Vydání 6/2006

Žalobce přihlásil 27. 9. 2002 u žalovaného k zápisu do rejstříku ochranných zámek slovní známku "BierBrand B. T. Carpe Diem" pro výrobky a služby třídy 16, 21, 28, 33 (alkoholické nápoje, pálenky a destiláty) a třídu 35.

Dne 14. 5. 2003 sdělil žalovaný žalobci, že podle výsledku věcného průzkumu je přihlášené označení vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek podle § 3 odst. 1 tehdy platného zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, protože označení je registrováno u jiné ochranné známky č. reg. 230426, obsahující shodný prvek "Carpe Diem", vedoucí k záměně; namítaná ochranná známka má dřívější právo přednosti, jiného majitele a je zapsána pro shodné nebo podobné výrobky ve třídě 16 a 33. K výsledku průzkumu měl žalobce možnost vyjádřit se podáním ze dne 22. 5. 2003, v němž argumentoval fonetickou odlišností přihlašované ochranné známky a odlišností nosného prvku.

Dále dne 20. 11. 2003 uplatnila námitky proti přihlášce známky rakouská společnost C., GmbH, s odůvodněním, že je majitelem mezinárodní slovní ochranné známky č. 774600 "Carpe Diem" s prioritou 4. 1. 2001, která je registrovaná mj. ve třídě 32 - nealkoholické nápoje, zejména osvěžující nápoje, energetické nápoje, nápoje na bázi syrovátky a isotonické nápoje určené pro potřeby sportovců, pivo, minerální a perlivá voda, ovocné nápoje, ovocné džusy, sirupy a esence a další přípravky pro výrobu nápojů, rozpustné tablety a prášky pro výrobu nápojů a nealkoholických koktejlů. Podle názoru tohoto namítatele by mohlo označování výrobků, pro které se přihlašovatel domáhá ochrany, ochrannou známkou zaměnitelnou s výše uvedenou ochrannou známkou předkladatele námitek vyvolat u spotřebitelů dojem, že se jedná o výrobky namítatele. Rovněž po fonetické stránce obě označení působí velmi podobným dojmem a průměrný spotřebitel nebude schopen rozlišit, které výrobky pocházejí od kterého výrobce.

Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 26. 2. 2004 přihlášku částečně zamítl a předseda Úřadu průmyslového vlastnictví žalobcův rozklad rovněž zamítl dne 15. 4. 2005.

Žalobce v podané žalobě především namítl, že je ukrácen na svých právech zapsat přihlašovanou ochrannou známku i pro třídu 33 do rejstříku známek. Známka splňuje všechny podmínky zápisu a žalobce ji dlouhodobě užívá v obchodním styku ve vztahu ke všem výrobkům a službám, jejichž zápis byl požadován.

Podle žalobce je povinností namítatele předložit námitky včas, řádně je odůvodnit a doložit důkazy. V daném případě namítatel tvrdil něco, co není pravda, tj. že seznam výrobků, jejichž ochrany ve třídě 33 se žalobce domáhal, je v podstatě shodný s výrobky, chráněnými namítanou ochrannou známkou ve stejné třídě. Namítatel založil celé odůvodnění námitek na nepravdivém tvrzení a žalovaný rozhodl nad rámec svých pravomocí, protože odůvodnění námitek bylo postaveno na klamavém tvrzení o ochraně výrobků ve třídě, kterou předkladatel námitek nikdy chráněnou neměl.

Žalobce dále tvrdil, že tu není možnost záměny původu výrobků a možnosti vzniku mylného dojmu na straně veřejnosti, že takto označené výrobky pocházejí ze stejného zdroje. Podle názoru žalobce průměrný spotřebitel nemá problém rozeznat pivo od pálenky a destilátů či ostatních alkoholických nápojů, a pivo pod označením "Carpe Diem" se v České republice nevyrábí ani se do České republiky nedistribuuje.

V souvislosti s tím nesouhlasil s názorem žalovaného, že dominantním prvkem u přihlašovaného označení ("BierBrand B. T. Carpe Diem") je z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického slovní prvek "Carpe Diem". Tento prvek se podle názoru žalobce nachází v (rozsáhlejším) přihlašovaném označení až na posledním místě, významným prvkem je monogram B. T. (Baron Trenck) a první místo označení patří slovnímu prvku "BierBrand", který přímo vyjadřuje výrobky typu destilát či pálenka.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že posuzovaná označení obsahují stejné latinské sousloví "Carpe Diem", které je v tomto případě jasně distinktivním motivem a přidání dalších známkových složek nebezpečí záměny neodstraňuje. Podstatná je povaha a určení výrobků u posuzovaných označení, jakož i okruh jejich spotřebitelů a způsob prodeje. Označení žalobce bylo sice přihlašováno pro výrobky a služby ve třídě 33 mezinárodního třídění výrobků a služeb, kde jsou obsaženy alkoholické nápoje, pálenky a destiláty, tyto výrobky však lze v konkrétním případě považovat za výrobky zaměnitelné s výrobky ve třídě 32, pro které je zapsána starší ochranná známka "Carpe Diem", kde jsou obsažena i piva, vzhledem k tomu, že piva jsou stejně jako výrobky ve třídě 33 alkoholickými nápoji a mají obdobnou skupinu spotřebitelů a zpravidla budou prodávána na stejných místech jako jiné alkoholické nápoje.

Na výzvu soudu uplatnila právo osoby zúčastněné na řízení rakouská společnost C., GmbH, která využila práva podat k předmětu soudního řízení své podrobné písemné vyjádření a dne 3. 12. 2005 navrhla zamítnutí podané žaloby s odůvodněním, že stanovisko žalobce vychází z nesprávně posouzeného stavu věci a nesprávné aplikace platných právních předpisů. Žalobce se neoprávněně domáhá zápisu ochranné známky, u níž je dána pravděpodobnost záměny s prioritně starší mezinárodní ochrannou známkou, chráněnou i v České republice, zapsanou pro podobné výrobky. Pravděpodobnost záměny obou posuzovaných označení je třeba posuzovat z hlediska průměrného spotřebitele, který je reprezentantem veřejnosti, jíž jsou výrobky určeny a která je jejich konzumentem. Samotné zařazení výrobků do systému mezinárodního třídění má jen administrativní charakter. Je třeba vycházet z konkrétních okolností, v tomto případě z toho, že pivo, které patří mezi výrobky chráněné ochrannou známkou osoby zúčastněné na řízení, je alkoholický nápoj stejně jako pivní pálenka, jež patří k výrobků přihlášeným žalobcem. V obou případech jde o alkoholické nápoje, vyráběné navíc ze stejných surovin. Oba výrobky budou průměrným spotřebitelem vnímány jako natolik podobné, že nebude schopen řádně rozlišit mezi jejich výrobci. Ochranná známka přihlašovaná žalobcem by nemohla plnit základní funkci ochranné známky, tj. zaručit identitu původu označeného výrobku spotřebiteli nebo konečnému uživateli tím, že mu umožní bez jakékoli možnosti záměny rozlišit tento výrobek od výrobků jiného původu.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.