) však Úřad musí vždy označení (známku) posuzovat ve vztahu k okruhu subjektů, u nichž ochranné známky dojem záměny mohou vyvolat, přičemž rozhodující je hledisko "běžného spotřebitele", tj. toho, komu je ten který výrobek (služba) určen. Lze proto shrnout, že základním a výchozím kritériem pro posouzení zaměnitelnosti dvou známek označujících shodné nebo podobné výrobky či služby bylo a je vždy hledisko běžného spotřebitele, tedy posouzení, zda známky jsou natolik odlišné, že nemohou u běžného spotřebitele vyvolat možnost záměny výrobků či služeb nebo záměny výrobců stejného nebo podobného druhu zboží či poskytovatelů stejného či podobného druhu služeb a v tomto směru ho uvést v omyl. Jen označení dostatečně originální může plnit funkci ochranné známky, a to předně funkci rozlišovací, tj. zbavit zboží na trhu anonymity a identifikovat výrobce, zajistit, že spotřebiteli bude pod stejným označením nabízeno zboží téhož výrobce, propagovat výrobce, být nástrojem získání a udržení soutěžní pozice na trhu, být regulátorem odbytu a garantem udržení a zvyšování kvality výrobků, v oblasti informačních a komunikačních systémů i nositelem informace o kompatibilitě výrobku.

Uvedená hlediska posuzování zaměnitelnosti označení vychází a navazují na tradiční přístup k této otázce v oblasti známkoprávní, který nedoznal zásadní změny (viz bývalého Nejvyššího správního soudu, např. Boh. A 6439/27, Boh. A 6439/27). Zaměnitelnost samotného označení přihlašovaného s již zapsaným je pak vždy třeba zkoumat z hlediska známkových prvků, tj. jednotlivých složek, které samy o sobě nebo ve spojení s dalšími prvky tvoří známkový motiv. Bylo dovozeno, že označení mohou být zaměnitelná, pokud při střetu dvou označení je zjištěna shoda nebo zaměnitelnost kterékoliv součásti označení (známkového prvku slovního, grafického, obrazového), která může vyvolat u průměrného spotřebitele možnost záměny výrobků či služeb nebo záměny výrobců stejného druhu výrobků či poskytovatelů stejného druhu služeb a uvést ho v omyl. Není přitom rozhodné, zda taková shoda nebo zaměnitelnost je zjištěna pouze u jednoho ze slovních prvků střetnuvších se slovních známek či u některého z prvků střetnuvších se známek kombinovaných nebo střetnuvší se slovní grafické známky s kombinovaným označením, které je složeno i ze slovních prvků, jde-li o takový známkový prvek, který by mohl u průměrného spotřebitele vyvolat možnost záměny výrobků nebo výrobců stejného nebo podobného druhu výrobků, a uvést ho tudíž v omyl. Vlastní posouzení zaměnitelnosti bylo a je vždy věcí volného hodnocení důkazů a správního uvážení.

(...) Podle právní úpravy pro posouzení zápisné způsobilosti přihlašovaného označení je rozhodné jednak, zda samo přihlašované označení je shodné nebo podobné s označením již zapsaným jako starší ochranná známka, a současně rovněž, zda je zde dána shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, pro něž jsou tato označení zapsána, resp. pro něž přihlašované označení má být zapsáno a ochranné známky namítané jsou již zapsány. Úřadu přísluší posoudit shodnost nebo podobnost samotného přihlašovaného označení s označením zapsaným jako ochranná známka se starším právem přednosti a současně i posoudit shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, pro něž je přihlašované označení přihlášeno a něž se vztahují ochranné známky. Posouzení zaměnitelnosti, resp. nyní existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti u přihlašovaného označení, pak spočívá v tom, že po samostatném zhodnocení shodnosti či podobnosti označení samého a shodnosti či podobnosti výrobků či služeb je nutno přistoupit i k zhodnocení obojího ve vzájemné souvislosti, a učinit závěr, jak vysoká je pravděpodobnost, že si výrobky a služby označené přihlašovaným označením běžný spotřebitel zamění s výrobky a službami již označovanými ochrannou známkou již zapsanou, resp. zda toto přihlašované označení pro dané výrobky může u něho vyvolat asociaci se starší ochrannou známkou.

Posledně uvedená právní úprava tak toliko zdůraznila požadavek ochrany označení dosud zapsaných a ochrany spotřebitele tím, že oproti původně zakotvenému požadavku, aby nebyla zapsána označení "zaměnitelná", zákon nyní výslovně požaduje, aby byla vyloučena ze zápisu označení, u nichž existuje i jen pravděpodobnost záměny (a to i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou). V cit. ustanovení § 7 zákona se tak odráží tradiční výkladové pravidlo, že o shodu nebo zaměnitelnou podobnost označení jde i tam, kde kterákoli součást označení je schopna u běžného spotřebitele vyvolat "pamětní obraz" značky určitého, již jemu známého výrobce určitého druhu výrobků (viz např. Boh. A 6439/27, Boh. A 10.915/33-II. nebo Boh. A 12.403/36) a nově přihlašované označení by jej mohlo uvést v omyl ohledně výrobce takto označeného výrobku či poskytovatele služby.

Na základě uvedených premis soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že předseda Úřadu při provedeném hodnocení zaměnitelnosti přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou již zapsanou dostál požadavkům shora uvedeným a svoji úvahu o zaměnitelnosti (resp. o existenci pravděpodobnosti záměny) samotných označení i služeb, a to zvlášť i v souhrnu, provedl zákonu odpovídajícím i logickým způsobem.

Ohledně námitek v bodě II žaloby proti hodnocení existence pravděpodobnosti záměny označení, kterou předseda Úřadu shledal, soud dospěl k závěru, že nebyly překročeny meze správního uvážení při hodnocení jednotlivých prvků označení přihlašovaného ve srovnání s označením již zapsaným jako ochranná známka, když byla obě označení porovnána ze všech hledisek (vizuálního, fonetického i významového) a byl učiněn závěr, že známkový motiv užitý v obou označeních jako dominantní, tj. planeta (podobná Zemi z vesmíru nebo planeta vůbec) s nápisem umístěným přes ni, je motivem natolik výrazným, že (i přes odlišnost doprovodných ostatních prvků, tj. např. menších zeměkoulí/event. hvězd umístěných v obdobné poloze vůči hlavnímu motivu, nebo přes částečnou rozdílnost slovních prvků či grafické zpracování písma) je schopen vyvolat u běžného spotřebitele (uživatele služeb) pravděpodobnost záměny či asociaci se známkou již zapsanou, tedy uvést jej v omyl stran poskytovatele těchto služeb, a to zvláště a právě proto, že i pokud jde o služby, jsou tyto podobné, neboť okruh jejich spotřebitelů se zpravidla s nabídkou takových služeb setkává současně na stejných místech. Přitom dbal předseda Úřadu pravidla, že běžný spotřebitel nemá možnost srovnání obou označení na místě (označení nevidí vedle sebe), ale srovnává označení, pod nímž je mu služba poskytována či nabízena, s obrazem označení ve své paměti, s nímž se setkal dříve, a v tomto má zpravidla zafixovanou podobu označení v takovém zobrazení, které mu utkvělo jako celek, a předně vnímá či si pamatuje prvky známkového motivu dominantní, jednotlivosti či odlišnosti méně výrazné mu neutkví.

Závěr v rozhodnutí, že dominantní známkový motiv a slovo "PLANET", ať jako součást slova či samostatné slovo, je v daném případě takovou shodou, resp. podobností, která vede k závěru o existenci pravděpodobnosti záměny označení přihlašovaného s označením, jemuž již byla ochrana přiznána dříve, tak soud neshledal v rozporu s požadavkem řádné a logické správní úvahy. Ani žalobní námitka, že výrazným rozdílem je v namítaném označení slovo "HOLLYWOOD" a že rozhodnutí hodnocení tohoto prvku pominulo, nevede soud k závěru o vybočení z řádné úvahy. U kombinovaných označení pro vyhodnocení zaměnitelnosti postačí shoda či podobnost v jednom prvku, který je dominantní, popř. více podobných prvcích a jejich umístění tvořících známkový motiv; otázka, který z prvků je dominantní či které prvky tvoří základní známkový motiv při hodnocení pravděpodobnosti záměny, byla v daném případě vážena jak s ohledem na jednotlivé prvky ze všech hledisek, tak vzhledem k celkovému dojmu, kterým označení působí na spotřebitele. Soudu nepřísluší přehodnocovat a vyvozovat ze stejných premis jiný závěr a postavit vedle hodnocení správního orgánu hodnocení vlastní, nýbrž přezkoumává pouze, zda správní uvážení nevybočilo z mezí a vychází z podkladů zjištěných zákonným způsobem. Zcela nerozhodný je proto i poukaz na zápisy jiných označení užívajících slovo "PLANET" či motiv planety, když v daném případě současně je nutno mít na zřeteli právě i spojení s výrobky a službami, pro něž je zápis označení nárokován, a tedy posouzení podobnosti současně i ve vztahu k nárokovanému seznamu v daném případě služeb. Obdobně nemůže obstát tvrzení, že provedenou úvahou je tak vyloučeno ze zápisu vůbec vyobrazení planety s nápisem "PLANET" a že jde o distinktivní prvky. Skutečnost, že žalobce sám vizuálně vnímá své přihlašované označení jako odlišné od označení namítatele, protože v něm vidí dostatek odlišných prvků, vychází z jeho subjektivního postavení a jistě i z toho, že má možnost se soustředit na detaily. Přiznání ochrany určitému označení registrací přihlášky však musí vycházet, jak shora popsáno, z celkového vjemu běžného spotřebitele, který zpravidla možnost bezprostředního srovnání nemá a ani se nezabývá detailním rozborem označení, ale soustředí se při výběru na výrobek či službu.

Soud dospěl k závěru, že žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně vyjádřil, proč shledal u přihlašovaného kombinovaného označení existenci pravděpodobnosti záměny s namítanou ochrannou známkou, a postihl správně, že odlišnosti nejsou natolik patrné, aby je spotřebitel při běžném setkání postihl, když nadto služby v nárokovaném seznamu jsou poskytovány v zařízeních obdobných či současně se službami (např. nabídka Herna - bar), pro něž je namítaná ochranná známka zapsána. Proto nutně musel dospět k závěru v rozhodnutí vyjádřenému, že odlišnosti jsou pro vnímání běžného spotřebitele málo postřehnutelné a že zde existuje pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení a namítané kombinované ochranné známky z pohledu celkové kompozice a známkového motivu. Je-li konečně smyslem známkového práva snadná a ustálená prezentace konkrétního výrobce a jeho identifikace ze strany běžného spotřebitele, který s konkrétním označením spojuje i určitou kvalitu výrobku, a tedy i ochrana spotřebitele, pak zákonný požadavek na zjevnou originalitu přihlašovaného označení pro shodné či podobné výrobky a služby je stanoven v zájmu obou stran tržních vztahů, neboť jen takové označení může plnit funkce ochranné známky shora uvedené.

Stran shody či podobnosti výrobků a služeb je mezi stranami nesporné, že pro potřeby zápisného řízení jsou výrobky a služby zařazeny do tříd podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek (uveřejněné vyhláškou č. 66/1975 Sb., ve znění vyhl. č. 118/1979 Sb.), přičemž zákonná úprava v České republice vychází z postupně přijatých mezinárodních úmluv (Pařížská úmluva, Madridská úmluva, Smlouva o známkovém právu z 27. 10. 1994 vyhlášená pod č. 199/1996 Sb., a dalších). Podle čl. 9 odst. 2 Smlouvy o známkovém právu platí, že výrobky nebo služby nemohou být považovány za podobné jen na základě toho, že jsou uvedeny (v zápisu nebo zveřejnění Úřadu) v téže třídě, a platí rovněž i naopak, že výrobky a služby nelze považovat za nepodobné jen proto, že jsou uvedeny v různých třídách Niceského třídění. Otázka podobnosti výrobků nebo služeb je proto otázkou porovnání a posouzení výrobků a služeb uvedených v nárokovaném seznamu s výrobky a službami, pro něž je ochranná známka namítatele již zapsána, když ochrana svědčí vždy pro konkrétní výrobky a služby. Při posuzování je nutno vzít v úvahu druh, resp. povahu, výrobků či služeb, účel jejich užití či využití, obvyklého původu či způsobu nabídky a prodeje. Z hlediska ochrany konkrétního okruhu spotřebitelů obecně není bez významu, že riziko omylu běžného spotřebitele v tom, od jakého poskytovatele (výrobce) služba (výrobek) pochází, se zvyšuje samo o sobě i tím, že podobné či shodné označení vůbec nesou i jiné výrobky a služby. Nárok na originalitu označení musí být proto tím spíše u výrobků/služeb téhož nebo podobného druhu vyšší než u výrobků naprosto rozdílných, okruh jejichž spotřebitelů se nemusí vůbec setkat s druhým označením a riziku omylu být vystaven. Naopak proto, pokud je přihlašované označení samo podobné starší ochranné známce, pak v přihlášce vymezený okruh výrobků a služeb je nutno z hlediska jejich shody či podobnosti s výrobky a službami, pro něž jsou ochranné známky zapsány, hodnotit rovněž se zvýšeným akcentem, neboť pakliže označením zaměnitelně podobným (asociujícím starší ochrannou známku) by byly označovány výrobky podobné s podobným zaměřením, které se mohou na trhu vyskytnout vedle sebe a které spotřebitel může vnímat jako výrobky téže řady či druhu, může snadno dojít k záměně. Proto také zákon pamatuje na to, že zakládá aktivní legitimacis k podání námitek těm, kdo mají zapsánu či přihlášenu s dřívějším právem přednosti ochrannou známku pro výrobky a služby stejné nebo podobné.

Pokud jde o samotné hodnocení předsedy Úřadu v dané věci, resp. hodnocení jeho správního uvážení o shodnosti nebo podobnosti služeb, je nutno opět dodat, že soud nemůže namísto správního orgánu nahrazovat jeho hodnocení vlastní úvahou, ale je mu dána toliko možnost přezkoumat napadené rozhodnutí stran toho, zda nevybočilo z mezí a hledisek daných zákonem a zda jeho vyhodnocení důkazů či jeho správní úvaha je výsledkem řádně shromážděných podkladů a logické úvahy. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí předsedy Úřadu v daném případě požadavkům zákona, jak pokud jde o obecné vymezení premis, tak posouzení konkrét, dostálo. Úvaha, že pakliže je přihlašované označení nárokováno pro služby "provoz zařízení sloužících k zábavě" a pro "hostinskou činnost" a namítaná ochranná známka je zapsána pro "služby restaurací a barů, služby podávání jídel přes ulici", pak obě označení nárokují služby shodné nebo podobné, vychází podle názoru soudu z logické premisy, že totiž na trhu jsou služby hostinské nabízeny a poskytovány současně se službami stravovacími, tj. službami restaurací a barů, a tedy průnik obou množin těchto poskytovaných služeb znamená vystavení spotřebitele těchto služeb nebezpečí záměny při setkání s označeními přihlašovatele a namítatele v místě poskytování takových služeb. Obdobně pokud jde o "provoz zařízení sloužících k zábavě", předseda Úřadu - s odkazem na již shledanou podobnost těchto služeb Úřadem v rozhodnutí I. stupně - správně uvedl, že v zábavních zařízeních jsou současně poskytovány služby restaurací a barů, a proto jde o služby podobné, a existuje zde reálná možnost záměny ze strany veřejnosti.

Námitka žalobce, že provoz zařízení sloužících zábavě není službou podobnou se službou restaurací a barů, protože jde o provoz hracích automatů, videoher, promítání filmů a videoklipů spočívající ve výchově, vzdělání apod., a že předseda Úřadu nezkoumal podobnost služeb, ale vycházel z praxe provozovatelů, není důvodná, byť se tak prvoplánově jeví. Žalobce postihuje toliko dílčí stránku věci, totiž rozdíl v povaze služby, nikoli však ve způsobu nabídky na trhu a využití ze strany spotřebitele, tj. že jde o služby nabízené na trhu současně společně vedle sebe a že jejich zaměnitelně podobné označení na trhu by mohlo spotřebitele uvést v omyl stran jejich původce (poskytovatele). I přes deklarovaný rozdílný charakter nelze vyloučit, naopak je to víceméně pravidlem, že se tyto služby vyskytují na stejných "prodejních" místech souběžně a jsou vnímány spotřebitelem jako služba jedna, a proto spotřebitel v nabídce zvolí Hernu - bar, nikoli jen hernu nebo jen bar. Lze dokonce dovodit, že poskytování některé z žalobcem nárokovaných služeb samostatně (např. hrací automaty) bez současného poskytování služby podávání nápojů či jídel (restaurací a barů) by spotřebitel vnímal jako omezení nabídky ze strany poskytovatele služby s ochrannou známkou již zapsanou, aniž by v důsledku nepostihnutelné změny označení postřehl, že poskytovatelem omezené nabídky je jiný subjekt; tím spíše pak při nabídce v plném rozsahu současně poskytovaných služeb by neshledal, že služby současně mu poskytované pocházejí od různých subjektů na trhu.

Obdobně to platí i o námitce žalobce stran porovnání služeb "hostinská činnost" a "restaurace a bary". Žalobce akcentuje rozdíl dílčího obsahu těchto služeb; z hlediska známkoprávní ochrany, zejména pak ochrany spotřebitele, je však nutno akcentovat průnik - čili podobnost či shodu v dílčí části obsahu těchto služeb, tedy to, že se překrývají totožnou náplní, míří ke stejnému okruhu spotřebitelů a jsou nabízeny a poskytovány na trhu i současně vedle sebe, takže spotřebitel by mohl být podobností označení uveden v omyl stran jejich původce.

Soud považuje za nutné dodat, že ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. i výkladová pravidla vychází z mezinárodních závazků ČR, mj. čl. 6bis a čl. 10bis Pařížské unijní úmluvy. Pokud čl. 10bis Pařížské úmluvy zavazuje smluvní strany zajistit účinnou obranu proti nekalé soutěži a byl promítnut do našeho právního řádu především právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku, neznamená to, že v řízení o ochranných známkách není nutno mít tento článek na zřeteli, ale naopak je nutno jej především jako výkladové pravidlo užít při posuzování zápisné způsobilosti označení a odmítnout při posuzování relativní zápisné nezpůsobilosti, které se oprávněný uživatel starší ochranné známky dovolá, "zcizená označení" či označení parazitující na známosti označení jiného výrobce, asociující jiné vžité a příznačné označení pro výrobky známé standardní kvalitou jiného výrobce, a to tím spíše, že je k tomu Úřad povinen i při posuzování klamavosti. Při pomíjení závazku z tohoto článku plynoucího by takto smlouvou zaručená ochrana mohla být zápisem takového označení odňata. Čl. 6bis uvedené Pařížské unijní úmluvy zavazuje unijní země z úřední povinnosti (pokud to zákonodárství země dovoluje) nebo na žádost zájemce odmítnout nebo zrušit zápis a zakázat užívání obchodní známky, která je reprodukcí, napodobením nebo překladem, jež jsou s to vyvolat záměnu se známkou, o které je podle příslušného Úřadu země zápisu nebo užívání všeobecně tam známo, že je již známkou osoby oprávněné požívat výhod této úmluvy a užívanou pro stejné výrobky a služby; stejně je tomu, pakliže podstatná část známky je reprodukcí takové známky obecně známé, nebo napodobením, jež je s to způsobit záměnu s ní. Uvedené články byly promítnuty do právní úpravy známkoprávní ochrany, a to pokud jde o majitele starší ochranné známky tím, že se může podáním námitek proti nově přihlašovanému označení dovolat ochrany a domáhat se, aby zápis zaměnitelného označení s označením jím užívaným pro stejné nebo podobné výrobky a služby byl odmítnut [§ 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb., nyní § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.]; označení shodné nebo zaměnitelné pro stejné nebo podobné výrobky a služby jako známka může být zapsáno toliko se souhlasem vlastníka či přihlašovatele starší ochranné známky (§ 6, § 7 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb.).