Vydání 6/2006

Neopodstatněnou shledal soud námitku, v níž žalobce vytýká správním orgánům obou stupňů nesprávné právní posouzení věci, když dovozuje, že v důsledku neužívání předmětné ochranné známky jejím majitelem mělo být ve správním řízení rozhodnuto o výmazu ochranné známky. Soud předně pokládá za potřebné uvést, že názor žalobce, dle kterého by pro naplnění základní funkce předmětné ochranné známky muselo existovat světlé či tmavé pivo, k jehož odlišení by tato ochranná známka sloužila, nemá oporu v zákoně. Z dikce § 1 zákona o ochranných známkách vyplývá, že ochrannou známkou je označení určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů, zapsané do rejstříku ochranných známek. Ochranná známka tedy nemusí nutně označovat jeden konkrétní výrobek, jak se nesprávně domnívá žalobce; postačí, pokud odlišuje výrobky jednoho podnikatele od výrobků podnikatele jiného. V opačném případě by byly nepřípustné ochranné známky, které obsahují pouze označení majitele ochranné známky, jenž vyrábí více výrobků stejného druhu (např. , Minolta apod.). Podle § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách má majitel ochranné známky mj. výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení se svými výrobky či službami. Není sporu o tom, že majitel ochranné známky patří mezi nejvýznamnější producenty piva v České republice. Zřejmé je i to, že předmětná ochranná známka má s pivem bezprostřední souvislost; právě pro tuto skupinu výrobků byla zapsána do rejstříku, a má tedy odlišovat výrobky majitele ochranné známky od výrobků jiných producentů piva. Soud uzavírá, že ochranná známka má svůj význam i tehdy, když neodlišuje jednotlivé konkrétní výrobky (v daném případě jednotlivé značky piva) téhož podnikatele.

Soud nepřisvědčil ani žalobní námitce, podle které užívání předmětné ochranné známky způsobem tvrzeným jejím majitelem, tj. užívání ochranné známky výhradně na reklamních předmětech, nepostačuje k udržení známkoprávní ochrany. Účelem výmazu ochranné známky z důvodu jejího neužívání v rozhodné době ve smyslu § 25 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách je zabránit udržování ochranné známky jejím majitelem toliko z blokádních či spekulativních důvodů, bez jejího řádného užívání. Pro posouzení toho, zda byl naplněn důvod pro výmaz ochranné známky zakotvený v posledně zmíněném zákonném ustanovení, je třeba nejprve vyložit pojem . Za užívání ochranné známky je nutno považovat nejen její přímé užití v podobě umístění ochranné známky na výrobcích či jejich obalech, ale i užití nepřímé, spočívající v užití ochranné známky ve spojení s výrobky či službami (§ 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách), například na doprovodných dokumentech nebo právě v reklamě. Aby mohl uspět návrh na výmaz určité ochranné známky z důvodu jejího neužívání, musí majitel ochranné známky projevovat o tuto známku v rozhodné době pěti let zřejmý a trvalý nezájem a nesmí učinit nic, co by svědčilo o jeho úmyslu ochrannou známku užít některým z výše uvedených způsobů (zákon připouští i výjimku, kdy majitel si ochrannou známku udrží v případě, že ji sice v rozhodné době neužívá, ale její neužívání řádně zdůvodní; tato výjimka se však souzené věci netýká). Soud vzal dále v potaz tu skutečnost, že pivo je svým způsobem zvláštní výrobek, na nějž přímo nelze žádné označení umístit. Ochranná známka tak musí být umístěna na nějakém obalu, kterým je obvykle láhev. Značná část produkce piva se ovšem do lahví neplní, ale je dodávána do restauračních zařízení buď v sudech, nebo v cisternách, které nepřijdou do kontaktu s konečným spotřebitelem. V takovém případě je bezprostředním obalem výrobku až sklenice, z níž konečný spotřebitel pivo v restauraci konzumuje. Ovšem i sklenice, kupříkladu půllitry, mohou být prosty jakéhokoliv označení. Potom je logické, že ochranná známka výrobce piva bude užita na jiných předmětech spojených s prodejem či konzumací piva a v restauracích obvyklých, jako např. na reklamních plakátech, pípě, ubrusu, pivním tácku, stojánku "réservé" umístěném na stole v restauraci či na reklamních předmětech propagujících určitou značku piva nebo jeho výrobce. V tomto konkrétním případě tedy bylo možné za postačující považovat prokázané užití ochranné známky na propagačních materiálech, jež mají přímou souvislost s chráněnými výrobky, tj. s pivem.